Clair Obscur: Expedition 33

Clair Obscur: Expedition 33

Jakožto herní veterán formovaný stovkami her mého oblíbeného žánru JRPG vím, že jednou z nejdůležitějších součástí každého jejich příběhu je překvapení. Americký spisovatel Stephen King by k mé poznámce možná ještě doplnil, že rozdíl mezi dobrým a skvělým psaním spočívá v technice, i když ani ta prý není tak důležitá jako vlastní přesvědčení. Avšak to, co nás u příběhu nakonec udrží, je zvědavost – ten prostor mezi tím, co víme, a tím, co se chceme dozvědět, otázky, jež nás ženou vpřed. Když pak spojíte všechny tři prvky, často vytvoříte něco zcela výjimečného. A každý z nás přece někdy hrál hru, která nás chytla hned od začátku, aby se nás nečekaně dotkla hluboko v srdci a zabrnkala na ty správné noty. Hru, která nás vskutku překvapila. Její víra sama v sebe byla zřejmá už od prvního záběru a díky ní jsme chtěli nadále objevovat nová překvapení a nové „nové“. Hrál jsem opravdu hodně videoher, takže nemám nejmenší problém si přiznat, že tenhle pocit je pro mě čím dál vzácnější u moderních videoher, zvlášť u velkých AAA titulů. Takže když vám teď řeknu, že Clair Obscur: Expedition 33 mě chytla pod krkem hned od první sekundy a jen tak nepustila ani po těch nezapomenutelných 45+ hodinách, které jsem odehrál, věřte mi, když říkám, že tahle hra má co nabídnout nejen pro fanoušky žánru.