Baldur's Gate 3

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Dlouho to vypadalo, že se legendární Baldur's Gate žádného nástupce už nedočká, ale před třemi lety přišlo studio Larian s oznámením třetího dílu, vycházejícího z pátého vydání Dungeons & Dragons, které je dost nevybalancované, ale naštěstí většinou ve prospěch hráče. Z něho jsem měl obrovskou radost, ale zároveň jsem se bál, jestli se povede navázat na kultovní předchůdce, na které mnozí fanoušci CRPG nedají dopustit. Naději, že by to mohlo dopadnout době, dávala skutečnost, že na hře pracovali vývojáři, jenž nám přinesli fantastické hry Divinity: Original Sin a Divinity: Original Sin 2. Vývojáři nejprve chytře spustili Baldur's Gate III v předčasném přístupu na PC a společně s komunitou následně hru ladili, vylepšovali a upravovali, aby nakonec vybrousili zářící drahokam a jednu z nejlepších her této generace, pokud ne tu vůbec nejlepší. Proč chodit kolem horké kaše. Už na začátku mohu napsat, že Baldur's Gate III je jeden z nejlepších zážitků posledních let, hra s ohromující filmovou prezentací a naprosto strhující zástupce žánru, k němuž budou v následujících letech všichni vzhlížet. A to i na konzoli PlayStation 5, na níž se ve velmi dobré verzi dostalo začátkem září. Baldur's Gate III je naprosto ultimátní Dungeons & Dragons zážitek, ohromující na každém kroku. Pojďme ale pěkně popořadě.

Hned na začátku hry je naprosto klíčové zvolení si, za koho budete celé dobrodružství absolvovat. Na výběr máte ze dvou možností. Tou první je zcela originální a vlastní postava, kterou je možné si vytvořit skrze jednoduše pojatý editor – na výběr je z jedenácti ras a dvanácti tříd (barbar, paladin, druid, mág, mnich, rogue nebo bard), navíc třídy je později možné mixovat a mít výhody třeba za dvou. Samotný editor nabízí pár předpřipravených obličejů nebo typů těla, ale také výběr barvu očí či správného přirození a schopností. Kromě zcela nové postavy je možné si vybrat i ze sedmi vývojáři předpřipravených s vlastní historií a atributy. Mezi nimi je třeba kouzelník Gale, válečnice githyanki Lae’zel, klerička Shadowheart (tu jsem si hodně oblíbil pro její povahu i schopnosti) nebo barbarka Karlach, pro niž jsem se nakonec rozhodl já, protože mi přišla ze všech nejvíce zajímavá. Navíc barbaři mi v podobných hrách přirostli prostě k srdci, takže Karlach byla prakticky jedinou možnou volbou. Jde ale samozřejmě o moji preferenci, každý si určitě vybere svého hrdinu. Dobrou zprávou je, že ostatní postavy, které máte na výběr, budete moci v rámci kampaně naverbovat a projít si i jejich příběhy, úkoly a vůbec bude možné o nich zjistit další podrobnosti. Baldur's Gate III je hra, která není rozdělena na hlavní a vedlejší úkoly. Vše je svým způsobem hlavní, ale je jen na vás, co budete plnit a co bude pro vás dostatečně zajímavé.

V čem Baldur's Gate III ohromí už od první minuty, je výprava a vůbec filmové zpracování a parádní filmečky, za které by se nemusela stydět žádná vysokorozpočtová first-party hra. Takové zpracování není pro CRPG hry moc běžné, což jen podtrhuje velkou produkční hodnotu tohoto díla. Pokud jste předchozí díly Baldur's Gate nehráli, nemusíte se bát, že byste nebyli v obraze, protože jejich znalost je spíše příjemným bonusem než nutností. Baldur's Gate III se odehrává sto let po druhém dílu, kdy se probudíte na lodi Illithidů, což je záhadná prastará rasa. Ta sama bojuje o přežití, přičemž závisí na tom, že budou proměňovat zajaté lidi a další bytosti skrze parazity. Jednoho z parazitů dostanete i vy, pěkně se vám hned na začátku zakousne do oka a dostane do těla. Ačkoliv by to normálně znamenalo konečnou a brzkou proměnu v monstrum připomínající Davyho Jonese z Pirátů z Karibiku, z nějakého důvodu proměna nechce proběhnout. Proto zmobilizujete poslední zbytky sil a dáte se i s dalšími nešťastníky na útěk, který se nakonec vydaří i za pomoci mocných draků, kteří létající koráb napadnou. To ale není konec, naopak začátek, protože světu Faerun hrozí velké nebezpečí a ačkoliv vás parazit neohrožuje na životě, máte skrze něj speciální schopnosti. Spousta problémů a otázek, které čekají na vyřešení a zodpovězení.

Série Baldur's Gate si vždy zakládala na nezapomenutelných postavách, s nimiž se mohl hráč snadno ztotožnit a následně prožíval jejich radosti i útrapy. Baldur's Gate III v tomto pokračuje a má fantasticky napsané, výborně zahrané a vůbec zpracované postavy s jedinečnými osobnostmi a charismatem, s nimiž je možné vést chytře napsané rozhovory, jedny z nejlepších, jaké jsem za poslední roky v nějaké hře viděl. Kolikrát jsem až nevěřícně zíral, jak jsou rozhovory vypiplané do posledního detailu a mají neuvěřitelnou hloubku a řadu jedinečných interakcí i cest, jimiž je možné se vydat. A to nejen mezi hlavními hrdiny v partě či důležitými postavami, ale i se všemi NPCčky, které během hraní potkáte, a že jich je několik stovek. Několikrát se mi stalo, že i s normálního NPCčka vypadl nějaký ten zajímavý úkol, který byla radost plnit. I proto jsem pak běhal kolikrát od NPCčka k NPCčku, abych zjistil, jestli nemá i nějaký úkol.

NPC postavy krásně doplňují příběh i samotný svět a neslouží jen jako klasická nudná výplň. Navíc každá postava má i výborný dabing a animace, vyjadřující různé pocity. Pochválit musím i dobře ztvárněnou hlavní vypravěčku, která spojuje vše dohromady a zvýrazňuje myšlenky hlavního hrdiny. Svět hry Baldur's Gate III je i neuvěřitelně rozmanitý. Obývají ho lidé, elfové, skřeti, trpaslíci, kouzelníci, různí pekelníci a další rasy, které spolu mají různé sporty, ale ve vypjatých chvílích spolu dokážou vycházet a spojit se proti většímu zlu. Ve výsledku nejde ale jen o to, jak jsou jednotlivé postavy napsané a následně zahrané, ale i o to, jak vývojáři s nimi postupně pracují a vyvíjejí je. Všemu byla věnována maximální péče.

Hlavního hrdinu si na začátku vyberete, ale během dobrodružství budete moci verbovat k sobě další členy party s různými osobnostmi a hlavně schopnostmi, které se hodí nejen pro boj, ale i průzkum světa nebo k odlišnému řešení různých úkolů a problémů. Počet parťáků, které můžete mít na cestách při sobě, je sice omezený, ale další můžete posílat do základního kempu, kde na vás následně budou čekat. Při další návštěvě kempu si je tak budete moci přidávat na další cesty a hlavně vést s nimi kolikrát důležité rozhovory, případně si vyslechnout zpětnou vazbu a kritiku na své konání. Nejednou se mi stalo, že mě nějaká postava podržela v těžké chvíli, kdy moje rozhodnutí mělo ošklivé následky, ačkoliv ostatní byli stejně zděšeni, jako jsem byl já. Utužování vztahů s dalšími postavami v táboře je nesmírně důležité, přičemž nechybí ani pěkně zakomponované milostné poměry s detailně zpracovanými akty, přesto ne urážlivě, čímž jen Baldur's Gate III ukazuje, že je vyspělou hrou pro dospělé hráče, u níž se vývojáři v ničem neomezovali.

U Baldur's Gate III je skvělé to, že ačkoliv bych vám zde napsal, co jsem vše během tří kapitol zažil, nešlo by o spoiler, protože jak hrou projdete a co zažijete, je jen na vás, a váš běh se může dramaticky měnit. Když jsem si s kamarádem povídal o jeho zážitcích, připadalo mi chvilkami, že jsem hrál naprosto odlišnou hru, ačkoliv se odehrávala ve stejném světě. Dalo by se i říci, že co dobrodružství, to originál, protože možností, jak ovlivňovat následné události skrze své konání nebo rozhodování v důležitých rozhovorech (ty jsou značně nepředvídatelné a nejde přesně určit, jestli vše dobře dopadne nebo skočíte do další šarvátky), je nepřeberné množství. Vývojáři opravdu nelhali, že se mohou hráči dostat až k 170 hodinám filmečků či 17 000 koncům. Ano, některé se liší jen v detailech, ale i tak jde o hodně působivé číslo, ukazující, jak je Baldur's Gate III obrovskou a propracovanou hrou. Je kolikrát až neuvěřitelné, jakou moc dávají vývojáři do rukou hráčů, protože ti mohou jít zamýšlenou cestou, ale také mohou, všechny okrádat, vydávat se za mírotvůrce spojující národy či popravit důležité postavy, a tím si odříznout od sebe značnou část obsahu. Znovuhratelnost je tedy u Baldur's Gate III obrovská. Já první dohrání dal za nějakých 90 hodin, ale hra je tak neskutečně pohlcující, že se už nyní děsím, kolik tisíce hodin v ní ještě nechám.

Přitom do hry kolikrát vstupuje i prvek náhody, protože během rozhovorů i v různých situacích (třeba i při otevírání truhel nebo dveří) může o úspěchu nebo selhání rozhodnout klasická dvacetistranná kostka. U ní je sice možné si skrze boosty zvýšit šanci na úspěch, ale i tak nikdy nevíte, jestli štěstěna bude stát při vás nebo zrovna bude spát. Pokud budete hrát takovou hru poprvé a desková předloha vám nic neříká, je možné zapnout karmickou kostku, díky níž po několika neúspěších přijde následně úspěch. Jde trochu o podvod, ale předchází se tám frustraci. Nehledě na to, že můžete hru neustále ukládat, a pokud se vám něco nepovede, je možné hned loadovat.

Na Baldur's Gate III se mi líbí, jak svět reaguje na vše, co se stane, alespoň první dvě kapitoly. Ve třetí může docházet k celé řadě problémů, kdy se budou odehrávat scény, které nemají moc smysl v rámci toho, jak jste se rozhodli, případně některé úkoly ani nemusí být možné dokončit. Na třetí kapitolu se budou muset ještě vývojáři podívat a upravit. Je vlastně škoda, že jako zbylé části není stoprocentní, ale naštěstí jde jen o menší škraloup na fantastické a rozsáhlé hře, který je možné vývojářům odpustit. Zvláště když víte, že pracují na nápravě.

Vývojáři z Larianu se rozhodli, že Baldur's Gate III nebude po vzoru moderních akčních RPG her pouze tahovkou, ačkoliv fanoušci prvních dílů si ji mohou z něj vytvořit. Je možné odehrát celou hru v tahovém režimu, za což je i trofej, ale já dával přednost běhání v reálném čase, kdy jsem postavu či postavy ovládal přímo, jako v klasické akční adventuře nebo nedávném Diablu IV. Pro průzkum prostředí, prohledávání kobek či sklepení mi tento způsob pochybu přišel nejlepší. Navíc je možné při něm naklánět kamerou, obdivovat krásné scenérie s dech beroucími památkami, do posledního detailu vymodelované živé prostředí a vůbec nádherný svět, jenž je radost prozkoumávat a trávit v něm čas. Svět je neuvěřitelně rozmanitý už v rámci první kapitoly, ale to nejlepší teprve přijde. Po stránce designu vlastně ani nemám, co bych vytkl. Navíc je možné se po rozlehlém světě rychle přesouvat skrze cestovní body. Co bych ovšem vytkl, je skutečnost, že nelze přepínat mezi patry světa. Pokud se chcete do jiného patra dostat, musíte do něho dojít, případně si musíte vybrat nějaký bod k cestování ze seznamu. Pokud nevíte, kde se přesně nachází, je to problém.

Zatímco průzkum prostředí je v reálném čase, když narazíte na skupinku nepřátel, automaticky se hra přepne do tahového režimu. V něm musíte dávat příkazy svým hrdinům, ať už jde o podporu nebo útoky. Možnosti se postupem hrou rozšiřují, jak hrdinové levelují, přičemž zvýšit útok je možné i skrze nalezené nebo nakoupené zbraně či další vybavení. Platí ovšem, že sílu určují hlavně statistiky hrdiny, jak leveluje, případně silná zbraň. Třeba moje Karlach ocenila těžké brnění a velkou sekyru, ale mág zase lehčí brnění přidávající různé statistiky pro jeho kouzla. Ano, i zde je tak nepřeberné množství lootu. Z každého protivníka můžete něco sebrat, ať už vybavení, klíče, materiál či třeba lektvary, které je možné následně vyrábět. Každopádně i v soubojích nechávají vývojáři naprostou svobodu a dá se říci, že nikdy neexistuje jen jedna cesta, jak protivníky přechytračit a porazit. Přitom je nutné si i dávat pozor na jednotky protivníka, protože ten nemusí mít ve své skupině pouze válečníky, ale i různé mágy, oživující padlé jednotky, velké obry, skřety s vybuchujícími sudy na zádech nebo velké pavouky.

Souboje jsou nesmírně propracované, neustále udržují hráče v pozoru, protože je nutné u nich hodně přemýšlet. Každý špatný tah totiž může mít vliv na probíhající šarvátku. Kolikrát je ale možné i k bitvám přistupovat kreativně. Hned zhruba v polovině první kapitoly se odehraje větší bitva. Protože jsem ji na první pokus projel na celé čáře, na druhý pokus jsem se daleko lépe připravil. Před bránou jsem rozmístil sudy s olejem, mezi které se následně po začátku bitvy naspawnovali protivníci. Pak už jen stačilo jedno ohnivé kouzlo od Shadowheart, aby nastal obrovský spektakulární výbuch a mnohé jednotky vyřadil naprosto z provozu. Jde ale jen o jeden příklad, jak k soubojům přistupovat, nehledě na to, že samo prostředí dokáže spoustu věcí vyřešit. Třeba kaluž s vodou se přímo nabízí, aby mág použil elektřinu a pár protivníků v ní přismažil. Souboje v Baldur's Gate III jsou i díky oné svobodě, rozmanitosti a propracovanosti neskutečně zábavné a představují vrchol žánru. Lepší jsem v žádné jiné tahové hře neviděl, a vlastně ani v jiném klasickém akčním RPGčku.

Baldur's Gate III je v prvé řadě hra pro jednoho hráče, přesto obsahuje i kooperativní multiplayer, jenž si můžete na konzoli PlayStation 5 zahrát v online nebo lokální podobě na rozdělené obrazovce. Musím říci, že mně nějak extra nelákalo hrát hru v kooperaci, protože pro ni není jednak moc stavěná, nehledě na to, že musíte navíc počítat s dalším hráčem, jenž do vaší hry zasahuje, případně vy zasahujete do jeho, ale nemáte vše pod kontrolou. Přesto jsem multiplayer pro potřeb recenze zkusil a musím opravdu zmínit, že je jen do počtu a není hlavním tahákem. I proto je docela škoda, že kvůli němu to vypadalo, že se hra Baldur's Gate III nedostane na konzole Xbox Series X/S. Když se každopádně připojíte k nějakému hráči do hry, můžete si vytvořit sem tam vlastní postavu nebo převezmete jeho, kterou má v partě. Některá rozhodnutí dělá jen hostitel, jiné je možné provádět společně, a jak asi tušíte, to pravé kouzlo z hraní se tímto vytrácí. A to i během soubojů, které jsou jinak celkem svižné, pokud se sejde skupinka zkušených hráčů, ale zase odpadá ona radost z vymýšlení taktik a různých strategií. Těžko říci, pro koho je multiplayer v Baldur's Gate III určený, možná se najde menší skupinka hráčů, která v něm najde zalíbení, ale drtivá většina se do něj nepohrne. Klidně by se hra bez něj obešla, ale to by ji asi nesměli dělat vývojáři z Larianu, kteří v ní chtějí mít naprosto vše.

Hra Baldur's Gate III běží na interně vytvořeném Divinity 4.0 enginu, který si vývojáři přizpůsobili ke svým potřebám. A navíc tedy odvádí opravdu skvělou práci, protože hra Baldur's Gate III vypadá naprosto fantasticky, ať už jde o postavy s výbornými animacemi, krásná prostředí, různé nádherné efekty či parádní nasvícení. Na hru je opravdu radost pohledět a bez debat působí next-gen dojmem. Na konzoli PlayStation 5 má dva režimy zobrazení. V prvním běží nativně v 1440p při 30fps, přičemž detaily odpovídá nastavení Ultra na PC. Vývojáři zakomponovali i režim výkonu, v němž se zaměřují na 60 fps, hra si udržuje v něm pořád velmi dobrou úroveň detailů, ale zase běží v nižším rozlišení. Já jsem hrál nakonec hru celou v režimu výkonu, protože byla plynulejší a navíc pořád i dobře vypadá, především díky dobrému upscalingu.

Během prvních dvou kapitol jsem si říkal, jak Baldur's Gate III skvěle vypadá a běží naprosto plynule jen sem tam s menším propadem během filmečků. Pak ale přišla problematická třetí kapitola, s níž se vývojáři moc nemazlili ani na PC, v níž měli hráči obrovské problémy s výkonem. A ty se bohužel přenesly i do PlayStation 5 verze. Framerate hlavně ve městě se pochybuje kolem 20 snímků a propad je tedy značný v obou režimech zobrazení. Z toho jsem byl popravdě dost smutný, protože je velká škoda, že vývojáři nedokázali třetí kapitolu vyladit tak, jako ty předchozí, protože to jen znehodnocuje jejich jinak výbornou práci. Naštěstí si jsou tohoto vývojáři vědomi, omluvili se a už přislíbili, že se budou třetí kapitolou v následujících týdnech a měsících zabývat a lépe ji optimalizují pro PC i PlayStation 5 hráče. Snad se to stane co nejdříve, protože taková hra si zaslouží, aby běžela co nejlépe po celou dobu. Ani tyto problémy s třetí kapitolou naštěstí nepřehlušují všechna ta ostatní pozitiva a hlavně kvalitu hry.

Zpět ale na pozitivní vlnu. Recenzi nemohu ukončit bez zmínky o fenomenálním orchestrálním soundtracku se spoustou nádherných skladeb, měnících se podle prostředí a situace, za níž stojí uznávaný hudební skladatel Borislav Slavov. S ním už vývojáři spolupracovali dříve na hrách Divinity: Original Sin, u nichž se hodně osvědčil, takže bylo logické, že byl vybrán i pro Baldur's Gate III. U něho odvedl svoji doposud nejlepší práci, která jen podtrhuje toto výjimečné mistrovské dílo.

Poprvé jsem hrál hru Baldur's Gate III zhruba před měsícem na PC, kde jsem si hned všiml, jak má hodně komplexní ovládání a je vyladěná pro hraní na klávesnici a myši, ať už jde o pohyb po světě, souboje či správu inventáře. I proto byla trochu obava, jaké bude ovládání na gamepadu, v tomto případě DualSense, ale nakonec musím říci, že není vůbec špatné, protože všechny akce jsou prováděny skrze kruhové nabídky. Ovládání hry pomocí myši a klávesnice je pořád rychlejší a intuitivnější, hlavně během průzkumu, kdy můžete hned vybrat různé akce, třeba pro skok. Jinak si ale na něj stěžovat nemohu. Na to, jak komplexní Baldur's Gate III je hrou a má spoustu nabídek, přišli vývojáři s dobrým systémem ovládání i na gamepadu, na které jsem si po pár minutách naplno zvyknul.

Baldur's Gate III je naprosto ohromujícím RPGčkem a jednou z opravdových next-gen her, která pro současnou generaci znamená to samé, co Zaklínač 3 pro tu předchozí. Od první minuty vás strhne výpravným příběhem, elektrizujícím zpracováním, fantastickým hudebním doprovodem, nádherným světem s řadou nezapomenutelných míst a naprostou volností, kdy každé menší rozhodnutí může mít obrovský dopad na další události i vaše okolí. Baldur's Gate III před vás servíruje svět, v němž jste sami pánem, a je jen na vás, a trochu i na náhodě, jak nakonec všemi nástrahami projdete. A to nesmím zapomenout na výborné a neskutečně propracované taktické souboje, v rámci nichž je možné řešit obtížné situace kreativně a neustále přicházet na nové triky. Ano, několik mušek Baldur's Gate III má, třeba nedotaženou optimalizaci v rámci třetí kapitoly, ale naštěstí se už pracuje na opravě a nejde o nějaký zásadní problém, jenž by dokázal pokazit zážitek z tohoto klenotu.