Mara Husar:kamo tak ti drzim palce. Doufam ze budes v pohode,je to blby kor tak mladej clovek a takovy problemy.Roman Heri:no snad bude mamina v poradku,ja si nedokazu predstavit ze bych prisel o rodice na toz pak o sveho prcka. Kez by se takovy veci lidem vyhybali
Je to tři dny co jsem volal mamince sanitku i přesto že odmítla ject do nemocnice,ze už se cítí lépe,kdepak nechci zazit to same kdyz mel otec rakovinu.Asi bych si to nikdy neodpustil kdyby druhý den se něco stalo a ja se venoval jen hram.Taky musím byt ve strehu,když mamince neslouzi nohy,na hrani se vždycky najde čas,je to opravdu smutne když někdo musí odejít,hlavně dite.😢
Mikyho jsem neznal a urcite se má tam nahoře dobře a hraje Forzicku.☺
Soky: Od rána si říkám, že ten svůj poslední příspěvek nemůžeš myslet vážně. Tohle vlákno založit jako fór? To už je vážně přes čáru! Mluvili lidi vůbec v legendárním blogu s Oplanem? Pak jsem si uvědomil, že základ je slovo fórum. Tak sorry. Dobrej počin
Sice to je trošku něco jiného ale musím si to vylít ze srdíčka :( mám za sebou 4 operace s kolenem a do pár let to vypadá tak že dostanu umělý jelikož už mám artrozu 2-3 stupně. Nejhorší je to že mi je 21 let a nemůžu ani jezdit na kole prostě nic :(
Zrovna pred asi 4 dny sem na instagramu narazil na post Leose Marese, ze ma obri pandu (plysaka) a komu by ji mel dovezt. A mezi komentarema sem zahledl jednu maminku. Napsala, ze by byla nejradsi kdyby ho dovezl ji, ze ji pred chvilkou zjistili nador na mozku a bohuzel se neda operovat a davaji ji 9-12 mesicu zivota... Do toho ma 3 rocniho kluka... V tu chvili si vzdycky uvedomim, ze na svete neni nic dulezitejsiho nez zdravi a stesti. Stesti proto aby to treba bylo nezhoubne, kdyz uz se vam to stane :( Rozhodl sem se ji posilat kazdy den obrazek nejake prirody v ktere kazdy den pobyvam a nahradit ji tak malicko pocit nemocnice za neco lepsiho,.A tak to delam kazdy den a stale budu dokud me uz nikdy neodepise...Zivot je nekdy hrozne kruty...
Ja jsem mel vcera vrchol v tema Hellblade ...To je takova klasika tady , malem me upalili za hrubky ...Cestina mi nikdy nesla za to mi sla Fyzika To jsou takove ty cerne chvile tady , ale jinak pohoda to tu je ... Jak jde do tuheho lidi by meli otocit a ukazat tu lidskost ...
Kluci, ja ani netusil, co jsem vlastne tady zpusobil tim forem a vsem dekuji za takovou tu soudrznost a uctu k mikymu. Swarme mas pravdu a bylo by to skvele gesto. Jinak ty pribehy jsou strasne smutne, bohuzel smrt nas nikoho nemine...
Baračku- jaky pocit... ten pocit si nikdo z nás ani na chvíli představit nechce. ☹ smutný...smutný a smutný. Život je někdy pes, ale my dospělí lecos vydržíme, a zároveň chápeme proč se co děje i když nás to také bolí...Ale u dětí je to pro mě strašné už jen proto, že nevědí proč se jim zrovna něco tak špatného děje.. viz blbá angína u meho syna. Měl tak strašný kašel a rýmu že každý večer pravidelně zvracel. Brečel tak moc že jsem v duchů brečel s nim. Na venek musíme byt pro ně oporou, ale neskutečně mě to bolelo. Bolela mě ta bezmoc.. když zvracel až tak moc že se nemohl nadechnout☹Tati ať už ten kašel jde pryč... chudaček si vytrpěl a ja s ním dost. 10 dni pláče a zvracení ze suchého kašle.Takže neumím si ani představit jak moc špatně se tan Táta musel cítit.... ale ja bych se nejspíš zbláznil. Tohle nikdo zažít nemá, neměl by a nesmí.
I když sem moc nepřispívám, na konzolistovi jsem každý den (celý den) . Na Mikyho a jeho avatar si moc dobře pamatuji. Dle mě měl vždycky, co říct k tématu a i když občas vedl konzolovou válku, měl i správný názory.
Rakovina je svinstvo největší, i mě a moji rodinu zasáhla. Můj táta, můj vlastně největší kamarád, nekuřák, sportovec, pracovitý člověk, nejmladší ze sedmi sourozenců umřel na rakovinu ledvin. Tu beznaděj, když vám na onkologii doktor řekne, když táta odejde z ordinace, že mu zbývají 3 týdny života, že s tímto doktoři nedokážou nic dělat, bych nikomu nepřál. Asi do konce života si budu dávat otázku, jestli jsem mu to měl říct, jestli jsem neměl udělat něco víc. Je pryč, teď v létě to budou tři roky a už mi ho nikdo a nic nevrátí....
Proto navrhuji jako takové malé gesto úcty k Mikymu, všichni si pojďme tohoto statečného člověka (vyjmout z ignore listu) dát do oblíbených. Vím, že se tím nic nezmění, ale můžeme projevit soudržnost konzolistů, hráčů.
Na Mikyho si pamatuji moc moc dobre, s nim to byla porad war, ale samozrejme v dobrem slova smyslu, obcas to bylo postouchnuti, neprima narazka, ale klucina si vedl dobre i kdyz byl gay, tak byl fayn. Osobne jsem ho neznal, no na chatu to byla kolikrát prdel a dokazal vse brat s rezervou. Jestli me budete verit nebo ne, ale na Mikyho myslim docela casto, protoze jakmile se objevi nejaka novinka, jenom pouha zmínka o Assassin Creed, okamzite si na nej vzpomenu. Byla to jeho nejoblibenejsi hra mam pocit a vzdy mi toho kluka bude tahle herni serie pripominat. Kamo drz se at uz jsi kdekoliv
Soky tobe diky za tohle vlakno
Taky mi pred rokem umrela tchyne, mela nador na jazyku, ten ji v krku kousek urizli, lecila se a vypadalo to, ze je vsechno v poradku. Za 1-2r se ji to ale vratilo, dostalo se ji to žaludku, prestalo telo prijimat stravu a do 14dnu bylo hotovo uzasna zenska to byla a nikdy nezapomenu
Lidem, kterym tahle zkurvena choroba vzala milovane lidi uprimnou soustrast a lidem, ktery s ni bojuji drzim pesti, bojujte!
Tolik smutných příběhů, smutné to číst hlavně co se týče dětí. Sám mám dvě děti a neumím si představit že by prostě najednou jedno nebylo a musel bych pohřbít své vlastní dítě, nevím jestli bych to zvládl po psychické stránce. Jenže sám si vzít život to by taky nešlo to by bylo zbabělé nechat tu samotnou manželku a druhé dítě. Jinak na rakovinu zemřel můj praděd, za druhé světové bojoval na východní frontě a přežil válku, dokonce utekl Rusákům ze zajetí a nakonec ho porazila rakovina.
Sergej, Johny -taky jsem několikrát zamyslel nad údělem našich /mých předků. Miliony let dlouhá cesta napříč dějinami světa a hle jsem/jsme tu já/my. Evoluce a (ani)sociální darwinismus šlape. Je to fakt síla 😎
Rakovina je hnus, bojuje s tím teta, no co bojuje, spíše tak nějak přežívá :( a je to tak rok a půl zpátky co ségře diagnostikovali rakovinu, navíc do toho jí doktor sdělil, že je těhotná :( Naštěstí u ségry to vypadá po roce a půl celkem optimisticky, našel se dárce kostní dřeně až z Německa a akorát v tuto dobu je na chemoterapii a plus jí budou podávat tu kostní dřeň toho germána, takže suma sumárum měsíc ve špitále, snad s dobrým koncem. Ale ségra bojuje, má malou dcerku, takže musí :-)
A já si v mladí také prošel svým, od narození problémy se srdcem, takže furt ve špitále, do 18 jsem pravidelně každých půl roku chodil na kardio, paradoxně asi nejvíc pomohl hokej, který jsem od mala hrál.
Bohužel, člověk je strašně křehký stroječek. Někdy v pubertě sedíme s partou veselých lidí na zahrádce, když v tom se jeden kamarád skácí na zem. Vrozená srdeční vada o které se nevědělo. Zhasnul jako když vytáhnete spotřebič ze zásuvky.Smutnou vzpomínku mám i na kamaráda, s kterým jsem zapíjel narození syna, a o dva týdny později jsem mu šel na pohřeb, kde byla mladá vdovička s dvoutýdenním uzlíčkem v kočárku. Zabil se při nešťastné autonehodě, o které informovali i některé zpravodajské weby. A víte co bylo u článku v diskuzi za příspěvky? "Dobře mu tak! Příroda moudře selektuje blbce." A tak nějak podobně. To mě zabolelo jako bodnutí nožem. Tím spíš jaký to byl velký dobrák, a že to musela pročítat i rodina. Tolik k tomu o tom co píše Johnyital, že nikdy nevíte jak se i třeba bláhově pronesená urážka dokáže někoho dotknout, a že by vždycky neškodilo v debatách trochu té pokory a jemnocitu. No, hodně štěstí v tom tahání sirek které nám osud nachytal. Ať co nejdéle při lámání chleba taháte ty dlouhé. Já už minimálně jednou tahal i "hru" s možností fifty-fifty.
johny - ano, v podstatě nemusíme jít hluboko do středověku, máš pravdu, když jsem četl kroniku pradědy, tak on i jeho další tři sourozenci normálně byli porozeni doma mimo porodnici, tohle vše začlo až později přes odbornou péči, ale taky možná záleželo na kraji a místě pobytu, někde na vesnici bez telefonu a sanitky tehdy....to fakt nešlo, ve městech to mohlo být lepší
sergej781: to nejsi jediný, koho něco takového napadlo. A nemusí to být ani středověk, ještě začátkem dvacátého století bych jako malý pravděpodobně zařval na zápal mozkových blan. V sedumdesátých létech mne z toho již dostali.
To fakt nechceš zažít, nejhorší co může být je, když rodiče pohřbívají vlastní děti, tohle by nemělo být, malé děti by už vůbec neměly být vážně nemocné, jestli je bůh, pak to nechápu....ale když odbočím, (několikrát mě už napadlo, že ve středověku bych dávno nepřežil - výčet dětských nemocí jako přiušnice, zarděnky, spalničky, silné chřipky a angíny potlačené antib.- na 100% jsem z toho něco měl, dále slepák, zápal plic, v posledních letech mega hnusně skrytá osmička v tlamě, která mi vytvářela odporný zánět, tohle by fakt kovář nevyndal, na druhou stranu bych ve středověku už neměl asi zuby žádné, takže by nebyla skrytá a vyrašila by na světlo z dásně, no každopádně tím chci říci, že téměř všichni už bychom byli v jiné době dávno mrtví, zvláštní je, že by člověk čekal, že už jsme za ty staletí vyšlechtění v silné jedince, ale příroda je tvrdá, nebýt lidského pokroku v lékařství, tak by z nás přežila jen hrstka
Proto je dobré uvědomit si tak trochu "komornější" povahu tohohle webu a faktu, že sem mnoho lidí chodí jako domů a rádo a že za každým stálým nickem je nějaký osud a mít to neustále na paměti. A ne bezmyšlenkovitě naťukat něco vyloženě urážlivého, posměšného nebo zlého. Na druhé straně to nemusí způsobit nic, nebo dost, to se nedá na "dálku" nikdy předem odhadnout, ani jakým způsobem se to třeba jednou vrátí, že jo.
Tohle bolí, jen když to čtu... O tomhle "zhasínání" miminek se nic moc neví, snad jen, že se to prostě stane občas.My dneska jedem na gynekologii... věřím, že všechno bude ok 🍺😄
StepoBella: Moje maminka pracuje jako dětská, zdravotní sestřička a jednu dobu dělala i na onkologickém oddělení. Tolik smutných příběhů, co tam už zažila, by vydaly na několik knih, ale paradoxně ten nejhorší zažila teprve nedávno ve Fakultní Nemocnici v Brně-Bohunicích na běžném porodnickém sále.
Páru se narodila holčička, byla údajně naprosto zdravá, ale pár hodin po porodu jí začalo z ničeho nic selhávat srdce a za pár minut bylo po všem... Prostě se nedalo nic dělat, i když byla přímo v nemocnici s doktory hned k dispozici, nikdo neví jestli to byla nějaká skrytá vada nebo pochybení personálu (nepravděpodobné, ale stát se to může). Když jí odváželi, moje maminka byla u toho a doteď má zivě v mysli tatínka té holčičky jak naprosto zdrcený pláče u tělíčka jeho prvorozeného dítěte a nechce se jí vzdát... A teď si vem, jaký to musí být pocit, zažít ten nejlepší a zároveň nejhorší den v tvém životě během pár hodin?
Dnes už se dají při vyšetření plodu zjistit různé predispozice k nemocem, rodiče se na to dá, když to řeknu trochu cynicky, "připravit", že se musí prostě smířit s tím, že se jim může narodit nemocné či rovnou mrtvé dítě... Je to samozřejmě i tak tragédie, ale nikdo tě nepřipraví na tu bolest, kterou musel zažít ten pár, o kterém píšu...
Tak jsem se před chvílí vrátil z nádherného koncertu Iron Maiden a musím napsati, co mě tam napadlo - člověk by neměl ztrácet nikdy víru a naději byť je to strašně těžké, Bruce Dickinson - zpěvák této kapely měl taky před nedávnem rakovinu jazyka a dostal se z toho a zase baví desetitisíce lidí po celém světě na koncertech! Měl štěstí, ale prostě to nevzdal, byl rváč. Miky byl taky rváč, nebrečel tady a žil a hrál do poslední chvíle, snažil se bojovat...
Já se dnes dozvěděl že mi umřel bratranec. Šel za doktorem s bolestí ramene, vrátil se ze špitálu s diagnózou na rakovinu jater. Netrvalo to ani měsíc. Naposled sem se s ním bavil před 7 týdny na pohřbu mojí mámy která umřela na rakovinu slinivky. Když mi táta říkal že půjdem zase na pohřeb tak sem na něj čumel jak tele.
Lidé jsou hrozně moc zranitelní. Žijeme a děláme různé prkotiny, třeba i nebezpečné. A pak když se něco takového stane někomu blízkému či prostě jen tak vyváznem sámi ze spáru téhle a i spousty jinych nemocí (MRCHY) Tak si uvědomíte jak moc je člověk zranitelný... a kdybych se měl začíst do všemožných druhu nemocí, co všechno může nás - nejvyspělejší druh na světě dostat tam, kam hádám nikdo z nás nechce... je mi až ousko. Nejvíc mě štve když na rakovinu nebo prostě nemoc- úraz zemře nějaké malé dítě. Nesnáším to a vždy mě to dostane. Mám 5 letého syna a dal bych za něj bez mrknutí oka svůj vlastní život. Nedokážu si ani na vteřinu představit že bych ho neměl. Jak říkají hoši nademnou.. važme si toho že jsme. Konzolim zdar... a rakovině a dalším šmejdum 👎 -
Kostej- chlape rakovina byla, je a bude s námi. Farmakum nebo ne navzdory. Tak je to potřeba brát nějak brát a čelit jí. Je to součást života. Oba prarodiče mi na ní umřeli- děda tlustý střevo, babička maligní nádor,kterej způsobil akutní krvácení horního trávicího aparátu, umřela hůř jak pes. Máma měla nález na čípku....Bez jakýchkoli patetickych přívlastků si važme, jak dobře se máme a snad se nám tahle zkouška vyhne.Hraní zdar, čest památce, co tu už nejsou
Konzolový hřbitůvek (50)
Kdo zná Sokyho déle tak ví že je to hodný kluk.
@Soky mal som ta za takeho KZ-klauna (myslene v dobrom :) ) , ale vidim ze toto forum ma zmysel.
Také přeji mikymu nahoře ať tam smaží ty nejlepší pecky .
Bigfoot jo máš recht.. Myslel jsem to samozřejmě jako fórum..
Mara Husar:kamo tak ti drzim palce. Doufam ze budes v pohode,je to blby kor tak mladej clovek a takovy problemy.Roman Heri:no snad bude mamina v poradku,ja si nedokazu predstavit ze bych prisel o rodice na toz pak o sveho prcka. Kez by se takovy veci lidem vyhybali
Je to tři dny co jsem volal mamince sanitku i přesto že odmítla ject do nemocnice,ze už se cítí lépe,kdepak nechci zazit to same kdyz mel otec rakovinu.Asi bych si to nikdy neodpustil kdyby druhý den se něco stalo a ja se venoval jen hram.Taky musím byt ve strehu,když mamince neslouzi nohy,na hrani se vždycky najde čas,je to opravdu smutne když někdo musí odejít,hlavně dite.😢
Mikyho jsem neznal a urcite se má tam nahoře dobře a hraje Forzicku.☺
Soky: Od rána si říkám, že ten svůj poslední příspěvek nemůžeš myslet vážně. Tohle vlákno založit jako fór? To už je vážně přes čáru! Mluvili lidi vůbec v legendárním blogu s Oplanem? Pak jsem si uvědomil, že základ je slovo fórum. Tak sorry. Dobrej počin
Tak to je mi líto, hlavně se drž!
Sice to je trošku něco jiného ale musím si to vylít ze srdíčka :( mám za sebou 4 operace s kolenem a do pár let to vypadá tak že dostanu umělý jelikož už mám artrozu 2-3 stupně. Nejhorší je to že mi je 21 let a nemůžu ani jezdit na kole prostě nic :(
Zrovna pred asi 4 dny sem na instagramu narazil na post Leose Marese, ze ma obri pandu (plysaka) a komu by ji mel dovezt. A mezi komentarema sem zahledl jednu maminku. Napsala, ze by byla nejradsi kdyby ho dovezl ji, ze ji pred chvilkou zjistili nador na mozku a bohuzel se neda operovat a davaji ji 9-12 mesicu zivota... Do toho ma 3 rocniho kluka... V tu chvili si vzdycky uvedomim, ze na svete neni nic dulezitejsiho nez zdravi a stesti. Stesti proto aby to treba bylo nezhoubne, kdyz uz se vam to stane :( Rozhodl sem se ji posilat kazdy den obrazek nejake prirody v ktere kazdy den pobyvam a nahradit ji tak malicko pocit nemocnice za neco lepsiho,.A tak to delam kazdy den a stale budu dokud me uz nikdy neodepise...Zivot je nekdy hrozne kruty...
Ja jsem mel vcera vrchol v tema Hellblade ...To je takova klasika tady , malem me upalili za hrubky ...Cestina mi nikdy nesla za to mi sla Fyzika To jsou takove ty cerne chvile tady , ale jinak pohoda to tu je ... Jak jde do tuheho lidi by meli otocit a ukazat tu lidskost ...
Kluci, ja ani netusil, co jsem vlastne tady zpusobil tim forem a vsem dekuji za takovou tu soudrznost a uctu k mikymu. Swarme mas pravdu a bylo by to skvele gesto. Jinak ty pribehy jsou strasne smutne, bohuzel smrt nas nikoho nemine...
Baračku- jaky pocit... ten pocit si nikdo z nás ani na chvíli představit nechce. ☹ smutný...smutný a smutný. Život je někdy pes, ale my dospělí lecos vydržíme, a zároveň chápeme proč se co děje i když nás to také bolí...Ale u dětí je to pro mě strašné už jen proto, že nevědí proč se jim zrovna něco tak špatného děje.. viz blbá angína u meho syna. Měl tak strašný kašel a rýmu že každý večer pravidelně zvracel. Brečel tak moc že jsem v duchů brečel s nim. Na venek musíme byt pro ně oporou, ale neskutečně mě to bolelo. Bolela mě ta bezmoc.. když zvracel až tak moc že se nemohl nadechnout☹Tati ať už ten kašel jde pryč... chudaček si vytrpěl a ja s ním dost. 10 dni pláče a zvracení ze suchého kašle.Takže neumím si ani představit jak moc špatně se tan Táta musel cítit.... ale ja bych se nejspíš zbláznil. Tohle nikdo zažít nemá, neměl by a nesmí.
I když sem moc nepřispívám, na konzolistovi jsem každý den (celý den) . Na Mikyho a jeho avatar si moc dobře pamatuji. Dle mě měl vždycky, co říct k tématu a i když občas vedl konzolovou válku, měl i správný názory.
Rakovina je svinstvo největší, i mě a moji rodinu zasáhla. Můj táta, můj vlastně největší kamarád, nekuřák, sportovec, pracovitý člověk, nejmladší ze sedmi sourozenců umřel na rakovinu ledvin. Tu beznaděj, když vám na onkologii doktor řekne, když táta odejde z ordinace, že mu zbývají 3 týdny života, že s tímto doktoři nedokážou nic dělat, bych nikomu nepřál. Asi do konce života si budu dávat otázku, jestli jsem mu to měl říct, jestli jsem neměl udělat něco víc. Je pryč, teď v létě to budou tři roky a už mi ho nikdo a nic nevrátí....
Proto navrhuji jako takové malé gesto úcty k Mikymu, všichni si pojďme tohoto statečného člověka (vyjmout z ignore listu) dát do oblíbených. Vím, že se tím nic nezmění, ale můžeme projevit soudržnost konzolistů, hráčů.
Na Mikyho si pamatuji moc moc dobre, s nim to byla porad war, ale samozrejme v dobrem slova smyslu, obcas to bylo postouchnuti, neprima narazka, ale klucina si vedl dobre i kdyz byl gay, tak byl fayn. Osobne jsem ho neznal, no na chatu to byla kolikrát prdel a dokazal vse brat s rezervou. Jestli me budete verit nebo ne, ale na Mikyho myslim docela casto, protoze jakmile se objevi nejaka novinka, jenom pouha zmínka o Assassin Creed, okamzite si na nej vzpomenu. Byla to jeho nejoblibenejsi hra mam pocit a vzdy mi toho kluka bude tahle herni serie pripominat. Kamo drz se at uz jsi kdekoliv
Soky tobe diky za tohle vlakno
Taky mi pred rokem umrela tchyne, mela nador na jazyku, ten ji v krku kousek urizli, lecila se a vypadalo to, ze je vsechno v poradku. Za 1-2r se ji to ale vratilo, dostalo se ji to žaludku, prestalo telo prijimat stravu a do 14dnu bylo hotovo uzasna zenska to byla a nikdy nezapomenu
Lidem, kterym tahle zkurvena choroba vzala milovane lidi uprimnou soustrast a lidem, ktery s ni bojuji drzim pesti, bojujte!
Tolik smutných příběhů, smutné to číst hlavně co se týče dětí. Sám mám dvě děti a neumím si představit že by prostě najednou jedno nebylo a musel bych pohřbít své vlastní dítě, nevím jestli bych to zvládl po psychické stránce. Jenže sám si vzít život to by taky nešlo to by bylo zbabělé nechat tu samotnou manželku a druhé dítě. Jinak na rakovinu zemřel můj praděd, za druhé světové bojoval na východní frontě a přežil válku, dokonce utekl Rusákům ze zajetí a nakonec ho porazila rakovina.
Sergej, Johny -taky jsem několikrát zamyslel nad údělem našich /mých předků. Miliony let dlouhá cesta napříč dějinami světa a hle jsem/jsme tu já/my. Evoluce a (ani)sociální darwinismus šlape. Je to fakt síla 😎
Rakovina je hnus, bojuje s tím teta, no co bojuje, spíše tak nějak přežívá :( a je to tak rok a půl zpátky co ségře diagnostikovali rakovinu, navíc do toho jí doktor sdělil, že je těhotná :( Naštěstí u ségry to vypadá po roce a půl celkem optimisticky, našel se dárce kostní dřeně až z Německa a akorát v tuto dobu je na chemoterapii a plus jí budou podávat tu kostní dřeň toho germána, takže suma sumárum měsíc ve špitále, snad s dobrým koncem. Ale ségra bojuje, má malou dcerku, takže musí :-)
A já si v mladí také prošel svým, od narození problémy se srdcem, takže furt ve špitále, do 18 jsem pravidelně každých půl roku chodil na kardio, paradoxně asi nejvíc pomohl hokej, který jsem od mala hrál.
Edit.
Bohužel, člověk je strašně křehký stroječek. Někdy v pubertě sedíme s partou veselých lidí na zahrádce, když v tom se jeden kamarád skácí na zem. Vrozená srdeční vada o které se nevědělo. Zhasnul jako když vytáhnete spotřebič ze zásuvky.Smutnou vzpomínku mám i na kamaráda, s kterým jsem zapíjel narození syna, a o dva týdny později jsem mu šel na pohřeb, kde byla mladá vdovička s dvoutýdenním uzlíčkem v kočárku. Zabil se při nešťastné autonehodě, o které informovali i některé zpravodajské weby. A víte co bylo u článku v diskuzi za příspěvky? "Dobře mu tak! Příroda moudře selektuje blbce." A tak nějak podobně. To mě zabolelo jako bodnutí nožem. Tím spíš jaký to byl velký dobrák, a že to musela pročítat i rodina. Tolik k tomu o tom co píše Johnyital, že nikdy nevíte jak se i třeba bláhově pronesená urážka dokáže někoho dotknout, a že by vždycky neškodilo v debatách trochu té pokory a jemnocitu. No, hodně štěstí v tom tahání sirek které nám osud nachytal. Ať co nejdéle při lámání chleba taháte ty dlouhé. Já už minimálně jednou tahal i "hru" s možností fifty-fifty.
johny - ano, v podstatě nemusíme jít hluboko do středověku, máš pravdu, když jsem četl kroniku pradědy, tak on i jeho další tři sourozenci normálně byli porozeni doma mimo porodnici, tohle vše začlo až později přes odbornou péči, ale taky možná záleželo na kraji a místě pobytu, někde na vesnici bez telefonu a sanitky tehdy....to fakt nešlo, ve městech to mohlo být lepší
sergej781: to nejsi jediný, koho něco takového napadlo. A nemusí to být ani středověk, ještě začátkem dvacátého století bych jako malý pravděpodobně zařval na zápal mozkových blan. V sedumdesátých létech mne z toho již dostali.
To fakt nechceš zažít, nejhorší co může být je, když rodiče pohřbívají vlastní děti, tohle by nemělo být, malé děti by už vůbec neměly být vážně nemocné, jestli je bůh, pak to nechápu....ale když odbočím, (několikrát mě už napadlo, že ve středověku bych dávno nepřežil - výčet dětských nemocí jako přiušnice, zarděnky, spalničky, silné chřipky a angíny potlačené antib.- na 100% jsem z toho něco měl, dále slepák, zápal plic, v posledních letech mega hnusně skrytá osmička v tlamě, která mi vytvářela odporný zánět, tohle by fakt kovář nevyndal, na druhou stranu bych ve středověku už neměl asi zuby žádné, takže by nebyla skrytá a vyrašila by na světlo z dásně, no každopádně tím chci říci, že téměř všichni už bychom byli v jiné době dávno mrtví, zvláštní je, že by člověk čekal, že už jsme za ty staletí vyšlechtění v silné jedince, ale příroda je tvrdá, nebýt lidského pokroku v lékařství, tak by z nás přežila jen hrstka
Proto je dobré uvědomit si tak trochu "komornější" povahu tohohle webu a faktu, že sem mnoho lidí chodí jako domů a rádo a že za každým stálým nickem je nějaký osud a mít to neustále na paměti. A ne bezmyšlenkovitě naťukat něco vyloženě urážlivého, posměšného nebo zlého. Na druhé straně to nemusí způsobit nic, nebo dost, to se nedá na "dálku" nikdy předem odhadnout, ani jakým způsobem se to třeba jednou vrátí, že jo.
Tohle bolí, jen když to čtu... O tomhle "zhasínání" miminek se nic moc neví, snad jen, že se to prostě stane občas.My dneska jedem na gynekologii... věřím, že všechno bude ok 🍺😄
StepoBella: Moje maminka pracuje jako dětská, zdravotní sestřička a jednu dobu dělala i na onkologickém oddělení. Tolik smutných příběhů, co tam už zažila, by vydaly na několik knih, ale paradoxně ten nejhorší zažila teprve nedávno ve Fakultní Nemocnici v Brně-Bohunicích na běžném porodnickém sále.
Páru se narodila holčička, byla údajně naprosto zdravá, ale pár hodin po porodu jí začalo z ničeho nic selhávat srdce a za pár minut bylo po všem... Prostě se nedalo nic dělat, i když byla přímo v nemocnici s doktory hned k dispozici, nikdo neví jestli to byla nějaká skrytá vada nebo pochybení personálu (nepravděpodobné, ale stát se to může). Když jí odváželi, moje maminka byla u toho a doteď má zivě v mysli tatínka té holčičky jak naprosto zdrcený pláče u tělíčka jeho prvorozeného dítěte a nechce se jí vzdát... A teď si vem, jaký to musí být pocit, zažít ten nejlepší a zároveň nejhorší den v tvém životě během pár hodin?
Dnes už se dají při vyšetření plodu zjistit různé predispozice k nemocem, rodiče se na to dá, když to řeknu trochu cynicky, "připravit", že se musí prostě smířit s tím, že se jim může narodit nemocné či rovnou mrtvé dítě... Je to samozřejmě i tak tragédie, ale nikdo tě nepřipraví na tu bolest, kterou musel zažít ten pár, o kterém píšu...
Tak jsem se před chvílí vrátil z nádherného koncertu Iron Maiden a musím napsati, co mě tam napadlo - člověk by neměl ztrácet nikdy víru a naději byť je to strašně těžké, Bruce Dickinson - zpěvák této kapely měl taky před nedávnem rakovinu jazyka a dostal se z toho a zase baví desetitisíce lidí po celém světě na koncertech! Měl štěstí, ale prostě to nevzdal, byl rváč. Miky byl taky rváč, nebrečel tady a žil a hrál do poslední chvíle, snažil se bojovat...
vn25 tak to je mi lito chlape drz se. Miky byl pan skoda takovych lidi
Já se dnes dozvěděl že mi umřel bratranec. Šel za doktorem s bolestí ramene, vrátil se ze špitálu s diagnózou na rakovinu jater. Netrvalo to ani měsíc. Naposled sem se s ním bavil před 7 týdny na pohřbu mojí mámy která umřela na rakovinu slinivky. Když mi táta říkal že půjdem zase na pohřeb tak sem na něj čumel jak tele.
Lidé jsou hrozně moc zranitelní. Žijeme a děláme různé prkotiny, třeba i nebezpečné. A pak když se něco takového stane někomu blízkému či prostě jen tak vyváznem sámi ze spáru téhle a i spousty jinych nemocí (MRCHY) Tak si uvědomíte jak moc je člověk zranitelný... a kdybych se měl začíst do všemožných druhu nemocí, co všechno může nás - nejvyspělejší druh na světě dostat tam, kam hádám nikdo z nás nechce... je mi až ousko. Nejvíc mě štve když na rakovinu nebo prostě nemoc- úraz zemře nějaké malé dítě. Nesnáším to a vždy mě to dostane. Mám 5 letého syna a dal bych za něj bez mrknutí oka svůj vlastní život. Nedokážu si ani na vteřinu představit že bych ho neměl. Jak říkají hoši nademnou.. važme si toho že jsme. Konzolim zdar... a rakovině a dalším šmejdum 👎 -
Kostej- chlape rakovina byla, je a bude s námi. Farmakum nebo ne navzdory. Tak je to potřeba brát nějak brát a čelit jí. Je to součást života. Oba prarodiče mi na ní umřeli- děda tlustý střevo, babička maligní nádor,kterej způsobil akutní krvácení horního trávicího aparátu, umřela hůř jak pes. Máma měla nález na čípku....Bez jakýchkoli patetickych přívlastků si važme, jak dobře se máme a snad se nám tahle zkouška vyhne.Hraní zdar, čest památce, co tu už nejsou