Ratchet & Clank: Rift Apart
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Série Ratchet & Clank studia Insomniac Games je tu s námi od druhého PlayStationu a dalo by se říci, že její obliba neustále roste, a to hlavně díky charismatickým hrdinům, které nejde nemilovat, humoru i bláznivé hratelnosti stavějící na překonávání záludných překážek, skvělé akci s rozmanitým arzenálem zbraní i prozkoumávání parádních mimozemských světů. Nový díl si samozřejmě nese dědictví předchozích dílů a vývojáři nic zásadně nemění, takže pokud patříte mezi fanoušky, budete si připadat jako doma. Na druhou stranu je ale od první minuty vidět, že nyní je vše díky zase lepšímu hardwaru daleko hezčí, propracovanější, velkolepější a vývojáři nešetří ani zajímavými novinkami v hratelnosti. Zachování starého i zakomponování nového pak tvoří skvělý mix, od něhož je těžké se odtrhnout, a už nyní na začátku mohu prozradit, že Ratchet & Clank: Rift Apart je jednou z nejzábavnějších a nejhravějších her, jakou jsem za hodně dlouhou dobu hrál, u níž jsem měl po celý čas obrovský úsměv od ucha k uchu a konečně si připadal, že hraji pravý next-gen zážitek, na který jsem čekal několik měsíců. Pojďme ale pěkně popořadě.
Poslední žijící lombax Ratchet i jeho kovový kamarád Clank už několikrát porazili doktora Nefariouse. I proto si užívají zasloužený odpočinek a jsou navíc považováni ve své dimenzi za velké hrdiny, takže je na jejich počest připravena obrovská slavnost. Oslava je ovšem z ničeho nic narušena. Dr. Nefarious má na Ratcheta stále obrovskou pifku a nejraději by si z jeho nádherného rezavého kožíšku udělal koberec na své lodi, no a z Clanka pak hrnek na kafe. Když se navíc zmocnil silného Dimenzinátoru, ucítil, že tentokrát je on blízko vítězství. A opravdu se mu na začátku podaří Ratcheta s Clankem rozdělit, přičemž sám se dostane do jiné dimenze, kde se prohlásí za císaře. Na Ratchetovi tak je, aby našel Clanka a společně Nefariouse (česky se mu říká Doktor Zlotřilec) porazili. Více nechci prozradit, protože příběh patří k velkým devízám Ratchet & Clank: Rift Apart, a sám je oním hnacím motorem, kvůli němuž se od hry jen těžko odtrhává. Je tak nejlepší, když si toho krásné dobrodružství užijete bez větších spoilerů. Nyní už chápu, proč vývojáři toho před vydáním moc neukazovali.
Důležité ovšem je, že tentokrát na nastalou prekérní situaci není hlavní duo samo, protože v jiné dimenzi, do níž se hrdinové dostanou, žije lombaxka Rivet patřící k místnímu odboji. Tu jsem si popravdě zamiloval už během oznámení a jsem rád, že jí vývojáři věnují dostatečně velký prostor. Je totiž nejen roztomilá a pro její kukadla by udělal každý naprosto vše, ale rovněž je skvěle napsaná i zahraná, má vlastní osobnost a je lehké si k ní udělat velmi silný vztah už po pár minutách hraní, jako k Ratchetovi a Clankovi. Popravdě si už bez ní ani nedokážu sérii představit a je dle mého jednou z nejlepších a nezajímavějších nových postav, jaká se za poslední dobu objevila v nějaké hře od Sony. Ani bych se nedivil, kdyby se z ní do budoucna stala velká hvězda PlayStationu a dostala třeba i nějaký spin-off. Za něj bych byl vlastně i docela rád.
Nejde ale jen o Rivet, protože zajímavé a dobře ztvárněné jsou i další postavy nejrůznějších ras, které budou hrdinové potkávat, stejně jako hlavní padouch, jemuž nechybí potřebné charisma, a jeho komediální projev jsem si po celou dobu užíval. Emotivní příběh o přátelství, jenž dokáže sem tam naservírovat i nějaký ten zvrat a nechybí mu ani povedený humor, díky němuž jsem se kolikrát hlasitě zasmál, má navíc velmi dobrou prezentaci a výpravu. Často jsem si proto připadal jako při sledování velmi drahého animovaného filmu. Musím říci, že Ratchet v mnoha ohledech vypadá vlastně i daleko lépe než většina animovaných filmů, navíc má i skvěle zahrané hrdiny s výbornými animacemi i dabingem, díky čemuž vypadají prakticky jak živí. Od první minuty je vidět, že tentokrát měli vývojáři na Ratcheta pořádný rozpočet a nemuseli se v ničem omezovat. Takto výpravnou a drahou plošinovku jsme tu už dlouho neměli a je navíc skvělé vidět, že se vývojáři z Insomniac Games nespokojili jen s prezentací a dobře napsaným příběhem, ale stejnou péči věnovali i hratelnosti. Nepouštěli se přitom do nějaké velké revoluce v rámci série, jen vyleštili dobře fungující mechaniky a přidali některé nové.
V posledních měsících se na fórech i sociálních sítích hodně řešilo, jestli nebude Ratchet v Rift Apart odsunut na vedlejší kolej a celé dobrodružství si nakonec pro sebe neukradne Rivet, které vývojáři věnovali velkou část ve svých prezentacích i trailerech. Fanoušky mohu ale uklidnit, protože oba hrdinové mají zhruba stejně prostoru, a vlastně je Ratchet pořád tím hlavním hrdinou, kolem něhož se vše točí. Mezi Ratchetem a Rivet nejde libovolně přepínat, ale každému hrdinovi patří určité planety, kam se postupně vydávají, aby se příběh posunul kupředu. Planet je k prozkoumání docela dost. Každá se liší nejen svým designem, jenž je většinou naprosto parádní, ale také NPC postavami, atmosférou i překážkami či logickými problémy, které je nutné řešit. Jednotlivé planety jsou takové větší plácky, které jsou oproti minulosti daleko detailnější, propracovanější a živější, obsahující nejen hlavní linku, ale kolikrát i řadu vedlejších úkolů, které jsou zábavné a dobře obohacují celé dobrodružství. Kromě toho je možné planety prozkoumávat a hledat na nich materiál pro vylepšování zbraní, případně zlaté šroubky, díky nimž je možné si odemknout celou řadu kosmetických doplňků. Zábava tedy na nich dohráním hlavního úkolu zdaleka nekončí.
Když byl Ratchet & Clank: Rift Apart oznámen, každý žasl nad možností instantně skákat bez nahrávacích obrazovek mezi dimenzemi a nejrůznějšími světy, což je umožněno rychlým SSD diskem konzole PlayStation 5. Během hraní je zážitek ze skákání mezi dimenzemi ještě daleko silnější a každý takový přechod má neuvěřitelný wau efekt, jaký jsem u hry dlouho nezažil. Už během prvních pár minut jsem si uvědomil, že jde o jednu z prvních opravdových next-gen her, která je šitá přímo na míru novému hardwaru a nemusí se omezovat starým. Skákání mezi dimenzemi či různými světy přitom není jen nějaký gimmick, který by se postupně okoukal, ale velmi dobře promyšlená herní mechanika, kolem níž se nové dobrodružství Ratcheta a Clanka točí.
Ratchet a Rivet tak mohou hledat trhliny a procházet bez nahrávání do dalších menších kapesních světů, které slouží jako takové bonusové úrovně, případně rovnou skákat z jedné dimenze do druhé. Je ohromující, když se prakticky lusknutím prstu úroveň kompletně změní, takže zatímco v jeden okamžik se hrdinové nachází na kompletně zničené planetě nebo v nějaké opuštěné továrně, náhle se ocitnou v nádherné lokaci s desítkami NPC postav, které si žijí svým vlastním životem. Ve výsledku se tak nenačte jen jiná prázdná úroveň, ale celý živý svět s umělou inteligencí a fyzikou. Skákáním mezi dimenzemi můžou hlavní hrdinové řešit řadu logických problémů, ale i si odemykat cestu dále. Vše přitom působí přirozeně, kouzelně a kolikrát až neuvěřitelně. Průzkum planet je fajn, stejně jako skákací pasáže, které podporuje vyladěné ovládání a plynulý pohyb hlavních hrdinů. Aby se mohli na rozlehlejších planetách rychleji pohybovat, mohou sem tam osedlat třeba dráčka nebo šneka, jenž snese i toxické vody, a navíc mají speciální rychlostní boty, které je radost používat. I díky tomu se tak pořád něco děje a hra je naprosto zbavena hluchých míst, během nichž byste jen bloudili prázdnou úrovní.
Dobře navržené skákací pasáže i zábavný průzkum rozhodně potěší, ale pořád je Ratchet & Clank: Rift Apart hlavně o akci, a vlastně jsem si sem tam říkal, jestli jde ještě vůbec o plošinovku nebo akční adventuru. Na akci hra staví, ale to pokud jste hráli předchozí díly, určitě vás tato informace ani trochu nepřekvapí. Rivet a Ratchet mají stejné pohyby, zbraně a gadgety, vlastně se od sebe liší jen zbraní na krátkou vzdálenost a několika dalšími drobnostmi, což má vzhledem k příběhu svoji logiku. Zatímco Ratchet má svůj ikonický klíč, Rivet zase větší kladivo, ale ve výsledku jde jen o kosmetickou věc a na hratelnost to vliv nemá. Co ovšem má a dost zásadní, je skutečnost, že oba hrdinové nyní mohou provádět úskok jako v Returnalu nebo Nioh. Musím říci, že jsem si tuto novinku hned oblíbil, protože jednak ji doprovází pěkný efekt, jenž se jen tak neokouká, ale díky ní jsou akční pasáže daleko zábavnější a svižnější, protože je možné se lépe vyhýbat útokům nepřátel, případně se k nim rychle dostat. Další novinkou je možnost se přitahovat skrze rifty, což jsem ocenil nejen během skákání, ale také během akce, protože je tak jednoduché se dostat ze sevření nepřátel, případně se rychle dostat k bedně s municí či léčivými orby.
Série Ratchet & Clank vždy nabídla možnost využívat velké množství rozmanitých a kolikrát šílených zbraní, no a Rift Apart v tomto není žádnou výjimkou. V základu má sice Ratchet jen kulometnou pistoli, která se mi popravdě na začátku docela líbila, ale celkem záhy dostane do inventáře i daleko zajímavější a silnější kousky, které je radost používat k likvidaci nepřátel. Já jsem si oblíbil hodně Velký negatronový urychlovač vystřelující silný laserový paprsek, ale také rukavice Apokalypsy, díky nimž je možné povolat do boje armádu robotů. Zábavné je používání šokové zbraně Bleskový úder, díky níž nepřátelé krásně probíjí, takže se jen cukají a vydávají vtipné zvuky. Nehledě tedy na to, že jde o hodně silný kousek v arzenálu Ratcheta a Rivet. I když jsem na začátku využíval jen omezený počet zbraní, později jsem využíval prakticky všechny a nepřišlo mi, že by nějaká byla přímo zbytečná. Každá zbraň je použitelná, něčím zajímavá a má své plusy i mínusy.
Ratchet & Clank: Rift Apart ale není jen o zbraních. Vývojáři do hry zakomponovali jako v Marvel’s Spider-Man sbírání nejrůznějších setů obleků (hlava, trup a boty) za plnění vedlejších aktivit, které nemají jen kosmetický vliv na Ratcheta nebo Rivet. Každá část obleku má specifický pasivní bonus, díky němuž tak hrdinové více vydrží v boji proti určitému nepříteli, případně sbírají více XPček či šroubků pro vylepšování zbraní. Oblečky jsou tak příjemným, pěkným a na vyšší obtížnosti i docela důležitým bonusem, který do konceptu hry a hratelnosti dobře zapadá. Na začátku mi to přitom tak nepřišlo, ale později už jsem části oblečků docela hodně kombinoval dle úrovně nebo nepřátel.
Druhů nepřátel je slušné množství. Vývojáři připravili nejrůznější bojové roboty, kteří chrání přímo doktora Nefariouse, ale i další frakce, mezi nimiž jsou třeba pobláznění robotičtí piráti, s nimiž je popravdě docela sranda a starají se kolikrát o spoustu výborných komediálních scén. Do toho hra obsahuje různá menší i větší monstra. No a sem tam dojde i na střet s nějakým tím bossem, jenž má velký ukazatel zdraví. Souboje s bossy jsou zábavné a dobře navržené, přičemž probíhají trochu v duchu Souls her nebo nedávného Returnalu, jen v odlehčení podobě. Pořád jde o hru cílenou i na děti, takže si vývojáři nemohli dovolit tolik napálit obtížnost, ale určitě se nedá říci, že by souboje s bossy nepředstavovaly na střední a vyšší obtížnost výzvu. Ba naopak, většinou jsou pořádně napínavé do poslední chvíle.
Akce je neskutečně zábavná po celou dobu hraní díky novým herním mechanikám i šíleným zbraním, a rozhodně se nemusíte bát, že by hra sklouzla do stereotypu. Kromě akce vývojáři sem tam hru oživí úrovněmi s logickými rébusy, které umí řešit Clank. Ty ale mohly být na můj vkus více nápadité a propracovanější, a hlavně rozmanitější. Ve hře každopádně nechybí ani některé další zábavné minihry, o nichž vývojáři před vydáním nemluvili. I proto mi první dohrání na střední obtížnost zabralo pěkných dvacet hodin, během nichž jsem se snažil plnit nejen hlavní příběhovou linku, ale i všechny vedlejší úkoly, které nejsou jen takovou tou nudnou vatou, aby se natáhla herní doba. Po dohrání jsem měl možnost se vrátit před finále a dodělat další aktivity, případně si dát vše znovu na New Game+, kde jsou o něco silnější protivníci, ale na druhou stranu se tam získává více materiálu, případně se dají dále vylepšovat zbraně, kupovat jejich lepší verze a k mému překvapení jsou tady i dvě zcela nové zbraně, které jsou nostalgickým pomrknutím na předchozí díly. Nebudu ale kazit překvapení.
Když jsem recenzoval Marvel’s Spider-Man: Miles Morales, byl jsem lehce zklamaný, že vývojáři u něj nedokázali lépe využít gamepad DualSense, jenž je velkou chloubou konzole PlayStation 5. U Ratchet & Clank: Rift Apart je to ale úplně jiný písnička, a dokonce bych řekl, že jde o benchmark toho, jak je možné DualSense využít. V tomto se Ratchet určitě může rovnat s nedávným Returnalem. Díky haptické odezvě cítíte každý zvukový vjem na obrazovce a dokonce i kroky hlavních hrdinů, případně poznáte i chození na různých površích. Adaptické spouště jsou pak skvěle využity v akčních pasážích. Většina zbraní má dva režimy střelby, přičemž podle toho, jak moc R2 zmáčknete, tak je aktivujete. Zatímco základní kulometná pistolka na stisk do poloviny střílí pomalu jen jeden náboj, při plném se z ní stane rychlý kulomet, u čehož navíc díky vibracím ve spouštích cítíte každý vystřelený náboj. Využití haptiky i adaptivních spouští je nedílnou součástí celkového skvělého zážitku.
Insomniac Games je v současnosti jedno z nejplodnějších studií se Sony, které má díky své hře Marvel’s Spider-Man: Miles Morales i velké zkušenosti s konzolí PlayStation 5. Na Ratchet & Clank: Rift Apart je to hodně vidět a bez debat mohu říci, že jde o zatím nejhezčí hru, jakou jsem měl možnost na nových konzolích hrát. Alespoň tedy na základní 4K režim s ray-tracingem, který vývojáři napálili detaily a nádhernými efekty tak, až se z toho tají dech. Ratchet, Clank, Rivet i další postavy vypadají naprosto fenomenálně, jsou vymodelovány do posledního detailu a mají fantastické animace. A vlastně se tak dá mluvit i o prostředí a skvělé je i nasvícení, díky němuž je onen pocit sledování drahého animovaného filmu ještě prohlouben. Bohužel v tomto režimu hra jede pouze ve 30 snímcích. Pro rychlejší akční hru, jakou Ratchet je, jde o docela problém.
Vývojáři v prvním updatu přidali i možnost hrát v 60fps díky dvěma dalším režimům, které jsem v poslední dny intenzivně testoval, a musím říci, že nejsou špatné, ačkoliv mají i některé nedostatky. Začnu nejprve klasickým Performance režimem, v němž hra využívá dynamické 4K rozlišení a jede bez ray-tracingu. Na druhou stranu si zachovává stejně dobré nasvícení, kvalitu textur i hustotu objektů v úrovních. Dále je přítomen Performance RT režim, v němž hra jede v dynamickém 4K rozlišení s podporou ray-tracingu. Aby vývojáři tohoto dosáhli při 60fps, museli lehce zhoršit nasvícení, kvalitu efektů a snížit počet objektů na scéně. Nejde o něco drastického, ale pokud budete mezi režimy přepínat, všimnete si rozdílu, někdy docela hodně viditelného. Co se týče kvality obrazu a běhu hry, začal jsem proto upřednostňovat klasický Performance režim bez RT podpory, protože jsem se nechtěl vzdát 60fps i více objektů na scéně, ale hlavně mi i přišlo, že díky vyššímu základnímu rozlišení je hra ostřejší a vůbec pohlednější. Každý má ale možnost si vybrat režim, jaký mu bude nejvíce vyhovovat a hru v něm hrát. Jen tedy nesmíte očekávat, že i v 60fps bude Ratchet & Clank: Rift Apart vypadat stejně jako v hlavním 30fps režimu. Na druhou stranu jde pořád na všechny režimy zobrazení o nádhernou a rozhodně hodně nadprůměrnou podívanou, která nemůže nikoho zklamat.
Ratchet & Clank: Rift Apart nemá jen ohromující vizuální zpracování nebo rychlé nahrávací časy, z nichž se tají dech, ale i skvělé ozvučení, jenž je nedílnou součástí celkového zážitku. Vývojáři naplno využívají Tempest 3D AudioTech engine konzole PlayStation 5 pro nejrůznější zvukové efekty, od střelby po průlety přes portály, které vás doslova zavrtají do sedačky a budete si připadat jako přímý účastník hry. Je skvělé, že nové konzole nejsou jen o zlepšení vizuální stránky či lepším frameratu, ale nezapomnělo se ani na zvuk a další vjemy, mající vliv na herní zážitek. No a zapomenout nesmím ani na výborný soundtrack, který krásně dokresluje dění na obrazovce, ať už během filmových scén nebo hratelných pasáží.
Hry Marvel’s Spider-Man obsahovaly neskutečně propracovaný Photo mód, díky němuž bylo možné jednoduše pořizovat nádherné fotky a ty následně sdílet ostatním. Nepřekvapí proto, že stejně propracovaný Photo mód je přítomen i v Ratchet & Clank: Rift Apart. Díky své propracovanosti a komplexnosti, kdy si můžete měnit prakticky vše, od filtrů, nasvícení po rámečky nebo pózu hlavních hrdinů, je neskutečně návykový. Ostatně nádherné vizuální zpracování přímo láká, abyste pořád hru pauzovali a pořizovali úžasné obrázky s dech beroucími scenériemi. Vývojáři navíc slibují, že do budoucna budou Photo režim ještě vylepšovat, čemuž se dá po zkušenostech se Spider-manem i věřit. Už ostatně první update přinesl několik novinek.
Se Spider-manem posadili vývojáři z Insomniac Games laťku pořádně vysoko, ale s Ratchet & Clank: Rift Apart ji dokázali ještě o malý kousek zvednout, což jsem popravdě ani po parádních ukázkách nečekal. Máme tu totiž před sebou hravou plošinovku s velkolepou výpravou, zábavným příběhem s celou řadou dobře napsaných postav, které nejde nemilovat, chytrým humorem a vypiplanou akční hratelností. Vše je pak zabaleno do ohromujícího audiovizuálního zpracování. Díky němu jsem si kolikrát říkal, že nehraju hru, ale sleduji opravdu hodně drahý animovaný film. Ratchet & Clank: Rift Apart je naprostá povinnost pro majitele konzole PlayStation 5, ukazující její obrovský potenciál do budoucna. Až se koncem roku budou rozdávat ceny, Ratchet, Rivet a Clank budou mít velkou šanci si nějaký ten zlatý šroubek odnést.
Komentáře