Hra Clair Obscur: Expedition 33 dostane velký bezplatný update, nabídne nové bosse i českou lokalizaci
„Odezva hráčů na naši hru byla prostě neuvěřitelná. Strávili jsme roky prací na našem vysněném projektu a vědět, že se tak silně dotkl fanoušků po celém světě, je úžasné a zároveň ohromující. Jsme našim fanouškům velmi vděční za jejich lásku k světu, který jsme vytvořili. Doufáme, že aktualizace, na které pracujeme, bude pro tyto fanoušky poděkováním za jejich podporu – buďte prosím trpěliví, zatímco náš tým tvrdě pracuje na tom, aby vám přinesl něco, na co se vyplatí čekat,“ napsal v oznámení kreativní ředitel Sandfall Interactive Guillaume Broche.
Klíčové novinky updatu
- Nové prostředí, které bude obsahovat nová tajemství, protivníky i různá překvapení.
- Nový dungeon.
- Nové náročné souboje s bossy.
- Nové kostýmy pro každého člena expedice, které umožní ještě větší prozpůsobení.
- Nové lokalizace - čeština, ukrajinština, lationskoamerická španělština, turečnina, vietnamština, thajština a další. Celkem bude podporováno 19 jazyků
- Update přinese i další překvapení, která budou teprve oznámena.
„Sandfall Interactive je mladá krev v herním byznysu, avšak během hraní bez předešlých znalostí o studiu byste nikdy nepoznali, že to je jejich prvotina. Jako kdysi filmové hnutí Cinéma du look, Clair Obscur: Expedition 33 vstupuje mezi giganty průmyslu sebevědomě a s notnou dávkou rebelie vůči zajetým standardům. Je krásná i obskurní, místy originální a především strhující,“ napsali jsme v recenzi s hodnocením 9/10.
Tvoje reakce na článek
Galerie
Komentáře (36)
S češtinou odehraji ještě jednou. Jedna z nejlepších her na PS5
@milos: já nemám rád ani jeden konec. Versův konec je zase absolutní ignorace toho, co Verso(hráč) s postavami zažije. Např. to co udělá pro Lunu, pomalé sbližovaní s Lunou, pomoc s rodiči a pomalé odbourávání nedůvěry, vše je naprosto spláchnuto do záchodu. Navíc Verso to udělal dvakrát, takže dvakrát s postavami buduješ důvěru, aby ti hra řekla, seru na tebe a nerespektuji, co jako hráč děláš. Celé dialogy, rádoby hráčovy kroky, vše je najednou naprosto zbytečné a hráč si pak uvědomí, že to bylo celé k ničemu a ztrácel čas. Opravdu nesnáším, když někdo nerespektuje můj čas. Versův konec by mohl fungovat ještě řekněme v rámci filmu, kde by neměl takový vývoj s postavami a nedělal pro ně ty miniquesty, takhle to nefunguje. Maelle nefunguje vůbec.
Za mě se jim to naprosto rozpadlo.
Ne vše, co se tváří jako umění, prezentuje se jako umění a mluví se o tom jako o umění, je opravdu umění. Někdy je to jen atrapa. Můj pohled a moje perspektiva. Pokud to berete jako umění v rámci hudby a uměleckého ztvárnění, tak je to naprosto akceptovatelné a nikdo vám nemůže říci ani popel.
@Kainé: Tomu rozumím. Ale ten obraz je jako droga. Nějak nevěřím tomu, že by se Maelle udržela pod kontrolou a obraz jen navštěvovala. Já jsem jen chápal, proč to chce Maelle udělat, ale jinak jsem s ní nesouhlasil a proto mám radši Versův konec.
@milos: protože je to sebevražda identity. Na co jsou kamarádi, když ztratíš sama sebe? To je horší než smrt. Malířka byla absolutně ta nejsilnější, to ti řekne hra sama, přesto dopadla jako dopadla, tohle vše čeká Maelle. Je to vlastně jako dobrovolně se přihlásit na Alzheimera. Pokud by obraz pravidelně navštěvovala, přitom byla zakotvená v realitě, tak může být v obraze a nemusí si zabít identitu, to ti taky řekne hra, že je to možné. Vývoj postavy nula, logika věci nula. Patos a kýč 999.
@Kainé: Co je nesmyslnýho na tom, že Maelle radši chce být ve světě, kde jí mají rádi a je normální, než ve světě, kde ji její matka nesnáší, sestra taky a kvůli požáru je doživotně postižená. A neřekl bych, že nemá vývoj, když na začátku hry se straní lidí a je součástí expedice jen kvůli tomu, aby vypadla z Lumiere. A v závěru se pro lidi z Lumiéru skoro obětuje, když se vzepře svému otci a snaží se mu zabránit v zničení obrazu/světa. Neříkám, že hra je masterpiece, protože se mi moc nelíbí, jak dělá z hráče spíš nestrannýho diváka, ale s tímto ve hře nemám vůbec problém.
@Kainé: Díky za tvůj názor a rozbor, to jsem přesně potřeboval vědět. Právě ten patos a notná dávka kýče a emočního vydírání bylo něco, co na mě opakovaně v podstatě křičelo z většiny toho, co jsem ze hry viděl, ale nikdo moc nemluvil o tom obsahu a jak je celkově hra strukturovaná. Většinou je to "wow, nejlepší JRPG dekády, wow, to si musíš zahrát Bro". Mám rád, když JRPG mají hlubší sdělení, jako třebas např. Xenogears, kde je jedno moudro za druhým a jsou to většinou opravdu hluboké a pro život platné myšlenky. Ten zmíněný FFXVI má nakonec ještě větší hloubku, než jsem po prvním dohrání pochopil. A mám to podobně s těmi minihrami, nebo "polévkovýmy" questy, tady to v podstatě všechno je součástí Cliveovi cesty, jeho vnitřních rozhodnutí a celkového směřování jeho záměrů. To je něco co mám rád. Co mě nebaví, když to právě moc nezapadá a působí to jako něco bokem, co ve výsledku hlavní příběh nijak nereflektuje. Tudíž E33 dle tvého popisu do značné míry představuje to, proč jsem spoustu jiných JRPG nikdy nedohrál.
O Metaphor uvažuju hodně, P5R mě baví, dost mi to pomohlo zlepšit angličtinu, baví mě ty rozhovory a příběh a soubojový systém a celkově ta koncepce , takže pokud je Metaphor minimálně podobně skvělý, nejspíš to bude nakonec pro mě lepší než E33. A ke všemu je momentálně na PS Store Metaphor ve 45% slevě za 906kč, tak mám čas se do 23. rozhodnout, jestli zaplatit a stáhnout to nebo to. Ale dost jsi mi pomohl určit co E33 je.
Nevadí mi, když je to čistě lineární, zaměřené na příběh jen s nutnou interaktivitou, takže chodíš od situace k situaci, od rozhovoru k rozhovoru, když to má příběh, který má hlubší sdělení, kterému jako hráč upřímně chci porozumět. Nemám rád však když autor příběhu situace aranžuje tak aby apriori emočně zapusobil aniž by ve výsledku něco hlubšího sdělil. Mám rád hezké atrakce, opět když je rámcuje určitý smysl. Pro příklad v Death Stranding 2 je rovnou několik "atrakcí", která však mají hluboký, symbolický význam pro svět a postavy a kontext celkového sdělení.
@VanDerRaven: cestina do BG3 na konzolich jeste neni, na oficialnich strankach pisou ze je ve schvalovani, taky jsem se nechal nachytat a stahnul to, ze dam druhej pruchod🤦
@ΛNĐ3RLΛ: já je nepřehlížím, xkrát jsem je tady psal, včetně toho že combat začne fungovat až na NG+, což je průser. Ovšem FFXVI skoro nikdo nepovažuje za masterpiece, GOTY, devítkovou(ok, recenzenti) až desítkovou hru. Navíc to co teď vyčítáš XVI, jsi ve velkém zapomněl vyčíst Claire Obscure v recenzi. 😉
Podívej na logické faily v Claire Obscure. Např. Maelle ví, že pobyt v obraze udělá z ní to stejné co z matky, že se ji osobnost rozpadne, přesto dostaneš patetický dialog, že chce zůstat s kamarády a žít a rozpadnout se v obraze a dopadnout jako matka. WTF?! To je sebevražda identity v přímém přenosu po desítkách hodin hry, nulový vývoj postavy, absolutní ignorace pravidel světa, kterých byla Maelle svědkem. Přesto klidně mohla obraz zachovat, navštěvovat ho a přitom se doslova nezabít. Jenže ta hra má scénář postavený tak, že dojí emoce bez logiky věci. Logika je nahrazena kýčem. To jsou faily a naprosto směšné dialogy za hranou telenovely, které prostě ve FF XVI nenajdeš.
Zcela upřímně, přes mě by neprošla na devítku hra, která nerespektuje vlastní svět, vlastní pravidla a ignoruje absolutně vše, co hráč zažije a ve finále hráče nerespektuje pro svůj vlastní prospěch dojit emoce. Jasně průměrný hráč tohle absolutně nebude řešit, ale já věřím, že i ty nesnášíš manipulace, kterou jsou prezentované jako umění/poetika/symbolismus. Tohle je pro mě osobně ještě horší než ty koridory a to "walky talky." Proto kdykoliv dám přednost FFXVI, které sice selhává v mnoha věcech, ale jádro hry je upřímné narozdíl od vykalkulovaného Claire.
PS. jsem zapomněl napsat, já s tebou souhlasím, že FF XVI je taky moc zjednodušena a ve finále např. v rámci RPG složky více než Claire a hra absolutně rezignovala na RPG element, což je obrovská škoda. Stejně tak si kritiku zaslouží nové verze FF VII, kde se mi RPG systém taky moc nelíbí. V tom SE obrovské rezervy.
@VanDerRaven: taky by mne to zajimalo😉
@DannyVenom: Jo?A kde ji tam najdu?Projizdel jsem to a neni tam nic.
A ten Ultima... Jak já ho nesnáším. :D Koncepčně, jeho hlas, jeho zápletku... Otravná božská entita manipulující světem, neměla vůbec žádný hlubší význam v tom ději. Ultima vysvětluje původ krystalů a Clivových schopností, jenomže jeho přítomnost odvádí pozornost od politických a společenských konfliktů, jako je otroctví Bearers a války mezi královstvími. Když srovnám Ultimu se Sinem z FFX, tak je to rozdíl jak nebe a dudy. Sin sloužil skvěle jakožto metafora pro politické zneužívání a strach, zatímco Ultima byl jen "tichý manipulátor", který se objeví až na konci bez většího propojení se světem. Zničení matek krystalů nebo Ultimy nijak neřeší systémové problémy, jako je bigotnost vůči Bearers, což podle mě ve finále oslabuje poselství hry o svobodě.
Pacing hry je kapitola sama o sobě. Hra střídá epické filmové momenty s nudnými "shot-reverse-shot" dialogy, které chutnají jak mdlá vata. Například po souboji s Kupkou v Rosarii jsi místo pokračování v honbě za ním nucen dělat několik hodin vedlejší úkoly. To mi úplně zabilo momentální hype a hru jsem kvůli tomu i na pár týdnů odložil. Tyto "přestávky" jsou obecně příliš časté a narušují plynulost. Kdyby aspoň ty questy nebyly tak generické jako kdejaký úkol v korejském MMO...
A teď souboják, který má pěknou formu, ovšem žádnou substanci. Na první pohled působivý, ve skutečnosti mělký a málo rozmanitý. Clivova základní sada pohybů je omezená a silně závislá na schopnostech Eikons, které však mají dlouhé cooldowny. To mi omezovalo kreativitu. Design nepřátel postrádal větší variabilitu, a systém "stagger" nebyl dostatečně využit. Absence různých zbraní a hlubšího přizpůsobení vybavení mi dále omezovalo hratelnost a RPG prvky. Souboje s Eikons jsou sice vizuálně působivé, ale celkově soubojový systém neudržel můj zájem kvůli nedostatku hloubky, což by nemusel být problém ve finále, kdyby hra nebyla na 50+ hodin herní doby.
Základní mechaniky - komba, parry, dodge - vše přítomno, vše fajn. Bohužel Clivova základní sada je podle mě až tragicky omezená. Bez Eikonových schopností má Clive jen jedno pozemní a vzdušné kombo, "Stinger" a "Helm Splitter", což je málo na akční hru. Eikony, například Phoenix, Garuda, hlavně Titan pro mě, přidávají zajímavé schopnosti, jako je speciální parry nebo dlouhý dosah, ale jejich cooldowny brání zase volnému experimentování. Cooldowny se podle mě absolutně nehodí do akčních her. Nesnášel jsem je i u GoW 2018 a je to za mě líné řešení vývojářů, protože povzbuzují spamování schopností, místo aby vyžadovaly strategické rozhodování. Jakožto příklad zmíním Garudiny schopnosti, jež jsou dobré na stagger, zatímco Bahamut má silné AoE útoky, jenomže hráč je motivován je používat jen v určitých momentech a to je za mě špatně u akční hry, která si bere inspiraci z hack 'n' slash. Přitom kdyby cooldowny byly vázány na výkon hráče (např. zkrácení odpočtu při úspěšných kombech, podobně jak to mají v Xenoblade Chronicles 2), byly by mnohem zajímavější.
Mohl bych se ještě rozepsat o spousty jiných věcech o hře. Absence presonalizace Cliva, žádné zajímavé zbraně, zbytečný pseudo-svět bez obsahu namátkou, ale už tak byl můj první komentář příliš dlouhý, tak jen dodám, že přesto, že jsem neměl žádná očekávání od hry, tak minimálně u soubojáku jsem si říkal, že by mě mohl bavit a příběh se ze začátku slibně rozjížděl, jenomže jsem byl nakonec více než zklamán a to mám doma Deluxe Edici. Ta hra slibovala mnoho, stojí za ní úspěšný tým Square Enixu, měla výsostný budget, ale nesplnila očekávání takřka v ničem a to je za mě ostuda, vzhledem k tomu, že se zde bavíme o firmě, která kdysi položila základy JRPG žánru pro širší publikum.
Je zajímavé, že vidíš nedostatky u E33, ale u FFXVI je z nějakého důvodu přehlížíš. Když už jsi tedy ale FFXVI načal, tak k ní vypíšu taky své pointy a pak můžeme porovnat, která hra je více "casual" jakožto JRPG. :)
Předně bych rád začal narativní nedotažeností. Šestnáctka slibuje epické témata jako je otroctví, třídní rozdíly, vina přeživšího a svoboda volby, ale v praxi selhává v provedení všech témat. Klíčové momenty postav, jako je Clivův vývoj nebo trauma Jill, jsou buď vynechány přes časové skoky, nebo nedostatečně rozvinuty. Hra se příliš spoléhá na "tell, don’t show", kdy důležité události jsou odkázány na popisy v "lore room" či vedlejší questy a korunu tomu nasazuje zápletka kolem Ultimy, jež strašně oslabuje politickou a společenskou dramatičnost. Úplně největší zklamání pro mě ale byly postavy Jill a Joshua, které zůstaly maximálně nevyužité. Dále pak tempo příběhu je narušováno častými a úplně nesmyslnými side questy (až poslední část hry se začnou trochu zlepšovat obsahově i narativně) a obecně ten semi-open world tam vůbec nefunguje, jak je prázdný.
Přitom ta hra začíná slibně, zejména prvních 10 hodin, kdy se buduje osobní vztah mezi Clivem a Joshuou, jen aby byl brutálně přerušen událostmi ve Phoenix Gate. Máme tu tedy fajn emocionální zaklád, jenž ho hra postupem času bohužel těžce ztrácí kvůli dvěma velkým časovým skokům (13 let otroctví Cliva a 5 let po zničení prvního Mother Crystal). Ty skoky podkopávají celému příběhu nohy a zajímalo by mě popravdě, jestli jsi vážně po jeho dokončení cítil nějakou satisfakci. Třeba já osobně chtěl strašně vědět, jak Clive přešel z uctívaného prince na zotročeného žoldáka, nebo jak se vyrovnal se zradou své matky Annabely, bohužel vývojáři to za mě z nepochopitelných důvodů nepovažovali za důležitou součást budování pouta mezi hráčem a vyprávěním/postavami. Přitom vztahy a psychické traumata hlavních protagonistů jsou Alfou a Omegou všech FF her, nebo snad nesouhlasíš? Absence Clivova otroctví ve vyprávění mě až skoro šokovala, že ho tvůrci zcela vynechali a tento nedostatek je jeden z hlavních bodů, proč v mých očích ta hra nedokázala z Cliva vytvořit uvěřitelnou postavu, i když jsem si ho ke konci hry oblíbil. Vždyť jak vůbec mohl být po tolika letech otroctví stále zdvořilý a morálně pevný? Hra jen naznačuje, že Clive si prošel peklem, ale nikdy to pořádně nedemonstruje, což podle mě oslabuje jeho motivace a vývoj. Druhý časový skok je navíc ještě horší, protože ignoruje momenty, jako je Clivovo převzetí vedení po Cidovi, nebo odstranění jeho "značky" z tváře (brand). Clive u toho riskoval smrt, aby znovu získal svobodu a musel to být přece jeden z nejdůležitějších okamžiků jeho cesty, čehož si byli vědomi i sami tvůrci nakonec, když tuto událost posléze dodatečně přidali ve vedlejším questu v aktualizaci, což považuji za naprostý fail.
Zrovna na tohle téma jsme měli nedávno diskuzi u Stellar Blade. Chceme snad jen číst a studovat o podrobnostech světa, postavách a jejich motivacích? Nebo je taky zakusit "z první ruky" a mít možnost se vcítit do těch postav a jejich strastí? Neprobádaný vztah Cida a Benedikty taky považuji za promarněnou příležitost. Benedikta krom toho měla nakročeno se stát další ikonou FF série.
Avšak úplně tím největším zklamáním ze všech, jak jsem na začátku již nastínil, byli pro mě Jill a Joshua. Na papíře má přitom Jill zajímavý příběh: dítě unesené z Northern Territories, zotročené a proměněné ve zbraň, což z ní dělá vlastně takovou paralelu ke Clivovi. Její trauma a touha po pomstě jsou však rychle vyřešeny po prvním časovém skoku, a poté se stává pouhou "povzbuzovačkou" (jobber) Cliva. Hra vůbec nevyužila její potenciál jakožto silné ženské postavy, což je obecně v rozporu s tradicí Final Fantasy, která nám dala legendární hrdinky typu Tifa, Aerith a Lightning. Hlavně považuji za až trestuhodné, že v boji s Liquid Flame, který je klíčový pro vyřešení zápletky Jill, hrajeme za Cliva a ne za ní. Totálně promarněná příležitost a neuspkojivé zakončení pro její postavu, za mě.
Na závěr ten Joshua, který působí až zbytečně v celém kontextu. Jeho přežití Phoenix Gate oslabuje Clivovu vinu, neboť jeho největší trauma se ukáže býti mylným a navíc jejich bratrský vztah není dostatečně prozkoumán. Chyběly v něm scény, kde by reflektovali svou minulost či budovali nový vztah po tolika letech odnětí. Až vtipné mi pak přišlo i to, jak se Joshua chová po svém návratu k bráchovi. Připomínali mi spíš dva obchodní partnery, než bratry a to rádoby emocionální propojení mezi nimi jsem vůbec necítil. Sám mám bratra, s kterým jsem si taky zažil svoje a tohle jejich pouto na mě tedy žádný dojem nezanechalo.
@stillalive: hra je dobrá, je ta hra tak dobrá, jak se prezentuje? Nikoliv. Já bych hodnotil 7/10 po ustálení myšlenek, po dohrání jsem hodnotil 8/10. Já to mám v kolonce God of War, takže je možné, že tě to bude bavit. :)
Hra je v základu "walky talky" s combatem, který není špatný, ale je spíše vizuálně bombastický než do detailu strategický, ale combat je určitě jeden z nejlepších aspektů na té hře. Combat má určitou hloubku, pracuje s vylepšovaní postav, je vizuálně působivý, parry efekt je sice kontroverzní, ale řekněme si, že je to poměrně osvěžující. Neřekl bych, že je na úrovni Persony či Metaphoru, ale je to blízko. Zpátky k "walky talky", ta hra nemá herní aspekty krom chození, mlácení a sledovaní story, pokud tam je něco přidané, tak je to přidané naprosto nepatřičně a jako by to hry samotné ani nepasovalo jako např. pár miniher či "questů". Na questovaní zapomeň, na exploraci zapomeň, na interaktivní svět zapomeň, na možnost řešit cokoliv sám zapomeň, na hádanky zapomeň, vlastně zapomeň na cokoliv, je to "walky talky" s combatem. Po určité fázi hry dostaneš odemčený svět, ovšem opět aktivity jsou stejné jako doposud. Ano, najdeme pár miniher či questů, ale jak jsem psal, jako by do hry ani nepasovaly, jak nezáživné a únavné jsou. Na minihry se můžeš mrknou sám, většinou je to platformové hopsaní, které vznikalo za pět minut dvanáct a questy jsou na úrovni: umřeli mi rodiče, vím, kde jsou, tam tam dojdeme a za to dostaneme dialog v campu a vylepšení vztahu s postavou. Jestli si někdo stěžoval na polévky(já) ve FFXVI, tak tady bude hráč zděšen ještě více. Jestli si někdo stěžoval na minihry v Rebirth, tak to byl vrchol tvůrčí kreativity proti zdejším minihrám. Sám se musím tvůrcům Rebirth zpětně omluvit za kritiku. Navíc pokud začneš dělat ten vedlejší obsah, zničíš si závěr hry. Ano, hra se ti otevře, ovšem finále hry je designované tak, abys ten vedlejší obsah nedělal, ok tohle se dá pochopit, dělali to nováčci, ale rozhodně se to nedočteš v kritice na internetu.
Hru za mě drží story, art, hudba, cutscény a postavy a tady se dostáváme k subjektivitě. Tedy krom vývoje postav. V každém pořádném JRPG dostaneme určitý vývoj postavy a dost často se týká i hlavních postav(Cloud, Kaim), tady vývoj postav neexistuje, ať se stane cokoliv, uděláš pro postavu cokoliv, hra to nereflektuje a od začátku postavy mají určitý příběhový oblouk, který absolutně nereflektuje, že by postava měla mít určitý vývoj. Někdy ten příběhový oblouk může dávat smysl, někdy se zasměješ, že je to emoční vydíračka na úrovni telenovely, někdy se zasměješ logickým kiksům. Jak jsem psal o těch questech, můžeš si vylepšovat vztahy s postavami, mít s nimi sex, dělat pro ně pidi úkoly, ovšem nic takového hra nereflektuje ve vývoji postav. Dám příklad na těch polévkách ve XVI, samozřejmě jsou to příšerné questy, ovšem na konci hry dostaneš určitý vývoj postavy a příběhovou odměnu, že ty vedlejší questy měly ve kontextu hry a vývoje postavy smysl. Prostě jednoduše díky tomu Clive se stal, čím se stal. Tady je to přesný opak, cokoliv uděláš, hra to ignoruje, takže i to málo, co má hra jako vedlejší obsah, pak na závěr působí, jako by to ve hře nemělo být a myslím si, že nejsem daleko od pravdy, že to opravdu vznikalo ve spěchu.
Tak a pojďme k tomu, co je za mě subjektivní. Story je poutavé a díky story jsem přečkal většinu hry, která mě herně nebavila, kdyby hra neměla poutavé cutscény a story, tak hru nedohraji. Postupně se příběh stane ovšem opakovaní stejných narativů, emočního vydíraní, které není upřímné a skončí to v patosu. Myšlenkově je to povrchní, nejde to do hloubky a celkově mě to neoslovilo, ovšem tady může být chyba na mé straně a ty "hluboké" myšlenky jsem nepochopil. Hudebně skvělé, ale tvůrci neumí pracovat s hudbou, těch songů není tolik, takže hudba se začne nepěkně opakovat. Umělecky hezké, poutavé a za mě je to kombinace Ringed City, Old Hunters a dalších FS věcí s více abstraktními tématy zabalené ve francouzském stylu. Originální určitě ne ale určitě poutavé. Grafika je poměrně dost rozbitá ve stylu UE, vlasy mě iritovaly celou dobu, absolutně nechápu, jak mohly projít tak rozbité vlasy, když hráč na to kouká desítky hodin. Celkově je to typická UE5 s menším rozpočtem, tady jsou ty neduhy šikovně skryté v uměleckém hávu, takže to neuráží. Animace jsou na úrovni 20 let staré hry, animace klečení je na druhou stranu zase vtipná, jak je špatná :).
Jak jsem psal JRPG pro nehráče JRPG či pro západní casual hráče JRPG. Může tě to oslovit jako mnoho hráčů, ale je tam spousty chyb, které nejdou ignorovat.
@stillalive: Dej tomu šanci. Já když to viděl prvně, tak se mi to taky nijak zvlášť nezamlouvalo. Ale jakmile jsem to začal hrát, ta hra mě dostala jako žádná jiná. Příběh super, hratelnost taky, souboje mega zábavné aspoň tedy pro mně. A ta hudba ? Prostě masakr, nikdy bych nevěřil, že hudba dokáže hru posunout úplně na jiný level. Já teda nejsem žádný skvělý angličtinář ale nějak mi ta hra sedla a asi to bylo i tím, že si text můžeš posouvat jak se hodí Tobě, tak jsem příběhu docela dobře porozuměl. Nicméně s češtinou jsou to 100% znova dám.
@stillalive: Asi záleží, co přesně hledáš nebo očekáváš od JRPG žánru.
Metaphor je od tvůrců Persony, taky tak ve své podstatě vypadá, jako další krok v rámci série (P3-P5 dílů). Mechanicky jsou si ty hry dost podobné. Opět exploitace silných/slabých stránek nepřátel, časový management aktivit, utváření vztahů se společníky, počasí ovlivňující chování nepřátel atd. Rozdílem je zasazení děje z moderního života středoškoláka do fantasy světa. Stylisticky je to pak něco na způsob anime s prvky verneovek od Karla Zemana. Příběh má svoje kvality a hlavně mě zaujala ta drsnost, co se skrývá za tím anime stylem. Za mě by tomu bodla kratší herní doba, protože po cca 90 hodinách mě to už docela unavovalo. Ale to je asi dost subjektivní.
Expedice 33 výborně klamě na první pohled. Bohužel už bude mít asi to stygma vyhajpované hry, na které dělalo legendárních 33 nezkušených tůvrců. :D A asi to odradí, bohužel, některé lidi nebo s tím půjdou s předsudkem, že to má být nějaké wow. Tvůrci se netají, že jich bylo úplně jiný počet a dokonce některé částí jsou outsorcované. Třeba bojové animace dělal tým programátorů z Jižní Koreje.
Mě se na E33 líbilo západní zpracování vzhledu postav. Přece jen není moc asijských JRPG her, které nesjedou do anime stylizace. Díky tomu dokázali i prodat dospělejíší příběh a má to svoje vrstvy, takže to není jen rutinní záchrana světa. Je to více osobnějíší příběh. A ta délka kolem 40 hodin mi taky více vyhovovala.
Možná by stálo za informaci, že díky modům je čeština už i ve hře Baldur's Gate 3 na konzolích 😜
Nehrál jsem a myslím,že každá česká lokalizace her je u nás vítaná,za mě palec nahoru.Ubisofte sdyď se.😉To je pořád keců jsme malý stát,nemáme herní sílu a vida jde to jenom chtít.Za mě palec nahoru👍
Chválím podporu. Nicméně pořád mi na tom nesedí, že by to dělali úplní nováčci, vypadá to na první i další pohled jako hra, kterou dělali lidé již dávno zkušení s vývojem videoher. Druhá věc, která mi nesedí, je ten extrémní hype kolem soubojů a příběhu. Působí to celé na mě spíš jako přehnaná reakce po dlouhém hladovění po tahovém JRPG a teď konečně někdo udělal nějaké co není další recyklát a všeci se z toho nažrali tak, že mají po tom hladu pocit, jako by teď hráli nejlepší JRPG. I když koukal jsem příběh zrovna psala Asiatka? Možná Japonka? Nicméně ta vizuální prezentace a ty umírací scény na mě působili jako strašný patos a kýč což je v podstatě přesný opak umění. Ale tož jsem viděl mnohé ze hry pouze jako divák. Mám v plánu to zkusit a nerad bych byl zklamaný jako jsem byl naposledy u FFVII Rebirth, který jsem společně s Dragon's Dogma 2, po pátém pokusu se do toho ponořit, nakonec prodal v rámci Trade-in bonusu za hru Silent Hill f a jsem kurevsky šťastný, že jsem tak učinili, protože mě SHf baví tisíckrát víc, než FFVIIRebirth a DD2 dohromady a jsou to velmi dobře hodnocené hry. Takže pořád zjišťuji, jestli E33 nebude podobný případ. Po desítkách hodin v Rebirth jsem usoudil, že je to vyloženě průměrná hra nedosahující kvalit původní hry. Nejhorší gameplay obsah co jsem v JRPG hrál a nulová návaznost na první část. To jsou mé dojmy po opakované a velmi důkladné snaze tomu přijít na chuť. Takže bych byl vážně rád, kdyby E33 už konečně bylo TO, nové JRPG.
Nicméně teď zvažuji pořídit buď tu E33, nebo Metaphor. A mám pouze dojem, že Metaphor bude možná TO!? Můžu pouze jednu z nich, takže by mě zajímal něčí názor z vlastní zkušenosti.
Tak to jsou jiní borci a borkyně. 😍👍
JRPG pro nehráče JRPG, za mě zklamaní roku jak herně tak nakonec i myšlenkově a příběhově. Ale mohli by navalit klíč z prologu, který jsem si zapomněl vzít, ta platina by se šikla, znova to hrát nemíním, ani kdyby mě platili.
Zatím sem nehrál, takže pro mě je zatím GOTY Death Stranding, následně Cronos a pak Ghost od Yotei😉
Holt se chtějí před GOTYA připomenout 🙂
Výborná hra, jedna z nejlepších letos. Měl jsem to v plánu sjet ještě jednou s manželkou, tak si to aspoň dáme v češtině 😊
Tuhle hru jsem dohrál. To hovoří za všechny recenze světa!
Tak to má vypadat!!! Tohle je příkladné jednání a práce pro komunitu! S Češtinou určitě znova sjedu.
Vynikající zpráva.
Hru mám koupenou cca půl roku a říkal jsem si že přes Vánoce konečně zahraji.Teď po informaci že dostane lokalizaci počkám.Kéž by takovou péči dostali i jiné hry 🙏A ano umím docela anglicky ale přece jen by to bylo fajn !!!
Skoda ze jsem to uz dohral, s cestinkou to asi prubnu jeste jednou.
Chystal jsem se na to po ghostovi. Nice🤍
Dost pozdě ale přece