Metal Gear Solid Delta: Snake Eater

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Je to až neuvěřitelné, že od prvního vydání Metal Gear Solid 3: Snake Eater uběhlo už dlouhých dvacet let. Během nich se hodně změnilo, hlavně videoherní průmysl se znatelně proměnil a dočkali jsme se o dost výkonnějších konzolí. I po tak dlouhé době si ale myslím, že je třetí Metal Gear Solid tou nejlepší špionážní stealth akcí, jaká byla kdy vytvořena, které nechybí prakticky nic, od výborného příběhu po neskutečně vypiplanou hratelnost. Ačkoliv jde o třetí díl milované série, jedná se o prequel, jenž se točí kolem boje mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, ale hlavně kolem speciální operace, během níž je v sovětské džungli v Tselinojarsku vysazen speciální agent Naked Snake, který má za úkol najít vědce Sokolova. Ten pracuje na zcela novém typu ničivé zbraně, která by mohla rozhodnout Studenou válku, a proto musí být získán zpět za každou cenu. Protože jde o prequel a prakticky úvodní příběh série Metal Gear Solid, jde i o ideální vstupní bod pro naprosté nováčky. V Konami si toho byli moc dobře vědomi a proto je remake třetího dílu naprosto logickým krokem při cestě za znovuoživení značky. 

Příběh Metal Gear Solid Delta: Snake Eater, který je opravdu výborným politickým dramatem, dokáže i po více než dvaceti letech naprosto strhnout svoji propracovaností, stále aktuálními tématy, vzhledem k současné situaci ve světě, výborně napsanými i zahranými postavami (od Snaka po The Boss, Evu, Volgina nebo jednotku Cobras), vypointovanými dialogy, jedinečnou atmosférou či fantasticky zrežírovanými filmečky, u nichž Hideo Kojima prokázal svoji genialitu. Hlavně posledních několik hodin je naprosto dech beroucích a patří k tomu nejlepšímu, co se ve videohrách kdy objevilo a stále svým způsobem zůstává nepřekonáno. Jsem opravdu moc rád, že jsem si tohle mohl díky remaku připomenout a znovu prožít, navíc nově v naprosto ohromujícím zpracování, k němuž se ještě dostanu. Jediné, co bych u předělávky vytknul, je nová verze ikonického intra se skladbou Snake Eater, o kterou se postarala zpěvačka Cynthia Harrell. Ta na mě popravdě moc velký dojem neudělala a těžko si na ní zvykám.

Když v minulém roce vyšel remake Silent Hillu 2 od polského studia Bloober Team, nezůstal v něm prakticky kámen na kameni. Vývojáři znatelně rozšířili herní svět, překopali hádanky, upravili příběh a herní mechaniky, ale zároveň se jim povedlo zachovat ducha originálu. Šlo o fantastický remake a zřejmě i ukázku toho, jak by se mohlo k modernizaci oblíbených klasik přistupovat. Oproti tomu u Metal Gear Solid Delta: Snake Eater hráli vývojáři z Konami i studia Virtuos více na jistotu a do žádných velkých až dramatických změň nepouštěli, ať už jde hratelnost, struktura či design úrovní. Potřebovala to ale vůbec tak skvělá hra, jakou Metal Gear Solid 3 byl a stále je? Jsem toho názoru, že takto velká předělávka nebyla potřeba, ale na některých částech hry jsou vidět archaismy, které se v dnešních hrách díky výkonu současného hardwaru a používání rychlých SSDček nevyskytují.

Hlavně rozkouskovanost herního světa na menší úrovně. Po většinu času mi to nevadilo, zvláště když jsou jednotlivé plácky rozmanité, mají skvělé detaily a hlavně stále velmi dobrý design, který hráči poskytuje potřebnou svobodu a nepřeberné množství možností, jak přistupovat k řešení různých situací. Během nahánění s legendárním sniperem The Endem, velké akční pasáži při honičce se Shagohodem nebo během závěrečného úprku na motorce je ovšem rozkouskovanost světa trochu ubírá na plynulosti a celkovém zážitku. Na druhou stranu chápu, že pokud by se vývojáři rozhodli rozkouskovanost světa odstranit a připravit jeden větší open-world po vzoru moderních her, museli by znatelně rozšířit úrovně, překopat hratelnost, umělou inteligenci a další prvky. A je otázka, jestli by to pak byla pořád tak skvělá hra a hlavně jestli by tím neutrpělo tempo vyprávění stále neskutečně strhujícího příběhu. A je také otázka, jestli takto obrovský projekt by byl v silách Konami v současnosti realizovat.

Ačkoliv Metal Gear Solid Delta: Snake Eater není tak odvážným remakem jako Silent Hill 2, rozhodně nelze říci, že ho vývojáři odflákli. To rozhodně ne. Je na něm vidět spousta lásky k originálu a snaha nabídnout legendární hru nejen fanouškům, ale hlavně novým hráčům. Vývojáři se místo velkých změn rozhodli připravit spoustu menších, které hratelnost zlepšují a řadu věcí usnadňují, výsledkem čehož je ještě lepší herní zážitek. Hned na začátku si můžete vybrat, jestli chcete hrát s původním ovládacím schématem a izometrickou kamerou, nebo zvolíte nové moderní ovládání a kameru, která je jako u současných akčních her umístěna ve třetí osobě za ramenem hlavního hrdiny. Já jsem bez rozmýšlení zvolil nové moderní schéma, protože jsem na něj byl zvědav, a musím říci, že je naprosto skvělé a konečně díky němu jsem měl mnohem větší kontrolu nad hlavním hrdinou, ale rovněž lepší přehled o prostředí a různých situacích. Je proto opravdu těžké si představit, že bych se někdy k původnímu schématu vrátil. Určitě je dobře, že ho vývojáři zachovali, ale je spíše jen pro zkoušku, abyste zjistili, o jak moc je nové schéma lepší.

Vývojáři si byli dobře vědomi, že nové schéma některé střety lehce ulehčuje, třeba naháněnou s The Endem. I proto v novém schématu není možné využít speciální Konami kód, abyste na mapě objevili, kde se The End nachází. Když se o to pokusíte, dostane se vám odpovědi, že je to jen pro zbabělce. Zajímavostí také je, že v novém schématu má hra vyměněné plakáty japonských modelek. Nejde určitě o cenzuru, pořád jsou dost odhalené, jen jsou v novější verzi. Pokud chcete staré plakáty, jsou v klasickém schématu, dokonce aktualizované do vyššího rozlišení.

Samotné nové schéma by ale nebylo tak dobré, pokud by vývojáři neprovedli několik dalších chytrých úprav. Snake nyní nově může třeba přecházet rychle z běhu do podřepu a z něj do plazení, plynulejší je i míření a přepínání do first-person pohledu, takže je možné být rychlejší a přesnější v boji s řadovými nepřáteli i bossy, kteří jsou stále skvělí a představují slušnou výzvu. Umělá inteligence protivníků byla o něco zlepšena, nebo alespoň mi přišlo, že vidí mnohem dále a mají vůbec lepší přehled o svém okolí, ačkoliv se pořád drží svých vyšlapaných cestiček, jako tomu bylo v originále. Když je ale spuštěn alarm, jsou agresivnější a dokážou lépe takticky přistupovat k hlavnímu hrdinovi a vytvářet různé strategie. I proto přijde vhod nové tlačítko pro tiché našlapování. Musím se přiznat, že jsem ho na začátku ignoroval, protože jsem na něj nebyl z originálu zvyklý, a zkoušel se k protivníkům připlížit klasicky pomalou chůzí skrze lehce nakloněnou analogovou páčku, ale pokaždé si mě všimli a spustili alarm. Nové tlačítko pro tichý pohyb je proto naprosto klíčové, protože při něm Snake nedělá skoro žádný hluk, a proto je možné protivníka následně překvapit a chytnout pod krkem pomocí CQC techniky. Tím si z něj uděláte živý štít, případně z něj dostanete potřebné informace nebo ho omráčíte či podříznete mu krk.

Výčet příjemných novinek v hratelnosti nekončí. Vývojáři přidali nové CQC animace, které vypadají parádně, a zároveň i překopaly fyziku a chování zbraní v akčních pasážích. Hned na začátku jsem si všiml, že uspávací kulka z pistole MK22 má jinou trajektorii a docela rychle padá dolů. Zatímco jindy bych dal protivníkovi jednoduše headshot a rychle ho uspal, nyní jsem ho trefil do ramene a odpálil mu vysílačku, což je mimochodem krásný detail, jeden z mnoha, kterými je hra naprosto narvaná. Každopádně s novou trajektorií a překopanou fyzikou je nutné počítat, stejně tak s větším kopáním jiných zbraní. Hodně se mi líbí i další úpravy, které vývojáři připravili, ať už je přidaný kompas nebo možnost rychle stisknutím tlačítka na D-padu vybírat předpřipravené kamufláže či barvy na obličej, aniž by bylo nutné lézt do menu. Jak možná víte, kamufláže hrají v Metal Gear Solid Delta: Snake Eater důležitou roli a mají velký vliv na to, jestli vás protivníci uvidí nebo ne. Určitě není dobré mít při plížení v trávě červenou kamufláž, protože budete svítit a protivníci vás hned uvidí. Skrze D-pad můžete i rychle přistupovat ke Codecu, kde máte kontakty nebo možnost ukládání, případně se díky němu dostanete hned i do menu s léčením, kde můžete Snakovi vytahovat kulky, zašívat a dezinfikovat mu rány či ho léčit z otravy.

Metal Gear Solid 3: Snake Eater je hra, kterou jsem dohrál opravdu mnohokrát a znám ji možná lépe jak své boty, ať už jde o jednotlivé úrovně, rozmístění vojáků či předmětů, případně vím různé triky na bosse. I proto jsem remake prošel v klidu za nějakých devět hodin, ale jsem toho názoru, že naprostým nováčkům bude trvat o několik hodin déle, než se dostanou k finálním titulkům. Prvním dohrání ale nic nekončí, protože hra má spoustu tajemství, která můžete dále odhalovat na New Game+, případně se můžete pustit do lovu všech zvířat, získání všech kamufláží nebo nalezení všech žabiček Kerotan či nově kachniček GaKo, které jsou zamaskované bahnem, aby bylo obtížnější je najít. Také se můžete pokusit hrou projít bez spuštění alarmu nebo jediného zabití, abyste dosáhli maximálního hodnocení FOX Hound. Znovuhratelnost je tedy i díky možnosti přistupovat k mnoha situacím odlišně více než slušná a jsem si jist, že nováčci Metal Gear Solid Delta: Snake Eater určitě jen jednou neproběhnou. A vlastně ani fanoušci.

Jsem moc rád, že vývojáři do Metal Gear Solid Delta: Snake Eater zahrnuli Demo Theatre, kde si můžete přehrát veškeré filmečky, i minihru Snake vs. Monkey (na Xboxu mají hráči tuto minihru s Bombermanem kvůli licenci). Ta obsahuje sedm úrovní, v nichž musíte na čas pochytat nezbedné opice ze hry Ape Escapes od PlayStationu. Jde o docela příjemný bonus, který dokáže zabavit, navíc si skrze něj odemykáte další bonusy a nově je zahrnut i Astro Bot. Zajímavým bonusem je i návrat minihry Guy Savage, která byla původně zahrnuta v PS2 verzi a v následných HD edicích chyběla. Jde o hack-and-slash záležitost, v níž likvidujete démony, jen už ne ve vězení, ale nově na hřbitově. Fanoušky určitě potěší, ale je nutné k této minihře opravdu přistupovat jako k bonusu pro chvilkové pobavení, protože postrádá větší hloubku a nějaký cíl, a to i přes skutečnost, že za novou verzí stálo studio Platinum Games.

Před několika týdny Konami oznámilo, že Metal Gear Solid Delta: Snake Eater bude obsahovat i multiplayerovou část s názvem Fox Hunt. Musím se přiznat, že oznámení ve mně vyvolalo docela rozporuplné pocity. Režim zaměřený na hru na schovávanou není něco, co bych zrovna chtěl, navíc první záběry nevypadaly moc dobře. Vlastně z nich Fox Hunt vypadá jako takový menší bonus, či spíše minihra bez větší hloubky, ale jak tomu bude ve skutečnosti, si musíme počkat. Vývojáři totiž nedávno oznámili, že tato část nebude dostupná na launch, ale dodají ji až během podzimu skrze bezplatný update. Já osobně bych více ocenil, pokud by vývojáři vzkřísili plnohodnotný Metal Gear Online, jenž byl součástí edice Metal Gear Solid 3: Snake Eater Subsistence, kterého jsem se něco nahrál na PlayStationu 2, a mám na něj i s Leonem spoustu krásným vzpomínek. Nebudu ale zatracovat Fox Hunt předem. Určitě se k němu během podzimu vrátím a nabídku vám své dojmy.

Všechny herní novinky a vylepšení jsou fajn, ale co dělá z Metal Gear Solid Delta: Snake Eater tak působivý remake, je bez debat vizuální stránka, o níž se stará Unreal Engine 5. Ta je nádherná a někdy doslova ohromující, a možná bych se ani nebál říci, že je Delta v současnosti jednou z nejlépe vypadajících her, jakou je možné si zahrát. Vývojáři věnovali obrovskou péči naprosto všemu, od postav po prostředí. Postavy mají množství detailů, a je jedno, jestli jde o hlavního hrdinu Snaka, Volgina, Evu, The Boss nebo jen bezejmenné vojáky či vědce. Postavy vypadají až fotorealisticky, mají jizvičky, vrásky i do detailu vymodelované uniformy. Vývojáři využili při přípravě remaku původní motion capture data, z čehož jsem měl trochu obavu. Hlavně jak obstojí v dnešní době. Nakonec musím říci, že jsem byl z výsledku mile překvapen. Animace postav jsou skvělé, to samé mimika během hraní i filmových scén, přičemž díky detailnějšímu zpracování vyniknou emoce postav i jejich jemné animace, kterých nebylo možné si dříve všimnout. Na tomhle je vidět nejen velmi dobrá práce současných vývojářů v Konami, ale také původního Kojimova týmu.

Hlavnímu hrdinovi Snakovi byla věnována ještě další péče, přičemž na něm je vidět každičký vous, ale i vrstva barvy či nečistoty, kterou má nanesenou na obličeji či uniformě. Novinkou je model postupného poškození, který v originále nebyl. Když hrajete akčně a neustále taháte z hlavního hrdiny kulky, postupně má více roztrhanou uniformu a na jeho těle přibývají jizvy, ale také popáleniny a pohmožděniny. Na konci proto můžete vidět, jak má Snake tělo naprosto zdevastované, což samo o sobě vypráví příběh o tom, čím vším si musel během mise projít. Jde o pěkný detail, který se mi hodně líbí.

Zatím jsem se rozplýval nad postavami, ale co doslova ožívá na obrazovce, je sovětská džungle Tselinojarsku. Líbí se mi naprosto až maniakální detaily, kdy je vymodelovaný každičký list nebo stéblo trávy, případně rostliny, houby i jednotliví živočichové, od kajmanů po hady nebo myši. Prostředí vypadá opravdu fantasticky, což je umocněno i realistickým nasvícením a krásnými částicovými efekty. Prostředí pomáhá i výborné ozvučení, díky němuž si budete připadat jako ve skutečné džungli, a pochválit musím stále velmi dobrý dabing všech postav i ikonický soundtrack se spoustou nezapomenutelných skladeb, o který se postaral Harry Gregson-Williams (Skála, Království nebeské nebo Gladiátor II).

Nyní se dostávám k tomu zřejmě nejproblémovějšímu, a to je optimalizace. Já jsem hrál hru Metal Gear Solid Delta: Snake Eater na konzoli PlayStation 5 Pro, kde má pouze jeden režim zobrazení. Podle Marka Cerneho by měl být tohle jakýsi ideál, režim, který bude kloubit výhody režimů kvality a výkonu. Bohužel to ale tak jednoduché není, a zvláště u tohoto remaku. Hra Metal Gear Solid Delta: Snake Eater je na nejvýkonnější konzoli od Sony určitě hezčí než na základní konzoli PlayStation 5. Má více jemných detailů a vyšší rozlišení, přičemž k dopočítání do 4K si vývojáři pomáhají technologií PSSR. A tady vidím první problém. Základní rozlišení je pro PSSR příliš malé, takže sem tam dochází k viditelnému problikávání objektů, vegetace, plotů a celkově obrazu, což vypadá prostě hrozně a nedělá hře ani vývojářům dobrou vizitku. Ti si jsou toho naštěstí vědomi a už oznámili, že pracují na opravě a dokonce i možnost si vybrat preferované renderování. Kdy ale bude update k dispozici, zatím nevíme.  

No a pak je tu framerate. Pokud čekáte 60 fps za každé situace, budete zklamáni. Pravidelně dochází k menším propadům během herních sekvencí i filmečků, kterých si všimne hlavně trénované oko, ale sem tam dojde i k mnohem větším, které už zaregistruje každý. Hlavně některé lokace mají framerate hodně nízký, především ty, kde je hodně vody a Snake se může potápět. Hodně propady frameratu trpí i minihra Snake vs. Monkey, což popravdě moc nechápu. Má totiž jen menší úrovně s pár opicemi, jinak se v nich nic neděje. Trhání obrazu je kolikrát opravdu hodně nepříjemné a je škoda, že tato skvělá hra a jinak velmi dobrý remake trpí právě na optimalizaci. Na konzoli PlayStation 5 má Metal Gear Solid Delta: Snake Eater dva režimy zobrazení, takže si můžete vybrat kvalitu nebo plynulejší běh. V režimu výkonu ovšem také není hra schopná doručit skálopevných 60 fps. Co ale musím pochválit, je rychlé načítání. Z menu se do hry dostanete během několika vteřin.

Jsem moc rád, že se ke mně nakonec Metal Gear Solid Delta: Snake Eater dostal a já si ho mohl zahrát. Jenom jsem si potvrdil, jak nadčasovou hrou originál z roku 2004 byl, protože pořád jsem si užíval výborné špionážní drama se skvělými postavami a strhujícím koncem, doplněné o zábavnou stealth hratelnost. Ta byla navíc citlivě upravena a vylepšena, díky čemuž nebylo nikdy dobrodružství v Tselinojarsku lepší, a hlavně ani hezčí. Hra vypadá naprosto fantasticky. I proto zamrzí horší optimalizace, která trochu kazí dojem na jinak tomto opravdu poctivě připraveném remaku. 

Hru si můžete zakoupit skrze následující odkaz.