Recenzovaná verze: PlayStation 4 (hráno na PlayStation 5 skrze zpětnou kompatibilitu)

Názory na King’s Bounty II se v posledních dnech dost různí, a já se vlastně ani nedivím. Je to dáno tím, že úvod je skutečně podivný a v mnoha hráčích vyvolá dojem, že hra vlastně nemá vůbec co nabídnout. Jenže to je kolosální omyl, z něhož jsem byl po pár úvodních slabších hodinách vyveden.  Poté, co jsem proklel sebe za důvěru ve vývojáře a následně samotné tvůrce, tak jsem se dočkal poměrně zajímavého herního kousku, který mě i přes řadu svých nedostatků slušně bavil, díky čemuž jsem se od něj nemohl odtrhnout po několik desítek hodin.

V samotném úvodu hry si vyberete jednu ze tří dostupných postav. Je zde typický válečný hrdina Aivar, a poté jsou k dispozici dva ženské charaktery. Čarodějka Katharine je kouzelnice a hráči orientovaní na magický styl hraní a dobrý humor budou ve svém živlu. Poslední z trojice je pak paladinka Elisa, která je dobračka od kosti, a vlastně je takovým tím typickým heroickým a „Dušínovským“ hrdinou. Pro první hraní je doporučeno zvolit Aivara, což jsem také učinil.

Nyní si pojďme popsat, proč je vlastně začátek hry tak podivný. V první řadě vás zarazí grafická stránka. Nutno říct, že autoři prezentovali o něco hezčí zážitek a reálná podívaná je trochu rozpačitá, alespoň tedy v konzolové verzi, kterou jsem měl na recenzi. Ostatně nedostatek detailů se projeví už při výběru postavy. Následně se ocitáme ve hře, kde je hlavní hrdina ve vězení a za záhadných okolností je bez dalších řečí propuštěn/a.

Záměrně zde vynechávám detaily ohledně příběhu. Není až tak hloupý, jak se na samém počátku tváří a dokáže v některých případech i mírně překvapit, ale rozhodně nejde o žádný skvost. V kostce se dá říct, že nejde o nic jiného než o záchranu celého světa před strašlivou zkázou, která jen čekala na to, až budete propuštěni z vězení. Ale budiž, takových RPG jsou mraky a jen těžko se ve fantasy žánru dá vymýšlet něco vysloveně originálního.

Budiž tedy odpuštěno a vydáváme se na první výpravu. Hra nabízí na začátku menší mapu, kde se podíváme do zasněžených a hornatých míst světa Nostria. Po chvilce se dostavuje frustrace z toho, že hra se dost podivně hýbe. Zkrátka není plynulá a zejména při pohybu je dosti trhaná. V případě, že si vlezete na koně a projedete se, tak se musíte připravit na nepříjemné škuby a pomalu se dočítající objekty, což nedělá vývojářům dobrou vizitku, zvláště na konzoli PlayStation 5. A pak je tu herní náplň, která není kdovíjaká. Sem tam promluvíte s nějakou postavou, splníte jednoduchý úkol a pokračujete.

Úvod hry je doslova strašný! Nemastný, neslaný a nudný. Po prvním hraní jsem téměř neměl vůli a chuť k tomu, abych ten paskvil znovu zapínal. Jenže já musel, a to co přišlo poté, jsem vůbec neočekával. Při druhém hraní jsem za sebou nechal úvodní zasněženou lokaci a k dispozici jsem měl najednou královské země. A zde mě postupně zalila vlna nostalgie. Asi nejlépe se dá King’s Bounty II popsat jako novější Gothic. Na tuto sérii si při hraní mnohokrát vzpomenete. Je to dáno zpracováním herního světa, doprovodnou hudbou, atmosférou a naprosto nádhernou herní mapou. Jediné, v čem bych onu podobnost až tolik nepotřeboval je grafická a technická stránka, která mnohdy působí, jako by titul vyšel už před cca 10 lety.

Pokud tedy dokážete autorům odpustit určitou technickou nedotaženost, tak vás čeká opravdu dobré dobrodružství. Jeho síla totiž nespočívá v hlavním příběhu, byť má svá zajímavá místa, ale zejména zpracování světa a dílčí úkoly budou tím, co vás bude hnát k tomu, abyste se ke hře vraceli. Zatímco v úvodní lokaci je úkolů pouze poskrovnu, tak na druhé mapě nebudete vědět, kam dříve skočit. Rozhodně je fajn, že herní náplň je opravdu obrovská.

U hlavní dějové linie budete muset překousnout fakt, že se dost utápí vůči zbytku vašich vedlejších úkolů. Těch totiž budete mít v určitý moment takové množství, že nebudete stíhat se všemu věnovat. Jejich vyřešení povětšinou není náročné. Vlastně je i škoda, že hra má jednoduchý systém morálních voleb, ale ten vám dopředu odhalí. Zkrátka dopředu víte, zda tato možnost či ta druhá je správná či špatná. To je trochu škoda, neboť by se tím hraní stalo zajímavějším, a hlavně by hra nabídla i neočekávané situace. Takto dopředu tušíte, jaké dopady rozhodnutí bude mít. Systém těchto voleb také ovlivňuje vývoj hlavního hrdiny.

Postupně se vaše postava zlepšuje a dostává za to body, které pak může využít k různým dovednostem a výhodám, ať už při sběru pokladů, boji nebo při používání magie. Jenže další úrovně jednotlivých schopností vyžadují určitý počet bodů v dané specializaci, a ty získáte právě skrze vaše volby. Pravdou je, že jednotlivé volby dokonce mění určité reakce vašeho okolí a mírně dopady v lokální oblasti, ale ve výsledku je jedno, jak se nakonec rozhodnete, protože hrdina tím nijak neutrpí.

Jak už jsem zmiňoval, tak úkoly ve hře nejsou špatné a mnohdy jsem byl překvapen, jak zajímavé příběhové pozadí mají. Problém je však v tom, že jejich náplň se až tak výrazně nemění. Mnoho úkolů je také čistě aportovacích. Bylinkářka vás pošle pro květiny. K těm se nejdříve musíte probojovat a následně běhat po palouku a sbírat. Poté vás opět něco napadne a vy se zase notný kus vracíte. Přiznávám, že některé úkoly jsou poněkud otravné a jen vyplňují herní čas.

Při hraní jsem ale narazil na jednu zvláštnost, kterou autoři nemají příliš domyšlenou, a hra na to odmítá, jakkoliv reagovat. Mapa se vám otvírá postupně a některé oblasti zkrátka nelze navštívit dříve, než se zbavíte hlavního zbojníka, zachráníte konkrétní osobu nebo pro někoho uděláte nějakou laskavost. Jenže občas vás hra pustí na určitá místa dříve, než si k nim vyzvednete jinde zadání. V takovém případě se snažíte přijít na to, jak s danou osobou či věcí interagovat, neboť k tomu vyzývá, ale ono není jak. Teprve po splnění několika úkolů, které se navíc nacházejí až o notný kus dál, tak zjistíte, že nyní už tedy můžete na onen zvonec zazvonit. Tady bych čekal, že hra dá hráči nějak vědět, ale bohužel. Stalo se mi ve třech případech, že jsem si lámal hlavu s tím, jak danou záležitost vyřešit, abych následně zjistil, že jsem tam pouze „příliš brzo“.

Inu, o úkolech toho padlo už dost. Pojďme se podívat na důležitou součást hry, kterou je boj. Ten je totiž zachován stále tak, jak jsme jej znali ze starých dílů King’s Bounty. Připomínají také válečnictví ze slavné a mnou velmi milované série Heroes of Might and Magic. Hrdina sice běhá po mapě sám, ale v kapsách má kromě neomezeného inventáře, také solidní armádu. Při spuštění boje se objeví hexagonová síť, po které se mohou jednotky pohybovat. Každá strana má určitý počet jednotek (maximum je 5) a každá z nich může čítat až 10 členů. Osobně se mi nejlépe hrálo za lidské jednotky a příliš jsem nevyužíval služeb různých duchů, zvířat či bytostí, které je možné naverbovat. V tomto ohledu je potřeba si najít svůj vlastní styl boje. Vždy provedou interakci v rámci jednoho kola všechny jednotky hráče či soupeře a poté útočí druhá strana. V některých soubojích se pak dokonce útočení střídá.

Boj není kdovíjak komplexní, ale nabízí určité strategické možnosti, které mnohdy mohou rozhodnout, zda daná jednotka přežije či nikoliv. Hrdina také může v rámci jednoho kola seslat jedno z kouzel a každá z jednotek může občas využít speciální dovednost, která buďto dává větší poškození soupeři nebo léčí vlastní jednotky.

V King’s Bounty II budete často šmejdit po mapě kvůli tomu, abyste vybrakovali každou truhlu, která je k dispozici. Pokud totiž na některý boj nestačíte, tak je nejlepší variantou se mu vyhnout a vrátit se k němu až po splnění několika úkolů, a jakmile si vylepšíte hrdiny či armádu. Titul je velmi silně postaven na tom, že je třeba se neustále zlepšovat a takzvaně expit. V tomto ohledu chápu, že pro některé hráče to může být nestravitelné. Obtížnost je ve hře navíc defaultní, takže se buďto adaptujete nebo máte smůlu.

Už jsem zmínil, že herní mapa se mi líbí. Je poměrně nahuštěná, protože co se do kilometrů čtverečních týče, tak nejde o žádného obra. Nakonec se však ukázalo, že mi to vyhovuje. Cestovních bodů je poměrně dost a snadno se tak můžete vrátit na určitá místa. Lehce tu ale ztrácí význam jízdy na koni. Mnohdy je totiž rychlejší těch pár metrů nakonec doběhnout, než naskočit na koně a pak z něj zase slézt o pár desítek metrů dále. Mimochodem, jízda na něm je poměrně silným zážitkem, neboť občas reaguje podivně a rád se zasekává do objektů kolem cest, jako jsou balvany či dokonce ležící větve.

Ačkoliv je mapa velikostně menší, tak bohatě postačí na to, abyste na ní strávili dvě až tři desítky hodin v závislosti na tom, jak rychle budete postupovat s úkoly a v bojích. Pravda, občas působí zvláštně, že vedle věže mágů narazíte ihned na zájezdní hostinec, pod nímž se rozkládají tajemné hrobky, a kousek od nich je umístěn hrad. Navíc je to okořeněno tím, že na jih od hradu se nedaleko nachází další rozvalina hradu. Vše je tu dost nahuštěno na sebe, ale v tomto případě jsem to bral jako příjemné fantasy až pohádkové prostředí, do kterého byla radost se vracet.

Na samém začátku recenze jsem už naznačil, že grafické zpracování není kdovíjaké. Bohužel je faktem, že ačkoliv hra běží na Unreal Enginu 4, tak nepředvádí kdovíjaké hody. Zcela upřímně, až na některé detaily budete mít dojem, že hrajete novou verzi hry Arcania: Gothic 4. Některé textury jsou vysloveně odporné a mnohé modely postav mě až vyděsily.

Hudba je velmi podařená, byť u bitev by se mohla častěji měnit, ale v rámci ambientního podkresu nemám výhrad. Překvapením byl však dabing, který je vcelku kvalitní a až na pár dialogů zde autoři odvedli dobrou práci. Navíc mnoho dialogů ve hře je ztrojeno, neboť tu máme tři hrdiny. Možná by na tomto mohli autoři ušetřit a zaměřit se na jiné aspekty hry. Technický stav je slušný z hlediska toho, že hra mi spadla pouze jednou při načítání úkolu. Problémem je však trhaný až archaický pohyb hlavní postavy, na poslední chvíli doskakující objekty a kupříkladu nepřirozeně se posouvající stíny.

Hru jsem testoval ve verzi pro PlayStation 4, která byla hrána na konzoli PlayStation 5. Dá se tedy předpokládat, že by mohla využít sílu, kterou nová konzole má, ale tak se neděje. Optimalizace se příliš nepovedla a je dost možné, že tvůrci hru do hratelného stavu dostali teprve nedávno. Doufejme, že to vyřeší nějaký z budoucích updatů. Žádných výrazných bugů jsem si při hraní nevšiml a za mě je dost zásadní to, že hra vůbec nekolabuje a nechybuje ani v případě, že máte aktivováno mnoho úkolů najednou v různých fázích postupu.

Velkou pochvalu zaslouží český překlad, který právě u King’s Bounty II je velmi zdařilý a evidentně také solidně otestovaný (mračím se na tebe Medievile), neboť jsem vyjma jednoho překlepu nenarazil na nic zásadního a hra se tak na našem trhu rázem stává atraktivnějším kouskem.

Suma sumárum je King’s Bounty II solidním RPGčkem pro hráče, kteří mají rádi původní díl nebo sérii Heroes of Might and Magic. Pokulhává v některých věcech, nenabízí příliš výživný děj a trpí nedostatečnou optimalizací. Jenže doslova královsky to vynahrazuje zábavným soubojovým systémem, nádhernou mapou a světem s příjemnou fantasy atmosférou, díky které budete hrát stále dál a dál. Navzdory různým nedotaženostem jsem se ve výsledku slušně bavil a hru i díky zdařilé české lokalizaci mohu ve výsledku doporučit k vyzkoušení.