Závodní hry jako poslání

special•pondělí 30. května 2011•Petr Strecker•

Zdroj: Sony Computer Entertainment

Pocházím ze silně motoristické rodiny. U večeře jsem často slýchával kapání motorového oleje, jelikož jsme v kuchyni měli motocykl, který táta po večerech připravoval na závody. Pravda, není to úplně typické zátiší rodinného domku, ale na venkově u německých hranic je skutečně možné vše. Když se hlouběji zamyslím, neznám nikoho z okruhu jeho přátel, kdo by neměl rád auta, motorky a vlastně vše, co má kola a alespoň kilowattový motor. Zatímco rodiny každou neděli vyráží na výlety, nebo doplňují obědy předčítáním zakázané poezie – což má s touto úvahou společnou tak maximálně nenávist ke čtení – naše neděle se nesla ve znamení MotoGP. Já ovšem vždy tajně doufal v DTM, nebo tehdejší třídu GT2, spadající pod FIA. Vždy jsem byl spíše zaměřen na auta, a když už jsem si myslel, že má vášeň k nim nemůže být plamennější, přišly na řadu hry…

A já vám teď dokážu, že závodní hry jsou tím nejdůležitějším spojovacím článkem mezi herním průmyslem a reálným světem! Rozdíl mezi závodní hrou a autem je jen jeden – auto nemusíte nutně řídit, abyste si jej zamilovali. Na druhou stranu, i tu nejhorší závodní hru na trhu si můžete zamilovat díky určitému prvku, který svou jedinečností vyčnívá nad konkurencí, která normálně exceluje ve všech ostatních prvcích. Cítíte ten silný kontrast? Každý chlap v sobě má smysl, díky němuž by mnohdy dal přednost svému vysněnému autu před vysněnou ženou. Ne všichni jej na první pohled vykazují, ale i ženy mohou být zaryté milovnice rychlých aut. A závodní hry v tomhle ohledu dokonale suplují roli víl, plnících mokré sny o přeplňovaných motorech. Závodní hra může být komplexní a může dokonale splňovat všechny pomyslná kritéria moderní hry, ale tím zároveň nevylučuje přítomnost a kvality jiných závodních her. Není to jako u first-person akcí, kdy jedna hra nahradí druhou a takto se to děje několik dekád po sobě. Závodní hry spolu koexistují ve vzájemné harmonii, ačkoliv spolu samozřejmě soupeří o své hráče, existují vedle sebe. Mou virtuální závodnickou kariéru jsem začínal na prvních Ridge Racerech, které možná nejsou tou pravou ikonou a ozvěnou reálného motorsportu, ale tehdy to bylo jedno. Já v autě viděl sebe a to mi stačilo. Pak přišlo Gran Turismo a s ním kompletní zlom mého vnímání jak závodních her, tak motorsportu a aut obecně. Hry vás samozřejmě nenaučí řídit, ale hra vytvářená s alespoň částečnou vážností a rozvahou může i neznalým hráčům vnuknout spousty důležitých faktů o chování vozu, jeho vlastnostech a jednotlivých rozdílech. Což se opět pozvolna vytrácí, jelikož se na trh dere více a více zamerikanizovaných bejkáren typu DiRT, které spíše zkreslují představu o motorsportu, než jej dále u hráčů rozvíjejí. I přesto je jejich pozice na trhu absolutně zasloužená a naprosto klíčová. Závodní hry mají společnou jednu věc a tou je alespoň minimální láska lidí k vozům, kteří tento typ her hrají. Je jedno, jestli jste zelenáč, nebo máte za sebou deset pohárů z velkých cen, což je zároveň jeden z nejpříjemnějších faktů, díky němuž je komunita obklopující závodní hry obecně jednou z nejvyspělejších a nejsemknutějších zároveň. A pro důkaz nemusím chodit daleko! Gran Turismo 5 je dokonalým příkladem automobilové hry, která může v jeden okamžik splnit všechna vaše přání a zároveň zničit i ten nejpevnější ideál. V jednom balení naleznete perfektně vyladěný jízdní model se vším všudy, ale také 200 nádherný vozů a 800 dalších, méně propracovaných, místy až ohavných. V jeden okamžik jezdíte po Nürburgringu a chrochtáte si blahem nad pouhým, nevázaným ježděním. V druhém momentě ovšem zjišťujete, že váš oblíbený vůz ve hře, buďto vůbec není, nebo spadá do té kategorie odfláknutých zmetků, které měli Japonci shodit z útesu, jako to dělali ve Spartě… v době, kdy ještě nežil kolega Řepka. I taková malichernost může ovlivnit pohled mnoha hráčů na konkrétní titul, a to v obou kvalitativních směrech, jelikož se opět nebavíme o ničem jiném, než o autech, o které jde v případě takových her nejvíce. I přes četné výtky na stranu vývojářů a pátého Gran Turisma se ovšem hra stále hraje i 7 měsíců po vydání se na fanouškovských fórech stále žhavě řeší jak hra samotná, tak veškeré předměty s ní související, přičemž s přibývajícím časem aktivní zainteresovanost hráčů na projektech souvisejících s tímto typem her stoupá. Lidé neustále tvoří nějaké listiny, seznamy, porovnávají a na tratích soupeří s časy, dělíce od sebe tisícinky času. Jen málo herních žánrů dokáže hráči nabídnout takovou porci, na první pohled bezmyšlenkovitého, leč uspokojujícího kroužení, jehož výsledkem je vnitřní uspokojení za dobře odvedenou práci v podobě rychle a čistě projeté zatáčky. Podobný pocit, samozřejmě s větší porcí adrenalinu, si prožijete i v opravdovém autě, ale dnešní závodní tituly všeho druhu už neplní pouze roli doplňkové zábavy, nýbrž vlastní odvětví zábavního průmyslu. Stačí se podívat na sérii Forza Motorsport, která možná není graficky srovnatelná s Gran Turismem, ani nemá tak propracovaný jízdní model, ale razantně převyšuje veškerou konkurenci díky komunitním možnostem, což jí katapultuje na stejnou příčku, jako právě sérii Gran Turismo, která má větší tradici a základnu fanoušků. Pokud jde totiž o komunitu, jedná se o stejný případ jako u výše zmíněného konkurenta. Hordy mladých i starých, zkušených řidičů i mláďat bez řidičáku zapáleně diskutují nad tématy, která jsou pro mnoho smrtelníků absolutní pasé.“ Je Ferrari F40 rychlejší jak McLaren F1? Tak si to ověříme v praxi na trati!“ Otázka, kterou si může v reálném životě zodpovědět pouze několik členů vrchní milionářské vrstvy, ale díky dnešní době na ni můžeme najít odpověď všichni. Hry jako Gran Turismo, Forza, nebo opravdové závodní simulátory typu rFactor jsou už natolik vyspělé záležitosti, díky kterým můžeme na tyto otázky najít odpověď, nebo o nich minimálně polemizovat s rozšířeným obzorem vědomostí, bez nutnosti trvalé řidičské praxe, závodních zkušeností a hlavně bez nutnosti být vysloužilý milionář. Nechytejte mne za slovo, je jasné, že situace, kdy se opravdu dostanete za volant vozu, bude vždy originální a naprosto odlišná od té virtuální, už jen díky psychice člověka a externím vlivům na ni působícím, ale to, co máme dneska před sebou, je více než adekvátní náhrada za to, že jsme se nenarodili, tak jak bychom si všichni přáli. Ve spojení s motorsportem samozřejmě. Závodní hry už navíc neplní jen tuto úlohu, výše zmíněné tituly jsou zároveň skvělou encyklopedií a důkazem, že jejich tvůrci jsou opravdoví fandové aut a svou práci dělají s láskou. Což je zároveň obrovský problém dnešních her obecně. Spousta vývojářských studií funguje pouze na bázi „Udělám, když zaplatíš, neopovažuj se na mě tlačit, nebo na to kašlu!“ . Ačkoliv pracovní podmínky hochů z Polyphony Digital nebo Turn 10 nebyly vždycky ideální, troufám si tvrdit, že i tak chodí do práce s láskou a o autech diskutují stejně zapáleně, jako o svých hrách. Je to běh na dlouho trať, závazek na celý život, který ovšem dává hmatatelné výsledky a spokojené ovace od vděčných hráčů. Což je jediná opravdová věc, která vás bude celý život hnát kupředu, nezávisle na práci kterou děláte. Díky penězům přežíváte, díky reakcím na vaši práci ŽIJETE! Když už jsme u jednotlivých vozů, největším rozkolem dneška je dělení závodních her do škatulek simulací a arkád. A víte co? Kašlete na to! Neřešte, jestli má nastavení převodovky větší vliv na jízdu u Need for Speed nebo Forzy, neřešte, jestli mají karoserie aut v Gran Turismu více pixelů, než podvozky. Tohle má smysl řešit pouze v oblasti jedné instance, nikoliv celého souboru. Úspěch jednotlivých závodních titulů tvoří u nás lidí právě jednotlivé detaily, díky nimž hledáme tu správnou, ke které bychom přilnuli. Taktéž neustále hledám, popravdě, stále jsem úplně nenašel takovou závodní hru, která by mne dokázala absolutně naplnit tak, abych nepotřeboval žádnou jinou. A to se nikdy nestane. Komplexní přehled o závodních titulech a řekněme, že i o autech – v rámci možností – získáte pouze vyzkoušením všech možných závodů, kterých dnes proudí na trh opravdová spousta. Za tu dobu hledání jsem se naučil hráč vše, od absolutních arkád, přes semi-simulace až po opravdové jízdní a závodní simulátory. Jedinou podmínkou je, aby v těchto hrách figurovala reálná auta! V mém případě například silně závisí na tom, jestli hra obsahuje licencované vozy. Z nepochopitelných důvodů odmítám veškeré hry, v nichž se možná závodí, ale s vymyšlenými karikaturami. Nejedná se samozřejmě o odmítnutí, kdy bych hru zahodil a ani ji nehrál… zahraju si, ale nepřilne mi ničím k srdci jako, alespoň trošku, seriózní závodní titul. Když už jsme u toho hledání. Víte co hledám? Auta. Vždy jsem miloval supersportovní vozy, šílené odvozeniny přehnaných závodních strojů a prototypy, o které by si jiní lidé ani neopřeli kolo. Mým vysněným vozem je McLaren F1, ikona supersportů, která spolu s Ferrari F40 definovala tento pojem a byly doby, kdy jsem bral každou závodní hru, v níž tento vůz byl. Ačkoliv jeho nepřítomnost neovlivní mé rozhodování o koupi seriózní závodní hry, jeho přítomnost v mém případě může značně ovlivnit mou přízeň k danému titulu. Je to úsměvné, možná až absurdní a paradoxní, jelikož jsem díky takovýmto pocitům vyzkoušel vše, od arkádovek po simulace, ale je to přesně to, proč si závodní hry drží své hráče tak blízko u těla. Detaily a hledání pocitů a prvků, které vám hra nabídne výměnou za něco jiného a opačně. Teprve nedávno jsem si musel pořídit Test Drive Unlimited 2, hříčku s přiblblým příběhem, průměrnou grafikou a rozlehlým, leč generickým světem. Primární důvod, proč jsem si jej pořídil, byl ten, že se ve hře objevila Pagani Zonda Cinque, vůz, existující na světě pouze v 5 exemplářích. A já si jej mohl užít na stovkách kilometrů otevřených silnic, z pohledu kokpitu a za doprovodu věrného zvuku motoru. A nezáleží na arkádovosti jízdního modelu. Toto je absolutní příklad automobilového fetišismu v praxi, přičemž si každý najde ten svůj specifický motor, který pohání jeho touhu po motoristických hrách. Díky tomu se u pohledné závodní hry zastaví i zapřisáhlí nehravci (Homo Non-Lucrorus odborně, pokud si to žádáte), nebo ji hrají závodní piloti, aby si alespoň trošku přiblížili profil tratí. Závodní hry zkrátka sjednocují lépe jak jakýkoliv jiný žánr her a MNOHEM lépe jak nedělní truchlení nad mrtvým domácím mazlíčkem. Nehledejte důvod, proč konkrétní titul nehrát, hledejte důvody, proč si ozkoušet všechno, v čem se závodí! Závodní hry jsou po právu tím nejdůležitějším článkem mezi světem hráčů a osob, které tomuto druhu zábavy neholdují.

Načítání...

Pro hodnocení článku se musíte přihlásit

Gran Turismo 5

Závodní, Simulátor, Sport

Polyphony Digital / Sony Computer Entertainment

Datum vydání: 24. listopadu 2010

ps3

Komentáře (14)

Přidejte svůj názor do diskuze!

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Redjous75 #Redjous75

31. května 2011 v 16:36

Pěkný pohled na věc. Já osobně auta nesbírám, ale zase kupuji vše kde jsou originální tratě i jejich různé varianty , které jsem ještě nejezdil. Miluju reálné tratě a že jich po svetě je a oni ve hrách i jsou ale převážně na PC, ale já jedu jen PS3 a tam je velká díra. Teď se trochu pochlapil Shift2 , nebo starší SuperCar Chalange. [s6]

Maverick_cz #G.B. club

31. května 2011 v 11:19

tak o tom zadna robo, ale nutna podminka to neni pokud mas kamose, nebo kdyz zacinas brzo, tak tatika kterej je ma ;) pak spis potrebujes rucicky na zavodeni, ktery ma stejne tak malo lidi :)...

v tomhle je pecka gran turismo Na volantu je to opravdu skvelej zaklad pro zavodni schopnosti nejakyho pulce, kterej je pak pozdeji muze uplatnit v realu. Asi proto mam radci hry s puncem realnosti, protoze se z nich nejakej skill ziskava a muze vam pak bejt i uzitecnej pri nejaky krizovce. U bluru, needu HT nic takovyho neplati

RobotCZ #Dukla Jihlava

31. května 2011 v 07:18

Mave tak na půl s tebou souhlasim. Některý amatérský závody se opravdu daji jezdit s čím buď(ať to jsou závody do vrchu, čtřkolky, enduro)........Tady je ještě jinej problém. Tohle hlavně sežere spoustu času a příprav a hlavně člověk, kterej tohle chce, nemůže bejt žádnej intlektuál s tužkou, ale musí umět vzít do ruky svářečku, hasák klíče a golu....Takže to možná nejni až tak o penězích jako o zlatejch a šikovnejch ručičkách.....a ty má kurevsky málo lidí........a je to horší a horší.................

Jináč zajímavej článek

Hulvat #KB43VER

30. května 2011 v 21:52

Tohle je přepis bible?

Lamps #Lamps

30. května 2011 v 20:52

Příznačně tenhle článek přichází zrovna v den, kdy mi přišel Logitech DFGT.. na Xboxu jsem nejvíc času strávil asi právě u Forzy, kde i s tím gamepadem mě to šíleně bavilo.. pak jsem Xbox poslal dál a pár měsíců jsem měl závodnický půst.. až doteď, kdy volant tomu dal úplně nový rozměr, člověk je takovej motivovanější to furt zkoušet a opravovat chyby.. zatím mám vyzkoušeny Shift 2, Dirt 3 a rFactor, z nichž nejvíc mi sedí zatím právě Shifty.. uvidíme dál.

play3man #Yes, it is

30. května 2011 v 19:55

Maggote za tento článok máš veľké plus a ešte väčšie ďakujem [s6] A to som prišiel ešte len do polovice... takže sa to idem pokúsiť nerušene dočítať. [s6]

J.T.honza #GuitarHero

30. května 2011 v 19:45

Skvěle napsáno jako vždy...[s14] S dovolením přihodím své dojmy. Někdy v únoru jsem si shodou okolností během několika dní pořídil všechny závodní hry, po kterých jsem dlouho toužil - GT5, Dirt 2, NFS Shift, Motorstorm 2 a Blur. Závodní hry jsou můj nejmilejší herní žánr už od dětských let a když jsem si konečně vydělal na volant Logitech Driving Force Pro GT, chtěl jsem jej pořádně otestovat.

Nemám na hraní mnoho času, v každé hře jsem zatím odehrál nějakých 15 až 20 procent, ale moje dojmy jsou následující:

5. místo: Motorstorm Pacific Rift - nechápu, jak hru s tak obrovským potenciálem můžou zprznit tak nemožným jízdním modelem... v životě se mi nepovede zatočit, jak potřebuju a vůbuchy jsou tak na denním pořádku...po nějakých prvních 10 závodech se hra stane tak neskutečně těžkou, že chuť do hraní úplně mizí...nemám na to nervy...

4. místo: NFS Shift - působivý pohled zpoza volantu, závody na pomezí arkády a simulace, není moc co vytknout, ale chybí motivace, proč to hrát dál...

3. místo: Gran Turismo 5 - možná překvapivé...ta hra je fakt skvělá a ještě jsem ani zdaleka neobjevil vše, co nabízí, ale při tom málo času, který mám mě vždy odratí ty neskutečně dlouhé loadingy a tak se mi nechce to ani zapínat, když mám nějakých 20 minut na hraní tohle chce minimálně hodinu v kuse, aby to vůbec stálo za to zapínat...z toho, co jsem zatím ale viděl jsem nadšený a dokonce jsem "ztrácel čas" i tím, abych si vytvořil pořádnou fotku svého Audi TT ve Photo Módu...tohle bude láska na hodně dlouho, ale až tak někdy o prádzninách[s14]

2. DIRT 2 - hodně mi to připomíná právě NFS Shift, ale přijde mi to lepší především díky velké rozmanitosti závodů a herních prostředí, větší akčnosti a dokáže to chytlavě vtáhnout do hry a málokdy se mi chce odcházet do reálného světa...fakt super a spolu s GRIDEM, který mám už doma dýl bych řekl, že takhle nějak bude vypadat nový "standard závodních her". Výtku mám jen k loadingům, které jsou opět zdlouhavé, hlavně při přechodech do a z karavanu a taky obtížnost není zrovna nejnižší...

1. BLUR - ačkoliv právě tato hra vůbec nepodporuje volant a je nejvíce arkádovější, získala si mé srdce ze všech nejvíce. Proč? Protože je jednoduše šíleně zábavná! Kdysi jsem hrával Crash Team Racing, pak Rollcage, Firebugs a teďka Blur. V singlu taky není zrovna jednoduchá, ale to právé peklo přichází v multiplayeru. Nikdy jsem nepřišel na chuť tomu, proč někdo tráví stovky hodin hraním COD nebo WOWka v multiplayeru a sám jsem si užíval jen singleplayerové části hry. Ale teď? Teď je nechápu ještě víc, když tady je tak skvělá hra, jakou BLUR bezesporu je. Když se v jednom závodě sejde 20 hráčů a pálí po sobě power-upy takovým způsobem, že z prvního místa jsi zatáčku před cílem na desátám nebo naopak a napětím ani nedýcháš, tomu teprve říkám správná zábava![s14] Dokáže pohltit snad ještě více než Peggle [s6]

Tolik mé skromné "promo" a sejdem se na trati [s1]

Mira77 #...

30. května 2011 v 19:44

Maggy, tak tohle je velmi zajimavy pohled na vec, at uz jde o motorsport, tak i o hrani a pristup k obema vecem. Opravdu velice se mi libila veta... Díky penězům přežíváte, díky reakcím na vaši práci ŽIJETE! Vazne pekne se tento clanek cte a da se rici, ze v nem je snad jedina vec, se kterou bych tak trosku nesouhlasil a tou je tato veta, zminujes ji v zaveru... Závodní hry zkrátka sjednocují lépe jak jakýkoliv jiný žánr her. Ale to samozrejme muze byt subjektivni dojem [s14], jinak good work.

Lukas #Let´s Rock

30. května 2011 v 19:27

pěknej článek [s1]

Maverick_cz #G.B. club

30. května 2011 v 19:20

nu Kachlo.. myslím, že člověk, kterej vyrůstal s motorkou v kuchyni je ten pravej, kterej by měl psát recenze na závodní hry a když ne to, tak bych si od něj přečetl alespoň nějakou malou oponenturu (druhej pohled).

jinak zajímavej článek... nečekal bych ho tady a rád jsem si ho přečetl. Škoda akorát, že se několikrát v článku zmiňuje defakto to, že ten, kdo má nebo měl možnost závodit, tak je určitě milionář a peníze jsou jedinou podmínkou. Ruku na srdce.. ti, kdo takhle breptaj, tak kolik utratíte za hry? cigára,... PC hardware, dovolenou... atd atd.. Trabantcross a různý levnější amatérský závody může jezdit každej s pár penězma v kapse, akorát je to o prioritách. Pokud budu od začátku vědět přesně, že chci jezdit motorsport a jsem ochoten se uskromnit v ostatních věcech, tak nějakou formu motorsportu je prostě schopnej ufinancovat téměř každej, takže bych to netahal pouze k milionářům atd... Znám spoustu kluků, kteří jezděj nějakej motorsport a jezděj na závody ve starym Furgonu (malá Avie) ;o) ..