Motoi Okamoto: Oznámením hned několika Silent Hill her chtělo Konami ukázat, že to myslí s oživením této značky vážně

Motoi Okamoto zmínil, že hráči, kteří doposud Silent Hill neznali, by si nobou hru nekoupili, pokud by si mysleli, že značka nemá budoucnost. „Uživatelé nebudou mít motivaci projevit zájem o IP, pokud nebudou cítit, že má budoucnost. Pokud společnost zaujme vyčkávací přístup, hráči budou také vyčkávat. Společnost musí ukázat, jak vážně to myslí, aby se uživatelé mohli skutečně nadchnout. Myslím, že to je fér,“ dodal. Před několika dny bylo oznámeno, že se remaku Silent Hillu 2 prodalo více než 2,5 milionu kopií. Silent Hill f se za první tři dny prodal 1 milion kopií. I díky tomu se her ze série Silent Hill prodalo už více než 10 milionů kopií.
Tvoje reakce na článek
Galerie
























Komentáře (25)
@ΛNĐ3RLΛ: Protože jsem studoval odborné analýzy jeho děl, které rozebírají každé jeho dílo do větší hloubky, než je samotné dílo. Osobně jsem studoval a praktikoval učení naprosto jiných lidí, k Jungovi jsem se dostal jenom proto, že mnohé skutečnosti do nichž jsem měl vlastní vhled, se v jeho práci obšírně rozebírají, ale nenašel jsem u Junga pro svou praxi nic, co bych už v původní formě se nenaučil přímo u zdroje. Jung se hodně motá v intelektuálním uchopení a nepředává krom intelektuálních informací žádné zásadní praktické techniky, díky kterým by sám každý čtenář mohl ověřit vlastní zkušeností to o čem píše. Lidé od kterých jsem se učil, vycházejí z čisté práce, která vede k vlastním výhledům a Jung, kterého jsem později studoval, neřekl nic, co bych už sám nezažil. Hodnota jeho práce spočívá především v tom, že zkrátka přeložil stará učení do dnešního jazyka moderní vědy. Díky jeho práci už nebyl koncept reinkarnace, boha, multidimenzionality vědomí a mnoho dalších něčím abstraktním pro vědu, objevil zákonitosti bytí známé z dávných kultur a jednoduše je interpretoval vědeckým rozborem, popisem srozumitelným pro vědu. Já se literaturou převážně nezabývám. Zabývám se přímo tím, o čem píšou. Existuje taková útlá knížka, která popisuje techniky exteriorizace, perfektně vysvětluje vědeckou formou vyvinuté techniky tak, aby každý čtenář byl schopen sám se naučit a z vlastní praxe sám zažít vlastní exteriorizaci. Ta knížka má nevyčíslitelně větší hodnotu, než všechno dohromady co Jung sdělil. Protože díky vlastní exteriorizaci objevíš všechno co Jung složitě sděloval slovy a mnohem víc. Mě osobně zajímá vidět na vlastní "oči", co viděli jiní a o čem hovoří jiní. Nerozebírám literární díla z intelektuální perspektivy.
Existuje však unikátní kniha, která čistě intelektuální formou vysvětluje zákonitosti bytí, ale také vede k vlastní praxi a ověření všeho řečeného vlastním vhledem.
Určitě víš o těch knihách mnoho, rád si tvůj článek přečtu, ale osobně Junga a jeho dílo jsem už nechal být, protože není zdaleka jediný, kdo objevil co objevil a jak už jsem řekl, chybí mi u něj ta praxe, kterou jsem se přes deset let zabýval intenzivně sám prostřednictvím učení se technik pro práci s vědomím/se sebou. Funguje to perfektně, když člověk překoná svou lenost a ve své práci intenzivně vytrvá. Po vlastních vhledech je určitě mnohem zajímavější si přečíst všechno cos od Junga uvedl, protože intelektuální uchopení je náročné a pro běžný život nezbytné. Ale dokud člověk nemá vlastní vhled, pak vše co čte, je vlastně pro něj abstraktní, protože to o čem čte, s tím se ještě sám nesetkal.
Edit: Nicméně můj záměr bylo původně prostě říct, že SHf je Silent Hill "do morku kostí". Ale to je potřeba několikrát odehrát. Upřímně je pro mě momentálně zajímavější ta hra, než Jungovi sáhodlouhé intelektuální rozbory a to právě z důvodů které jsem již uvedl.
Ale mám tu momentálně všech 15 knih Carlose Castaneda, které mám rozečtené a přijdou mi zajímavější tím jak přímo praktické učení a z toho vyplývající vědění sdělují.
@stillalive: Jak mi říct, že jsi nikdy žádnou knihu od Junga nepřečetl, bez toho abys zmínil, že jsi nikdy žádnou knihu od Junga nepřečetl...
Tvé tvrzení: "Nejdůležitějším zdrojem jeho poznání byli jeho vlastní vhledy do vlastního vědomí, pro které hledal porozumění ve všech možných externích zdrojích." jsou pouze tvé subjektivní výklady jeho učení na základě tvých vlastních pocitů, které jsi ničím argumentačně nepodložil.
Jak jsem zmínil, Jungova kniha "Sedm promluv k mrtvým" (Septem Sermones ad Mortuos) je krátké, ale mimořádně symbolické a hluboké dílo, které se považuje za základní stavební kámen jeho pozdějších myšlenek o nevědomí, archetypech a individuaci. Jung ji napsal v roce 1916, v období, kdy procházel intenzivní vnitřní krizí a konfrontací se svým nevědomím, tedy v době, kdy vznikala i jeho slavná Červená kniha (Liber Novus).
Jung po jejím napsání tvrdil, že text této knihy mu byl "nadiktován" vnitřními hlasy, které označil za "mrtvé", a to doslova. Nešlo o literární nadsázku. V jeho pojetí šlo o symbolické bytosti z kolektivního nevědomí, které ztratily směr a hledaly odpovědi. Jung se tak v jistém smyslu v této knize staví do role duchovního učitele či proroka, který jim a následně i čtenářům odpovídá. Dílo je potom rozděleno do sedmi promluv (kázání), které jsou vedeny v duchu gnostické filozofie. Zejména připomínají myšlenky Valentina, jednoho z raně křesťanských gnostiků, k němuž měl Jung obrovský respekt.
Základní body Sedm promluv k mrtvým:
První promluva - O Pleromě
Jung v ní popisuje Pleromu, což je v gnosticismu "úplnost" a je to jeden z jejich hlavních motivů. Je to podle Junga nekonečná božská jednota, kde neexistují protiklady ani rozdíly. V Pleromě není nic rozličné, neexistuje v ní světlo ani tma, bytí ani nebytí. Tímto vysvětluje, že stvoření a vědomí vznikají až tam, kde se jednota rozštěpí na protiklady.
Druhá promluva - O protikladech
Zde se objevuje klíčová Jungova myšlenka: dualita (světlo a tma, Bůh a Ďábel, mužské a ženské, duch a hmota), která je nezbytná pro existenci světa i lidské duše. Jung v ní popisuje, že všechno bytí je založeno na napětí mezi protiklady, které se musí vyvažovat.
Třetí promluva - O Bohu a Ďáblu
Jung říká, že Bůh i Ďábel jsou dvě strany téže mince, dva projevy téže božské skutečnosti. Člověk se má naučit chápat, že dobro a zlo jsou relativní a že duchovní vývoj spočívá v jejich sjednocení, nikoli v potlačení jednoho z nich.
Čtvrtá promluva - O stvoření a člověku
Člověk je bytost, která se vynořila z Pleromy, aby mohla poznat sama sebe. Lidské vědomí je nástroj, skrze který se Bůh (nebo Pleroma) poznává. Tím se Jung dotýká myšlenky, že člověk je spoluúčastníkem božského vývoje (Monáda).
Pátá promluva - O archetypech a symbolech
Zde se poprvé rýsují Jungovy pozdější pojmy. Jung mluví o Abraxasovi, bohu z představ starověké gnostické skupiny basileidovců, ktrerý sjednocuje dobro i zlo, život i smrt, ducha i hmotu. Abraxas je v Jungově psychologii symbolem celistvosti, kterou má člověk hledat, podobně jako v jeho pozdějším pojetí Self (bytostného Já).
Šestá a sedmá promluva - O duši a individuaci
Poslední dvě části pojednávají o duši jako o ženském principu (Anima), která zprostředkovává vztah mezi člověkem a Bohem. K popisu Animy používá Bohyni Sofii, jež v gnostické tradici představuje moudrost a často je zobrazována coby bytost, která ztratila kontakt s Pleromou, což vedlo ke stvoření našeho materiálního světa. V Jungově psychologii ji popisuje jakožto proces sjednocení vědomí s nevědomím, tedy individuaci, cestu k úplnosti, jež symbolizuje duchovní hledání a touhu po celistvosti.
O této knize bych mohl psát hodiny, důležité ale je si tu teď uvědomit, že Sedm promluv k mrtvým je filosofická alegorie o zrození vědomí z nevědomí, která definovala Junga a jeho budoucí přelomovou práci. Mrtví tu představují ty, kdo ztratili kontakt s duchovní realitou (Pleroma) a hledají smysl v rozděleném světě (náš materiální svět vytvořený Demiurgem). Jung jim ukazuje cestu zpět (skrze gnózu), ovšem ne do jednoty bez protikladů, ale do vědomého sjednocení protikladů uvnitř sebe, čímž odkazuje na Monáda. Všechny Jungovy hlavní ideje, jako je kolektivní nevědomí, archetypy (Abraxas, Anima), princip integrace stínu, proces individuace, spojení psychologie a spirituality, vycházejí z gnostického učení. Nic neovlivnilo Junga více tak, jako právě tato kniha, kterou navíc coby jedinou v jeho životě napsal pod vlivem mystických sil, jak sám tvrdil.
Všechny ostatní pak napsal už jen jako "pouhý smrtelník" bez zásahu vyšší moci.
@ΛNĐ3RLΛ: Všechno co studoval, má společný, neměnný základ. Gnosticismus je kapičkou v oceánu lidského snažení a praxe. Ismy nejsou a nebyly cílem jeho hledání, cílem jeho hledání byla vlastní duše, skutečná podstata každého z nás. Ismi jsou jen různé oblečky pro totéž putování. Úplně stejně lze říct o všech ostatních spirituálních směrech, jak zásadně ovlivnili všechno jeho poznání a dílo, protože se liší pouze formou a mírou zkreslení, takže si do jeho Červené Knihy můžeš napasovat rovnou několik spirituálních praxí, jako by je okopíroval. Ale všechny směřují k téže podstatě. Junga nezajímal ani jeden z těch zdrojů jako "ten zásadní", hledal řešení lidských, věčných problémů, hledal poznání podstaty problému, což ho vedlo k poznání podstaty toho kdo nebo co skutečně jsme. On sám si prošel vlastní temnotou po dlouhé období, s nikým nemluvil, to bylo pro něj mnohem zásadnější, než veškerá ta analýza. Jeho vlastní poznání vlastní temnoty zásadně ovlivnilo to co Jung se snažil sdělit.
Alchymie je jako teorie úplně na nic. Je užitečná pouze v praxi s níž může člověk začít okamžitě teď a tady jak je. Odkud asi pochází alchymie vědomí? V podstatě ze stovek zdrojů, které studoval. Například Patanjaliho jóga je taktéž alchymií. Tantra je alchymie. Budhismus ve všech svých variantách taktéž. Vše je o vnitřní alchymii. Jenže Jung se nikdy nedostal k jádru. K tomu se bezpochyby dostal po smrti svého těla. Nejdůležitějším zdrojem jeho poznání byli jeho vlastní vhledy do vlastního vědomí, pro které hledal porozumění ve všech možných externích zdrojích. Nic neovlivnilo Junga víc, než nakonec jeho vlastní pohroužení do vlastního nitra, do své vlastní podstaty bytí. Všechny nauky jsou jen prstíček ukazující směr. Každý musí ale vstoupit a poznat pravdu čistě sám. Nauky by neměli být předmětem, nebo cílem zkoumání, ale pouze dočasným nástrojem k vlastnímu prozření. Já osobně ty nauky které studoval znám, taky jsem je studoval a všechno mluví jinou řečí o tomtéž. Nedovedou člověka nikam, pouze k věčným otázkám a žádným odpovědím, protože odpověď je existenciální vjem vědomí, nikoliv objektivní skutečnost, kterou by šlo nacpat do nějaké lidské nauky. Každý kdo ví, tak ví, že pravda je nevyslovitelná, tudíž jí žádná lidská nauka není schopná předat. Filosofie slouží v podstatě pouze k intelektuálnímu porozumění skutečnosti mimo veškeré formy. Důležitá je praxe, meditace, ta ti poskytne zcela vlastní vhledy, které když sepíše, budeš v podstatě mít další nauku k "uctívání", další interpretaci téhož, protože zjistíš totéž, co už zjistilo miliony před tebou a zjistí milióny po tobě.
A ještě jedna věc, nemyslel jsem a neřekl jsem, že by se něčím zabýval okrajově. Řekl jsem, že studoval toho tolik a všechno ho vedlo k určitým, společným jmenovatelům, že nelze absolutně určit, jestli to či ono ho formovalo víc. Bez vlastních vhledů a komparativních zkušeností s klienty by nikdy ani nepochopil proč vůbec takové nauky vznikli a k čemu v podstatě lidem slouží a co sdělují. Krom sebe, chtěl upřímně pomoci svým trpícím klientům. Nikdy by se o nic z toho nezajímal, kdy u sebe a svých klientů nebyl neustále svědkem jevů, které reálně žádný obor psychologie nedokázal řešit. Neschopnost nápravy/uzdravení za pomocí tzv. moderních metod ho navedla přirozeně ke zdrojům dávno dávných. Jestli je něco na gnosticismu důležité, tak pouze to, že člověka může nasměrovat k podstatě bytí. Samo o sobě to nemá žádnou hodnotu, dokud není někdo, alespoň jedna lidská bytost, které by to pomohlo vyjít z vlastní temnoty.
PS. Existuje však literatura, čistě odborná, od jiných autorů, kteří ve svých dílech šli právě do hloubky bytí dál, než Jung. Většinou vědeckým přístupem v kontrolovaných podmínkách. A žádné lidské ismy tato díla neovlivnila. Je jich pár, ale hodnota jejich sdělení a praktičnost je nevyčíslitelná.
Totiž takhle, už jsem slyšel mnoho "Jungiovců" a každý podobně jako ty vypíchl něco jiného z jeho zkoumání, co podle něj ovlivnilo zásadně jeho poznání a dílo. Kdo má pravdu? Buď všichni, protože Jung se vším tím opravdu do určité míry zabýval, nebo nikdo, protože to všechno beztak byl pouze prostředek k porozumění sebe sama a nic z toho konkrétně nebylo samo o sobě zásadní, nýbrž částečné. Takže neberu ti to, cos z toho ty sám vyčetl. Ale osobně jsem přesvědčený, že Jung zkrátka studoval všechno v reakci na uvědomění si vlastní nevědomosti o tom, kdo je. Psychoanalýza většině klientům nepomohla, ale odhalila mu vnitřní symboliku a jiné důležité aspekty. Meditace pro něj byla nakonec důležitější, než veškeré nauky co studoval, protože měl vlastní vhledy do existence skutečností, o kterých četl a nerozuměl jim. Chtěl upřímně vědět, to je vlastnost mezi lidmi vzácná. Mnozí se spokojí s vírou. Jun věděl že "bůh" je. Pro něj to nebylo vůbec otázkou víry, protože se se s tím setkal přímo sám v sobě.
@stillalive: Jasně, Jung se gnosticismem zabýval až tak okrajově, že ho za to z opačné strany peskoval například židovský filosof Martin Buber za přílišné zatemňování Boha gnostickou spekulací.... Jungova práce stojí a padá na gnosticismu.
Gnosticismus nejen, že ovlivnil jeho spisy a názory, ale taky pravděpodobně následně formoval způsob, jakým přistupoval k interpretacím alchymie. Doporučuji porovnat gnostická díla, jako je knihovna Nag Hammadi či Pistis Sophia, a následně Jungova vlastní díla. Největší paralely můžeme potom najít v jeho knihách Červená kniha, Černé knihy a hlavně Sedm promluv k mrtvým, což je pravděpodobně nejzřetelnější reprezentace gnosticismu v jeho dílech. Jeho zájem o gnosticismus obecně vyústil v roce 1916, kdy zažil sérii hlubokých mystických zážitků, načež následně napsal onu knihu Sedm promluv k mrtvým, pod kterou se podepsal jako Basileides Alexandrijský.
Lištička utrápená. 😄 "Hinako, společně to dáme, hlavně už nežer ty..." 👌😄
@ΛNĐ3RLΛ: Sám jsi o dvojce psal, že je to očistec a sám sis interpretoval vlastní teorii, i když je v rozporu, co tvrdí tvůrce hry. Tady skáčeš na narativ, že se odehrává ve hlavě 20leté dívky, a že je to explicitní, proto to popírá jungovské základy. Silent Hill f je v tomhle právě Silent Hill a nechává interpretaci na hráči a já bych si sám nedovolil říci zatím, k čemu dávám přednost. Navíc jak známe Ryukishi07, tak víme, že on funguje na obou rovinách, takže i když se to děje v hlavě, tak to neznamená, že hlavní postava nemůže být loutkou dvou čarodejnic, které se sází :).
Já bych se mohl rozepsat, ale přijde mi to zbytečné, protože jsi to nehrál a spíše by mě zajímalo, co bys na to říkal, kdyby sis to odehrál a hlavně bez předsudku. Rád si tu debatu zopakují, ale až odehraješ, rozhodně doporučuji.
@ΛNĐ3RLΛ:
EDIT: Podle literatury a odborných analýz Jungovi práce byl zmiňovaný gnosticismus pouhou kapkou v obšírné sbírce zdrojů spirituálních praktik, filozofických směru a dalších z celého světa. Dával dohromady vše co mohlo pomoci určit a pochopit fenomény ze své praxe. Takhle zjednodušit jeho zdroje nelze. Například jednou z mnoha věcí, kterými se zabýval, byly původní esoterické texty "Zlatý Květ", které jsou výsledkem tisíců let lidské, zaznamenané praxe a především praktik pro práci s vlastním vědomím k prožití a pochopení skutečné podstaty sebe sama a celého bytí. Studoval mnohé směry z východu a od jinud, které do dnes zachovali mnoho z původních lidských studií vědomí/duše. Studoval mystiku a mystiky své doby, kteří nezávisle na sobě dospívali k podobným závěrům o vědomí v těle lidském. Co Jung za život načerpal a poskládal dohromady, toho je mnoho a je mnoho zdrojů, které měli osvícenější charakter než gnosticismus, který je pouze jednou z mnoha spirituálně filozofických odnoží, která už mnohé pravdy překrucovala, což se stalo nakonec většině. Dnešní esoterika a jiné kraviny jsou pouze infantilní výsměch něčemu pro člověka důležitému v každé době, v každé inkarnaci.
Suma sumárum inspirovat se Jungem je extrémně široký pojem a není pro hry Silent Hill podstatné, nakolik a co si berou z Junga, protože i ten Japonský folklór, který je dnes už extrémním zkreslením původních informací z lidské praxe, má v sobě tytéž základy jako veškeré filozofické a spirituální praxe za celou lidskou historii. Protože všechny svou praxí zákonitě dospějí k témuž výsledku. Všechny vedou jedince vlastní soustředěnou prací do jeho vlastního já, do centra sebe sama, kde si uvědomuje sebe sama mimo fyzické formy, kde si uvědomuje bytí. Jung dospěl ke stejné podstatě, k jaké dospěje zase jinou cestou, například biochemickou cestou někdo jiný třebas prostřednictvím seriózního rituálu s Ayahuasca, nebo jinými stav vědomí měnícími prostředky. Jung dospěl k mnoha meditačním praxím, které se po generace vyvíjeli a předávali dál, které se pro něj stali zásadní.
Nicméně žádné lidské trauma není méně důležité. Problém identity má podle Junga v podstatě každý až na vzácné výjimky. Problém nás všech a často nevědomý. Traumata z nevhodně prožitých životů, kdy trpíme, řešíme i mnoho životů. I této roviny se SH hry dotýkají, zákonitě, včetně SHf. Silent Hill je nejpochopitelnější z hlediska centralizovaného vědomí jakožto entity, která je schopna vytvářet ve své mysli nejrůznější světy a zaplňovat je symboly, které vyjadřují jeho veškeré vlastnosti, nejen ty temné, ale veškeré ostatní z celého spektra zkušeností a tyto vlastní konstrukty vědomí jedinec prožívá, interaguje s nimi, aby pochopil svůj problém, který ho tíží. Silent Hill je explicitní a zároveň naprosto abstraktní, protože obojí jsou dvě strany jedné mince. Musí být obojí, aby byl srozumitelný na úrovni běžného vědomí a zároveň srozumitelný našemu hlubokému jádru vědomí, kam normálně nevidíme (proto ty meditace a jiné způsoby aby jsme viděli). Naše hlubší vědomí funguje čistě na bázi symboliky a neustále komunikuje s naší dočasně lidskou subpersonalitou, s tím tzv. běžným vědomím na povrchu, které je plně soustředěno skrze tělesné smysly do této "3D projekce"/reality. Zaměření se do sebe, do centra svého vědomí je přesný opak povrchního egocentrismu úzce spjatého s biologickým mozkem. Egocentrismus, nebo-li nevědomost je však problém, který produkuje všechny problémy s vlastní identitou a existencí vůbec Témata která SH v sobě zákonitě obsahuje, jsou mnohem, mnohem hlubší. To je na několika letou debatu.
Nicméně každá postava ve hrách Silent Hill hledá sebe sama skrze temnotu vlastního nevědomí. To je základní podstata. Ztratili se a hledají se. A proto je SH tak geniální série, pro ten způsob jakým to dělá a vyjadřuje. Musí projít peklem, které si sami v sobě vytvořili. Musí ho poznat a pochopit, aby prozřeli.
@Kainé: Jak může být hra stále v souladu s jungovskými základy, když místo temné, univerzální symboliky kolektivního nevědomí se hra zaměřuje na hlavně genderové, společenské a sociální traumata a dělá to mnohem explicitněji než "klasické" Silent Hilly?
Explicitnost nejde moc ruku v ruce s abstraktními motivy Junga. Jung tvořil a čerpal své myšlenky především z gnosticismu, tedy z filozofického směru, který odmítá či minimálně ignoruje společenské problémy hmotného světa jako jsou sociální nerovnosti a dogmata. Gnóze je osobní povýšení stavu mysli do výšších vrstev reality, mimo "pošetilé" problémy našeho vězení, který ovládá Demiurg, ale to je debata už do jiné diskuze. Již brzy budu mít hotovou první část nového blogpostu, kde Jungovu analystickou psychologii dopodrobna rozeberu.
@ΛNĐ3RLΛ: tak když rychle definujeme to místo, tak přímo to město má nějakou historii, kolonizační hrůzy, kult a to a další umožnilo otevřít bránu do dalšího světa. Katalyzátor byla White Claudia.
Teď co dělá Silent Hill Silent Hillem? Je to místo jako samotné, nebo je nebo nějaké kolektivní nevědomí, které může spustit podobné události všude na světě skrz správný katalyzátor? Čistě za mě ano, jelikož je to v souladu jungovskymi základy série.
Asi nejhorší koupě tohoto roku, trápil jsem se u toho 4 hodiny a pak uinstall. Tak snad další přírůstky do rodiny budou lepší. Hrůzný zážitek jsem musel zaléčit opětovným zahraním Life is strange na jeho 10 narozeniny a vymazat tak z hlavy příšernej souboják a totální lacinost celýho eFka.
@ΛNĐ3RLΛ: Recenze kvůli spoilerům nezmiňují důležité informace a "zvláštnost" místa Ebisugaoky, které právě vysvětlují zákonitosti světa, které analogicky odpovídají Silent Hill ve všech prvních čtyřech SH hrách. Takových míst může být mnoho vzhledem k tomu, jakými principy se konkrétní místo stává zároveň metafyzickým. Každá lidská bytost v podstatě prožívá v sobě svůj vlastní "Silent Hill". To místo je v podstatě metafora. Pokud jde o zákonitosti psychologie a metafyzických projevů, podstata zůstala v SHf naprosto věrná.
Pro mnoho lidí je série SH o konkrétních symbolech, jako třeba Pyramid Head, který ale pouze je Jamesovi vlastní metafora, která se zbytkem série nemá nic společného. Proto "Silent Hill" může mít tolik forem projevu, kolik je lidí a míst s principielně podobnými problémy. Klidně by se ta hra mohla jmenovat jednoduše "Ebisugaoka" a nic to nemění na tom, že je to všemi principy Silent Hill. Umím si představit, že kdyby to vydali pod názvem "Ebisugaoka", pak by se ozvali fanoušci SH, že hra kompletně vykrádá sérii SH.
Od čtvrtého dílu SH je jednoznačně SHf tou nejvěrnější hrou celé podstatě prvních her, než všechno co vyšlo potom. Nicméně samozřejmě stejně to bude zase pro určitou sortu lidí a ostatní to rádi mít nebudou.
@Abysswalker: Hele ale stejně ve výsledku jsou mé výtky ke combatu v SH2R druhořadé, protože pořád se to hraje líp, než všechny SH hry předtím. Já taky nemám s 30fps problém, pouze v případě, že hraju něco v 60 a přepnu to potom na hru ve 30, tak je několikaminutový problém se adaptovat a pak už je to cajk. Jinak já už tam mám přes deset pro mě zásadních her, kde mi to na Pro běží tak, že bych klidně za tu konzoli dal znovu těch 23 tisíc. Tady je to nejspíš o tom, kolik pro tebe důležitých her má pro tebe nějak podstatný upgrade. Mě osobně se to vyplatilo, protože už bych většinu těch her mimo Pro režim nehrál v případě volby.
@Kainé: Já hru nehrál, takže nemohu posoudit, ale není snad SH metafyzické místo, které k sobě volá své oběti? Okultismus, starověká moc, přímá spojitost s městem Silent Hill... Co jsem z recenzí na SHf naopak vyčetl, je, že tady se děj odehrává v hlavě 20leté dívky, v jakémsi snovém stavu, ve kterém si hlavní protagonistka přehrává vzpomínky na dobu, kdy jí bylo 16 let a navštěvovala střední školu. Napojení na městečko jen okrajové, protože hra se odehrává v Japonsku.
Tohle vážně nezní moc jako Silent Hill, ale spíš jako něco, co se jen uměle a násilně nalepilo na tu značku... Podobně jako SH: The Short Message, což je za mě totální sra***, kde tvůrci popřeli lore, aby se samozřejmě mohli odprostit od těch želízek, které je narativně svazovaly se SH... Hra mě nechává naprosto chladným, je mi to jedno ve finále, ale pokud to je tak jak říkám, tak jsem rád, že jsem to nepodpořil nakonec.
@stillalive: S tím pohybem souhlasím. A technický stav není ideální, ale osobně mi 30 fps nedělal problém. Je to ale asi tím, že jedu na základní ps5 a ne na pročku. Pro mě by to byly vyhozené prachy. To už si ty dva roky radši počkám na ps6.
@Abysswalker: Já to měl zase přesně obráceně se SH2R, kde mám teď rovných 100h, všechno pro mě perfektní až na ten souboják, který mě přestával bavit někdy po půlce hry. Největší problém mám u chůze, kde je pouze jedna rychlost chůze a běhu. V SHf konečně udělali komplexnější možnost chůze i běhu, takže rychlost chůze a dokonce i rychlost běhu je různá podle míry naklonění páčky. Mají to podobně i RE remaky, mohu jako hráč plynule zpomalovat a zrychlovat chůzi i běh a to zásadně zvyšuje imerzi esteticky pohybu a hlavně hraje se to mnohem líp. Tuto možnost korigovat jemně rychlost pohybu využívám ve hře naprosto všude. Já osobně obecně v TPS hrách nesnáším a vadí mi když postava má jen jednu rychlost chození a běhu. A největší problém mám s aktuálním čistě technickým stavem SH2R na PS5 Pro, když dám 60fps, tak se extrémně zhorší odrazy a už na začátku hry se hra brutálně škube a to pořád, dokud nevlezu do uzavřené místnosti, ale je výrazně zredukováno poblikávání stínů převážně ve vegetaci. Když to dám na 30fps, tak se ty zrnité odrazy trochu zlepší, snímkování více drží stabilně, ale zase stíny pulzují brutálně.
Hraju totiž NG+ a neexistuje příjemná varianta jak to hrát. Umělecky je to skvost a souboje mi nevadí, nejvíc mě bavili nožičky lezoucí po zdech, ale ten technický stav tu hru regulérně rozbíjí. Strašlivě mě to sere, že to neopravili a ani se k tomu nikdo nemá, ale stejně to hraju, protože "musím". Občas si dám pauzu od SHf právě rozehraným druhým průchodem SH2R a chtěl jsem to mít konzistentní, tak jsem si říkal že to v těch 60fps dám, ale nedám. Takže musím podstupovat prvních několik minut nepříjemnou adaptaci mého mozku z 60 na 30 snímků. Tož jinak nemám s těmi hrami problém. Jsou to nejlepší co tahle série vyplodila.
Jinak v SHf souboje a hádanky jedu na obtížnost Lost in Fog a je to ještě lepší tím, že častěji mám skoro všechny zbraně rozbité, musím ještě více rozmýšlet koho sejmout, nepřátelé vydrží trochu víc, Hinako se trochu zraňuje více, obnovení nepřátel je mnohem rychlejší, no prostě survival horor v psychologickém hororu jaký jsem už dlouhou nezažil. Extrémně důležitá je absence střelných zbraní a vůbec omezení inventáře, omezení fyzické výdrže a mentální příčetnosti a rozbíjení zbraní. Bez toho a bez toho balancingu by to byla úplně jiná hra, ale díky tomu jak všechno hra kombinuje do jednoho robustního, funkčního celku, je právě to co z toho dělá za mě hratelnostně zatím nejvyspělejší SH hru. A hlavně prosím neber to tak, že se tě snažím přesvědčit. Hele úplně chápu že tě ten souboják nechytl, tvé osobní preference respektuji.
'Konami sice mohli ... nakonec se rozhodlo ..."
Vlastně ale sám nevím, který rod je správně. 🤔
@stillalive: Kéž bych to měl stejně, jako ty. 🥲
Ale tak alespoň ta dvojka se mi neuvěřitelně líbila a na jedničku se fakt těším hodně.
Já asi 14 dní zpátky skončil v otherworldu po té škole a od té doby to nezapl. Ten souboják mě tak neuvěřitelně nebaví, že jsem mezitím dohrál dvě jiné hry.
SH2 na hard nebo libovolný Resi na hard/professional či Dead Space na permadeath zvládnu, ale tohle se mi ani nechce zapínat. To i Cronos se mi hrál skvěle oproti f. A je to škoda, protože se mi na té hře líbí vše ostatní. 😢
Ehm pořád hraju Silent Hill f a už jsem tam nechal 99 hodin. Já jsem dostal v podstatě dokonalý a zároveň originální návrat do světa SH a nemůžu to jednoduše přestat nenasytně hrát a užívat si to, protože na tento okamžik, kdy budu zase na PS hrát nový, kvalitní SH a k tomu ještě vynikající remake dvojky a podle mě velmi povedený krátký příběh The Short Message, na to jsem zoufale čekal přes deset let, Konami jsem proklínal a teď je SH zpět v ještě lepší formě než kdy dřív. SHf si osobně cením již jednoznačně jakožto Masterpiece mezi psychologickými horory. Je to teď pro mě obrovský svátek, během hraní SHf smršť vzpomínek na všechny ty čekání na vydání každé SH hry v minulosti, to nadšení a pohroužení do hry na den vydání a dlouho po něm, to poslouchání dennodenně všech SH soundtracků od Akira Yamaoka, Silent Hillem jsem jeden dlouhý čas doslova žil, hudbu kterou jsem sám tvořil, nebo fotografickou tvorbu, všechno bylo silně ovlivněno atmosférou a pocity ze světů SH. Pro mě osobně tento rok je pro SH zmrtvýchvstání v jaké jsem už dlouho nedoufal. Už zase mám všechny Soundtracky, vyhrabal jsem i staré vlastní sety poskládané ze všech soundtracků, které jsem ve své době sjížděl na PS3. Dokonce jsem našel vlastní skladby, které jsem kdysi tvořil právě ve stylu Akira. Kromě mého bráchy a pár přátel, kteří to jeli podobně se mnou, tohle nikdo nepochopí, ale já jsem vděčný že to takhle nakonec dopadlo, že se našli lidé, kteří vědí co SH je a udělali nový skvost v sérii. A za lidi schopné udělat kvalitní remaky.
Remake jedničky a nový Townfall očekávám se stejným nadšením a už skutečnost, že čekáme na další díly je požehnání. A ten combat? Tvl. v životě nebyl v celé sérii takto robustní a ani z poloviny takto zábavný soubojový systém, který ke všemu reflektuje podstatu postavy, příběhu a samotného průběhu příběhu. První souboják, který si v SH vyloženě užívám a perfektně reflektuje podstatu a kontext, ale o něm to není, jenže z podstaty tam musí být a když už tam je, tak konečně kvalitní, perfektně vybalancovaný.
No zkrátka, já zase žiju Silent Hillem, díky Konami. 👌
Jsem velice rád za (zatím) dvě "nové" parádní hry v sérii SH.
Nemůžu si to odpustit, ale ten movement postavy vypadá jak z mobilních her.
Tady jde vidět síla značek a důvod neriskovat nic novýho. Jmenovat se to jinak výsledek je úplně jinej. To sami Mafia a pod.
@Azumaru: Proč to není Silent Hill? 😉🙃
Silent Hill F ale není Silent Hill. Nevím proč se to tak jmenuje. Ať to raději nechaj ležet . Horror to není a Silent Hill už vůbec ne. Je to jen Japonska slatanina která těží jen jménem. Hraje se to dobře,ale to je tak vše.
Nechápeš a Cronos takovej masterpiece a přijetí vlažný jak čaj...