Vampyr

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Vampyr je akční RPG hra, která mi v mnohém připomínala mé oblíbené hry jako Bloodborne, Nioh a vyprávěním příběhu i Life is Strange, protože i zde činíte menší či větší rozhodnutí, které se projeví následně v herním světě i na dalších událostech. Každopádně hra se odehrává v Londýně roku 1918. Ten se ani nestačil vypořádat s následky světové války a lidé umírají na ulicích na španělskou chřipku. S tou se snaží něco udělat hlavní hrdina, uznávaný doktor Jonathan Reid, z něhož se hned na začátku stane upír, a aby toho nebylo málo, zabije svoji sestru. Následně musíte tedy zjistit, co že se to děje, kdo vlastně jste a zároveň se vypořádat s plány tajného společenství. Musím říci, že příběh, jehož můžete lehce ovlivňovat, se mi hodně líbil. Jen bych ocenil, pokud by hra nabízela více zajímavějších postav. Pár jich tu je, ale spočítali byste je na prstech jedné ruky. Další už takové charisma nemají a je vám prakticky jejich osud ukradený. 

Jak už jsem zmínil, Vampyr se odehrává v Londýně roku 1918, který je zpustošen španělskou chřipkou, takže na ulicích umírají lidé, sem tam se válí po ulicích mrtvoly a vůbec to není pěkný pohled. Mapa herního světa je spíše středně velká, přičemž se podíváte do několika čtvrtí, včetně notoricky známého Whitechapelu. Design zpustošeného Londýna s hutnou atmosférou je povedený, navíc se vývojáři nechali lehce inspirovat Bloodbornem, takže si můžete odemykat různé zkratky, díky nimž se cestování stane kratší, a snáze se dostanete do míst, kam chcete. Jen mi přišlo, že hra nemá tak hodně zapamatovatelných bodů, takže ani na konci jsem moc nevěděl, kam jaká ulička přesně vede, což se mi třeba u Bloodbornu a jiných Souls her nedělo. Na tomto je ale možná trochu vidět malá zkušenost vývojářů s tímto typem her. 

Hlavní hrdina Jonathan Reid vždy zachraňoval lidi a snažil se jim ze své pozice doktora pomáhat. Protože se ale stal upírem, stojí před ním a tedy i vámi celkem velké morální rozhodnutí, které určí prakticky ráz celé vaší cesty. Můžete se lidem rozhodnout pomáhat, shánět jim léky a vůbec udržovat v jednotlivých oblastech klid, z čehož ale nebude mít radost vaše upíří já, protože bude slabé a nebude mít takový přísun XP bodů. I proto je tu možnost se dát pouze na dráhu upíra. Každý člověk, s nímž můžete prohodit kus řeči, obsahuje určité množství XPček, které následně můžete investovat do svého zlepšování. Ty získáte tak, že z něj jednoduše vysajete v temném koutku města krev. Někdy je dobré se i chvilku oběti věnovat, promluvit s ní a třeba i vyléčit, protože pak je XPček pochopitelně více. Problém je ale tom, že si musíte tohle hodně dobře promyslet, protože zabitím někoho důležitého může znamenat velký zásah do samotné čtvrti. Třeba já na začátku zabil barmana v jedné ze čtvrtí, což znamenalo následnou smrt všech obyvatel, protože neměli kde jíst. Následně pak nastal v celé čtvrti chaos, všude se potulovali lovci upírů a další krvežíznivá monstra, a já pochopitelně i ostrouhal, protože ze zemřelých postav jsem nedostal žádné další zkušenosti. Je tedy jen na vás, jakou cestou se vydáte, a když už dostanete chuť na krev, musíte pečlivě zvážit, koho odsoudíte na smrt. Většinou důležité postavy mají velké množství XPček, ale jejich zabití se vám následně může nepěkně vrátit.

Z čeho jsem byl opravdu mile překvapen, je určitě soubojový systém. Pro něj si vývojáři brali inspiraci z her jako Bloodborne nebo Nioh. Opět si tedy kromě zdraví musíte během soubojů dávat pozor na staminu, přičemž je systém založen na rychlé uhýbání před výpady protivníků a zaútočení ve správnou a co nejvíce bezpečnou chvíli. Soubojový systém je rychlý, zábavný a navíc do něj vývojáři zakomponovali možnost omráčení protivníků, které hraje velmi důležitou roli. Když totiž protivníka omráčíte, ať už klasickými údery nebo údery mající ho pouze omráčit, můžete z něj vysát krev. Během této animace je hlavní hrdina nezranitelný, což mu dává možnost si trochu odpočinout a dočerpat staminu. Z možnosti vysávat krev se stává celkem důležitý taktický prvek, navíc jak vysáváte krev, doplňuje se vám další ukazatel. Díky krvi máte následně přístup k různým speciálním upírským schopnostem, mezi nimiž je nejen léčení, ale také silné útoky. Dalo by se tedy říci, že ukazatel krve je stejně důležitý, jako ukazatel života či staminy, protože pokud ho máte na nule, značně se snižuje vaše šance vyhrát, zvláště ve vypjatějších těžších soubojích. Soubojový systém se mi tedy líbil, ačkoliv sem tam by si zasloužil ještě trochu vybrousit, protože občas bude štvát třeba zasekávání se o různé překážky nebo do rohů, z nichž není mnohdy úniku, což samozřejmě vede následně ke zbytečné smrti a vzteku. 

Během prozkoumávání Londýna budete bojovat s celou řadou protivníků, od hlídek po další upíry, vlkodlaky a další monstra. Každý nepřítel má pochopitelně svoji sadu útoků, takže je třeba se je nejprve naučit, abyste věděli, kdy můžete zaútočit a následně zlikvidovat. Když je navíc protivníků více, dokážou mezi sebou slušně spolupracovat a útočí i ve stejnou chvíli, což vám pochopitelně přidělá více problémů. Zvláště když později se ve hře vyskytují hlídky s křížem, který hlavnímu hrdinovi bere život a zabraňuje, aby se mu doplňovala stamina. Šarvátky s klasickými protivníky neomrzí a jsou zábavné díky dobře navrženému soubojovému systému, ale co je vrcholem hry, jsou kvalitní souboje s bossy. Hlavních bossů je bohužel jen pár, ale každý je jinak navržený a dá se říci, že prověří všechny vaše dovednosti. Souboje s bossy jsem si maximálně užíval, ačkoliv někdy jsem i docela dost zužil nad jejich obtížností a skutečnosti, že o jejich zdolání kolikrát rozhoduje jediná chybička. Na druhou stranu ale musím říci, že nikdy jsem během soubojů s bossy nechtěl hodit ovladačem do zdi, jako tomu bylo u her studia FromSoftware. Ano, bossové představují výzvu, ale pořád je dle mého v přijatelné mezi. Ostatně hry mají představovat nějakou výzvu a ne jen vodit hráče za ruku.

Už jsem několikrát zmínil, že je Vampyr akční RPG hra, takže tu naleznete i systém vylepšování. Za získané zkušenosti za plnění hlavních úkolů nebo na základě vašeho rozhodování, o čemž byla řeč výše, můžete investovat body do vylepšování svých speciálních dovedností, ale i do zvednutí si života, staminy, zásobníku krve či si můžete navýšit, kolik třeba unesete lékárniček a tak dále. Správné investování je pochopitelně klíčem, navíc systém je navržen docela dobře na to, abyste si i mohli trochu vybrat směr, který vám bude vyhovovat nejvíce. Kromě vylepšování svých schopností budete moci vylepšovat i svoje zbraně za nalezené materiály. Zbraní je docela dost, od různých sekyr po sekáčky, mačety nebo kyje. Dokonce si můžete zvolit, jestli budete mít silnou obouruční zbraň, nebo slabší zbraň do jedné ruky, která je sice slabší, ale rychlejší, navíc do druhé ruky si pak můžete dát i palnou zbraň, která rovněž umí docela dost ubírat, a neslouží tedy jen k omráčení protivníka, jako tomu bylo třeba u Bloodborne. Když už jsem zmínil materiál, ten je důležitý nejen k vylepšování zbraní, ale také k výrobě lékárniček a dalších lektvarů, které vám určitě pomohou v boji a nejednou mohou zachránit i život. Systém výroby je jednoduchý, plně intuitivní, takže se ho nemusíte bát. Na začátku se sice může zdát, že nic vyrábět není třeba, ani nemusíte nic nakupovat u obchodníků, ale brzy zjistíte, že jde o docela důležitý prvek, zvláště pokud nebudete chtít mít větší problémy. 

Špatně na tom Vampyr není ani co se herní doby týče. Na první dohrání mi zabral zhruba patnáct hodin, během nichž jsem trochu více prozkoumával temné uličky Londýna, snažil se pomáhat nemocným lidem a vůbec zjistit o současné situaci co nejvíce, takže jsem neplnil jen čistě příběhovou linku. Díky ale možnosti se rozhodovat, jakým směrem se budete ubírat, a několika dalších příběhovým rozhodnutím, má hra docela slušnou znovuhratelnost, takže většina si dá vše ještě jednou. Zvláště pokud budete chtít vyzobat všechny trofeje nebo achievementy, které nejsou nejtěžší, ale na jedno zahrání je všechny nevysbíráte.

Stejně jako pro své předchozí hry si vývojáři z Dontnod Entertainment vybrali osvědčený Unreal 4 engine, a rozhodně to nebyla špatná volba. Už na první pohled vypadá Vampyr rozhodně solidně, navíc mu dopomáhá i docela pěkný umělecký styl, který trochu připomíná Dishonored. Detailnost světa potěší stejně jako detailní postavy. Je ale pravda, že si vývojáři mohli více pohrát s mimikou, která není tak dobrá, jak bych si představoval. Kdo hrál Life is Strange, dokáže si zhruba představit, jak na tom je. Co pak dopomáhá atmosféře je i povedené nasvícení. Zatímco vizuální stránka je slušná, bohužel nemohu vývojáře pochválit za celkovou odladěnost a stabilitu. Framerate je celkem stabilní, ale jsou části, kdy má docela velké propady. To pochopitelně zamrzí, stejně jako občasné zamrzávání, kdy jede zvuk a obraz se zasekne. Někdy stačí chvilku počkat, jindy nezbývá nic jiného, než restartovat hru. Snad si jsou vývojáři tohoto vědomi a brzy přichystají nějaký ten update, který tyto porodní bolesti odstraní, protože jen kazí zážitek z jinak velmi kvalitní hry. Abych se ale dostal zpět na pozitivní vlnu, tak se dostanu k hudebnímu doprovodu. Hry od Dontnod Entertainment jsou známé tím, že mají parádní soundtrack a jinak tomu není ani u Vampyru. Je opět velmi povedený a vytváří velmi slušnou atmosféru, stejně jako dobré ozvučení. Jen dabing je jen standardní, neurazí, ale pokud by měli vývojáři více peněz, určitě mohl být kvalitnější.

Hru Vampyr jsem popravdě před vydáním moc nesledoval, a možná i proto dokázala  překvapit. Jedná se totiž o kvalitní akční RPGčko s dobře napsaným příběhem, zábavným soubojovým systémem, povedeným designem, hutnou atmosférou a hlavně zajímavou možností rozhodovat o osudu lidí v chaosu zmítaném Londýně. I když neměli vývojáři tak velký rozpočet jako jiná studia u podobně ambiciózních projektů, dokázali z mála vytěžit maximum, a hlavně tedy hru, která se v žánru rozhodně neztratí a přináší navíc několik nových zajímavých nápadů. Pokud máte rádi hry jako Bloodborne, do Vampyru určitě investujte, budete se dobře bavit.