Project Motor Racing

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Od prvního oznámení byla vidět snaha vývojářů s Project Motor Racing navázat na skvělý Project CARS 2 od dnes už neexistujícího Slightly Mad Studios a nechat fanoušky zapomenout na třetí díl, který se původnímu konceptu značně vzdálil. Vlastně mi během hraní přišlo, že vývojáři rezignovali na vytvoření dalšího simulátoru a místo toho se vydali více arkádovou cestou ve stylu Driveclubu. To ostatně nebyla úplně náhoda, ale rozhodně to nebyl směr, který by si fanoušci přáli. A já už takhle na začátku mohu říci, že Project Motor Racing je opravdu návratek k závodnímu simulátoru, a na samotné hře je vidět láska vývojářů k závodění a automobilům obecně, ale to bohužel nestačí k tomu, abychom tu měli před sebou kvalitní závodní hru.

Závodní simulátor vždy stojí a padá na fyzice a jízdním modelu. Na ten jsem byl popravdě hodně zvědav, protože vývojáři mají se závodními simulátory velké zkušenosti. Nakonec jsou mé pocity značně rozpačité. Zatímco vozy ve slabších třídách se chovají celkem realisticky a pocit z jízdy je skvělý, vozy v silnějších třídách kolikrát reagují na akce hráče značně přehnaně a hlavně nepředvídatelně. To pak přináší řadu frustrujících momentů, které zabraňují se bavit. Na fyzice vývojáři budou muset ještě zapracovat. Položili solidní základy, ale jsou vidět limity a nedostatky, které se v závodním simulátoru vyskytovat nesmějí. Stejně tak se mě zatím neoslovilo ozvučení vozů, které je takové nemastné a neslané.

Hra Project Motor Racing je určena především pro hráče, kteří si chtějí hrát s každým detailem vozu a měnit jeho vlastnosti, což se následně odráží na jízdních vlastnostech. Nechybí tu nastavování pneumatik, které opravdu hodně ovlivňují ovladatelnost vozu, ale rovněž podvozku, zavěšení, motoru i pit stopu. Co mi u nastavování vozu i hry samotné vadí, je nepřítomnost tutoriálů, takže hra vůbec hráči neříká, které úpravy budou mít jaký dopad. Ani tu nejsou doporučení s ohledem na podmínky a tak dále. Ne každý je takový hardcore hráč, aby se hned ve všem zorientoval, čímž se přístupnost Project Motor Racing celkem smrskává.

Závodní simulátory jsou obecně určené především pro volanty a moc se u nich nepočítá s hraním na klasickém gamepadu. Project Motor Racing je toho jasným důkazem. Protože jsem chtěl první dny jen vyzkoušet obsah a trochu si zajezdit, automaticky jsem popadl DualSense, který má dobrou podporu pro haptiku. Během prvního závodu jsem měl vypnuty všechny asistenty, takže když jsem vyjel na trať v přednastaveném voze Lamborghini Huracán GT3 Evo2, po pár metrech jsem se vyboural. Nedokázal jsem ho udržet na trati ve vyšší rychlosti a zatáčka byl neřešitelný problém. Ovladač pro hraní realistického simulátoru prostě není a nedokáže reagovat na všechny potřeby.

Naštěstí vývojáři umožňují zapnout různé asistenty, mezi nimiž je kontrola trakce, ABS, automatický meziplyn, ochrana při podřazení nebo automatická spojka, aby bylo možné hrát i s gamepadem. I tak mi ovšem v mnoha situacích přišlo, že nad vozidly, hlavně těmi silnějšími, nemám kontrolu a někdy jsem se protočil v zatáčce (podle všeho jde nakonec o chybu, na jejíž opravě se pracuje), kterou jsem předtím projel asi desetkrát stejně s úspěchem. Ani s asistenty se z Project Motor Racing nestane Gran Turismo, F1 25 nebo Forza, kterou si můžete maximálně užít i na gamepadu.

Hlavně ale s gamepadem nevymáčknete z jednotlivých vozidel maximum. Skvělým příkladem je ostatně kvalifikace do hodnocených závodů, kterou jsem na gamepadu nemohl dát, až jsem si říkal, jestli je to vůbec reálné. Když jsem ale připojil zapůjčený volant Thrustmaster T248R, byl to úplně odlišný zážitek z jízdy. Nad vozy jsem měl větší kontrolu, čímž se dramaticky zlepšily i zajížděné časy, ačkoliv i s volantem v ruce jsem pociťoval u silnějších tříd zmíněné nedostatky ve fyzice. Takže ano, je možné hrát Project Motor Racing na gamepadu, ale rozhodně si s ním hru tolik neužijete a na nějaké serióznější hraní můžete rovnou zapomenout.

Pojďme konečně na trať. Jestli jste především hráči, kteří hrají většinu času režimy pro jednoho, máte tu na výběr Kariéru a klasické rychlé závody. Začnu Kariérou, u níž musíte hned na začátku udělat jedno velké důležité rozhodnutí. Je možnost ji zapnout na autentický režim, v němž je umělá inteligence nastavena na nejvyšší možnou obtížnost a zároveň je uzamčena možnost restartovat závod. Já tak dobrý hráč nejsem, a proto jsem dal normální obtížnost, kde jsem si mohl Kampaň nastavit dle svých preferencí. Hned na začátku si nastavíte název týmu i závodníka, ale také to, z jakého kontinentu pocházíte. To následně ovlivní ceny startovního i vozidel. Důležité je i vybrání správného modelu sponzoringu. Můžete být pouze pojízdným billboardem, který inkasuje od sponzorů peníze bez ohledu na výsledky na trati. Je ale mít i lepší sponzory, kteří vás budou platit jen za stupně vítězů nebo přímo výhry, za což je mnohem více peněz.

No a poslední důležitý faktor je stanovený počáteční rozpočet. Můžete si vybrat minimální, takže budete mít jen na horší vozy a postupně si budete muset vydělat na lepší a další soutěže. Je ale možné i startovat s více prostředky, abyste mohli hned nakoupit ty nejlepší vozy a jezdit nejzajímavější závody. Počátečních nastavení Kariéra tedy obsahuje docela dost a každý si ji tak může přizpůsobit vlastním preferencím, což se mi líbí. Co už ale zamrzí, je absence možnosti více svůj tým upravit, i vizuálně, případně mít lepší správu nad reklamou na svém voze. Snad tohle v budoucnu vyřeší módy, s nimiž se počítá i na konzolích.

Když se dostanete do samotné Kariéry, další možnosti nastavení i správy jsou značně omezeny, abyste se mohli věnovat tomu nejzábavnějšímu, a to samotnému závodění. Prvním krokem je nákup prvního vozidla, která jsou rozdělena do několika odlišných tříd jako LMDh, LMP, Group C, GT1, GT, GT3, GT4 nebo GTO. Pokud by vás zajímal seznam všech vozů, naleznete ho na oficiální stránce. Jak vidíte, vozy jsou rozmanité, je jich přesně sedmdesát, přičemž každý se liší svoji ovladatelností i vlastnostmi. Jediné, co u nich zamrzí, je absence vozů značek Ferrari a McLaren. Nákupem vozu v Kariéře ovlivníte, jaké soutěže následně budete mít k dispozici k závodění. Můžete si dát klasický světový šampionát, ale také další soutěže, kterých je v každé kategorii velké množství (nechápu, proč se u nich nezobrazuje, z kolika závodů obsahují), a než je všechny odjedete, možná u hry strávíte celé mládí. Kariéra je jinak ve výsledku jen směsicí šampionátů a závodů v různých třídách, v níž jde především o vydělávání peněz na další vozy a závody. Chybí ji z mého pohledu potřebná hloubka, ať už jde o starání se o vozidla nebo vlastní tým, ani nemá žádné další oživení, jako mají Kariéry v mnoha jiných závodních hrách. To je škoda, protože takhle docela rychle omrzí.

Pokud je něco, co musím u Kariéry a vůbec singleplayerového ježdění ještě vytknout, je to umělá inteligence, která je prostě a jednoduše průměrná, ať už ji nastavíte na nejnižší obtížnosti (20) nebo nejvyšší (100). Vždy si jede svoji vlastní trasu a liší se jen v tom, že jede rychleji nebo pomaleji. Je ale až moc profesorská v tomto a nevznikají proti žádné vzrušující situace, navíc ani nevnímá moc hráče na trati. Kolikrát se mi stalo, že jsem jel, umělá inteligence mě dohnala, protože jsem zvolnil, a následně nárazem jsem byl poslán do hodin nebo vytlačen z tratě, abych dostal penalizaci. Když pak dojde k nehodě a já byl na trati, umělá inteligence mě nedokázala objet, ale řadila se do nepojízdného vláčku. To by se u moderní závodní simulace opravdu dít nemělo. Umělá inteligence tedy moc dobrá není a je velkou slabinou hry. Snad ji vývojáři budou ještě ladit a vylepšovat.

A přepracování by si zasloužil i systém penalizací, který je prostě a jednoduše špatně nastavený, frustrující a kolikrát dokáže hráči zkazit dobře rozjetý závod. Stačí totiž, abyste jen drobně vyjeli z tratě, a už máte penalizaci dvě vteřiny, případně musíte zpomalit na určitou rychlost. A je jedno, jestli to byla vaše chyba nebo nikoliv. Stačí, aby vás vystrčil soupeř, třeba tím, že do vás drkne, případně dostanete smyk a vyjedete tratě. Že už tímto ztratíte čas, hru nijak nezajímá, ještě vás dál trestá. Dvě vteřiny se nemusejí zdát tolik, zvláště jen při jedné chybě za závod, ale pouze ve chvíli, když jedete na nižší obtížnosti. Na vyšší už to může znamenat ztrátu několika pozic. Hra Project Motor Racing po vás neustále chce, abyste byli perfektní, ale sama perfektní být bohužel nedokáže.

Výše jsem zmínil, že je možné si dát i klasické rychlé závody. U nich si můžete nastavit opravdu hodně podmínek, a to nejen vybrání vozu či tratě. Můžete si vypnout tréninky či kvalifikace a jít rovnou na závod, případně si vypnout závod a dát pouze kvalifikaci, čímž ze závodu uděláte spíše časovku. K nastavení je i roční období, které ovlivňuje drobně vizuál tratě, ale také jízdu, protože se mění teplota pneumatik v závislosti na okolní teplotě. Jezdit je pak možné za suchého počasí nebo deště, který vždy představuje docela velký problém, hlavně u takto realisticky pojatého simulátoru, a nechybí ani 24 hodinový cyklus střídající den a noc. S nastavením je možné si hodně pohrát, aby každý závod byl jedinečný a nabízel odlišné výzvy.

Vývojáři připravili na start osmnáct okruhů na všech kontinentech, některé mají i několik svých verzí. Oceňuji, že veškeré okruhy jsou věrné svým reálným předlohám, které vývojáři naskenovali. V nabídce najdete nejen ikonický německý Nürburgring, ale také brazilský okruh v Sao Paulu nebo Daytona International Speedway. Jen některé okruhy mají fiktivní název, pravděpodobně z důvodu chybějící licence. Občas jsem tak chvilku tápal, o jakou trať se jedná. Samozřejmě, u okruhu Northampton jsem hned poznal, že jde o slavný anglický Silverstone, ale u dalších to není patrné hned na první pohled a méně zkušený fanoušek ani nemusí hned přijít na to, o jakou trať se ve skutečnosti jedná. Vývojářům se ale dle mého názoru podařilo přijít s rozmanitými a dobře vybranými okruhy, po nichž je radost jezdit. Jejich nabídka určitě neurazí, i když okruhů mohlo být více.   

Kariéra bohužel nakonec nemá takovou hloubku, jakou bych si představoval, a rychlé závody proti umělé inteligenci nejsou také nejlepším zážitkem. Tím hlavním režimem je hlavně online multiplayer. Na to ostatně vývojáři i poukazují skutečností, že je v menu jako první. Před vydáním bylo testování multiplayeru značně omezené, i proto jsem s recenzí moc nespěchal na embargo, protože jsem ho chtěl otestovat, jakmile se do něj dostanou hráči. Na výběr máte v multiplayeru klasické sociální lobby, kde si můžete vybírat přednastavené závody a následně se do nich registrovat a hrát s náhodnými hráči. Kromě nich si můžete vytvářet vlastní závody a zvát do nich ostatní hráče. Tou nejdůležitější položkou jsou ale určitě hodnocené závody, do nichž je nutné se nejprve kvalifikovat speciálním závodem, který je popravdě docela přísný. Vývojáři ale tímto chtějí docílit, aby hodnocené závody hráli jen zkušení hráči, kteří respektují pravidla a budou chtít závodit a ne dělat naschvále. Každopádně já hrál v posledních dnech hlavně závody v sociální části, do nichž bylo celkem jednoduché a rychlé se napojit, pokud ještě nebyla místnost plná. Během následného závodění se mi jen jednou stalo, že mi hra lehce zalagovala, jinak běžela naprosto plynule bez jediného problému. Zatím se zdá, že se vývojáři na vydání slušně připravili a hra netrpí technickými neduhy.

V rychlém sledu jsem mohl hrát hned dva závodní simulátory. U Rennsport jsem si stěžoval, že vizuálně je hra taková nedotažená a nedokončená. Project Motor Racing je na tom o něco lépe. Původně měla hra běžet na Unreal Enginu, ale nakonec se vývojáři rozhodli pro GIANTS Engine vydavatele GIANTS Software, na němž běží hry ze série Farming Simulator. Vizuálně hra není ošklivá, ale z dnešního pohledu je jen čistě průměrná, ať už jde o zpracování tratí nebo samotných vozidel. Na Gran Turismo 7 nebo Forzu ani zdaleka nemá.

Zatímco vizuální stránka nenadchne, ale ani neurazí, co určitě není v pořádku, je optimalizace. Jde o obrovský problém, který budou muset vývojáři řešit, a to i na v současnosti nejvýkonnější konzoli PlayStation 5 Pro. Až ani nechci vědět, jak běží na klasických konzolích PlayStation 5 a Xbox Series X/S. Hra se sice snaží o 60 snímků, ale na ty často nedosáhne. Záleží hodně na trati a podmínkách (Nürburgring je na framerate hodně špatný za každé situace), ale pravidelně dochází k menším i větším propadům. Nejviditelnější je zpomalení během závodění za silného deště. To pak framerate klesne i klidně pod 30 snímků a ze hry se stává nepěkná slideshow, která je téměř nehratelná. Problémy s frameratem mají i replaye, které běží ve 30 snímcích, ale i tady dochází k šíleným propadům. Někdy se hra dostane i na jednociferná čísla, což je opravdu obrovská ostuda.

Na Project Motor Racing jsem se v posledních týdnech docela těšil, ale po několika desítkách hodin jsou mé pocity dost rozpačité. Na hře je vidět láska vývojářů k automobilovým závodům a oceňuji velké množství nastavení, dobrý výběr tratí i rozmanitá vozidla, ale Kariéra postrádá nakonec potřebnou hloubku a docela rychle omrzí, umělá inteligence je špatná, systém penalizací frustrující a nepotěší ani horší optimalizace na konzolích, která mnohdy hodně kazí zážitek z jízdy. Před vývojáři je tedy ještě docela dost práce, aby dokázali udělat z Project Motor Racing alespoň slušný závodní simulátor, který by stál za doporučení. I proto zatím nemohu jít výše.