Code Vein II

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Hra Code Vein před nyní už více než šesti lety představila post-apokalyptický svět, v němž společně žijí lidé a Revenanti, což jsou lidé vzkříšení z mrtvých s upírskými schopnostmi. Pokud jste první díl nehráli, nemusíte se bát, že byste byli ve druhém díle ztraceni. Můžete rovnou skočit do něj. Ten totiž na první nijak nenavazuje a obsahuje vlastní sadu postav a zápletek. Code Vein II se odehrává v budoucnosti, kdy svět je na pokraji zničení, což ovlivňují události, které se staly před zhruba sto lety. Dvě časové linky nezmiňuji jen tak, protože hra umožní mezi nimi v určitých částech přepínat, abyste dostali další kontext a mohl se posouvat kupředu kvalitní příběh o záchraně světa, v rámci něhož musíte porazit hned několik hrdinů minulosti, kteří jsou uvězněni v obřích kokonech, což se lehčeji řekne než udělá. Co musím dát vývojářům rovněž k dobru, je oproti prvnímu dílu kvalitnější prezentace i filmečky, ale rovněž lépe napsané dialogy. Hra příběhem neurazí a má své dobré a někdy i pořádně silné momenty.

Příběh určitě dokáže zaujmout a udržet u hry po celou dobu, v čemž mu pomáhá i skutečnost, že se vývojářům povedlo napsat několik zajímavých postav, které jsou snadno zapamatovatelné a jde si k nim udělat během zhruba šedesát hodin dlouhého dobrodružství i docela silný vztah. Mezi nimiž nejvíce dle mého názoru vyniká Lou Magmell. Tu jsem si během hraní hodně oblíbil. Jde o mladou Revenantku, která hned na začátku oživí hlavního hrdinu tím, že mu daruje část svého srdce, a právě ona je klíčovou postavou při záchraně světa, protože umožňuje cestovat do minulosti. Mezi dalšími snadno zapamatovatelnými postavami je bojovník Noah, dívka Josée Anjou, která si nese tíhu minulosti, nebo prsatá sexy doktorka Holly Asturias, mající v mnoha ohledech velké charisma. Dobře napsaných a zapamatovatelných postav je ale mnohem více. Tady vývojáři odvedli kvalitní práci.

Než hra skutečně začne, zapne se komplexní editor, v němž si můžete vytvořit vlastního hlavního hrdinu, s kterým se následně pustíte do velkého dobrodružství. Editor byl od prvního dílu značně rozšířen a vylepšen, takže poskytuje nepřeberné a svým způsobem zdánlivě nekonečné možnosti, jak si se vzhledem hlavního hrdiny upravit. Je možné si vybrat nejen pohlaví, ale také do nejmenšího detailu si vyhrát s jeho obličejem, od vlasů, jejich střihu a barvy, po oči, uši nebo jizvy. Kromě toho nechybí ani možnost vybrat pro hlavního hrdinu oblečení, včetně velkého množství barev. Editor v Code Vein II je bez debat jedním z nejpropracovanějších, jaký jsem v akčních RPG hře/Soulovce doposud viděl.

V základu je Code Vein II klasickou Soulovkou s několika charakteristickými prvky. Také jde o akční RPG ze třetí osoby, v níž zabíjením protivníků získáváte speciální herní měnu, kterou následně můžete investovat do zvedání levelů a tím i posílení některých statistik – životy, útočná síla nebo stamina. Přítomny jsou i bonfiry, u nichž je možné odpočívat, i vylepšovat počet a účinek léčících lektvarů za nalezený materiál, případně mezi nimi cestovat. Pokud jste nějakou Soulovku v minulosti hráli, budete mít díky tomu vstup znatelně usnadněný. Zároveň ale musím říci, že hra nabízí velké množství vlastních mechanik a přístupů, které je nutné se naučit, protože jen tak máte šanci přežít a probojovat se až k závěrečným titulkům.

Druhý Code Vein se od prvního liší v opravdu hodně oblastech, a to i třeba skutečností, jak vývojáři přistupují k samotnému hernímu světu. První díl byl svoji strukturou podobný spíše prvním Soulovkám, takže nabídl větší množství otevřenějších lokací. Code Vein II je oproti tomu klasickou open-world hrou, v níž se rozhodli vývojáři dát hráči co největší prostor a svobodu, a musím říci, že se jim to povedlo. Tomu dopomáhá i skutečnost, že po úvodní části dostanete docela dost hlavních i vedlejších linek, které můžete plnit do velké míry v libovolném pořadí. Ano, sem tam vás hra nepustí do některých lokací, dokud nesplníte určitou příběhovou linku, případně budete zastaveni až příliš vysokou obtížností protivníků, ale jinak nejste limitováni a můžete hrát vlastním tempem a utvářet si své jedinečné dobrodružství, jako tomu bylo u Elden Ringu. Inspirace jasná, ale musím říci, že tohle se mi na Code Vein II určitě líbí a jsem rád, že se vývojáři rozhodli jít touto cestou.

Ještě dneska si pamatuji, že když jsem hrál první Code Vein, byl jsem celkem zklamán jeho světem a hlavně designem jednotlivých lokací, který kolikrát postrádal smysl. Přišlo mi, že se vývojáři pokouší kopírovat jen to, co přinesla žánrová konkurence a chybí jim snaha nabídnout něco vlastního a unikátního. Code Vein II přináší i v tomto ohledu znatelné zlepšení, protože samotný svět je zajímavější, designově povedenější a nabízí větší množství krásných scenérií. Jde o povedený mix fantasy soulovek a apokalyptických her, který funguje velmi dobře. Už první ostrov MagMell jsem si oblíbil, ale následně se dostal do zaplaveného města Sunken City, což je ovšem jen začátek velkého dobrodružství. Na samotném světě, který přímo láká k prozkoumávání, se mi líbí i jeho velká rozmanitost. Vývojáři neustále servírují něco nového, ať už jde o zasněžené vrcholky hor, kde to pořádně fouká a nemůžete se spolehnout na mapu, pěkný zábavní park s hororovou atmosférou, močály i rozlehlé vojenské industriální základny.

Navíc tím, jak budete sem tam cestovat mezi přítomností budoucnosti a minulostí, se bude svět dost měnit. V minulosti je méně zničený a pohybující se monstra jen naznačují chmurnou a temnou budoucnost, v níž jde o všechno. Někdy se třeba dostanete do bodu, kdy nemůžete pokračovat ve světě dál, což je možné jen vyřešit tím, že se posunete v hlavním úkolu a odemknete si přístup skrze minulost. Tady musím ocenit rychlé nahrávání, protože loadingové obrazovky trvají vždy jen pár vteřin. Po smrti je respawn prakticky okamžitý.

Pohyb po světě usnadňuje přehledná a dobře navržená mapa, kterou si postupně odkrýváte ničením speciálních rostlin. Na ní následně vidíte různé pamětihodnosti a další zajímavá místa, která stojí za návštěvu, stejně tak máte na mapě vyznačené upgrady i úkoly, které musíte splnit v rámci hlavní příběhové linky pro mnohé postavy. Protože je svět hry velký, ocenil jsem možnost po čase vyvolat motocykl, díky němuž není problém překonat celkem rychle i větší vzdálenosti. Jeho ovládání je v pohodě, ale nelíbilo se mi, že se zasekává i o menší překážky a zároveň toho moc nevydrží, ať už jde o zásahy nepřátel nebo pády z vyšších výšek.

Průzkum je díky přehledné a dobře navržené mapě zábavný, navíc jsem měl vždy velkou radost, když jsem objevil tajemství případně nějakou tu základnu nebo jeskyni, což jsou menší dungeony. Ty dle mého názoru mohly být více nápadité a propracovanější, navíc po čase mi přišlo, že se opakují. V dungeonech se většinou musíte jen prosekat nepřáteli k finálnímu bossovi, ale je také možné v nich najít další důležitý materiál či zajímavý předmět, který se rozhodně neztratí. Hra tedy průzkumem odměňuje, a to ve velké míře. Určitě se vyplatí během plnění úkolů pozastavit a porozhlédnout se kolem.

Pokud je něco, v čem hra Code Vein II jednoznačně září, je rozšířený, rychlý, kolikrát frenetický a komplexní soubojový systém, který je postaven na útocích s komby, provádění speciálních útoků i uskakování, blokování nebo odrážení útoků protivníků. I u něho vývojáři dávají hodně možností, jak utvářet svůj herní styl a vybrat si, co vám nejvíce vyhovuje. Základ tvoří zbraně - různé meče, sekyry, kopí, dvojité čepele kladiva či nože, s nimiž můžete následně provádět klasické menší i silné útoky. Nechybí ani palné zbraně, s nimiž je možné útočit na delší vzdálenost, ale musím říci, že jsem jim na chuť moc nepřišel. Každou zbraň je možné skrze materiály u obchodníků vylepšovat, aby dávaly větší poškození, jako je to u ostatních Soulovek.

Už základní útoky dokážou způsobit protivníkovi seriózní zranění, ale specialitou soubojového systému v Code Vein II je možnost osazovat zbraně až čtyřmi speciálními vlastnostmi, dělící se do tří kategorií. První jsou bojové, které slouží pro silný úder, navíc mnohé můžete i řetězit do komb. Druhou kategorií jsou magické vlastnosti, takže skrze ně můžete sesílat na protivníky kouzla, hlavně na delší vzdálenost. No a třetí kategorií jsou podpůrné vlastnosti. Ty poskytnou na malou chvilku nějaký ten boost. S ním získáte třeba štít nebo budete dávat větší poškození. Vlastností je několik desítek a je možné je libovolně kombinovat. Prakticky po celou dobu hraní jsem nacházel nové, takže si určitě vybere každý.

V prvním Code Vein bylo několik tříd, s nimiž bylo možné hrát. V Code Vein II třídy nahradila funkce Blood Code, v níž si postupně odemykáte styly, tvořící základ pro unikátní build. Díky velkému množství stylům, mající jedinečné pasivní vlastnosti a odlišné statistiky, si tak můžete jednoduše vytvořit build hodící se pro váš styl boje. Chcete bojovat na krátkou vzdálenost, třeba za pomoci velkého meče? Není problém. Stejně tak je možné vytvořit build zaměřující se na magické útoky či útoky na delší vzdálenost skrze palné zbraně. Nechybí ani build pro rychlost a obratnost. Vývojáři tady dávají hráči do rukou propracovaný a dobře vymyšlený nástroj pro vytvářejí jedinečných buildů, jenž je následně podpořen dalšími pasivními bonusy, kterými můžete hlavního hrdinu doplnit, nebo speciálním těžkým útokem, který je možné provést po rozhození protivníka tím, že mu zasadíte množství ran.

Zvládnout komplexní soubojový systém je klíčem k úspěchu, protože Code Vein II rozhodně není procházka růžovou zahradou. Všude jsou totiž nejrůznější nepřátelé, od různých mutantů, stroje nebo zdivočelou faunu, nehledě na to, že se po světě pohybují i docela silní a záludní minibossové, na které je nutné už využívat i určitou strategii. Druhů nepřátel je možná trochu méně, než bych si přál, ale hra alespoň pocitově nepřechází do stereotypu ani po desítkách odehraných hodin. Už souboje s řadovými protivníky a minibossy představují slušnou výzvu, ale tou vůbec největší jsou dle očekávání bossové. Těchto protivníků je několik desítek, opakují se minimálně, a když už, tak až v samotném závěru. Bossové mají nejen jedinečný vzhled, ale také bojové vlastnosti. Každý střet je tak více méně originální a vždy se musíte učit sadu pohybů, abyste věděli, kdy je bezpečné udělat protiútok. Mnozí hlavní i někteří vedlejší bossové dokážou během souboje překvapit, protože v polovině změní naprosto své pohyby a útoky, což je fajn, že nebojují neustále stejně.

I když jsou souboje s bossy kolikrát neskutečně epické, doprovázené fantastickým hudebním doprovodem, a chválím jejich rozmanitost, občas jsem se u nich spíše vztekal. Jednak obtížnost je hůře vybalancovaná a sem tam z ničeho nic vyskočí, ale také mnozí bossové jsou rychlí (s rychlými bossy mám obecně problém v Soulovkách, a proto třeba u právě hraného Nioh 3 dost kvetu). Zde je to umocněno ještě tím, že dělají obrovské množství komb, takže dávají jen minimum prostoru pro chybu, vyléčení nebo protiútok. Pokud jen o milisekundu uskočíte dříve nebo později, dostanete masivní úder, protože vás boss praští v animaci, a to platí i o špatně načasovaném vlastním útoku, protože z animace nemáte šanci se dostat. Hra je v tomto opravdu nemilosrdná a vyžaduje od hráče naprostou preciznost a hodně trpělivosti. Několikrát mi přišlo, že sama nedokázala bleskově zareagovat na moji akci, případně mi házela klacky pod nohy pomalou animací léčení či některých komb. Hra vyžaduje od hráče preciznost, ale sama ji nedokáže nabídnout. A to je vidět i na kolikrát menších arénách, kde je možné se zasekávat o rohy či jiné předměty, což ve spojení s kolikrát špatnou kamerou je neskutečně frustrující.

Na rozdíl od velkého množství jiných Soulovek a vlastně i prvního dílu je Code Vein II čistě hrou pro jednoho hráče, takže v něm nenajdete online kooperaci, díky níž byste mohli hrát s náhodnými hráči nebo kamarády. To může být pro mnohé hráče zklamáním a přiznám se, že je to škoda. Přesto na průzkum nebo střety s kolikrát velkými bossy nejste sami, protože postupem času se k vám budou přidávat nejrůznější mocní společníci, kteří vám budou pomáhat a zároveň vylepšovat vaše aktivní i pasivní schopnosti, jako je třeba zvedání statistik. Výběr správného společníka je tedy sem tam klíčové, hlavně během střetů s bossy. Společníci jsou celkem chytří, dokážou sami odvádět pozornost nepřátel a uštědřovat jim menší zranění skrze jednoduché útoky i komba, během čehož se můžete vyléčit. Pokud byste ale takovou pomoc nechtěli a rádi hrajete Soulovky sólo, můžete splynout se společníkem a bojovat třeba proti bossům sami.

Co se mi také na hraní se společníky líbí, je skutečnost, že pokud vám klesne život na nulu, nezemřete, ale skrze funkci Restorative Offering vám bude navrácen kus zdraví. Takto vás může společník zachránit během souboje s bossem několikrát, přičemž postupně se vám život, který znovu dostanete, zmenšuje. Navíc po oživení přijdete na nějakou chvilku o společníka, takže jste na vše sami. Když znovu zemřete v tento moment, kdy společník není dostupný, což není zase takový problém, protože bossové dávají pecky, je klasický konec. Musím říci, že jde o dobře vymyšlenou a fungující mechaniku, která mě několikrát zachránila a předešla frustraci, třeba když bossovi zbyl jen milimetr zdraví. U jiné Soulovky bych zuřil, u Code Vein II je možné chybu napravit. Na druhou stranu ale nečekejte, že by hra byla nějak přehnaně jednoduchá. Pořád představuje slušnou výzvu a dokáže nepěkně zatopit. Hlavně ve druhé polovině, kde jsem chtěl u několika bossů třísknout ovladačem o zem.

Čím se Code Vein značně odlišoval od své žánrové konkurence, byla pěkná anime stylizace. Ano, někomu mohla vadit, ale já si ji užil. Druhý Code Vein charakteristickou anime stylizaci částečně zachovává. Proč částečně? No, vývojáři se očividně snažili udělat kompromis a hra je tak ve výsledku mixem anime i klasické realističtější 3D stylizace. Pořád je ale dobře rozpoznatelná a liší se od jiných Soulovek jako Elden Ring, Wuchang: Fallen Feathers nebo Lords of the Fallen, které chtějí nabídnout spíše temnou realistickou grafiku. Na druhou stranu mi přišlo, že tento kompromis zviditelňuje sem tam technickou zastaralost a hra se rozhodně nemůže rovnat s nejhezčími zástupci žánru. Vizuálně Code Vein II asi neurazí, ale zároveň ani nějak zvlášť nenadchne.

Zatímco vizuálně je Code Vein II solidní, a bude se vám líbit, pokud máte rádi anime stylizaci, nemohu být ani trochu spokojen s celkovou optimalizací. Hra nemá žádnou podporu konzole PlayStation 5 Pro, takže pokud ji budete hrát na ní, nedočkáte se žádného vylepšení. A že by bylo potřeba. Code Vein II nabídne hned na začátku dvě odlišné styly zobrazení. Můžete zvolit co nejlepší vizuální zpracování, ale pouze při 30 snímcích. Popravdě si myslím, že tento styl hraní je už dost překonaný a určitě nikdo nechce hrát podobnou hru ve 30 snímcích, ovlivňující i ovládání a vůbec hratelnost. Proto jsem zvolil hned režim zaměřený na výkon, který cílí na 60 snímků. Musím ale říci, že hra stabilní rozhodně není a často jsem pociťoval nepříjemné propady, ať už jsem cestoval po světě nebo bojoval s bossy. Doufám, že vývojáři tyto nedostatky ještě opraví, stejně jako propadávající se protivníky, zasekávání o předměty či různé grafické glitche. Tohle hře dobrou vizitku nedělá.

Code Vein II je povedená akční RPG hra, kterou mohu fanouškům prvního dílu doporučit. Jsou na ní vidět mnohem větší ambice a vývojáře mohu pochválit za odvahu přinést do oblíbeného žánru vlastní nápady. Ty většinou fungují velmi dobře. Svět hry je zajímavý, rozmanitý a nabízí zábavný průzkum. Líbil se mi během hraní rovněž solidní příběh, dobře napsané charismatické postavy, komplexní soubojový systém i kolikrát epičtí bossové, které doprovází fantastický soundtrack. V čem ale hra začne ztrácet je slabší vizuální zpracování či menší rozmanitost nepřátel, a stejně tak nemohu být spokojen s problémy s výkonem i kamerou, ale také několika frustrujícími momenty, kterým se dalo snadno vyhnout. Je to škoda, protože známka mohla být vyšší.