Lost in Random: The Eternal Die

Recenzovaná verze: Xbox Series X/S (Game Pass)

Ačkoliv se hra Lost in Random: The Eternal Die hratelností a dalšími prvky od svého předchůdce značně odlišuje, vývojáři zachovali temnou atmosféru i jedinečnou stylizaci, pro kterou se nechali inspirovat třeba hrou American McGee's Alice nebo filmem Alenka v říši divů Tima Burtona. Jde pořád o pěknou gotickou pohádku, podpořená solidním a dobře napsaným příběhem, vyprávěným skrze statické obrázky nebo rozhovory, jenž udržel po celou dobu moji pozornost. Tady je výhoda, pokud budete znát události prvního dílu, abyste měli souvislosti, protože hra některé důležité věci bohužel nevysvětluje. Hlavní hrdinkou hry je tentokrát samotná královna Aleksandra, nebo alespoň to, co z ní zbylo. O svoji velkou moc přišla, stejně jako o svoji sestru, navíc byla uvězněna v říši Černé kostky. I když už nemá sílu, rozhodla se vydat na cestu pomsty nebo vykoupení. A v tom ji budete muset pomoci vy. Kvalitní příběh je podpořen dobře napsanými dialogy i zajímavými postavami s dobrým dabingem. Docela jsem byl překvapen, že hra má v tomto velmi dobrou prezentaci, což u menších her není zrovna obvyklé. Zvláště když za druhým dílem už nestojí obří společnost v podobě EA.

Jak už jsem zmínil, Lost in Random: The Eternal Die se od prvního dílu hratelností značně odlišuje a vývojáři se rozhodli pro roguelike žánr. Hned ale mohu fanoušky prvního dílu uklidnit, protože aby si druhý díl užili, nemusí být nutně fanoušky tohoto žánru. Vývojáři si vzali z něj to základní a obohatili ho o vlastní zajímavé nápady, které jsou v souladu s jedničkou. Každopádně vše se odehrává v izometrickém pohledu a na hlavní hrdinku čekají hned čtyři odlišná prostředí nacházející se v patrech černé kostky, jimiž se bude muset prosekat. Každé prostředí je složeno z různých arén. Některé obsahují jen protivníky, které musíte porazit, aby se otevřely dveře dál, jiné zase obchodníka, pasti, karnevalové minihry, kterých mohlo být více druhů, nebo různé bonusy. Pokaždé se jednotlivá prostředí vygenerují trochu jinak, takže nikdy nevíte, kde co je, což pomáhá tomu, že hra nesklouzne do stereotypu.

Každé prostředí není jiné jen svým designem, ale také obsahuje odlišné druhy protivníků, kterých je více než třicet. Zatímco v jednom patře budete bojovat proti kouzelníkům a velkým rytířům, v dalším vám budou znepříjemňovat život různá monstra nebo velké stroje. Jednotliví protivníci se neliší vzhledem, ale také pohybem a útoky. Ty je nutné se vždy naučit, abyste věděli, kdy před nimi uskočit a kdy naopak zaútočit. Soubojový systém je rychlý, díky vyladěnému ovládání zábavný, postavený na uskakování a vykrývání útoků protivníků. A je zároveň ovlivněn náhodou, stejně jako zbytek hry, k čemuž se ještě dostanu. Vzhledem k tomu, že hra na hráče neustále hází nové protivníky, nepřistihl jsem se, že bych se začal nudit. Každé prostředí má pak na svém konci jednoho velkého bosse. Tito protivníci se vývojářům hodně povedli, jsou zábavní a dokonale prověří nabrané zkušenosti i vybavení. Jen je obrovská škoda, že tito protivníci jsou jen čtyři.

Zatím se může Lost in Random: The Eternal Die jevit jako prostá sekačka z izometrického pohledu, ale vývojáři hratelnost obohatili o několik zajímavých vlastních originálních nápadů. Hlavní hrdinka v prvé řadě není na vše sama, ale neustále ji doprovází hrací kostka Fortune. Kostka přitom není jen pro parádu. Jde využít během miniher, ale i během soubojů s protivníky. Jde totiž po nich házet, a jak asi tušíte, když na ní padne větší číslo, dostanou protivníci větší poškození. Jde svým způsobem o náhodu, ale šestky jsou nesmírně ceněny a vždy když padnou, hodně to potěší.

No a druhým prvkem jsou speciální relikvie, které získáváte za poražení protivníků v jednotlivých místnostech, případně jdou koupit u obchodníků za získanou měnu. Sice se může na začátku zdát, že relikvie neposkytují nějaké velké bonusy, ale opak je pravdou. Vše je o správném pochopení, jak vlastně fungují. Relikvie mající různé menší bonusy dáváte na mřížku, a když dáte vedle sebe tři stejné barvy, zvýšíte si během rozehrané hry různé statistiky jako poškození zbraní, poškození hodem kostkou, štěstí a tak dále. Občas to vyžaduje i trochu plánování, jakou relikvii ponechat a jaká naopak nebude chybět. Jde každopádně o docela příjemnou a zábavnou vrstvu hratelnosti. Jen díky správnému výběru relikvií a zvedání statistik máte šanci porazit ty nejsilnější protivníky.

Během hraní můžete sbírat i speciální karty. Ty jsou rozmístěny náhodně, a proto nikdy nevíte, na jakou narazíte. Vždy můžete mít u sebe jen jednu kartu, přičemž ta vám následně dá speciální útok, pro který potřebujete získávat nejprve energii tím, že dáváte poškození protivníkům. Pak můžete po nepřátelích házet elektrické kotouče, jedové šipky nebo vyvolat ledové tornádo, které jezdí po aréně, dává poškození a navíc i zmrazuje. Karet je slušné množství a každá je použitelná, ačkoliv já hrál nejradši tak se dvěma nebo třemi, které dobře pasovaly k mému hernímu stylu. Jen jsem musel mít štěstí, aby mi je hra během hraní nabídla.

Mnoho roguelike her je postaveno na tom, že musíte neustále opakovat své pokusy, dokud se nezlepšíte natolik a nenaučíte herní mechaniky, že budete hodni zdolat veškeré kladené překážky. Lost in Random: The Eternal Die ale takto hardcore není, patří spíše do podžánru roguelite, protože vývojáři nechtějí jen oslovit fanoušky žánru, kteří dávají Hades, Returnal a další hry s prstem v nose, ale také fanoušky předchozího dílu. A vlastně co největší množství hráčů. I proto během hraní sbíráte dvě klíčové herní měny, a za ty v základním kempu, kam se dostanete po každé smrti, můžete hlavní hrdinku zlepšovat. Kemp je vůbec zajímavé místo, kde můžete klábosit s dalšími postavami, které se do něj postupně dostávají. Díky tomu se dozvíte další podrobnosti, dostanete odměny nebo si můžete změnit vzhled skrze sbírání kousků oblečení pro sebe i svoji krychli. Kemp se tak postupně rozšiřuje a slouží prakticky jako základní hub, z něhož se vydáváte na jednotlivé běhy.

Nyní se už ale dostávám ke zmíněným měnám. Jedna měna slouží pro zbraně. Na začátku máte jen meč, ale později si můžete odemknout i luk, palcát nebo kopí. S každou zbraní se hraje trochu jinak, ale ještě klíčovější je jejich následné vylepšování, díky čemuž jim přidáváte na síle nebo dáváte speciální vlastnosti (třeba meči možnost zapálit protivníky nebo palcát dělá jedové kaluže). A vylepšovat je možné i samotnou hlavní hrdinku skrze druhou měnu, takže ji můžete odemknout více počátečního života, větší sílu, možnost oživení po úmrtí, slevy na nákupy a tak dále, což znatelně usnadňuje další pokusy. Lost in Random: The Eternal Die tedy je mnohem přístupnější a doporučit ji mohu i hráčům, kterým se roguelike hry moc nelíbí. Obtížnost je totiž nižší a rozhodně se mi nestalo, že bych byl nějak hodně frustrovaný.

Lost in Random: The Eternal Die rozhodně není nejdelší hra, jakou si můžete v současnosti zahrát, ale zároveň bych řekl, že délka není nějaký průšvih. Já se na závěr dostal za nějakých pět až šest hodin na střední obtížnost, ale pak je možné se ještě zkusit probojovat na skutečný konec, získat všechny achievementy/trofeje, které nejsou rozhodně lehké, procházet vše na vyšší obtížnosti s různými modifikátory nebo splnit vedlejší úkoly, díky čemuž se herní čas o několik hodin natáhne. Na takových deset nebo více hodin se pak dá v klidu dostat, a to už není špatné vzhledem k ceně 599 Kč. Je také dobré dodat, že hra je od prvního dne v předplatném Xbox Game Pass Ultimate na konzolích Xbox Series X/S. A pokud byste si hru chtěli nejprve vyzkoušet, díky hratelné demoverzi je to možné na obou konzolích.

Hra Lost in Random: The Eternal Die kromě hratelnosti zaujme i svým líbivým vizuálním zpracováním s velkou mírou detailů. Jak už jsem zmínil, to je věrné svému předchůdci a hrozně se mi líbí design prostředí, děsivě vypadající stvoření a další prvky. Na konzoli Xbox Series X běží v rozlišení 4K a udržuje si po celou dobu stabilních 60 snímků. Konzole Xbox Series S má nižší rozlišení, ale pořád vypadá dobře, navíc klíčovější je, že hra na ní také běží bez jakýchkoliv problémů v 60 fps. Hraní pak příjemně doplňuje výborný zvukový design a slušný soundtrack s rockovými skladbami, kterých ale mohlo být více. Docela rychle se začnou opakovat a ohrají se, což je vážně škoda.

Lost in Random: The Eternal Die jsem popravdě stáhnul tak trochu z nudy, když jsem procházel novou nabídku předplatného Xbox Game Pass. Nejprve jsem si myslel, že ji jen zkusím, ale nakonec si mě natolik získala, že jsem v ní strávil spoustu hodin a nemohl jsem se od ní odtrhnout, dokud nepadl finální boss. Jde o kvalitní roguelike záležitost se zábavnými souboji s protivníky, skvěle zpracovanými bossy i s některými zajímavými herními mechanikami, díky čemuž nejde jen o prostou izometrickou řežbu. Jedinou větší nevýhodu vidím v tom, že nováčci mohou být trochu ztraceni v příběhu, protože hra nijak nevysvětluje předchozí události. Jinak ale ji mohou doporučit nejen fanouškům prvního dílu, ale také roguelike žánru. Obě dvě skupiny si přijdou na své.