Elden Ring: Shadow of the Erdtree

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Jsou tomu už více než dva roky, co jsem hře Elden Ring naprosto propadl a zamiloval se do ní pro její výborně navržený herní svět, epické souboje s bossy a vůbec jedinečnou fantasy atmosféru, která nemá ve videoherní produkci obdoby. I proto jsem v ní následně nahrál několik stovek hodin, během nichž jsem získal většinu zbraní, dokázal je navíc vylepšit na maximum, nahrál jsem více než 230 levelů a povedlo se mi najít také nádherné a také hodně odolné sety brnění. I proto jsem si dlouhou dobu myslel, že jsem dokonale připraven na rozšíření Shadow of The Erdtree, a vlastně jím propluji jako nůž máslem. Vývojáři ale moc dobře věděli, že existují hráči jako já, kteří budou mít hrdiny na vysokém levelu se silným buildem, a proto rozšíření budovali s tím, že i takovým nabídnou pořádnou výzvu, která dokonale prověří jejich schopnosti. Rozšíření Shadow of The Erdtree tedy určitě není jednoduché, po vzoru ostatních rozšíření pro Souls hry je docela pekelné s několika nejsilnějšími bossy, jaké kdy Elden Ring nabídl. Rozhodně tedy nejde ani pro zkušenější hráče o procházku růžovou zahradou, ale pokud na tuto obtížnost přistoupíte, čeká vás naprosto strhující fantasy dobrodružství, ukazující Elden Ring na steroidech a asi i to nejlepší, co zatím dokázalo studio FromSoftware vytvořit.

Ke vstupu do rozšíření není moc podmínek. Měli byste mít slušného hrdinu a už něco nahráno, ale také poraženy dva konkrétní bosse. Generála Radahna a pána krve Mohgoa, z jehož arény se následně dá do rozšíření a nové říše stínů dostat. S rozšířením Shadow of The Erdtree chtěli vývojáři odpovědět na několik posledních otázek, týkajících se třeba některých událostí nebo vztahů mezi důležitými postavami, na které doposud nedošlo, a doplnit původní příběh, což se jim dle mého názoru náramně povedlo. Elden Ring tak díky rozšíření Shadow of The Erdtree najednou působí kompletně, a vlastně si ho už bez něj ani nedokážu představit. Jak už možná víte, v rozšíření se vydáte po stopách Miquelly, což je polobůh a hlavně bratr Melanie. Tato potvora ani dnes nedá spát mnoha hráčům a budí je ze spaní. A není se čemu divit. Po stopách Miquelly ovšem jdou i další postavy, takže na jeho nahánění nebudete úplně sami. I když tedy největší porce práce připadne právě vám.

Jak už jsem naznačil, s novým rozšířením se do hry dostalo několik výborně napsaných a hlavně zajímavých postav s vlastní historií a motivy, které ovšem slouží i jako prostřednící vedlejších úkolů. Některé vedlejší úkoly jsou kratší, některé delší, ale každý se vyplatí splnit. Jednak si jimi doplníte informace o zdejším světě a krásně doplňují hlavní příběhovou linku, ale jste za ně vždy odměněni. Ať už novým brněním, novými zbraněmi nebo i tím, že vám vybrané postavy přijdou na pomoc. Třeba i k finálnímu bossovi, což se vždy hodí, protože je neskutečně těžký a dá pořádně zabrat i těm nejlepším a nejzkušenějším hráčům. Jen doporučuji si dávat pozor, protože budete před koncem čelit jednomu rozhodnutí, po němž není návratu, přičemž po něm veškerá NPCčka ze světa zmizí a nepůjde už jejich příběhové linky dokončit. I v Shadow of The Erdtree tedy budete muset udělat něco, po čemž není návratu a svět změní.

Když jsem se poprvé dostal do říše stínů, byl jsem naprosto ohromen úvodní dech beroucí scenérií. Za pláněmi s vysokou trávou, hroby a ruinami se tyčil obrovský hrad, za nímž byl ještě větší nádherný strom. Do toho jsem viděl se po pláni potulovat velkého ohnivého trolla, který budil obrovský respekt a jasně říkal, že není dobré se k němu přibližovat. Hned jsem tedy usedl na svého věrného oře a vydal se vstříc novému zážitku. Po několika vteřinách jsem byl ale zastaven prvním silným protivníkem, který mi hned rázně vysvětlil, že já pánem těchto krajů rozhodně nejsem, a budu se muset hodně snažit, abych neskončil v jednom z okolních hrobů. Vývojáři před vydáním v jednom z rozhovorů zmínili, že Realm of Shadow, jak se nová část světa hry Elden Ring jmenuje, je zhruba stejně velká jako Limgrave z původní hry. Těžko říci, jestli velikost říše stínů schválně podcenili, nebo si ani neuvědomili její skutečnou rozlohu, ale ta je ve výsledku větší. Hlavně když si uvědomíte, že je mnohem vertikálnější s několika vrstvami a zahuštěnější nejrůznějšími dungeony, skrytými podzemními částmi a tak dále. Nejednou se mi stalo, že jsem jen prozkoumával nově nalezený dungeon, abych se skrze něj dostal na prakticky opačný konec mapy do míst, kam jsem předtím nevěděl, jak se dostat. Realm of Shadow po vás neustále chce, abyste si všímali naprosto všeho, protože nikdy nevíte, kam vás jaká díra nebo tak trochu schovaný a snadno přehlédnutelný žebřík dovede.

Realm of Shadow ovšem neohromí jen svoji rozlohou, ale také naprosto fantastickým a do posledního detailu promakaným designem a ohromující architekturou, díky čemuž neustále láká k prozkoumávání. Stejně jako původní mapa je i nová rozdělena do několika částí, přičemž obsahuje řadu rozmanitých lokací (biomů) s jedinečnými protivníky a atmosférou. Každá z částí světa pak nabízí i řadu ohromujících scenérií, nad nimiž spadne brada nejednomu fanouškovi, což je opět podpořeno jedinečným uměleckým stylem samotné hry. Všude je na mapě něco zajímavého, ať už jezero s velkým drakem, část s majestátním hradem, zničená vesnička, vedoucí do podzemí, případně nějaký ten dungeon, na jehož konci je pěkná odměna společně s dalším bossem. Když už jsem u dungeonů, musím ocenit, že jsou všechny ručně vytvořené, vývojáři si s nimi dali obrovskou práci a kolikrát jsou vlastně také neskutečně nádherné. Každý dungeon je po stránce designu jiný a originální, navíc obsahuje jedinečné protivníky a nástrahy, kterým je nutné čelit. Nikdy jsem tedy neměl pocit, že bych prozkoumával dungeon, který vypadá podobně nebo stejně jako ten předchozí. Péče, jakou vývojáři věnovali prakticky všemu, ať už jde o hlavní linku, vedlejší úkoly, dungeony a vůbec samotný svět, je až neuvěřitelná a u rozšíření málo vídaný.

O Realm of Shadow by se dalo básnit ještě hodně dlouho. Je až neuvěřitelné, jak ohromující nová mapa se vývojářům povedla vytvořit, která se sice může na první pohled zdát docela malá, ale má toho tolik, co může nabídnout, a po pár hodinách svoji rozlohou, propracovaností a rozmanitostí překvapí. Na nové mapě se mi navíc stejně jako u původního Elden Ringu líbí, že vývojáři nevedou hráče za ručičku. Jen mu s citem naznačují skrze kříže, kudy zhruba vede hlavní příběhová linka, ale jinak je pouze na něm, kam se vydá, a jestli tedy půjde po hlavní příběhové lince nebo půjde svět prozkoumávat. Dungeony, vedlejší linky a tak dále je nutné najít, nic není na mapě označeno. Na otazníčky a další podobný mor jiných open-world her zapomeňte. O to větší je pak radost, když objevíte nový nádherný dungeon nebo jiné zajímavé místo, třeba i s bossem a sladkou odměnou.

Tím nejlepším na původním Elden Ringu byly bez debat výborně navržené a zpracované souboje s nejrůznějšími bossy. Vývojáři z FromSoftware připravili pro šíření Shadow of The Erdtree několik desítek nových těchto protivníků, přičemž někteří patří vůbec k tomu nejlepšímu a nejtěžšímu, co se jim povedlo vytvořit, a co žánr Souls her nabízí. Už během hlavní příběhové linky narazíte na čtyři opravdu ohromující bosse, kteří svým designem, choreografií, prezentací a vůbec zpracováním strčí veškerou svoji konkurenci do kapsy. Jde o nezapomenutelné, epické a neskutečně strhující střety, na které budete dlouho vzpomínat. Byla naprostá radost, ale kolikrát i tedy utrpení, s těmito protivníky bojovat, což bylo podpořeno i výborným hudebním doprovodem, starajícím se o elektrizující a fantastickou atmosféru. Nejde ale jen o tyto konkrétní čtyři bosse, které schválně nejmenuji, abych nespoileroval a nepřipravil vás o překvapení. Po dohrání budete vědět, koho jsem myslel. Výborní jsou totiž i ostatní, ať už v dungeonech, skrytých lokacích, kam se ani nemusíte bez pořádného průzkumu dostat. Jejich variabilita a rozmanitost je obrovská.

Ačkoliv každý boss je jiný, je nutné se učit jeho útoky a pohyby, abyste věděli, kdy se vyplatí zaútočit a kdy se bránit, mají mnozí jednu věc společnou. Vývojáři dlouho sledovali hráče při hraní, u čehož jasně viděli, jak mnozí po vstupu do arény začnou hned bez váhání vyvolávat Mimic Tear Ashes, tedy svého silného dvojníka. Ten je nyní sice už slabší po řadě úprav, ale pořád jde o dosti vítanou pomoc, která je vlastně mnohdy i dost klíčová. I proto mnozí bossové nyní hned jak vstoupíte do arény, na vás nekompromisně skočí, abyste měli jen minimální čas se rozkoukat a zavolat si pomoc. S tímto je tedy nutné počítat a zahrnout tuto skutečnost do své strategie, protože jinak se může stát, že se vám sice podaří Mimica vyvolat, ale bude vám to prd platné, protože hned budete koukat na obrazovku s nápisem You Died.

Jak už jsem zmínil výše, vývojáři v rozšíření Shadow of The Erdtree přicházejí s novým systémem obtížnosti. Váš nahraný level i vylepšení zbraně hrají důležitou roli, ale dále je možné vylepšovat své statistiky skrze dva nové klíčové předměty. Ty působí pouze v Realm of Shadow a dělají postupně hru o něco stravitelnější pro hráče, kteří rádi prozkoumávají herní svět a neženou se jen bezhlavě za cílem. Prvním předmětem je Scadutree Fragment, jenž vám po použití u bonfiru (Site of Grace) trvale zvyšuje útoční poškození a zároveň zvyšuje obranu. Druhým předmět je Revered Spirit Ashes, který zase dělá trvale odolnější vaše summony a také zvyšuje obranu vašeho koně. Tyto dva předměty mají tedy naprosto klíčový dopad na hratelnost a tedy i obtížnost. Pokud si s nějakým bossem nevíte rady a nemůžete ho porazit, doporučuji se netrápit, nasbírat nějaké další tyto předměty a po použití ho jít zkusit znovu.

Nejde ale jen o tyto dva zcela nové předměty, které naprosto mění to, jak hráč v nové lokaci přistupuje ke svému vylepšování a zvyšování si útoku a obrany. Vývojáři připravili pro rozšíření Shadow of The Erdtree i několik desítek naprosto unikátních zbraní (přidáno bylo osm nových typů zbraní – třeba vrhací nože nebo drápy) s jedinečnými styly i designem, nová kouzla, nové talismany či fantasticky vypadající sety brnění s různými statistikami, díky čemuž je možné ještě více experimentovat s buildy a měnit herní styly. To vnáší do Elden Ringu krásné oživení a tolik potřebnou čerstvou krev, kterou fanoušci jistě hodně ocení.

I když jsem to mohl očekávat vzhledem k tomu, jak mě bavil původní Elden Ring, rozšíření Shadow of The Erdtree mě naprosto pohltilo a během posledních dní jsem v něm nechal zhruba čtyřicet hodin. Hlavní příběhová linka zabere zkušenějšímu hráči zhruba polovinu, a jde o hodně silnou jízdu plnou ohromujících bossů, ale je možné plnit i vedlejší příběhové úkoly, prozkoumávat dungeony a vůbec samotný svět, za což jste vždy odměňováni. V Realm of Shadow se tak dají strávit desítky hodin a i po nich je možné najít něco nového, co jste předtím minuli. Vlastně jsem i teď překvapen tím, jak bohaté a rozsáhlé rozšíření vývojáři z FromSoftware servírují, a to navíc jen za zhruba tisícovku. Něco takového by jiné herní společnosti vydaly jako novou hru, a ještě by z ní vystříhaly obsah a ten prodávaly zvlášť v rámci Season passů. Shadow of The Erdtree i proto působí jako naprosté zjevení v dnešní době.

Asi není moc velkým překvapením, že rozšíření Shadow of The Erdtree běží na stejné technologii jako původní hra. Po technické stránce je možné si všimnout určitou zastaralost enginu, navíc některé textury nejsou zrovna nejdetailnější a pěkně také zrovna nevypadá doskakování objektů a textur při průjezdu světem. To je škoda u takové hry a asi i jediný její nedostatek, který mohu ve své recenzi zmínit. I rozšíření pak nabízí dva režimy zobrazení, jeden zaměřující se na 4K rozlišení při 30 snímcích, druhý na plynulejší zážitek při 60 snímcích. Framerate je oproti prvnímu vydání Elden Ringu před dvěma lety plynulejší, ale jsou pasáže, v nichž je možné si všimnout propadu. Nikdy se mi ale nestalo, že by framerate spadl tak hodně, že by to mělo vliv na hratelnost nebo dokonce souboj s bossem. Co vývojáři ztrácejí na technické stránce, to dohánějí nekompromisním uměleckým ztvárněním, o němž jsem se zmiňoval už výše. To patří k tomu nejlepšímu, co je možné ve videohrách vidět, a vlastně i nutí neustále típat obrázky. Stejně tak musím pochválit opět fantastický soundtrack s desítkami nových skladeb, který krásně doprovází prozkoumávání světa, souboje s řadovými protivníky i velkými bossy, případně jiné vypjaté situace.

Od rozšíření Shadow of The Erdtree jsem měl možná až přehnaná očekávání, ostatně vychází pro dost možná nejlepší hru této generace. Přesto je dokázali vývojáři překonat. Rozšíření potěší fanoušky od první minuty svým strhujícím příběhem a jedinečnou atmosférou, ale také fantastickým novým světem s řadou tajemství, který neustále láká k prozkoumávání, a výborně zpracovanými epickými souboji s bossy. Jedněmi z nejlepších, jaké Souls žánr doposud nabídl. Jedna z nejlepších her posledních let dostala zřejmě nejlepší rozšíření videoherní historie. Je nutné něco dodávat?