Shadow of the Colossus

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Shadow of the Colossus vyšel poprvé v roce 2005 na konzoli PlayStation 2, na níž působil jako zjevení. Nyní nemyslím jen samotný obsah, k němuž se během následujících odstavců dostanu, ale hlavně technickou stránku, která posouvala hranice konzole zase trochu dále. I dnes si pamatuji, jak jsem si hru tehdy zakoupil a následně několikrát dohrál a byl z ní naprosto nadšen, přičemž ono nadšení vydrželo i později po zahrání remasteru na PlayStationu 3, který nabídl nejen pohlednější zpracování, ale hlavně stabilnější framerate. Byl tedy odstraněn prakticky jediný viditelnější neduh původního vydání. Když Sony v minulém roce oznámila remake, byl jsem pochopitelně hodně rád, ale zároveň jsem měl obavu, jestli se vývojářům podaří zachovat jedinečnou hratelnost a hlavně atmosféru originálu, která stavěla na pustém prostředí, přátelství hlavního hrdiny s jeho věrným koněm a objevování neznámého světa. Už teď na začátku mohu říci, že vývojáři se nepouštěli v remaku do velkých změn, prostě dobře známou hru překopali jen do nového slušivého kabátku a sem tam upravili s citem několik drobností, aby vše působilo daleko modernějším dojmem a trochu u hratelnosti zakryli stáří. To jistě ocení hlavně fanoušci originálu, nováčci pak dostanou velmi odladěnou verzi velké videoherní klasiky. 

Hry od Fumita Uedy nejsou známé pro svůj výborný příběh, ačkoliv je jejich součástí, ale hlavně pro skutečnost, že jsou založené na emocích, různých pocitech a představách samotného hráče. Proto jsou tak výborně hodnoceny, milují je hráči po celém světě, kteří jsou navíc ochotni i nějaké ty menší nedokonalosti odpustit. Každopádně hned na začátku Shadow of the Colossus budete svědky, jak bezejmenný tulák jede na svém věrném koni Agrovi s umírající dívkou. Tu se rozhodl zachránit a záchranu hledá v tajemném prastarém chrámu, který se nachází uprostřed záhadného kraje. Na Shadow of the Colossus je pěkné, že hráči nikdy nedá přímou odpověď a zanechává i spoustu otazníků a místo pro vlastní interpretaci, čímž se značně odlišuje od klasických her. To ale rozhodně nevadí, protože ve výsledku se před vámi odehraje nádherný příběh o oddanosti, dobrodružství, lásce a zanechává ve vás spoustu emocí, díky nimž si budete chtít dát vše znovu. Více se k příběhu nebudu vyjadřovat. Ačkoliv hodně z vás hru zná, nechci nováčkům pokazit nejrůznější překvapení při odhalování, kam že se to vlastně dostali.

Shadow of the Colossus by se dal označit za akční adventuru, i když si v ní soubojů s klasickými protivníky neužijete, která se skládá ze dvou velmi odlišných částí. V první části budete jezdit na svém věrném koni Agrovi po záhadném světě a obdivovat majestátní hory, zelené pláně, rozlehl pouště, spoustu nádherných míst, ale také památek, které vám pomohou při pochopení, kde se vlastně nacházíte. Během tohoto putování dojde sem tam i na nějaké to menší skákání či průzkum, ale hlavně budete ve světě vždy hledat dalšího velkého protivníka, tedy Kolos, který musíte zničit, abyste dívce zachránili život. Nebo se alespoň o to pokusili. Kolosy není možné zabíjet v náhodném pořadí, ale vždy vám váš meč chytře napoví, kam se máte vydat a kde zhruba se další protivník nachází. Meč tedy chytře funguje jako taková šipka či kompas, kam se máte vydat. Abyste se dobře orientovali v celkem velkém světě, máte neustále k dispozici i přehlednou mapu, která se vám postupně odkrývá a na níž máte označené poražené Kolosy.

A nyní se dostávám k druhé části, kterou jsem už ale nakousnul. Tím hlavním a nejzajímavějším na Shadow of the Colossus jsou souboje s šestnácti bossy, tedy Kolosy. Bossové mají různé velikosti. Někteří jsou velcí jako panelák, ale zato neohrabaní a také jim dost trvá, než udělají nějaký ten útok, ale o to drtivější. Další zase menší, ale rychlejší, narazíte i na létající bosse nebo ty pod vodou. Každý boss je jiný nejen svým vzhledem, ale na každého vždy musíte použít originální strategii, kterou vždy můžete vyčíst z jeho pohybu či chování. Dalo by se říci, že souboje s Kolosy zde zastupují i hádanky, protože každý je takovou menší hádankou, kterou musíte vyřešit. Samotné souboje mohou trvat i několik minut, hodně záleží pochopitelně na tom, jak rychle přijdete na správnou strategii, jak protivníka zdolat. Souboje s Kolosy je lehké si užívat, jednak pro jejich výborný design, ale i navržení samotného střetu, přičemž výborné atmosféře v těchto pasážích dopomáhá i fantastický hudební doprovod.

V prvním odstavci jsem zmínil, že vývojáři se nepouštěli v hratelnosti do žádných velkých úprav. Hratelnost jen lehce modernizovali, což je vidět hlavně na dvou prvcích - ovládání a kameře, ale také si fanoušci jistě budou všímat upravených kolizích, případně nových animacích. Více se ale rozepíši o ovládání, které je zahrnuto ve dvou verzích. Můžete si vybrat buď klasické rozvržení tlačítek a hru hrát tak, jako na PS2, ale také je tu nové Moderní rozvržení. To jsem preferoval, protože mi přijde lepší a sedí více na DualShock 4. Dále je pak upravena kamera, která je daleko citlivější a zabírá vždy scény z lepšího úhlu, ačkoliv sem tam se najdou situace, kdy trochu zazlobí. Pořád tedy není ideální, ale snaha ji vylepšit byla. V tomto odstavci ještě musím zmínit jednu menší kaňku, a to je ovládání Agra, tedy koně hlavního hrdiny, k němuž si během dobrodružství uděláte silné pouto. Prakticky jde o druhého hlavního hrdinu, s vlastní osobností, jehož si nejde nezamilovat. Co mi ale na něm trochu vadilo, je jeho ovládání, protože Agro má tendence se neustále zasekávat i o neviditelné překážky. S tímto si mohli vývojáři trochu více pohrát, aby bylo v tomto ovládání daleko intuitivnější. 

Pokud budete hrát Shadow of the Colossus vůbec poprvé, není problém nahrát nějakých deset možná i o něco více hodin. Znovuhratelnost je pak celkem diskutabilní, protože jakmile bosse zdoláte, už víte taktiku a na druhý pokus vám zase takový problém asi dělat nebude, i když vývojáři přidali tři úrovně obtížnosti, přičemž na hardu jsou daleko agresivnější a vydrží i více ran. Na druhý pokus se tak můžete dostat k nějakým čtyřem nebo pěti hodinám. Vývojáři pro znovuhratelnost alespoň přidali statistiky s časy, za jaké jste bosse porazili, zároveň je možné si odemknout trofeje, případně nějaké ty další ingame bonusy, ale ty jsou pochopitelně určeny jen pro největší fanoušky. Ti jistě ocení i možnost New Game+.

V předchozích řádcích jsem řekl, že vývojáři z Bluepoint Games zachovali hratelnost a jen lehce upravili ovládání či kameru. Největší prostředky během prací na remaku šly na vizuální zpracování. Původní verze v dnešní době působí už značně archaicky a i proto jsem rád, že nový kabátek hře dává druhý dech, navíc zachovává její charakteristický umělecký styl a jedinečnou atmosféru. Vývojáři vytvořili kompletně znovu všechny modely postav i kolosů, prostředí má nové textury ve vysokém rozlišení a daleko více objektů, ať už jde o stromy, keře, ale také různá malá zvířata, která můžete během hraní potkat. Když už jsem zmínil Kolosy, s nimi si vývojáři hodně vyhráli a třeba udělali plně interaktivní jejich ochlupení nebo vlasy, které tak reagují na pohyb hlavního hrdiny, ale i větru a chovají se vůbec přirozeně. Přímo parádní je i nové nasvícení, takže s práci vývojářů jsem určitě maximálně spokojen. Je vidět, že k remasteru přistupovali s velkou úctou k originálu. 

Když už jsem u vizuální stránky, je možné si vybrat na konzoli PlayStation 4, jestli dáte přednost více detailům při vysokém rozlišení nebo frameratu. Já raději dával přednost hraní s lepším frameratem, díky němuž je hra daleko plynulejší. Je ale třeba říci, že u optimalizace odvedli vývojáři rovněž výbornou práci. U verze pro lepší framerate hra běží prakticky pořád v 60 snímcích, ve filmovém režimu následně v pevných 30, poklesy je něco, co hra nezná. 

Než svoji recenzi ukončím, musím se zmínit o posledním dílku skládačky, který se jmenuje Photo režim. Na ten vývojáři nezapomněli, přičemž se do něj můžete dostat jednoduše stisknutím šipky dolů na D-padu. Následně máte spoustu možností, jak obrázek upravit, ať už jde o možnost různě nastavit kameru, několik filtrů a tak dále. Vzhledem k tomu, jak dobře Shadow of the Colossus vypadá a kolik parádních scén obsahuje, je jedna radost Photo režim používat a vytvářet opravdu nádherné obrázky z tohoto epického dobrodružství, na které už nikdy v životě nezapomenete. 

Shadow of the Colossus i dnes působí nadčasově a souboje s jednotlivými kolosy jsou stejně neskutečné a fenomenální, jako před třinácti lety. Remake pro PlayStation 4 naštěstí moc výbornou hratelnost neupravuje, ale díky s citem provedeným změnám a novému nádhernému vizuálnímu kabátku si hru mohou užít i hráči, kteří ji doposud neměli šanci si zahrát. PlayStation 4 dostal hned na začátku roku obrovský klenot, který byste neměli ignorovat, zvláště když se prodává za velmi sympatickou cenu.