Recenzovaná verze: PlayStation 5

Jak to tedy dopadlo, když otěže nad sérii převzalo naplno studio Deck Nine? To si pojďme popsat na následujících odstavcích. Tvůrci se nenechali nijak brzdit či ovlivnit předchozími sériemi a rozjeli zcela nové dobrodružství, za což jsem rád a myslím, že to ocení nejen noví hráči, ale také dlouholetí fanoušci. Hlavní hrdinkou je tentokrát jednadvacetiletá Alex Chen, která přijíždí po nepříliš vydařeném dětství za svým bratrem Chadem.

Co vás ihned v úvodu hry praští do očí a zaútočí na vaše další smysly, tak je městečko Haven Springs, které se nachází v Coloradu a nabízí to nejhezčí prostředí v rámci série. Město je malebné a doslova krásné. Vyzařuje z něj idyla a velká spokojenost místních obyvatel, kteří jsou rovněž velmi přívětivý i k nově příchozí Alex. Je to právě prostředí, které hráče doslova uhrane a vtáhne do místní atmosféry. Budete si užívat každý krok v Haven Springs a jako v předchozích sériích, tak i zde se zastavíte a budete si společně s Alex vychutnávat místní krásy. Ne vše je ale tak dokonalé, ale nechci tu zbytečně spoilovat příběh. Kulantně řečeno Alex je vystavena velmi nepříjemné události a bude se s tím muset vyrovnat.

Jak už bylo naznačeno, tak atmosféra je brilantní a skvěle ji podtrhují i samotné postavy. Vztahy s nimi budete budovat postupně a některé z charakterů si doslova zamilujete. Osobně se přiznám, že samotná Alex je moc dobře podaná/zahraná, ale ve výsledku není velkou favoritkou v rámci série. Max jsem si oblíbil určitě více. To postava Steph je dle mého doslova geniální. Zde je však třeba podotknout, že každý bude mít z postav svůj osobní dojem a názor se tak může značně lišit.

Série Life is Strange ostatně vždy byla specifická tím, že na každého působil jinak. Deck Nine odvedli skvělou práci a pocit ze hry budete mít podobný, jako tomu bylo u předchozích sérií. Podařilo se jim vystihnout ono „srdce“, které měly předchozí série a skvěle jej adaptovat. Nechybí košaté rozhovory s postavami, průzkum okolí a interakce díky speciální schopnosti, kterou Alex disponuje.

Problém však spatřuji v tom, že ačkoliv je hra velmi krásná na pohled a nabízí vše to, co dělá sérii Life is Strange speciální, tak je tu na můj kus až příliš mnoho hluchých míst. Příběh zkrátka nemá takový spád, jak bych si přál. Vše se tu rozvíjí velice pomalu a poprvé se mi tak stalo, že jsem se u LiS chvílemi nudil.

Jak už jsem zmínil, tak nechci spoilovat ohledně příběhu, ale pokud mám zhodnotit jednotlivé epizody, tak první dvě jsou jako celek dosti průměrné. Třetí epizoda je naprosto geniální a možná téměř nejlepší, co jsem v sérii hrál. Poslední dvě epizody už jsou poněkud akčnějšího rázu a až na pár drobností jsem s nimi spokojený. Jen je škoda, že některé linky tvůrci nenechávají příliš doznít a vyšumí poněkud to ztracena.

Někdo by se mohl pozastavit nad tím, proč mluvím o epizodách, když hra vyšla jako jeden celek? Je to dáno tím, že autoři ponechali koncept epizod, jen vás za každou čeká souhrn voleb a název další epizody odstartuje další děj. Chybí tak pouze závěrečné titulky za každou epizodou, ale jsem opravdu rád, že epizodický formát s vydáváním postupně je pryč. Zejména potom, co Dontnod vydával druhou řadu téměř rok a půl, čímž se naprosto vytrácelo kouzlo hry.

Opět ve hře nechybí systém morálních voleb, který ovlivňuje, jak na Alex reaguje její okolí a jaké zvraty následně přijdou. Bohužel jsem měl pocit, že tentokrát neměly některé volby žádný výrazný dopad na příběh, nicméně netvrdím, že se tak neděje. V předešlých řadách však bylo znát, že jednotlivé volby měly větší vliv na samotného hráče, tady se tak neděje.

Ještě jsem přímo nezmínil schopnost, kterou disponuje hlavní hrdinka Alex Chen. Většina z vás už tuší, že jde o zkoumání a čtení emocí. Alex dokáže vyčíst, jak se dotyčná osoba cítí a co si právě myslí. Díky tomu dokáže na danou situaci reagovat lépe než kdokoliv jiný. Pocity dokáže číst jen v případě, že druhá osoba prožívá silné emoční rozrušení. Rozhodně jde o zajímavý způsob, jak představit poněkud unikátní sílu, ale samotná mechanika je ve hře spíše na okrasu a nejde o takový zážitek jako dříve. V tomto mi přijde první sezóna s Max Caulfield prostě a jednoduše nepřekonatelná.

Hratelnost samotná se příliš nezměnila. Alex se pohybuje po městečku a jeho přilehlých lokalitách v poměrně uzavřených oblastech a zde interaguje s předměty, promlouvá s ostatními a sem tam řeší nějaký drobný, ale dobře navržený puzzle. Co se tvůrcům povedlo, tak jsou různé minihry, jako stolní fotbálek, hry na automatech a tak dále. Za to jim dávám palec nahoru. Bohužel mi přijde, že oproti předchozím dílům je tu poměrně jednoduché hledat „paměťové“ předměty a trochu se obávám, že opětovné hraní proběhne pouze v případě, že něco minete.

Pokud jde o audiovizuál, tak v tomto ohledu jsem nadšený. Hra si stále drží svůj komiksový nádech, ale tentokrát je na míle vzdálená tomu, na co jsme byli zvyklí. Unreal Engine 4 je zde využit velmi dobře a hra tak vypadá doslova parádně, až mě mnohdy překvapilo, jaké detaily zde jsou a postavy jsou velmi precizně vytvořené. Co však překvapí už po pár krocích na hlavní třídě, tak to je fakt, že hra se na PlayStation 5 nepříjemně škube. Framerate není plynulý, ale řekl bych, že následující updaty by mohly tento problém vyřešit. Jedenkrát se mi pak stalo, že hra doslova zamrzla a vyhodila mě do menu konzole. Načítání je však velmi rychlé, ale trochu mě zklamali autoři v tom, že se načítá přechod z každé budovy, ba dokonce z každého patra.

Zvuková stránka je velmi zdařilá a musím pochválit skvělý dabing. Zejména pak milovníci hudby si přijdou na své. Tvůrci vybrali a připravili skutečně skvělý sountrack, který dobře vystihuje situace na obrazovce, což ale není něco, co by asi fanoušky překvapilo. Série Life is Strange měla vždy výborný soundtrack a True Colors v tomto pokračují. Poněkud vyčítavě se však stavím k tomu, že podpora DualSense je ve hře naprosto minimální. Za naprosto tristní pak považuji fakt, že hra tohoto typu není ani na třetí pokus na našem trhu počeštěna. Zejména kvůli tomu, že ve třetí řadě je z mého pohledu zatím nejnáročnější angličtina, neboť v předchozích dílech se Dontnod snažil používat tu nejjednodušší variantu angličtiny.

Poslední věc, kterou je třeba zmínit, tak je délka hry. Dohrání mi trvalo okolo 8 hodin s tím, že jsem dost prozkoumával veškeré prostředí. Pokud bych se držel vysloveně příběhové linky, tak se každá epizoda dá zvládnout do pouhé hodiny. Na poměry Life is Strange je to dost málo a délka hry tak může některé hráče zklamat. Znovuhratelnost dle mého názoru moc velká není, jak jsem naznačil výše.

Fanoušci série budou spokojení, jelikož si zde najdou to, čím je Life is Strange u nich tak oblíbený. Jen je škoda, že vývojáři nedokázali najít zajímavější schopnosti pro hlavní hrdinku a ty lépe zakomponovat do hratelnosti i samotného příběhu, který mi přišel oproti první sezóně slabší. I přesto má Life is Strange: True Colors vynikající momenty, které dojmou a pobaví. Nelze však od hry čekat cokoliv převratného nebo v rámci značky něco vyloženě nového.