Stranger of Paradise je výslednou rovnicí úspěšné spolupráce mezi Square Enix a Team Ninja, slavným studiem majícím u hráčů renomé díky sériím Ninja Gaiden nebo Nioh. Nejedná se o první spolupráci těchto dvou studií, protože už v roce 2015 vyrobili v Team Ninja pro Square vynikající titul „Dissidia Final Fantasy NT“. Za celým projektem stojí uznávaný vývojář Tetsuya Nomura. Ten navrhl původní koncept o hardcore RPG zaměřujícího se na zdolávání náročných dungeonů. Původně se mělo jednat o svébytné RPG, ale ve Square Enix spojili Nomurův nápad s jednou ze starších nevyužitých vizí FF spin-offu, který měl převrátit vžité stereotypy o souboji dobra a zla. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto pojmout Stranger of Paradise jako odnož hlavní série. Jelikož má Square v současnosti plné ruce práce s dalšími FF projekty byla výroba přenesena na Team Ninja. Vznikla tak kombinace akčního RPG s hack and slash žánrem, čímž má hra velmi blízko k posledním dílům Final Fantasy, a zároveň pokračuje v silné tradici herní tvorby od studia Team Ninja. 

   Jak nejlépe přiblížit a charakterizovat hru budící kontroverze už od svého oznámení? Řekněme, že pokud by nevznikl první díl FF v roce 1987, nýbrž roku 2022, měli bychom co dočinění právě se Stranger of Paradise. Je to dungeonové akční RPG nešetřící násilím a brutalitou, koncentrující se na soubojový systém, vylepšování postav a přehazování rolí. Zároveň před námi stojí silně kontroverzní počin snažící se úspěšně pracovat s dnes tolik populárním prvkem relativismu neboli nesnadného definování špatné a dobré strany, neboť jde vždy svým způsobem o úhel pohledu. Zapomeňte na roztomilé Chocoby a Moogly, protože tentokrát se nebáli ve Square Enix sáhnout po vyšším ratingu. Jedná se o jeden z pouhých dvou FF titulů, které si za poslední dvě dekády vysloužily u mezinárodní ratingové společnosti (ESRB) hodnocení Mature 17+, a to za násilí, krev a gore prvky, přílišnou míru sugesce a sprostou mluvu. Ano, ve hře zazní nesčetněkrát “f**k”.     

   Navzdory samotnému názvu lze hru označit mnohými přívlastky, ale rozhodně ne jako původní či dokonce originální. Platí to jak pro příběhové podání, tak i hratelnost. Tak například Job systém byl z větší části převzat z FF V, elementy náročnosti a záchytných bodů se vypůjčily ze soulslike her a design některých lokací záměrně reinkarnuje lokace ze starších FF titulů. Nejnovější počin borců ze studia Team Ninja nemá ambice redefinovat žánr. Nabízí proto klasickou porci zábavy pro podobně vystavěná díla. Činí tak řemeslně zdatným způsobem, protože i když je Stranger of Paradise po většinu času předvídatelný a ve druhé polovině dokonce z herního hlediska repetivní, dokáže uspokojit svou cílovou skupinu. V dnešní době plné nechtěných překvapení a zmetků vypouštěných dokonce i předními herní giganty to rozhodně není málo. 

   Hra má silný FF feeling, který se dotkne každého, kdo měl to štěstí a mohl posledních několik desetiletí strávit s touto JRPG klasikou. Dokonce se blíží ke standardu série více než FF tituly vydané od roku 1997 (!), což může pro některé znít bez mála jako rouhání. Tento kousek doruda rozžhaveného železa bude v hráčích rezonovat, přiměje je nahlížet na již vyřčený příběh novou optikou a vyvolá v nich pocity, které ještě série nenabídla. Square Enix chce tentokrát šokovat a pracovat se svou klíčovou značkou odlišným způsobem.   

   Vracíme se do časů prvních krystalových FF z přelomu 80. a 90. let 20. století, kdy si série teprve klestila cestu vzhůru ve 2D éře, a znovu se setkáváme s Chaosem a Temnotou. Opět je rozehrán příběh o čtyřech mocných krystalech a čtveřici „Light Warriors“, kterým proroctví předpovídá velké hrdinské činy. Hlavním hrdinou je uzavřený a chladný Jack trpící amnézií a přivábený do království Cornelia, aby zabil Chaose, o kterém se domnívá, že je odpovědný za jeho strádání. Proto vyslyší prosbu tamního krále o pomoc. Společníky mu budou na jeho pouti bojovníci Jed a Ash, které doplní v pozdější fázi hry dívky Neon a Sophia. Stranger of Paradise je ojedinělým, unikátním a v herním průmyslu zřídka vídaným příběhovým rebootem. V tomto případě prvního dílu z roku 1987. Hra navíc po celou dobu zasypává hráče přímými a skrytými odkazy na celou hlavní sérii od FF I až po FF XV a v level designu vzdává hold svým slavným předchůdcům. 

   Scénář obstaral Kazushige Nojima známý jako autor nejslavnějších a nejkvalitnějších FF příběhů. Také tenkrát dostál své pověsti, i když je nutné zapomenout na rozmáchlé a emotivní příběhy z hlavní série. V Team Ninja se totiž rozhodli nadřadit hratelnost nad příběh, jehož dávkování je minimalistické a zpočátku záměrně povrchní a bezobsažné. Karty tvůrci začnou odkrývat až v poslední třetině hry. Teprve tehdy se otěží naplno ujme Nojimův kreativní duch a přichystá fanouškům zdrcující závěr, který bude ve FF komunitě ještě řadu let vyvolávat vzrušené polemiky. Se zvoleným úsporným režimem vyprávění souvisí plochý vývoj postav, které působí po většinu času nezajímavě a skutečným obratem projde víceméně pouze Jack. Přesto má Jack hodně daleko k tomu, co představují protagonisté v hlavní sérii. Jeho cynismus, zloba a krutost z něj nicméně dělají nástroj, jehož prostřednictvím drtíte kosti nepřátel na prach a redefinujete to, co je v základním námětu FF vlastní.  

   Zvrácenost a karikování sebe sama umožňují hře snadno změnit žánrovou pózu a stylizaci FF bez toho, aniž by to působilo nuceně a prvoplánově. Strange of Paradise si dokáže bez problému uhájit svou temně laděnou notu, protože se ne nadarmo říká, že závěr korunuje celé dílo. Až budete sledovat závěrečné titulky pochopíte, proč se rozhodli tvůrci vydat právě touto trnitou cestou a riskovat dokonce zatracení ze strany konzervativních fandů. To ostatně riskují samotnou hratelností. Ta je čistě dungeonovým RPG, ve kterém strávíte zhruba 80 % celkového herního času v uzavřených a tunelovitých lokacích s jasně daným schématem zakončeným soubojem s bossem a cutscénou. Zbytek herní doby se odehrává na světové mapě a při správě inventáře, tudíž hře chybí větší volnost a dobrovolně se vzdává návštěv měst a vesnic, kde byste se mohli bez omezení pohybovat a prozkoumávat prostředí. Naštěstí soubojový systém šlape, jak má, hratelnost je pestrá a titul nabízí řadu nepovinného obsahu a obzvláště těžkých výzev. 

   Pozitivní zprávou je několik obtížností – casual, story, action, hard a „Chaos“, který se odemkne po prvním dohrání. Obtížnost je u Stranger of Paradise základním pilířem hratelnosti a hra splňuje kritéria kladená na hardcore titul. Většina soubojů je obtížná i navzdory kvalitnímu vybavení. Už jen tím, že jednotlivé dungeony jsou důmyslně vystavěny tak, aby se nepřátelé s kouzly a jiná havěť útočící z větší dálky nacházela na vyvýšených pozicích, a tak vás nutila k nejvyšší opatrnosti. Někteří dobře známí nepřátelé FF světa jako Tonberry, Bomb nebo Malboro šíří ve skrytu stínů svou zlověstnou pověst a jsou schopni smáznout partu během několika vteřin. Bossové navíc představují výzvu hodnou soulslike her. Jejich poražení je závislé na kombinací povolání a experimentování s partou. Obtížnost zvyšuje také velká vzdálenost mezi záchytnými body a občas frustrující dungeony, kde se usměje smrt na každého snažícího se například zbrkle proběhnout po úzké lávce nad lávou či propastí. 

   Oproti soulslike hrám si hráč uchovává po úmrtí postavy všechny předměty a zkušenosti, avšak musí si znovu proklestit cestu skrze již jednou poražené nepřátelé. Zároveň každá smrt ubírá tolik potřebnou hladinu MP, bez něhož není možné používat kouzla, abillity a comba vycházející z vámi zvolených povolání neboli jobů. Obnovení MP je proto klíčovou podmínkou přežití. K tomu slouží tolik diskutovaný aspekt „Soul Burst“ neboli rozdupej po vzoru Kratose nepřítele na kaši, což způsobí explozi krystalových úlomků doplňujících MP. Drcení, trhání, rozdupání a všemožné umoření protivné strany vnáší do hry element navyšující věkovou hranici přístupnosti, a zároveň umožňující si po mnoha letech vyřídit účty s mnoha neoblíbenými FF monstry, která nás dlouho trýznila a frustrovala. Ale nyní přišel na scénu Jack! Tvůrci série bojovek Dead or Alive se nezapřou, a tak Team Ninja zapasoval do hry různé útoky a skilly závislé na složitých kombinacích tlačítek, analogů a směrových šipek. Naučit se ovládat alespoň dvě desítky kombinací je už samo o sobě zdařilým výsledkem.  

   Další důležitý pilíř je job systém obsahující několik rolí od klasických jako jsou Swordsman, Black/White Mage nebo Lancer až po méně časté typu Ronin, Duelist či Cyclic Warrior. Každá role má vlastní strom dovedností. Přináší to unikátní možnost experimentovat a hledat kombinaci vhodnou pro vámi preferovaný styl boje. Jack může mít dvě role a během boje mezi nimi bez omezení přehazovat. Zbylé vedlejší postavy mají vždy po jedné roli. V mém případě sehrál Jack roli tanku a podpůrné síly, a tak měl job Swordsman a White Mage, zatímco Sophia sužovala nepřátelé s rolí Mage, kdežto Neon fungovala jako Knight. Měl jsem tak bojovou situaci po většinu času pod kontrolou a mohl zvolit ofenzivnější taktiku vyhovující prvním dvěma obtížnostem. V boji ovládáte pouze Jacka, své dva společníky pak nepřímo úkolováním. Kombinací povolání je nepřeberné množství a jejich navolením si můžete výrazně ulehčit hru. Stejně tak jako naučením se Jackovu „Soul Shieldu“, díky němuž může odrážet magické útoky, a dokonce je sesílat zpět na nepřítele, a to včetně bossů. 

   Vylepšování postav patří spolu se soubojovým systémem stojícím na uskakování, vykrývání a efektivním využívání slabých a silných útoků k tomu nejlepšímu, co tato temná FF odysea nabízí. Kde naopak šlápli tvůrci vedle je správa inventáře. Ta je chaotická, nepřehledná a při nahromadění více jak 500 položek nastává zbytečné zdržení u přesouvání zbraní a vybavení do uložiště. Herní doba se pohybuje u příběhových misí kolem 15—20 hodin. Záleží na obtížnosti, protože vyšší úroveň logicky nutí plnit vedlejší úkoly přinášející vzácné předměty a odemykající nové role. Na kratší herní době se negativně podepsala linearita dungeonů, nemožnost prozkoumávat města a krátké cutscény. V tomto ohledu je hra zbytečně úsporná a ztrácí část svého étosu, i když krátká příběhová kampaň pomáhá paradoxně k intenzivnějšímu příběhovému prožitku. Multiplayer je z tohoto důvodu vítaným přídavkem. Umožňuje zdolávat dungeony v online co-opu s přáteli nebo úplně cizími hráči. 

   U grafického zpracování panovaly před vydáním obavy. Jestliže je Square Enix něčím pověstný, pak je to jeho unikátní schopnost torpédovat vlastní projekty špatnou propagací a ukazováním her ve stavu mírně pokročilého vývoje, kdy vypadají jako o jednu či dvě generace starší tituly, než ve skutečnosti jsou. Konečný výsledek naštěstí není ani zdaleka tak mdlý, jak se hra jevila loni v prvním traileru. Pomohl Nomurův špičkový design postav a hře vévodí zpracování monster a prostředí majících blízko k FF z éry NES a SNES. Modely postav a obličejová mimika mají sice k současným špičkovým AAA hrám poměrně daleko, ale na poměry JRPG je to více než solidní práce. PS5 HDR Quality mode drží hru po celou dobu na plynulé úrovni a Performance mode umožňuje při fps 60 udržet větší konzistentnost při bojích. Zklamání nicméně představuje přítomnost nevzhledných načítacích obrazovek. Hra má rychlé načítání, zhruba 3-5 vteřin, ale načítací obrazovky jsou na next-gen konzolích poněkud zarážející u titulu, který není nijak rozsáhlý a dlouhý jako právě Strange of Paradise.   

   Hudební stránka je oproti grafice na špičkové úrovni. Kvalitní anglický dabing a možnost navolit si japonský dodávají hře punc opravdové kvality. Soundtrack má dvě roviny. První rovinou je autentický hudební doprovod s nadupanými elektrickými a metalovými skladbami, které neurazí a dělají čest Square Enix. Navíc se podařilo dostat do hry licencovanou klasiku v podobě písně „My Way“ od Franka Sinatry, která dokonale podtrhuje základní příběhové pojetí a bolestnou cestu hlavního hrdiny. Druhou rovinou je úchvatná reminiscence na starší FF díly, protože v lokacích zaznívají často melodie tolik známé a populární z minulosti. Obzvláště, je-li taková lokace přímo spojena s konkrétním dílem. Milované skladby zní jaksi vzdáleně, nenuceně a jsou překryty jinými motivy. Avšak fanoušci je dobře poznají a umožní jim to zavzpomínat na staré dobré časy, které se již nevrátí. 

   Square Enix přináší ve spolupráci s Team Ninja odvážný, šokující a provokativní spin-off inspirující se počátkem celého fenoménu. Stranger of Paradise nesedne každému a pro některé hráče může představovat dokonce nestravitelné sousto. Na poli hardcore akčních her na hrdiny se ale hra neztratí navzdory skromnější prezentaci a přílišné přímočarosti. Funguje i jako samostatný titul pro ty, kteří ještě nepřišli do styku s FF. Slouží jako přemostění minulosti s přítomností a oslavuje výrazný vklad série do zlatého fondu herní historie. Avšak především nabízí fanouškům možnost okusit dospělejší a temnější vizi jejich franšízy, která mistrovským způsobem převrací definici klasického FF hrdiny. Stranger of Paradise: Final Fantasy Origin nechce sérii změnit, on sám je změnou budící už od začátku vášně a zájem. A plným právem nutno podotknout. Kéž by měli ve Square do budoucna podobnou odvahu jako v tomto případě, protože tohle se OPRAVDU povedlo…