Alice: Madness Returns

recenze  7
Martin Šmíd, 19. 6. 2011 21:15
Pokud máte rádi pohádky, tak už jste určitě viděli několik filmových zpracování klasiky Alenka v říši divů od Lewise Carolla. Filmové verze ovšem Alenku ukazují v trošinku jiném světle než známý spisovatel. O něco blíže originálu byl American McGee, který před jedenácti lety vytvořil na PC zajímavou hru Alice. Sice se nejednalo o dokonalé dílo, ale Alice si získala docela početnou skupinku fanoušků, kteří dnem i nocí volali po pokračování. Přiznávám, já mezi fanoušky také patřím. Druhý díl přichází až nyní. Jak hluboko vede králičí nora, to vám prozradí recenze.

Hlavní hrdinka to ve hře nemá vůbec lehké. Pokud jste hráli první díl (najdete na DVD nebo BD disku s hrou – recenze později), tak víte, že ji v domě uhořeli rodiče i sestra, takže jí tento hrůzostrašný zážitek docela dost poznamenal. Druhý díl zachycuje Alenku v psychiatrické léčebně, kde se jí doktoři snaží dávat dohromady. Neustále se Alenka snaží vzpomenout na okolnosti, které vedly k oné velké tragédii. Vzpomenout si ale není vůbec lehké a brzy se Alenka ocitne ve světě vlastní představivosti, ve které je Říše divů v troskách. Jediný, kdo ji může zachránit je sama Alenka, která se tak vydává na cestu vzpomínek, ale také na záchranu vlastní představivosti. Vývojáři zde rozjíždí docela velkou psychologickou hru, přímo noční můru pro hlavní hrdinku, která se bude muset vypořádat se spoustou nástrah. Pohádka to rozhodně není, což ostatně zjistíte hned po zapnutí, kdy budete procházet starý Londýn, kde se nachází nejeden ožrala, lehké děvy a další věci, které v pohádkách od Disneye budete hledat jen hodně těžko.

Celá hra je rozdělena na pět docela rozlehlých kapitol, takže nečekejte, že ji přes jedno odpoledne dohrajete. To rozhodně ne. Co je ale také nutné ocenit, je neustále se měnící prostředí, takže během hraní si nebudete připadat, jako byste procházeli nějakou lokaci dvakrát. Jednou se ocitnete v krásném lese, poté zase v oblacích, kde vám dělají cestičku karty. Na originální prostředí se zde hodně dbalo a je to hodně znát. Levely jsou tak opravdu nádherné. Škoda jen, že hratelnost je ve všech kapitolách až na drobnosti stejná. Podle prvních dojmů a informací by se mohlo zdát, že Alice: Madness Returns je v prvé řadě o likvidaci protivníků. Tomu ale tak vůbec není, ačkoliv to zmiňují i mnohé recenze. Alenka je především skákačka, ve které budete po většinu času překonávat klasické hopsací pasáže. Těch je ve hře zhruba 70% a až ten zbytek tvoří akce. Pokud čekáte řežbu od začátku do konce, tak jste na špatné adrese. Hra díky tomu není určena všem. Dala by se označit za takovou hopsačku pro dospělé, protože dětem se do rukou dostat rozhodně nesmí.

Je to dáno především vyobrazením zdejšího světa. Třeba pokud budete procházet ústavem, na zdech bude krev, ve filmečcích další nechutnosti a to rozhodně mladší hráči vidět nemusí. Samotná akce ale zase tak krvavá není. Dokonce jsem si nevšiml, že by z nepřátel cákala krev. Každopádně nepřátel je docela dost a během svého putování Alenka potká celou řadu podivných kreatur, jako jsou kartoví vojáci, konvice, různí dehtem polití zmetci nebo obří panenky. Možná trochu zamrzí absence soubojů s bossy. Tedy, kromě finálního zúčtování. Souboje jsou po většinu času hodně svižné a vyžadují od hráče, aby kombinoval nejrůznější zbraně, které ve hře najde.

Základem je samozřejmě nůž, ale později se dostane Alence do pracek i hlava koně na tyči, která zde slouží jako obří kladivo, nebo konvice vystřelující žhavé koule. Asi nejlepší střelnou zbraní je mlýnek na pepř, který sejme létající nepřátele v několika okamžicích. Ke všem zbraním se váže jednoduchý RPG systém. Za nastřádané body si jednotlivé zbraně můžete vylepšovat. Sice mezi prvním levelem zbraně a posledním není zase tak velký rozdíl, ale při větších potyčkách budete za upgrady rádi. Navíc každý souboj vždy vyžaduje určitou strategii, jak nepřítele porazit. Hlavně na začátku tak budete hledat nejrůznější cestičky, jak protivníky zlikvidovat. Naštěstí hra vám většinu fíglů sama prozradí, abyste byli na pozdější střety připraveni. Souboje jsou tak díky originálním zbraním a protivníkům zábavné a každý si budete užívat.

Nyní se ještě vrátím k hopsacím pasážím. Ty jsou na můj vkus až hodně jednoduché a prakticky nenastal okamžik, kdy bych je proklínal. Pokud máte už nějakou zkušenost s plošinovkami, tak Alenka pro vás nebude představovat nějakou velkou výzvu. To je určitě škoda, protože větší obtížnost by jí neuškodila. Díky tomu tak hra není pro hráče výzvou a zdolávání neustále stejných překážek, které jsou opravdu hodně jednoduché, může časem omrzet. Spíše tak budete Alenku dohrávat jen z toho důvodu, abyste se dozvěděli, jak celý příběh dopadne.

Když už se vám stane, že spadnete z plošinky, tak se vám hra ve většině případech načte přímo před posledními zdolávanými překážkami. Zde je další jasný důkaz toho, že chtěli vývojáři cílit také na příležitostné hráče, ale už celý systém nedomysleli. Navíc co je v tomto docela frustrující, je smrt jako taková, když vás sejme nějaký ten neřád. V takovém případě neopakujete jen poslední souboj, ale musíte si dát několik pasáží znovu. Pokud vás pak sejme stejný protivník znovu, tak je jasné, že několikáté procházení stejným úsekem moc nepotěší. Na co musím také upozornit, je v některých chvílích dost neposedná kamera, která způsobí několik problémů. Až budete skákat na plošinku, přičemž během skoku se vám přesune kamera tak, abyste neviděli kam skáčete, budete nadávat. Zvláště ve chvílích, ve kterých musíte překonat překážky na čas. Co hraní ovšem usnadňuje, je alespoň přesné ovládání, které nebude dělat žádný problém. Je intuitivní a velmi dobře namapováno na gamepadu.

Grafická stránka vypadá na první pohled na dnešní poměry průměrně, takže se nejedná o top, jako ve své době původní díl, který běžel na moderním Quake 3 enginu. Co ovšem nejde vývojářům upřít, tak to je naprosto jedinečný vizuální styl, který se hrou táhne od začátku do konce. Dokonce je jedinečným pojetím zakryta spousta horších textur a několika dalších nedodělaností. Je samozřejmě na každém hráči, jestli mu předhozený grafický styl a vůbec celkové vyobrazení Alenčina světa sedne, ale mě osobně se hodně líbil. Co oceňuji, tak to je i naprosto stabilní framerate (testováno na Xboxu 360). Jen třeba na tom nahrávání mohli vývojáři lépe zapracovat. Občas se totiž stane, že jdete levelem a hra se na několik vteřin kousne, aby se dočetla. Co naopak musím hodně pochválit, je hudební stránka, která se pro zdejší bizardní svět neskutečně hodí a jen ho podtrhuje. Špatně na tom není ani dabing, hlavně Alenky.

Alice: Madness Returns je zajímavá hopsačka pro dospělé hráče, které nechybí docela povedené souboje, ale berou ji vítr z plachet právě skákací pasáže, které jsou postupem hry neustále stejné, a začínají tak nudit. Pokud jste si ale zamilovali první hru a máte rádi i takové ty temnější pohádky, je Alice: Madness Returns dělaná přímo pro vás. Po dohrání se ale asi neubráníte pocitu, že hře prostě něco chybí, co by ji vystřelilo mezi elitu. Proto jen za sedm.

Alice: Madness Returns

ps3x360
EA, Spicy Horse
Datum vydání hry:
14. 6. 2011
Žánr:
Plošinovka, Hack and slash/Beat 'em up, Adventura
KARTA HRY
7/10

Komentáře