Demon's Souls

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Vývojáři ze studia Bluepoint Games si udělali u hráčů dobré jméno kvalitními remastery her Uncharted, Gravity Rush nebo Metal Gear Solid, přičemž naposledy jsme se od nich dočkali výborného remaku Shadow of the Colossus. Následně bylo oznámeno, že jejich další projekt překoná vše, na čem doposud pracovali. V tu chvíli jsme nevěděli, o co se jedná, ale už tehdy se začalo šuškat, že připravují remake jedné slavné hry, který bude určen exkluzivně pro konzoli PlayStation 5. Možností bylo více, ale nakonec byl letos v červnu potvrzen Demon's Souls. Musím se přiznat, že jsem byl hned mezi těmi, kdo nadšeně začali řvát u monitoru, protože jde o velkou srdcovku, díky níž jsem zažil spoustu děsivých, smutných, radostných i nezapomenutelných okamžiků, na které budu už navždy vzpomínat. Od té doby neuběhl den, abych se netěšil, až se do světa plného zoufalství, smutku a teroru budu moci znovu vrátit.

Od oznámení jsem ale věděl, že vytvořit remake jedné z nejslavnějších her historie nebude nic snadného, a to ani pro mistry v oboru, kteří v minulosti prokázali obrovskou šikovnost při restaurování starších klasik. Dlouho se na fórech diskutovalo, jak moc se remake bude od originálu lišit, ale nakonec mohu říci, že hratelnost, obsah i další charakteristické prvky si uchoval. Dokonce je stejné i rozvržení předmětů, které jsou poházené po světě. Přesto nejde říci, že by vývojáři hru jen převlékli do hezčího kabátku, protože přepracovali kompletně interface, upravili inventář či vyladili ovládání. Přepracované jsou i animace hlavního hrdiny, díky čemuž jsou souboje s protivníky plynulejší a vypadají akčněji, jako je tomu u posledních Souls her. Už jen díky těmto menším změnám si Demon’s Souls budou moci užít nejen fanoušci originálu, ale hlavně noví hráči, kteří zatím žádnou Souls hru nehráli nebo do mánie naskočili až s Dark Souls 3 nebo Bloodborne. Demon’s Souls nyní opravdu působí jako moderní akční RPGčko z roku 2020, a ne jako fosílie z minulosti, jako tomu bylo u remasteru prvního Dark Souls.

Demon’s Souls je temnou akční RPG hrou s jedinečnou elektrizující hororovou až lovecraftovskou atmosférou, odehrávající se v zemi Boletarie, do níž vinou dvanáctého krále Allanta vpadli nejrůznější démoni a další nepěkná stvoření. I proto se do této země neustále vydávají udatní rytíři a mágové, aby se pokusili všechny démony porazit a osvobodit ji. Příběh může takto znít jednoduše, ale je zajímavé se o Boletarii dozvídat spoustu dalších informací a odhalovat veškerá tajemství, kterých není zrovna málo. Textu není moc, ale určitě zamrzí, že se Sony nerozhodla hru lokalizovat do češtiny.  

Stačí pár minut v Demon’s Souls, aby člověk pochopil, že ho čeká hodně nekompromisní zážitek, kde je potrestáno každé zaváhání. A v tom ostatně tkví jeho kouzlo, a i proto působil během svého původního vydání jako obrovské zjevení. Určitě si někteří z vás pamatují, že v roce 2009 byla snaha hlavně vše co nejvíce zjednodušit. Na to bohužel následně dojížděla kvalita her. Skvělým příkladem je třeba série Ninja Gaiden, jejíž třetí díl jí prakticky zlomil vaz. Remake Demon’s Souls si původní vysokou obtížnost zachoval, ale je nutné rovnou dodat, že ta je férová a vývojáři rozhodně neměli v úmyslu hráče zdeptat a od hraní odradit. Pokud přistoupíte na pravidla, po čase zjistíte, že o zase tak nepřekonatelnou hru nejde.

Jakmile se přehraje přepracované intro s parádní novou hudbou, spustí se před vámi editor postavy. Ten byl oproti originálu kompletně přepracován a nabízí obrovské množství různých nastavení, aby hrdina vypadal přesně tak, jak chcete. Dokonce bych řekl, že jde o jeden z nejpropracovanějších a nejkomplexnějších editorů, jaký jsem kdy v nějaké akční RPG hře viděl. A oceníte ho o to více, když je nově možné hrdinovi sundat přilbu a chodit bez ní. Můžete se tak neustále kochat vzhledem svého hrdiny/hrdinky, případně ho ukazovat kamarádům či dalším hráčům, kteří vám přijdou na pomoc. 

Studio From Software už v Demon’s Souls ukázalo, že umí vytvářet do detailu propracované světy s parádním designem. V remaku se svět nijak nezměnil, vše je na svém místě. Jen tedy se našly jedny zamčené dveře, které v originálu nebyly. Už jsou různé teorie, ale je jasné, že se tato pro mnohé hráče nepodstatná změna bude řešit mezi fanoušky ještě hodně dlouho. Ostatně vývojáři z Bluepoint Games jsou známí tím, že do remaků/remasterů dávají různé easter eggy a hrají si s fanoušky, a Demon’s Souls v tomto není výjimkou. Každopádně design světa v remaku ještě prokoukl díky novému vizuálnímu kabátku, takže je snadné obdivovat nádhernou architekturu světa Boletarie i úchvatné scenérie, s nimiž hra nešetří. V čem se Demon’s Souls značně liší od novějších Souls her, tak je skutečnost, že úrovně neobsahují tolik skrytých zkratek, takže cesta od bonfiru k bossovi může být někdy trochu delší, než by si člověk přál. Navíc je během ní nutné znovu likvidovat už dříve zabité protivníky.

Během dobrodružství zamíříte hned do pěti naprosto odlišných míst. Je přitom na vás, v jakém pořadí se jimi prokoušete, hra vám v tomto nechává naprostou svobodu. Pokud se tak v nějaké části zaseknete, můžete se na snažení vykašlat a jít do jiné a později se vrátit, až bude vaše postava na vyšším levelu. Každopádně, ať už se vypravíte kamkoliv, všechna místa je zábavné prozkoumávat, hledat v ní cestu dál i různá skrytá tajemství či důležité předměty, které mohou usnadnit postup hrou. Také můžete sem tam narazit na NPC postavy, které vám občas pomohou, řeknou více o zdejším světě nebo něco prodají. Jen tedy nedoporučuji do nich sekat, a to ani v domovském Nexusu, protože hrozí, že se na vás naštvou a už s vámi neprohodí ani slovo. Na to je nutné si dávat pozor. Každá lokace má nejen zcela odlišný design a atmosféru, ale také složení nepřátel, což pomáhá velké rozmanitosti. Zatímco v jedné lokaci vás budou čekat spíše klasičtí rytíři, v další si budete hrát s duchy nebo děsivými kostlivci. Více radši neprozradím, protože někteří protivníci jsou opravdu nechutní a kolikrát si budete říkat, co má zase tohle znamenat.   

Dle mého má hra Demon’s Souls jedny z nejlepších bossů ve videoherní historii, kteří jsou navíc neuvěřitelně rozmanití a vyžadují k poražení zcela odlišné strategie. Někteří bossové běhají po arénách jako smyslu zbavení a jde jen o to, kdo koho utluče jako první. Pak jsou ale bossové, kteří vyžadují hledání slabin a trpělivý přístup, a jsou dělány formou hádanky či puzzlu. Ať už to je ale jakýkoliv boss, v remaku střety s nimi působí ještě epičtějším dojmem, za což může hlavně parádní vizuální zpracování a ohromující hudební doprovod, který si zaslouží samostatný poslech. Soundtrack u soubojů s bossy je asi to nejlepší, co jsem za posledních několik let slyšel a má velký vliv na to, že si budete každý střet maximálně užívat. Sice jsem byl vždy rád, když jsem bosse zdolal, ale občas jsem si říkal, že kvůli výbornému soundtracku a atmosféře je škoda, že už je konec.

Všichni bossové byly i upraveni po stránce designu, takže někteří nyní jsou opravdu hodně děsiví, a nesmím zapomenout ani na kompletně nové animace. Díky nim jejich útoky působí ještě daleko nebezpečněji, ale také se lépe čtou, takže máte šanci o něco rychleji zareagovat. Vývojáři z Bluepoint Games ale jinam moc dobře věděli, že dělají remake hry, v níž jsou souboje s bossy nadčasové a ani trochu nezestárly, takže mechaniky nijak neměnili, jen sem tam opravili místa, kde se dalo v minulosti glitchovat a porazit bosse ne zrovna regulérním způsobem, což je ve výsledku určitě dobře. Je vidět, že vývojáři originál moc dobře znají a spoustu času trávili na fórech s fanoušky, kde se podobné věci řeší.

Jako v každé Souls hře, jak zabíjíte řadové nepřátele i tuhé bossy, získáváte duše, které můžete utrácet v domovské lokaci Nexus. Když jsem se do ní po tolika letech znovu vrátil, přepadla mě obrovská nostalgie a hned jsem musel pokecat se starými známými, které jsem hodně dlouho neviděl. Duše z nepřátel každopádně slouží hlavně k levelování, aby váš hrdina byl postupně silnější a silnější, ale také jde o jakousi univerzální měnu u obchodníků či kováře, který vám může opravit či vylepšit vaše oblíbené zbraně, k čemuž je třeba nasbírat i různý materiál. Systém vylepšování tak funguje prakticky totožně jako v každé jiné Souls hře studia From Software. Je vidět, že Demon's Souls přišel s propracovaným systémem, který se časem uchytil a stal standardem žánru, takže nebylo nutné ho upravovat.

Jak budete prozkoumávat Boletarii, je možné najít opravdu velké množství různých setů brnění i zbraní, od mečů, sekyr, kopí nebo palcáty, případně je možné se stát i velmi silným mágem. Ostatně magie je v Demon's Souls daleko silnější jak v Dark Souls a i díky tomu má mág hlavně na začátku cestu o něco lehčí. Je každopádně jen na vás, jakou cestou se vydáte, tříd postav je hned několik a volíte si ji na začátku při vytváření hrdiny. Já vše raději řeším pěkně z očí do očí, takže jsem si vybral rytíře, který je sice trochu těžkopádný na začátku, což se projevuje nejvíce na jeho pomalých kotoulech, ale zase umí velmi dobře ovládat různé sečné zbraně.

U Demon's Souls je zajímavé to, že musíte řešit neustále nejen váhu toho, co máte na sobě, ale také nosnost všech věcí. Pokud překročíte limit, už se vám do vašeho imaginárního batohu nic nevejde. Dobrou zprávou je, že už o žádné nalezené předměty nikdy nepřijdete, protože ty, které nemůžete už sebrat do batohu, jdou automaticky poslat do bedny v Nexusu. To je určitě pěkná a příjemná změna oproti originálu, kde pokud jste neměli místo, jste museli mazat předměty v batohu, případně jste o nově nalezený předmět přišli. Bedna v Nexusu je tak nyní daleko důležitější a často se k ní budete vracet a třídit u ní nalezené předměty, případně do ní dávat nalezené materiály. Ty totiž během vylepšování u kovářů nemusíte mít u sebe, stačí je mít uložené v bedně. Oproti novým Souls hrám nemáte v Demon's Souls žádné speciální flašky k léčení, které byste si u bonfiru doplnili, ale léčíte se speciální trávou, kterou sbíráte po světě nebo po zabitých protivnících. Zatímco v originálu jste mohli mít u sebe trávy opravdu hodně, tak remake počet značně zredukoval. Moc to ale nevadí, protože nikdy se mi nestalo, že by mi tráva došla a já ji musel někde zdlouhavě farmit. Zvláště, když při plném inventáři se vám další nalezená tráva ukládá do bedny v Nexusu, kde si jí můžete kdykoliv vyzvednout.

I když budete mít trávy dostatek, sem tam se určitě stane, že zemřete. Dalo by se říci, že umírání k Souls hrám patří, protože protivníci jsou silní a vývojáři po světě připravili i řadu zrádností, které vám mohou na onen svět hodně pomoci. Na druhou stranu smrt v Demon's Souls vždy hodně bolí, protože přijdete o živou formu. Po smrti se objevíte u posledního bonfiru v Soul formě, díky níž máte jen polovinu zdraví. To je možné trochu navýšit speciálním prstenem, ale nemít plný život je celkem problém, protože vydržíte méně a musíte si tak dávat ještě větší pozor. Co alespoň potěší, jsou rychlé nahrávací časy. Po každé smrti čekáte jen dvě nebo tři vteřiny, než se objevíte znovu ve hře. To platí i o cestování mezi jednotlivými světy nebo do domovského Nexusu. SSDčko v tomto ukazuje svoji sílu, a když jsem si třeba vzpomněl na minutové nahrávací časy v Bloodbornu, už se to těchto dob nechci vracet.

Demon's Souls je ve svém základu hlavně hororovou akční RPG hrou pro jednoho hráče, ale to neznamená, že by neobsahovala online prvky. Kooperativní režim je tu přítomen, ale funguje trochu jinak než v Bloodborne nebo Dark Souls sérii. Už výše jsem zmínil, že každá smrt sakra bolí, protože přijdete o svoji živou formu a tím i část života. Abyste se mohli vrátit do živé formy, je nutné použít speciální předmět, ale daleko lepší je vypsat pomoc a následně se připojit ke kamarádovi nebo náhodnému hráči, a pomoc mu s bossem. Za pomoc následně dostanete živou formu i slušný počet duší k levelování. Napojovat se k někomu tak můžete pouze v momentě, když máte pošramocený život. Tento systém se nemusí líbit všem hráčům, kteří chtějí hrát v kooperaci bez jakýchkoliv omezení, ale má svůj smysl a popravdě jde zajímavým zpestřením hry. Já jsem se spojoval s kolegou ze Zingu přes heslo. Připojování bylo velmi rychlé a během následného hraní jsem nezaznamenal žádný problém. Kromě kooperace nechybí ani PvP část, v níž můžete podnikat invazi a střetávat se s dalšími hráči.

Protože je remake Demon's Souls obsahově stejný jako originál, zkušení fanoušci ho mohou proběhnout klidně za nějakých dvacet hodin. Nováčkům hra zabere určitě daleko více času. Znovuhratelnost je jako u všech Souls her velmi vysoká, protože svět neustálé láká, abyste vše vysbírali a vyzkoušeli, navíc byl zachován i systém World Tendency, který v jednotlivých částech zaznamenává vaše počínání a následně upravuje samotný zážitek. World Tendency je systém, který hra nijak nevysvětluje a nováčci si ho na první průchod možná ani nevšimnou. Je ale určitě dobré s ním experimentovat na New Game+, protože ať už budete v bílé nebo černé Tendency, obě mají své výhody i nevýhody. Pokud byste chtěli na New Game+ zažít opravdu něco nového, můžete si zrcadlově svět obrátit. Jde o zajímavou novinku, která přináší do hraní zcela nový zážitek.

Už na první pohled je vidět, že Demon's Souls je vizuálně hodně působivou hrou, která byla šitá na míru konzoli PlayStation 5. Vypadá totiž naprosto fenomenálně a bez debat patří k tomu nejhezčímu, co si nyní můžete na nových konzolích zahrát. Detailní modely postav s vypiplanými animacemi, parádně zpracovaný svět, nejrůznější krásné grafické efekty a do toho skvělé nasvícení, to vše se stará o vizuální hody, na které budete dlouho vzpomínat. Jen doporučuji se tou nádhernou kochat hodně opatrně, protože v takové hře je to vždy jen recept na katastrofu, jak jsem se i já několikrát přesvědčil. Za zmínku stojí, že vývojáři připravili dva režimy zobrazení. První se zaměřuje na nativní 4K rozlišení a zámek na 30fps. Pokud vám jde o co největší vizuální kvalitu, je to mód právě pro vás. Daleko více se mi ale líbil mód zaměřený na výkon, v němž hra jede po celou dobu ve skálopevných 60fps, a to i v těch nejnáročnějších scénách, během nichž by se PlayStation 4 roztavil, ale běží v nižším rozlišení. I tak ale vypadá fantasticky a nikoho rozhodně nezklame. Oba módy mají něco do sebe, ale možnost zahrát si Demon's Souls v 60fps bez propadů je splněným snem pro každého fanouška.

Dobře, vizuální stránka je parádní, ale co je dost možná ještě lepší a do značné míry ji zastiňuje, tak je ozvučení a hudební doprovod. Vývojáři přidali do hry nejrůznější nové zvukové efekty, které naplno využívají nový zvukový čip konzole PlayStation 5, takže uslyšíte praskající dřevo pod nohama, každý sek i děsivý řev protivníků, případně z jakého směru se blíží nepřítel nebo letí šíp. Demon's Souls je hra, kterou jednoznačně musíte hrát se sluchátky na uších. Vývojáři navíc nahráli znovu soundrack, který je fenomenální a skvěle dokresluje dění na obrazovce, ať už se budete ploužit bažinami nebo bojovat s bossy. A na celkovém prožitku má velký vliv i využití haptické odezvy u DualSense ovladače, díky níž se do hraní budete moci ještě více ponořit. Hru doslova cítíte a jeden z nejlepších efektů je ten, když zapálíte meč. Doslova totiž cítíte oheň ve svých rukou. Využity jsou i adaptivní spouště, třeba během střelby z luku. Popravdě jsem měl trochu strach, aby haptická odezva u DualSence neodváděla pozornost od hraní, ale nakonec je opravdu citlivě zakomponována.

Vývojáři z Bluepoint Games připravili pro remake Demon's Souls i propracovaný Photo režim, díky němuž si můžete hru kdykoliv zastavit, třeba během epického souboje s bossem, a udělat pěkný snímek. Měnit můžete postavení hrdiny, jeho pozice, ale také filtry obrazu, rámečky a přidávat různé efekty. S obrázkem je možné si neskutečně pohrát.

Remake hry Demon's Souls je triumfem po všech stránkách. Od prvního dne se majitelům konzole PlayStation 5 dostává do rukou jedna z nejlepších akčních RPG her historie, navíc v ohromujícím audiovizuálním zpracování, ukazující sílu nového hardwaru. Demon's Souls díky všem změnám působí jako pravá next-gen hra, která dokáže vtáhnout do svého temného světa plného bolesti ještě více jak před jedenácti lety. Remake Demon's Souls je nejlepší hra, jaká kdy vyšla na launch konzole PlayStation, a jedna z nejhezčích her současnosti. Pokud ještě nemáte předobjednávku, tak si ji hned udělejte. Tohle nesmíte minout.