The Elder Scrolls IV: Oblivion Remastered

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Od vydání původní hry na PC a Xboxu 360 (na PlayStation 3 hra vyšla až v dalším roce) uběhlo už dlouhých 19 let, ale jako by to bylo včera, když jsem hodil CDčko do mechaniky a začal instalovat. Oblivion byl pro mě jako zjevení. Dokonce jsem tehdy nevěřil tomu, že hry ještě někdy budou hezčí. Dnes je to s odstupem let poněkud úsměvné, protože když si dnes někdo pustí původní verzi, tak ho nostalgie doslova fyzicky praští do očí, ale se vším všudy. I proto Bethesda nelenila a v kooperaci s Virtuos Games připravila kompletní remaster, který zahrnuje kromě základní hry i obě rozšíření The Shivering Isles a Knights of the Nine. Stálo to čekání na základě leaků z poslední týdnů opravdu za to?

Příběh hry si shrneme opravdu jen v kostce, protože je většinou tím posledním, co vás v titulech The Elder Scrolls zajímá. Tamrielská provincie Cyrodiil je pod útokem démonů, kteří přichází z tajemných bran Oblivionu. Je proto třeba je včas zničit a nedovolit nadpřirozenému nepříteli si osvojit nádherné kraje. Hlavní hrdina začíná svou pouť v žaláři, ale poté, co jej za záhadných okolností zachrání samotný Císař, se vydává proti velkému nepříteli. Víc netřeba vědět.

Popravdě jsem byl k remaku, remasteru nebo nějaké takové předělávce značně skeptický a dost jsem v předchozích týdnech pochyboval, že vůbec existuje, ačkoliv všechny indicie ukazovaly opak. O to víc mě překvapilo, že se spekulace nakonec potvrdily a nová verze nakonec nese pouze označení remaster, protože z hlediska grafiky se dá považovat za plnohodnotný remake. Jak jsem ale během hraní pochopil, označení remaster nakonec této předělávce sluší více a lépe popisuje to, co dostanete.

V remasteru musel původní a dnes už opravdu hodně zastaralý engine Creation ustoupit aktuálnímu Unreal Enginu 5 od společnosti Epic Games, který umí vykouzlit nádherné a kolikrát až dech beroucí podívané, ale že by si s ním lehce tykaly současné konzole, to se říci nedá, zvláště pokud jde o otevřené velké světy. Každopádně nic nemění na tom, že remaster vypadá doslova nádherně. Autoři zachovali vše, co jste milovali na původní hře, ale mnohonásobně vylepšili textury, předělali modely postav, ať už to jsou NPCčka nebo nepřátelé, zcela změnili nasvícení, které je realistické a v reálném čase, což má následně dopad i na stíny. Hra vypadá mnohem realističtěji a s obří mírou detailů. Vlastně remaster Oblivionu díky změně enginu a novému kabátku vypadá jako současná hra. Podle vizuálu byste mu 19 let rozhodně netipovali.

Remasterovaná verze nabízí na konzoli PlayStation 5 dva režimy zobrazení, tak jak to známe z jiných titulů. Režim kvality a výkonu. Na výkon je hra mnohem plynulejší, neboť dosahuje na 60fps, ale musíte se rozloučit s mnoha nádhernými efekty. Režim kvality zde osobně doporučuji, neboť hra vypadá výrazně lépe. Bohužel, ať budete dělat, co chcete, tak cílových 60/30fps ze hry vytáhnete jen na specifických místech, především v interiérech. Optimalizace zkrátka není dobrá a zejména při rychlém přebíhání mapy, ať už pěšmo nebo na koni, hra doslova drhne na základním modelu konzole PlayStation 5. To není pro vývojáře zrovna dobrá vizitka.

Dovolím si jeden spíše osobní poznatek. Vadí mi totiž jedna věc, na níž jsem si nedokázal po mnoha hodinách zvyknout. Na druhou stranu vím, že mnozí s ní mít problém nebudou, protože neměli zkušenost s původní verzí nebo si ji už tak dobře nepamatují. Důvod proč jsem se do Oblivionu před tolika lety doslova miloval, byla vizuální prezentace. A remaster samozřejmě vypadá ještě mnohonásobně lépe, ale chybí mu určitý efekt “zelenosti”, který původní hra měla. Remaster sice vypadá realističtěji, ale ve výsledku nemá tak pěknou paletu barev a celkovou stylizaci, jako originál, a je hrozná škoda, protože se to odráží na atmosféře a celkovém zážitku, alespoň pro mě jako fanouška. Osobně tak v novém remasterovaném Oblivionu spatřuji za mě ne tak výrazný, a možná až mdlý Skyrim.

Dobře ale víme, že grafika není vše, což mohou potvrdit i některé aktuální tituly. Oblivion zkrátka vypadá v novém hávu parádně, ale větším problémem je to, co skrývá takzvaně pod ním. Remaster si z původní verze bere vše, a to nejen to dobré, ale bohužel i špatné. Najdete tu tak neskutečně otravné loadingy na každém kroku, které měl originál i nedávný Starfield. AI nepřátel je brutálně, ale skutečně brutálně rozbitá. Nemluvě pak o hromadách chybách a krizových situacích v questech. Ihned v druhém příběhovém úkolu jsem dostal velký zákys mého AI spolubojovníka, a to takový, že nešlo pokračovat. Jelikož je tu autosave defaultně téměř neustálý, tak se nešlo vrátit do bodu, kdy nedošlo k chybě. Byl jsem tak nucen se skrze manuální save vrátit o hodinu zpět.

Důrazně tedy doporučuji hru průběžně ukládat na více slotech. Nikdy totiž nevíte, kdy vás hra nachytá na tom, že už nebudete moci dál. A to je jen malý výpis všech problémů, s nimiž se můžete setkat. Pokud bych měl napsat vše, co se mi přihodilo, byla by recenze mnohonásobně delší. Bugy tak nějak k hrám od Bethesdy patří, ale je obrovská škoda, že ty, které trápily už originál, jsou i v remasteru. Tady vývojáři naprosto promarnili příležitost udělat ze hry lepší zážitek.

Pokud se však popasujete s těmito neduhy, tak je třeba říct, že i po letech je Oblivion parádní hra odehrávající se ve fantastickém fantasy světě s jedinečným kouzlem, plná nejrůznějších zajímavých a skvěle navržených úkolů, tajemství a neuvěřitelného množství různých lesů, měst, jezer, luk a dokonce nechybí ani hory, které připomínají Skyrim. Herní svět sice dnes nevypadá tak živě jako dříve, ale je to dáno dobou vzniku, i skutečností, že se do těchto částí herního světa nijak nezasahovalo.

Co určitě fanoušky překvapí, je možnost sprintování, která v původní hře chyběla. Vždy šlo cestovat spíše jakýmsi poklusem. Za přidání sprintu vývojáře určitě pochválím a je určitě fajn, protože hra je díky tomu svižnější, ale až uvidíte animaci toho, jak postava běží v případě pohledu z 3. osoby, tak stoprocentně vyprsknete smíchy. Tohle se opravdu moc nezdařilo a očekávám, že nějakým patchem se to autorům podaří opravit, a to i včetně hromady nejrůznějších bugů.

Pozitivní změnou prošel samotný interface, který je mnohem úhlednější a přehlednější. Pochopitelně časem se vám z inventáře i tak stane chodící vetešnictví, ale lépe se v něm orientuje. Poněkud jednodušší je zde levelování, neboť jej ovlivňují i sekundární dovednosti, a rozhodně je fajn, že oproti originálu se hra tolik nedrží v mantinelech otravných predispozicí. Na začátku si skrze editor vytvoříte postavu, čímž jí zvolíte i původ, ale také znamení dle kalendáře. Díky tomu si přijdete na určité specifické atributy.

Co také zůstalo na Oblivionu nádherné, je samotná hudba. Úvodní skladba je až neuvěřitelně ikonická a nostalgická a mnohdy mě bavilo se chviličku zdržet v hlavním menu jen kvůli ústřední skladbě. Během hry uslyšíte další parádní tóny, které tehdy složil Jeremy Soule. Co už tak fantastické není, tak jsou mnohdy výpadky zvuku, jako kdyby se hra nedokázala rozhodnout, kterou skladbu chce aktuálně zahrát. Pochválit ale musím částečné předabování, díky němuž jsou postavy rozmanitější. I když chápu, že některým může starší a dnes už i trochu ikonický dabing chybět.

Zcela upřímně si myslím, že v remasteru najdou zalíbení především fanoušci. Novým hráčům se určitě bude líbit na první pohled hlavně vizuální prezentace. Některé scenérie jsou parádní, městečka opravdu hezky navržená, ale poté co nahlédnou pod pokličku, tak zjistí, že je to opravdu starý kousek, který nemusí být skousnutelný pro každého. Boj je tu i přes drobné úpravy a přidání nových animací opravdu archaický a hodně jednoduchý, založený především na blokování a ustupování před údery protivníka. Nedokáže nabídnout stejné uspokojení, jako současná moderní akční RPGčka. Nejen ale na soubojích, ale i na dalších systémech a prvcích je bohužel vidět stáří a možná by si zasluhovaly určitou modernizaci.

Remaster Oblivionu se po vizuální stránce povedl, ačkoliv tím hra dle mého názoru trochu ztratila ze své osobnosti. Zbytek bohužel trpí klasickým “bethesdím” syndromem, kdy se kolem vás až příliš mnoho věcí porouchá. Pokud s tím ale počítáte a dokážete odpustit i některé dnes už archaické prvky a souboje, tak vás čeká dle mého názoru ten vůbec nejlepší díl The Elder Scrolls, který si můžete zahrát. Tak nějak tuším, že nás za pár let čeká remaster Skyrimu (aneb Skyrim ve své 100. verzi), ale doufejme, že než se tak stane, mohli bychom se už také dočkat nějakých detailů o šestém dílu. Do té doby si užívejte modernizovaný Cyrodiil.