Elden Ring

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hry od studia From Software si každý automaticky spojí s velkou obtížností či skvělými souboji s bossy, ale Hidetaka Miyazaki se je vždy snažil se svým týmem scénáristů obohatit i dobrým příběhovým pozadím s celou řadou postav. A u Elden Ring tomu není jinak. Ten se odehrává v Mezikraji, kde vládne Marika Velká, přičemž jde také o místo, kde byl roztříštěn Prsten Eldenů, což je zdroj života stromu Erdtree. Jejich úlomky byly odcizeny polobohy a zároveň i potomky Mariky. Tato událost následně rozpoutala obrovskou válku. No a do tohoto neklidného světa se vydáváte jako jeden z Poskvrněných, abyste se sami nakonec stali Pánem Eldenů. Nechci o příběhu zbytečně moc spoilerovat, protože jeho odhalování, stejně tak loru a postav skrze mistrně zrežírované filmečky, rozhovory nebo i popisky předmětů, je zážitek sám o sobě, a po celou dobu jsem si zjišťováním, co že se to v Mezikraji vůbec děje, velmi dobře bavil. Navíc na hře je patrné, že se na ní podílel i zmíněný George R. R. Martin. Jeho rukopis je citelný na samotném světě, ale i u postav a daleko propracovanějším loru, který je vážně skvělý. Nechci říkat, že by bez něj hra nebyla tak skvělá, ale jeho zkušenost s psaním fantasy literatury jí určitě pomohla a kladně se podepsala na samotném zážitku. Hodně se mi líbí, že svět hry Elden Ring je ponurý a některé lokace mají až hororovou atmosféru, podobnou té z Bloodbornu.

Studio From Software ve svých hrách postupně značně zlepšovalo editor, v němž je možné si vytvořit svého vlastního hrdinu. I Elden Ring ho obsahuje, takže kromě pohlaví je možné si hlavního hrdinu upravit dle svých představ a preferencí, ať už jde o tělo, stáří, hlavu nebo i hlas. Na začátku je i důležité si vybrat třídu, což ovlivní hlavně prvních pár hodin hry. Můžete do hry vstoupit jako neohrožený válečník, který chce ovládat velké těžké zbraně, ale také jako mág či rytíř, možností je hodně. Já jsem si vybral třídu ovládající velké těžké zbraně (sekyru), ale po několika desítkách hodin mě jeden boss donutil přehodnotit strategii a našel jsem si meč, který mi seděl o dost více. Naštěstí je možné po určité části statistiky resetovat a body za levely si naházet znovu. To je určitě fajn, protože je tak možné i během hraní i více experimentovat. Není to sice zdarma, ale předmětů na resetování jsem měl ve výsledku docela dost. Nemusíte se tedy vybrání třídy bát, pokud vám nesedne, je možné zaměření změnit relativně snadnou cestou.

Když jsem poprvé vystoupil z úvodní hrobky a dostal se na majestátní planiny Limgrave, dostavil se ve mně stejný pocit jako třeba u hraní rovněž fenomenální hry The Legend of Zelda: Breath of the Wild. Vývojáři dávají hráči obrovskou volnost a je jen na něm, jak se s hrou popasuje, kam se vydá či jaká místa prozkoumá. Věřím, že někteří budou takovou volností dost zaskočeni, protože na ní prostě a jednoduše nejsou zvyklí a možná i připravení, ale ve výsledku ji ocení, protože je nesmírně osvobozující a kladně se podepisuje na samotném zážitku. Na mapě není miliarda otazníčků ani neexistuje šipka k hlavnímu úkolu, která by vedla za ručičku. Je jen na hráči, co objeví a jak si hru užije. V prvních hodinách hry jsem se proto jen potuloval po Limgrave, odhaloval herní mechaniky, ale také prozkoumával první jeskyně, v nichž jsou ukryty důležité předměty i lepší vybavení, ale také se v nich nacházejí první bossové, kteří mají spíše tutoriálový charakter a mají hráče připravit na to, co později přijde. Sice jsem zmínil, že hra Elden Ring dává obrovskou volnost, a to ji nelze upřít, opravdu připomíná už jednou zmíněnou hru  The Legend of Zelda: Breath of the Wild, ale na druhou stranu se nemusíte bát, že by vás nechala úplně bez jakékoliv nápovědy. NPC postavy v rozhovorech kolikrát napoví, kam se vydat, navíc ohýnky, které si postupně odemykáte a slouží jako klasické Bonfiry pro rychlé cestování (to trvá tak 5 vteřin), levelování a tak dále, na mapě napovídají, kam byste se měli vydat.

Když jsem v prvních hodinách prozkoumával Limgrave, říkal jsem si při pohledu na mapu, že není zase tak velká, jak jsem očekával. A jsem přesvědčen, že tohle si řekne hodně hráčů. Jenomže mapa se začne časem značně rozšiřovat a ve výsledku se otevře obrovský svět obsahující obrovské množství biomů i lokací (od travnatého a lesnatého Limgrave po bažiny, zasněžené vrcholky hor a tak dále) s dech beroucími stavbami s parádním designem a ohromujícími scenériemi, které se neokoukaly ani po desítkách hodin hraní. Když už jsem si myslel, že jsem viděl tu nejvíce epickou scenérii, o několik minut později jsem byl kolikrát vyveden z omylu. Velkou devízou je i skutečnost, že vše co ve hře vidíte v dálce, můžete opravdu navštívit. Místa jsou reálná a neslouží jen jako kulisa. Při pohledu na rozsáhlost a hlavně neskutečnou kvalitu světa hry Elden Ring žasnu i teď.

Většinou mám s takto velkými světy ten problém, že nedokáže nabídnout dostatek zajímavého a hlavně kvalitního obsahu. Elden Ring si ale jede svoji vlastní ligu a ukazuje, jak by měl obrovský svět ve videohrách vypadat. Po světě probíhají bity znepřátelených frakcí (to je příjemné oživení a novinka v rámci Souls her), už jsem zmínil i obrovské množství jeskyní, které se po nalezení objeví na mapě, do toho můžete nacházet vstupy do hlubokých dungeonů, které jsou svým designem mistrovským dílem s dalšími bossy i dobře navrženými hádankami. Stejně jako ve hře The Legend of Zelda: Breath of the Wild si můžete na mapě dělat poznámky a značky, abyste do budoucna věděli, kde se nachází třeba boss, kterého je zatím obtížné porazit, ale i další zajímavá místa. Mapu si tak sami zaplňujete průzkumem, jenž je nesmírně zábavný a pohlcující, zvláště za doprovodu parádního hudebního doprovodu. Jakmile bude kompletní soundtrack dostupný, hned za něj vývojářům zaplatím, protože ho budu rád poslouchat ještě hodně dlouho.  

Průzkum Mezikraje je hodně usnadněn možností cestovat na koni. Tohoto věrného společníka je možné kdykoliv vyvolat, přičemž nejprve jsem s jeho ovládáním trochu zápasil, hlavně při skákacích pasážích nebo v boji, ale nakonec jsem si na něj zvykl. Nedělalo mi po pár hodinách hraní problém zdolávat náročný terén i se z jeho sedla utkávat s těžkými bossy. Na některé se navíc kůň opravdu hodí a je tedy další strategickou možností, s níž je možné počítat. Vývojáři cestování po světě i usnadňují i další skvělou novinkou v rámci Souls her. Když běžíte a nejste v boji, nespotřebovává se vám stamina. Běh je tak neomezený a i po svých je možné se rychleji přesouvat.

Když koncem minulého roku probíhala online betaverze, mnozí hráči hru zkusili a podle pár minut hraní prohlásili, že jde vlastně jen o Dark Souls s otevřeným světem. Ano, Elden Ring má se Souls hrami studia From Software řadu charakteristických prvků (bonfire, systém levelování, interface a takto bych mohl ještě chvilku pokračovat), které stále skvěle fungují a vlastně nebyl ani důvod je nějak zásadně měnit. Elden Ring je rozhodně Souls hrou a spadá do žánru akčních RPGček, který vývojáři z From Software prakticky vytvořili. Na druhou stranu je také nutné zdůraznit, že Elden Ring stojí na svých vlastních hodně silných nohách a celý dobře známý koncept obohacuje o spoustu menších i větších novinek, takže rozhodně nejde označit za nový Dark Souls. Elden Ring je totiž obrovskou evolucí žánru Souls her, v němž vývojáři vše dotáhli prakticky k dokonalosti a i po stránce hratelnosti nabízejí nesmírně vytříbený, pohlcující a vyladěný zážitek, na který prostě a jednoduše nejsme zase tak moc zvyklí.  

V Elden Ring tedy budete prozkoumávat nesmírně bohatý svět, hledat úlomky mocného prstenu, vytvářet si vlastní dobrodružství a zároveň bojovat s velkým množstvím protivníků. Řadových potvor je velké množství. Většinou se po světech potulují vojáci, ale také různí goblini, velcí obři, sem tam vám nad hlavou přelétne majestátní drak s ničivou silou a v temných jeskyních se ukrývají přerostlé krysy, brouci a další havěť, která má očividně velký hlad a čeká na nějakého blázna, který se přiblíží. Za likvidaci řadových nepřátel i bossů je speciální měna. Tu je možné utrácet za levelování, ale také za nákup lepšího vybavení či upgrady u kováře, k čemuž je nutné i najít speciální upgradovací materiál. A to je vlastně i další důvod, proč obrovský svět a jeho zákoutí prozkoumávat, protože upgrady zbraní mají velký vliv na jejich sílu, stejně tak průzkumem je možné hledat zlatá semínka pro zvýšení počtu lékárniček či lahviček pro manu, a nemluvě o zbraních, brnění či talismanech.

Soubojový systém vychází ze Souls her, takže je založený na vykrývání úderů protivníků, vyčkávání a útoku ve správnou chvíli. I v otevřeném světě funguje skvěle a vlastně nemám, co bych mu vytkl. Novinkou je možnost s protivníky bojovat i na koni, což je příjemné oživení. Hlavně řadové menší protivníky je tak možné rychle likvidovat ze sedla, aniž by bylo nutné z něj sesedat. Dále vývojáři přidali i dobře fungující stealth systém, kdy je možné se schovávat před protivníky a útočit ze zálohy, když se nedívají. Sice silné protivníky takto nezlikvidujete, ale máte další účinný prostředek, jak se jich zbavit, což přidává soubojům i situacím na mapě na rozmanitosti. Se soubojovým systémem se pojí zbraně, kterých je velké množství, od sekyr, mečů, katan po kouzelnické hůlky, pokud se rozhodnete jít cestou mága. Zbraně navíc mohou obsahovat různé bonusy, případně je do nich možné vkládat i speciální perky. Já si třeba oblíbil dlouhý meč s krvácením. Pokud jsem tak s ním sekal třeba do bosse, občas se poštěstilo a efekt krvácení mu značně pocuchal jeho zdraví. Sice se nejde na krvácení vždy spoléhat, je o náhodě, ale když naskočí, je velkým pomocníkem.

Srdcem každé hry od From Software, ať už šlo o Dark Souls, Bloodborne, Sekiro nebo Demon's Souls byli bossové, o nichž byla řeč už výše. Byla vždy radost s nimi bojovat, ačkoliv kolikrát při střetech s nimi padaly hodně sprosté nadávky a tlak vyletěl do takových výšin, že by ho nezměřil ani sebelepší tlakoměr. Jsem rád, že Elden Ring je plnohodnotným nástupcem zmíněných her a obsahuje kolikrát až epické střety s menšími i obrovskými bossy, které jsou skvěle navržené a mají neskutečně elektrizující atmosféru díky fenomenálnímu hudebnímu doprovodu. Vlastně kvůli němu jsem kolikrát i zemřel, protože jsem se do něj zaposlouchal a neskutečně si ho užíval. Rád bych některé bosse zmínil, protože na jejich souboj budu ještě dlouho vzpomínat, ale nebylo by to fér pro hráče, kteří Elden Ring ještě nehráli. Bossové sami o sobě, hlavně ti velcí příběhoví, jsou spoilerem sami o sobě a nejlepší je, když si je odhalí sám hráč. Bossů je velké množství, ostatně za zhruba třicet hlavních jsou trofeje, další se ale ukrývají v jeskyních, ale i třeba volně na mapě a dalších místech. Jejich kvalita je při takovém množství více než dobrá, navíc jsou rozmanití a většinou se neopakují, a když už, mají v dalším střetu úplně odlišné útoky.

Před vydáním se hodně řešilo, jak na tom bude Elden Ring po stránce obtížnosti. Bude lehčí, když se vývojáři snaží s hrou oslovit co největší množství hráčů? Fanoušci Souls her určitě rádi uslyší, že vývojáři hlasy o lehčí obtížnosti nevyslyšeli, a ustáli tlak, který byl na ně vyvíjen po vydání hry Sekiro. Naopak si myslím, že Elden Ring obsahuje jedny z nejtěžších bossů v historii Souls her, za což může i skutečnost, že mají více fází a jsou daleko rychlejší a silnější, takže na jeden úder dokážou uštědřit opravdu masivní zranění. Ano, dá se boss přelevelovat, ale nikdy nebudete natolik silní, abyste si ho podali a měli s ním lehký souboj. Na to rovnou zapomeňte. Levelováním si můžete souboj trochu usnadnit, ale až naučení se bosse, jeho útoků i slabin, vede k jeho porážce, a to je mi hodně sympatické. Co ovšem už pochválit nemohu, jsou občas překážky v arénách, o které je možné se zaseknout, případně skutečnost, že bossové umí dát zásah i přes překážku. Tohle je obrovská prasárna, která se objevovala už v předchozích hrách studia From Software a nyní je ještě viditelnější. Kolikrát tak stojí život a dobře rozehraný souboj. Zvláště u jednoho souboje z poslední části hry jsem z tohoto důvodu doslova šílel. Tohle je ale jediná nespravedlnost a celkem i laciný trik, s jehož pomocí vývojáři podráží hráči nohy. Jinak jsou bossové většinou krásně čitelní a dají se naučit po několika pokusech. Pak už je to většinou jen o trpělivosti.  

Elden Ring je hra určená hlavně pro jednoho hráče, který bude prozkoumávat její nádherný velký svět, odhalovat propracovaný lore a střetávat se s ohromujícími bossy, ale to neznamená, že by neobsahovala kooperaci. Ta je tu opět pro tři hráče, a vlastně funguje dosti podobně jako v předchozích hrách studia From Software. Do dungeonů či na bosse si můžete pozvat na pomoc kamarády skrze heslo nebo náhodné hráče, kteří hodí před bossem značku a chtějí pomáhat. Hra pro kooperaci uzpůsobuje obtížnost, takže bossové při ní mají více života, ale na druhou stranu možnost si je tahat po arénách a mít prostor pro uzdravování je obrovská pomoc, která mnohdy rozhoduje o přežití. Většina bossů se rozdvojit prostě nedokáže. Systém kooperace převzatý ze Souls her funguje spolehlivě, hned jak kolega ze Zingu či kamarádi použili značku a já předmět na vyvolání, hned jsem je viděl a mohl přivolat. Napojování je pak rychlé a trvá několik vteřin (díky bohu za ta SSDčka). Kromě kooperace je v Elden Ring zahrnuta i PvP část, takže je možné napadat hry ostatních hráčů a vyzívat je na souboje. S tímto problém nemám, jen někteří hráči, když už napadnou nějakou hru, by mohli hrát alespoň férově a ne si pomáhat tím, že budou schválně stát pod velkými monstry nebo si pomáhat prostředím. Je to srabáctví, které snad časem zmizí.  

Vývojáři použili pro Elden Ring léty osvědčený interní engine ze svých předchozích her Bloodborne nebo Dark Souls 3, který byl ovšem mohutně upgradován, aby si dokázal poradit s obrovským otevřeným světem. A musím říci, že výsledek je hodně působivý. Ano, někdo může říkat, že Elden Ring nevypadá tak senzačně jako třeba remake hry Demon's Souls, ale to ani nikdy nemohl vzhledem k tomu, jak masivní svět má, navíc bez jediné načítací obrazovky. Elden Ring ale pořád vypadá nadstandardně, některé lokace se navíc svoji kvalitou minimálně blíží remaku Demon's Souls, navíc si vývojáři pomáhají k pěkné podívané i líbivou stylizací, nádhernými efekty a řadou ohromujících scenérií, o nichž byla řeč výše. Ve výsledku proto musím vizuální stránku pochválit, nezklamala a věřím, že nezklame většinu hráčů.

Elden Ring jsem hrál na konzoli PlayStation 5, kde má dva režimy zobrazení, jak je dnes už pomalu standardem. Na režim Kvality hra upřednostňuje co nejvyšší rozlišení a framerate se většinou pohybuje mezi 30-40 fps, někdy ale klesne i níže. I proto jsem více upřednostňoval režim výkonu, který se snaží o 60fps, ale ty nejsou skálopevná jako třeba u posledního Horizonu a vlastně na toto číslo hra dosáhne jen v klidných nebo méně náročných momentech. Většinou tak Elden Ring běží v tomto zobrazení na 50-60 fps, přičemž někdy je viditelný větší propad. Je to škoda, protože tohle už mohli vývojáři doladit a snad ještě budou v následujících týdnech framerate zlepšovat. Sice to není žádný průser, hra je hratelná více než dobře, ale občasné poklesy zamrzí. Co mi sem tam také vadilo, je velké dokreslování světa, když jsem jezdil na koni. Tráva se dočítala několik metrů přede mnou, stejně tak i třeba důležité rostliny, které je možné sbírat. Na dálku tak nevidíte, jestli ve světě něco roste. I v tomto tedy mají vývojáři ještě mezery. Naštěstí jde jen o kosmetické nedostatky, které na hru jako takovou nemají zase tak velký vliv.  

Už dlouho se mi nestalo, že bych se od hraní nějaké hry nemohl odtrhnout a musel na ní myslet i po vypnutí. Elden Ring je splněným snem všech fanoušků studia From Software a Souls her, který dobře známou a zajetou formulku posouvá na zcela novou úroveň. Skvělé příběhové pozadí, ohromující svět s různými biomy a velkým množstvím dungeonů, jeskyní i epických bossů, ale také výborný soubojový systém či kvalitní audiovizuální stránka vás přiková před televizní obrazovky na desítky, no spíše stovky hodin. Od hraní Elden Ring bylo pro mě hodně těžké se odtrhávat a uniknout z něj do ne tolik radostné reality, protože jsem chtěl jeho úžasný svět neustále prozkoumávat. Těžko říci, jestli je Elden Ring tou vůbec nejlepší hrou, jaká byla kdy vytvořena, ale rozhodně jednou z nejlepších. Hidetaka Miyazaki se svým týmem vybrousil zářící diamant, k němuž budou nyní vzhlížet nejen hráči, ale také ostatní vývojáři a učit se z něj. Je sice teprve únor, ale o hře letošního roku je s největší pravděpodobností rozhodnuto.