Dohráno, jsem rád že jsem na konci zvolil Versa a následně si po dohrání potvrdil že jsem udělal dobře. Asi je to na každém z nás jak se vypořádat se smutkem ale pro jeho konec jsem měl daleko větší pochopení, už v části kdy se to Renoir snaží Maelle vysvětlil mě to pomalu nahlodávalo že má pravdu a utápět se ve minulosti nikdy nebude správná cesta. Je to moje první tahové RPG (jsem hanbář) a od emocemi nabitého začátku, vlažnějšího vystřízlivění když zemře Gustav až po uspokojující vyvrcholení musím říct že jsem si to nakonec dost užil.
Jen bych tam nepotřeboval ty různé odbočky, a celkově dost špatně nastavený průzkům kdy pak člověk neví co kde vynechal díky absenci jakékoliv mapy nebo deníku, a styl jakým na mě hra vyvrhne end game v třetím aktu neni dle mého taky uplně dobře, ale jinak se mi hra líbila moc. Vizuálně je to prostě fantazie, herecké výkony jsou naprosto dechberoucí a nakonec jsem si oblíbil i ten souboják.
Tak jsem dnes dosel az do 3.aktu a dost me to cele sokovalo. Tak zamotany pribeh a vztahy jsem dlouho nevidel. Diky za podrobne vysvetleni co a jak.
Do souboje s malirkou jsem tu hru hltal. Pribeh byl napinavy, zahadny a fakt me to tahlo neuveritelne. Soubojovy system fantasticky, ty komba a animace, druhy utoku a uspesne vykryti s naslednym protiuderem nic nenahradi! 💪😎 Hudba i filmecky, postavy naprosty skvost a kdyby vse koncilo pokorenim malirky a naslednym privitanim expedice, nejakym moudrem nebo mensim wow efektem, tak rikam jasna hra roku!
Jenze...!!
Ten nasledny prevrat, kdy se clovek v tom kdo je kdo a co a jak bylo, uz je proste MOC (vcetne oziveni). Clovek fakt obetuje tolik casu a usili (a to i ja jako hrac), fakt se dokaze vcitit do kazde postavy a najednou se stane toto. A to me jeste ceka konec 3.aktu. Na me strasne moc prekombinovane a cele to tim zaverem ztraci na atraktivite a hrac se v tom utopi. Strasna skoda.
Taky hraji hlavne kvuli pribehu a treba tomu soubojovemu systemu, jako tohle + zasazeni a svet je fakt TOP, ale pokud si zakladaji na filmovem zpracovani, napeti a originalite tak z toho nakonec nemuzu udelat bramboracku. Jako sam jsem to tak nejak pochopil, ale nebyt kluku tady a jejich naprosto podrobnemu vysvetleni, budu dost tapat a mit plno otazek. Takze diky 😉👍
Urcite to je hra, na kterou budu navzdy vzpominat. A samozrejme, si rad zahraju pokracovani. Tech super mechanik je tady dost. Klobouk dolu, co vytvoril tak maly tym. Ale rozhodne uz nemam chut a ani cas tam nechat po uplnem konci dalsich nekolik desitek hodin a jen bojovat nebo hledat. Tech souboju je opravdu hodne, takze jsem prebojovany. Uz potrebuju nejakou oddychovku co dohraji za par hodin. Jednohubku 😃
Nechci aby to vyznelo nejak zle. Ta hra je vyborna a nechal jsem v ni po KCD2 opet silenych hodin, nelituji 🙂👍 Mel jsem pocit, ze jsem soucast te expedice 😁 Zaslouzene sbira vysoka hodnoceni. Jen je proste potreba si priznat, ze ma i sve chyby. Ten konec je za me az prilis slozity, prekombinovany. Jinak tu dlouho nebylo neco tak originalniho a kvalitniho zaroven. Smekam 🙂
Jeste jsem nehral, nainstalovane mam. Ale tu debatu jsem si rad procetl, tapu v tom jak east west pepek v kompasu, ale to co ctu, takhle si predstavuji zajimavej, promyslenej pribeh s nejakym neklisoidnim poselstvim a nutnosti zapojit i mozek.
Ja jen pak, kdyz mi nekdo u tlou2 rika jakej to byl masterpiece kvuli tomu nejtuctovejsimu "poslestvi" co snad existuje, proc se vlastne tomu furt chlamu...
@ΛNĐ3RLΛ: Abych tě citovat, co jsi psal včera Smegmovi:
"Slušná debata se vede pouze s těmi, kdo dokážou odpovídat věcně. "
Krásná berlička, aby ses ke všem, co nejedou v rámci tvého vidění světa, mohl chovat jako hovado. Ale to na mě neplatí, ty nemáš funkci, abys tady rozhodoval, kdo vede věcnou debatu a kdo ne a to hlavně v momentě, kdy se sám ztrácíš v překladu.
Aneb nemám nic věcného k napsání, tak aspoň napíšu něco toxického. Pokud někdy náhodou skončím na dlažbě, třeba jako rodina Dessendreových kvůli požáru, vím kam se přestěhovat a ještě k tomu zadarmo. Rent free ❤️
aneb napsal jsem to špatně, ale musím to okecat, abych měl pravdu. 😁
"Chroma kolem monolitu byla natolik hustá, že vytvořila bariéru, která zničila každého, kdo se k ní přiblížil."
To taky není pravda úplně. Expedice 60 jen svými fyzickými schopnostmi dokázala překonat tu bariéru. Borci dokázali konfrontovat Malířku, pokecat si, uvědomit si, že není problém, někteří šli bojovat s Kurátorem, jeden plaval domů varovat obyvatelé, ale před Lumírem byl vymazán.
Nejlepší je tu hru hrát, číst deníky a vykašlat se na youtube rozbory :D.
Ve světě Clair Obscur mají umělci, tedy malíři, ale i spisovatelé (důležitý prvek, který tu nikdo nezmiňuje) velmi poetickou schopnost doslova se ponořit do světa, který tvoří na svém plátně.
Malíři zanechávají kousek své duše v každém světě, který namalují. Každé plátno obsahuje zvláštní energii zvanou Chroma, kterou malíři používají k tvoření svých světů - lze si ji představit jako skutečnou barvu. Příliš dlouhý pobyt uvnitř namalovaného světa si však vybírá daň na zdraví malířů a může být i smrtelný.
Když byli ještě děti, Verso společně se svou sestrou Cleou namaloval fantastický svět s Gestraly, Grandisem, Esquiem (jeho plyšákem) a gestralskými verzemi jejich psů Monoca třetího a Noca.
Mezi malíři a spisovateli nepanují dobré vztahy. Spisovatelé podvedli nejmladší dceru Alicii, čímž způsobili požár v sídle rodiny Dessendreových. Verso zemřel při záchraně své sestry, ale ani ta nevyvázla bez následků.
Aline nedokázala unést zármutek ani přijmout smrt svého syna. Pokaždé, když se podívala na Alicii, se její bolest ještě prohloubila. Poslední zbytek Versovy duše, který zanechal na svém dětském plátně, byl to jediné, co z něj zůstalo. Aby unikla žalu, rozhodla se Aline žít uvnitř Versova plátna, v jeho světě namalovala lidské bytosti a vytvořila kopii své rodiny, kde požár zasáhl pouze Alicii.
Proto píšu, že tohle plátno bylo vytvořeno výhradně pro něj, ačkoliv jsem mohl napsat upraveno, je to ve finále jen hnidopištví, které nepřidává žádnou užitečnou hodnotu do debaty. Celý ten svět funguje a žije pouze proto, že nejvýznamnější malířka z celé rodiny chce, aby Verso stále "existoval" kvůli jejímu žalu.
Z praktických důvodů nazývejme jejich kopie K.Renoir, K.Clea, K.Verso a K.Alicia. Aline samozřejmě nenamalovala samu sebe, protože chtěla žít s namalovanou rodinou a zapomenout na skutečný svět. K.Alicii zobrazila stále s následky požáru, protože ji vinila z Versovy smrti.
Renoir věděl, že příliš dlouhý pobyt uvnitř plátna znamená pro jeho ženu Aline smrt. Clea chtěla vypátrat spisovatele, kteří způsobili tragédii jejich rodiny. On si nemohl dovolit ztratit další členy rodiny, ona nechtěla, aby otec ztrácel čas snahou zachránit někoho, kdo o záchranu nestojí. Rozdílné cesty, tentýž žal. Viděli tedy jediné řešení: Dostat Aline ven z plátna a pak ho zničit, aby se už nikdy nemohla vrátit, avšak tím by zničili i poslední zbytek Versovy duše, ke kterému se Aline zoufale upínala. Renoir vstoupil do plátna a Clea ho brzy následovala.
(Posun v čase)
Když Renoir vstoupil do namalovaného světa, vytvořil Zlom, nebo-li kataklyzma, které rozvrátilo celý svět. Aline přemístila Lumiére, hlavní město tohoto světa, pryč z kontinentu i z konfliktu mezi ní a Renoirem. Nakonec Renoir uvěznil Aline na vrcholu Monolitu, zatímco ona jeho uvěznila pod ním, což vedlo k patové situaci. Chroma kolem monolitu byla natolik hustá, že vytvořila bariéru, která zničila každého, kdo se k ní přiblížil.
Aline jako nejsilnější malířka nemohla být poražena Renoirem samotným. Clea však potřebovala pomoc svého otce v boji proti spisovatelům, takže mu poskytla posilu. Namalovala Nevrony, kteří zabíjeli lidi a pohlcovali jejich Chromu, aby se nemohla vrátit k Aline. Renoir, uvězněný pod monolitem, namaloval 4 Axony, tedy v podstatě mnohem větší a nebezpečnější Nevrony, které představovaly podstatu Aline, Versa, Cley a Alicie.
Jak Alineina síla postupně slábla, Renoir začal vymazávat její nejstarší výtvory, počínaje těmi, které byly staré 100 let nebo více. Aline mohla jen ochránit svou namalovanou rodinu tím, že je učinila nesmrtelnými a nevymazatelnými, a na Monolit namalovala varování o těch několika, které ještě mohla zachránit, což později obyvatelé Lumier označují jako Gommage.
Zbytek je historie.
Versův konec je jinak o přijetí smrti a zármutku a o schopnosti jít dál, zatímco Maellin konec je o odmítnutí smrti a zármutku a o útěku z naší vlastní reality.
Smrt si nás všechny najde a zármutku se nelze vyhnout. Smrt dává životu smysl, protože život bez smrti, bez zármutku, je život, kterého si nebudeme vážit a cenit si ho každý den. A toho si je vědoma podle mě i Alicia, neboť se na konci Versova konce usmívá. Jak jsem naznačil v prvním příspěvku, ta rodina k sobě může časem najít cestu. V rodinách se stává běžně, že jsou příbuzní na nože několik let a pak se usmíří.
Díky za vše, ale asi budu muset bránit Super Zemi chvíli zase😁
Já si právě kombatu užil dosyta už v těch dvou aktech, kde mě to opravdu bavilo, ale u mě je dycky stěžejní příběh, takže i kdyby ho ještě dál šperkovali (soubojak), tak by mě to stejně nebavilo. Už dneska sem si tam poletoval sem tam na polštáři a necítil nic....což je unikátní pocit u hry, která byla skvělá a třeba moment smrti Gustava byl jímavý a silný, ale holt těžiště přibehu bylo/je jinde. A to není špatně, pokud se najdou kolegové, kterým to učaruje.
@G: No, nemáš zač, ale za mě je ta poslední část hry moje nejoblíbenější, ne v rámci story ale herně, pokud tě baví buildy, ten combat, tak stojí za tu hru dohrát, protože pokud bych to dohrál jenom na story a šel bych lineárně z koridoru do koridoru, tak dávám tak 6/10, takhle mi to vylepšilo dost zážitek.
Jinak přidám ještě kritiku, jak jsi mi nahodil s tou Sofií, tak všechny vedlejší postavy jsou tam víceméně do počtu, nemají reálný význam pro hru. Verso si nakonec stejně udělá, co chce. V kempu máš možnost si vylepšovat vztahy s postavami, dokonce je tam např. mini quest, kde pomáháš Luně najít expedici její rodičů, abys sis vymaxoval jejich vztah. Bohužel ta hra to vůbec nereflektuje, ve finále největší odezva za to je trofej a speciální útok. Já to srovnám s FF XVI, ta hra má x problému, ale ke konci dostaneš ve hře ukázáno, že ty mizerné sidequesty, kde jsi nosil polévky, nebyly zbytečné a pomohly utvářet Clivův charakter až k tomu finálnímu momentu. Tady ti řeknou, ztratil jsi hodiny času úplně zbytečně v momentě, kdy jim na to rodinné drama naskočíš.
@G: máš tam dva konce. Je to jak v Automatě, zvolíš si postavu, za kterou chceš bojovat, pokud zvolíš Versa, celý obraz se zničí a všechny postavy, se kterými jsi tu hru prožíval, dostanou gommage. Pokud zvolíš Maelle, tak dostaneš na konci zpátky Gustava i Sofii. Bez slov, ani Gustave nic neřekne, jen se usměje na Maelle, Gustave ale evidetně je zpátky ve vztahu se Sofií.
@Kainé: a se Sofí se tam nějak ještě pracuje a nebo to byla jen nějaká vata? Sorry, že si takhle vymiňuju spoilery, ale fakt nevim, zda ještě utrácet čas na tomto.
Tenhle francouzský story-telling asi není pro mou primitivní mysl :D
Gommage způsobuje reálný Renoir, který vytvořil Axony, Clea mu pomáhá s Nevrony. Namalovaná rodina se tomu snaží zabránit. Aline je nejmocnější, dokáže vdechnout život lidem, kteří sami myslí, rozhodují se, stárnou, pochybují apod. Aline už je tam dlouho, proto nedokáže všechny zachránit před skutečným Renoir, proto vždy na Obelisk napíše věk, který už nedokáže zachránit, ať mají čas se rozloučit.
Jen jsem nepochopil, proč to je celé tak složité, v současnosti už má sice rozpadlou mysl, takže už nikoho nepoznává, jelikož je v Obraze dlouho, ale předpokládám, že to tak v minulosti nebylo. Expedice 60 byla tak silná, že byli schopni přeplavat celý kontinent, roztrhnout závoj a zjistit pravdu. Aline mohla spolupracovat s obyvateli a Renoira vyhnat. Konec mi přijde taky nějaký moc překombinovaný. Maelle věděla, co způsobuje, když jsi dlouho v obraze, viděla to přímo na Aline, logicky mohla jít domů a obraz pravidelně navštěvovat.
Ze hry mám pocit, že chce být celou dobou tragická někdy až na úkor děje, až mi to přišlo místy komické.
@G: Přesně už nevím, ale Gustave tam nebyl vrácen zpět, protože nebyl zabit Nevronem, je na něho potřeba více Chromy, aby mohl ožít. Čti to: tvůrci nechtěli zpět Gustava, nebylo by pro něho místo herně ani příběhově. Mně to rodinné drama taky přišlo "underwhelming". Všichni pořád brečí, tváři se tragicky, ke konci už mě to sralo. Tvůrci hodiny na hráče poušti dialogy o hovně, protože nechtějí prozradit premisu. Ja neříkám, že je to špatně napsané, ale nějak to celé vyznívá do ztracena pro mě. Hudba je perfektní, mám v autě aktuálně jako hlavní album na delší trasy za klienty a těším se na vinyl jako malá holka :D.
Tak jsem to zkusil a ne, nedam to. Možná někdy časem, až si to sedne a přijdu k tomu zase s čerstvou myslí, ale aktuálně jsem uplně "rozlazený" a vůbec mě to nebaví. Mám to jako při DQ11, kdy jsem si taky připadal jak Alenka v říši...tam to ale trvalo vyšší desítky hodin, tu výrazně méně.
Nicméně hrát za ulhance Versa se mi tak nějak příčí a Maelle taky úplně nerozumím (proč si vykouzlila zpátky ty dvě cácory, když pořád píše Gustavův deník a zřejmě ji vnitřně chybí?). Ale třeba mi něco uniká, nebo bude dokreseleno dále. Ovšem tahle "redukce" na rodinné drama je něco, co jsem nečekal. Neříkám,že to je špatně, jen mi to prostě nesedí a vnímám to jako když naroubuju jabloně.
Nicméně platí, že hudebně je toto mastrpiss, fakt mi to uhranulo a bavilo mě poslouchat jen tak gramec v kempu.
sorry za offtopik, přeju plno diskutujících...a bez hádek :D
Ja si teda taky myslim ze jedinym tvurcem platna je Verso a ac je to jen slovickareni, tak spojeni "bylo vytvořeno výhradně pro něj" vyzniva trochu tak, ze obraz pro nej nekdo namaloval.
Jak to chapu ja: Verso jako maly vytvoril svuj vlastni obraz/svet, do ktereho si chodil s Cleou hrat. On tam mel sve pejsky, ona zas svou vytouzenou želvu (Francois). Verso v realnem svete umira, Aline odchazi do jeho obrazu kde zije zbytek jeho duše, vytvari tam Lumiere a kopie cele rodiny, aby rodina mohla zit stastne v obraze. V realnem svete chce Renoire jit dal, zapomenout a prijmout ztratu syna. Odchazi take do obrazu s cilem ho znicit. Aline tomu chce zabranit, vytvari barieru kolem Monolitu a vsem pomoci cisel dava najevo, jak dlouho jeste Renoira dokaze zastavit. Lidi ale posilaji expedice, ktere kosi Nevroni. Ty vytvorila Clea, ktera se snazi pomahat fotrikovi, ktery potrebuje ovladnout co nejvic Chroma, aby porazil Aline.
A pak tedy jeste trochu jinak nez BO chapu ten konec, kdy je platno zniceno. Nejsem si jisty tim, zda tam k nejakemu spojeni rodiny dochazi. Alicia tam v podstate stoji sama, nikdo se na ni neusmeje, nikdo ji neobejme. Dle meho je prave ona tou nejvic tragickou postavou cele hry. K pozaru domu, ktery maji na svedomi Spisovatele a behem ktereho zemře Verso, dojde pravdepodobne jeji vinou. V obou koncich hry tak vlastne ona konci sama. V realite stale bez rodiny, znetvorena, bez hlasu, bez bratra. V obraze pak sice je obklopena vsemi, ale zaroven vi, ze jde jen o iluzi.
""Já nepřišel diskutovat o loru hry, ale o koncích dané hry, "
Přímo Versův konec je osvobození té časti duše, co reálný Verso tam otiskl. Moje "rýpnutí" je naprosto klíčové, aby ten konec dával smysl.
Jen nechápu, proč neumíš přiznat chybu, já jsem ti v dobré vůli jenom doplnil základ premisy, protože nedával takhle vůbec smysl, nemělo to vyvolat konflikt. Tak se měj.
Nejtoxičtější člen Konzolisty: "Nebuď neustále tak toxický." Peak content 🙏
Obraz nebyl vytvořen, ale ten svět ano. Já nepřišel diskutovat o loru hry, ale o koncích dané hry, zatímco ty jsi měl potřebu zase jen rýpat. Trochu pokory by neuškodilo. A hlavně sebereflexe, která je v tvém případě v záporných hodnotách...
@ΛNĐ3RLΛ: ach, nebuď pořád tak toxický, už to začíná být docela nuda. Trochu pokory by neškodilo.
Opravdu ten obraz nikdy nebyl tvořen pro Versa(malovaného). To, jestli jsi tenhle fakt vynechal, nebo jsi to špatně napsal, je mi celkem jedno, ale od herního veterána bych čekal, že základ celé premisy napíše správně. Aline si jeho obraz dotvořila, aby utekla před žalem, pokud ten obraz je pro někoho tvořen tak pro Aline, aby utekla před realitou. Rozhodně ne pro Versa, Verso je otrokem jejího žalu.
"Tohle plátno vytvořil sám Verso jako dítě, i proto je tam spousty dětinských věcí jako Gestrals, Monoco je vyobrazen dle jeho psa. Matka tam utekla po jeho smrti, přemalovala jeho plátno, aby utekla před žalem. Takže ne, nebylo vytvořeno výhradně pro něj, vytvořil ho přímo Verso a Matka ho přemalovala, protože v každém uměleckém díle je vždy část duše samotného umělce, což matka samozřejmě věděla, proto tam utekla a tam si ho namalovala."
Původní plátno namaloval Verso společně s jeho sestrou, Clea. Když už si chceš hrát opět na chytrého, tak si to aspoň nastuduj dopodrobna...
Jinak můj původní komentář nijak nerozporuje tohle tvrzení. Sám potvrzuješ to, co tvrdím a že matka z toho plátna vytvořila vlastní svět se zákonitostmi, které se přizpůsobovaly jejím potřebám, proto v něm byl Verso nesmrtelný, zatímco třeba Maelle měla původně si projít Gommage. Schválně píšu "plátno" v uvozovkách, ale tak hádám, že pro některé jedince se musí každý kousek informace rozepsat na 10 stran, aby vlastně pochopili, o čem je řeč. :)
"Když si vyberete Versa, konečně se osvobodí od pout své nesmrtelnosti, avšak nesmíme zapomínat, že celé tohle "plátno" bylo vytvořeno výhradně pro něj, přičemž on ani není skutečný Verso. "
Tohle plátno vytvořil sám Verso jako dítě, i proto je tam spousty dětinských věcí jako Gestrals, Monoco je vyobrazen dle jeho psa. Matka tam utekla po jeho smrti, dokreslila jeho plátno, aby utekla před žalem. Takže ne, nebylo vytvořeno výhradně pro něj, vytvořil ho přímo Verso a Matka ho dokresila, protože v každém uměleckém díle je vždy část duše samotného umělce, což matka samozřejmě věděla, proto tam utekla a tam si ho namalovala. Tu duši umělce tady reprezentuje malý chlapec, který tě doprovází celou hru(Versova duše dítěte), kterou nakonec Verso osvobozuje.
@G: Bohužel vše co uděláš, co sleduješ, nic nemá reálný vývoj, vývoj postav neexistuje krom Mael. Verso neustále lže, i když uděláš všechny rádoby sidequsty, ta hra to nereflektuje a Verso lže dál na konci. Celé to pro mě vyšumělo naprosto do ztracena bez nějakých větších emocí. Na hře jsem si nakonec nejvíce užil třetí akt, kdy máš možnost lítat, hra se částečně otevře, díky tomu jsem se naučil mít rád ten combat.
Popravdě já jsem této premisy bál od momentu, když jsem zaslechl slovo Malířka. Bál jsem, že to bude ve stylu konce Dark Souls 3, kdy The Painter pomocí Dark Souls, kterou ji doneseš, kreslí nový svět.
PS. Jinak Ben Starr je naprostá hvězda, Verso v jeho podání je dokonalý, i když je v reálu imho gay s trošku afektovaným hlasem, tak jeho daberské schopnosti jsou top tier.
Momentálně se vzpamatovavam z "šoku" na začátku 3.aktu. Upřímně pociťuju akutní jistý zklamání,jakoby celá snaha o záchranu Lumírova byla vlastně nahovno, dále vztah Gustav-Maelle, atd., když Maelle/Alicia je kým je.
Jako asi bych měl zabrat ještě a zkusit se v tom zorientovat, abych to neodsoudil zbytečně. Dost možná je to i na moje poměry komplikovaně zpracovaný namět a styl vyprávění. Přeci jen to není Rambo film, ikdyž samozřejmě nečekal sem, že to bude jen pouhy křižácký kvest za svržením Malířky...
Oba konce mají své děsivé důsledky. Oba mohou hráči v daný moment dávat smysl a přesto zanechat děsivý pocit z následků. Jak řekl Verso: "všichni jsme pokrytci", žádná z těch možností není příjemná. Zármutek rodiny Dessendreových a životy, se kterými si hráli, budou mít následky tak či onak.
Já si nakonec stejně při prvním průchodu vybral Versův konec jakožto menší zlo. Jen proto, že nabízí naději, že něco dobrého z toho přece jen vzejde. Možná se rodina opravdu může po téhle zkušenosti posunout dál. Možná zítřek konečně přijde, jak hra neustále akcentuje, i když já jako hráč budu muset nést tíhu Luneina chladného, odsuzujícího pohledu. Pamatovat si, co všechno jsem obětoval pro pouhou šanci na jiný výsledek. Bylo to lepší, než ponechat Maelle v jejím vlastním vězení? Nevím popravdě. Ale to druhou možnost nijak nezpříjemňuje…
P.S: Když Verso prosil Maelle, aby ho zbavila utrpení a doslova řekl: "Nechci tento život...", tak mě to emočně rozbilo. 😢
Od vydání hry uběhl již měsíc, tak mě napadlo založit téma a podiskutovat o jejím konci, jež k celkovému pochopení je potřeba hru alespoň dvakrát dohrát a jenž se za mě náramně povedl.
Nejbolestivější na konci této hry je vůbec skutečnost, že ať už si vyberete cokoliv, někdo za to draze zaplatí. Trauma Maelle a Versa je formovalo tak odlišně, že jejich ideály jsou v naprostém rozporu. Postavit se na stranu jednoho znamená zbavit druhého vlastní vůle, i kdyby to pro něj ve výsledku mělo být to nejlepší vyústění událostí.
Když si vyberete Versa, konečně se osvobodí od pout své nesmrtelnosti, avšak nesmíme zapomínat, že celé tohle "plátno" bylo vytvořeno výhradně pro něj, přičemž on ani není skutečný Verso. Byl příliš dlouho uvězněn v existenciální noční můře, připoután ke vzpomínkám, o nichž ví, že nejsou jeho. My mu konečně dáme možnost rozhodnout o své smrtelnosti a odejít po svém, jenomže za jakou cenu?
Rodina Dessendreových vytvořila ze svého žalu doslova celý svět živých, myslících bytostí, aby je posléze odsoudila k tragickému konci, neboť se nedobrovolně zamotali do rodinného dramatu svých vlastních tvůrců. Strávili jsme v tomto světě desítky hodin, budovali si vztahy, zamilovali si ty postavy, bojovali za jejich budoucnost, a když se právě zdá, že mají šanci na lepší osud, Verso jim to vše vezme. Postavit se na jeho stranu znamená souhlasit s Renoirem, že tenhle namalovaný svět není skutečný a na ničem v něm vůbec nezáleží.
Opravdu se mi líbilo, jak vás hra nechá zůstat u každého člena party, když zrovna mizí do prázdnoty (Gommage). Monoco a Esquie znali Versa nejdéle a věděli, že to přijde, načež ho na konci jen srdečně obejmou a beze slova zmizí. Sciel, i přes to, jak zoufale bojovala za záchranu světa, má s umíráním tolik zkušeností, že pochopí, proč Verso udělal, co udělal a beze slov s ním soucítí. Ale Lune? Ta tam jen sedí. Chladně, bez emocí. Nenabízí útěchu. Nepřináší odpuštění. Protože jí Verso znovu lhal. Navzdory tomu, že se k nim připoutal, zradil všechny, s nimiž si vytvořil vztah.
A co Maelle? Racionálně vzato, je to správné rozhodnutí i pro ní. Opustit "plátno" jí dává šanci na psychické uzdravení. A na Versově pohřbu zahlédneme náznak, že se rozbitá rodina může zase spojit, akorát při tom musíme Maelle vzít veškerou volbu. Vracíme ji do světa bolesti, odsuzujeme ji k život měnícímu handicapu bez hlasu, bez budoucnosti na "normáln" život. Maelle si cení své rodiny, ať už jako Alicia či Maelle. Ale tak jako tak, o jednu ve finále přichází. O rodinu narozenou, nebo o tu malovanou. A ani si to navíc nemohla zvolit, poté, co jsme tolik bojovali za to, aby získala možnost volby, kterou jí její otec upřel. Takže jsme v podstatě obětovali celý svět, který jsme zachraňovali, jen kvůli nepatrné naději, že se Maelle možná jednou dostane na terapii...
Znamená to tedy, že konec Maelle je lepší? Bohužel ne. Jelikož ten její je v jádru až strašidelný. Na jednu stranu se zdá, že všichni dostali, co chtěli. Gustave, Sophie a všichni, kteří zmizeli (Gommage), jsou znovuzrozeni. Všichni ti, jejichž příležitost na život byla ukradena kvůli machinacím Dessendreových, dostanou druhou šanci. A Maelle zřejmě dala Versovi možnost stárnout, takže jednoho dne zemře, jak si přál a přitom může do té doby žít plnohodnotný život.
Jenomže zapomínáme na jeden důležitý fakt: Dessendreovi jsou pro "plátno" bohové. A to už nejde vzít zpět. Vztah Maelle s milovanými už nikdy nebude jako dřív. Nechat Versa stárnout může vypadat laskavě, stejně jako poslat Maelle zpátky do skutečného světa, ale zároveň je to zbavuje osobní svobody. Doslova pro ni vystupují na jevišti jako herci. Symbolika malíře a malovaného - ten nerovný vztah - už navždy mezi nimi zůstane. Navíc už svého skutečného bratra nikdy nezíská zpět, pouze jeho obdobu, jakousi loutku.
A ten naprosto děsivý střih na Maelle s namalovanýma očima jako Paintress? To ukazuje ten pravý horor, kterým tento konec podle mého názoru je. Když jsme zvolili Versa, přiklonili jsme se k Renoirovi. Když zvolíme Maelle, přikláníme se k Aline. I Maelle se nakonec utápí ve snu, hledá katarzi ve světě, který sama ovládá. Je to sice možná vlídná vláda, ale stále vláda, víceméně autoritářská vláda. Maelle v něm vždycky bude bohem. A její znovushledaná rodina budou navždy jen jejími výtvory. A to ji možná i za několik dekád zničí, stejně jako to zničilo její matku.
Versův konec byl krutou vivisekcí, extrémním zásahem ve jménu nejisté budoucnosti. Maellin konec zachovává život, ovšem přináší jen stagnaci. I po porážce Aline i Renoira byli Maelle a Verso stále formováni svými rodiči a jejich postoje se opakují. Dokonce i tato finální volba, která má být jejich vlastní, je stále poznamenaná jejich dědictvím bolesti a smutku. Není zde žádný "zlatý konec" pro tyhle dvě ztrápené duše.
Clair Obscur: Expedition 33 (25)
Dohráno, jsem rád že jsem na konci zvolil Versa a následně si po dohrání potvrdil že jsem udělal dobře. Asi je to na každém z nás jak se vypořádat se smutkem ale pro jeho konec jsem měl daleko větší pochopení, už v části kdy se to Renoir snaží Maelle vysvětlil mě to pomalu nahlodávalo že má pravdu a utápět se ve minulosti nikdy nebude správná cesta. Je to moje první tahové RPG (jsem hanbář) a od emocemi nabitého začátku, vlažnějšího vystřízlivění když zemře Gustav až po uspokojující vyvrcholení musím říct že jsem si to nakonec dost užil.
Jen bych tam nepotřeboval ty různé odbočky, a celkově dost špatně nastavený průzkům kdy pak člověk neví co kde vynechal díky absenci jakékoliv mapy nebo deníku, a styl jakým na mě hra vyvrhne end game v třetím aktu neni dle mého taky uplně dobře, ale jinak se mi hra líbila moc. Vizuálně je to prostě fantazie, herecké výkony jsou naprosto dechberoucí a nakonec jsem si oblíbil i ten souboják.
Tak jsem dnes dosel az do 3.aktu a dost me to cele sokovalo. Tak zamotany pribeh a vztahy jsem dlouho nevidel. Diky za podrobne vysvetleni co a jak.
Do souboje s malirkou jsem tu hru hltal. Pribeh byl napinavy, zahadny a fakt me to tahlo neuveritelne. Soubojovy system fantasticky, ty komba a animace, druhy utoku a uspesne vykryti s naslednym protiuderem nic nenahradi! 💪😎 Hudba i filmecky, postavy naprosty skvost a kdyby vse koncilo pokorenim malirky a naslednym privitanim expedice, nejakym moudrem nebo mensim wow efektem, tak rikam jasna hra roku!
Jenze...!!
Ten nasledny prevrat, kdy se clovek v tom kdo je kdo a co a jak bylo, uz je proste MOC (vcetne oziveni). Clovek fakt obetuje tolik casu a usili (a to i ja jako hrac), fakt se dokaze vcitit do kazde postavy a najednou se stane toto. A to me jeste ceka konec 3.aktu. Na me strasne moc prekombinovane a cele to tim zaverem ztraci na atraktivite a hrac se v tom utopi. Strasna skoda.
Taky hraji hlavne kvuli pribehu a treba tomu soubojovemu systemu, jako tohle + zasazeni a svet je fakt TOP, ale pokud si zakladaji na filmovem zpracovani, napeti a originalite tak z toho nakonec nemuzu udelat bramboracku. Jako sam jsem to tak nejak pochopil, ale nebyt kluku tady a jejich naprosto podrobnemu vysvetleni, budu dost tapat a mit plno otazek. Takze diky 😉👍
Urcite to je hra, na kterou budu navzdy vzpominat. A samozrejme, si rad zahraju pokracovani. Tech super mechanik je tady dost. Klobouk dolu, co vytvoril tak maly tym. Ale rozhodne uz nemam chut a ani cas tam nechat po uplnem konci dalsich nekolik desitek hodin a jen bojovat nebo hledat. Tech souboju je opravdu hodne, takze jsem prebojovany. Uz potrebuju nejakou oddychovku co dohraji za par hodin. Jednohubku 😃
Nechci aby to vyznelo nejak zle. Ta hra je vyborna a nechal jsem v ni po KCD2 opet silenych hodin, nelituji 🙂👍 Mel jsem pocit, ze jsem soucast te expedice 😁 Zaslouzene sbira vysoka hodnoceni. Jen je proste potreba si priznat, ze ma i sve chyby. Ten konec je za me az prilis slozity, prekombinovany. Jinak tu dlouho nebylo neco tak originalniho a kvalitniho zaroven. Smekam 🙂
@꧁༒♛Makléř♛༒꧂: Prave sis vyspoileroval tu jedinou kvalitni cast te jinak prehajpovane nudy.
Takze to zase muzes odinstalovat. 😃
Jeste jsem nehral, nainstalovane mam. Ale tu debatu jsem si rad procetl, tapu v tom jak east west pepek v kompasu, ale to co ctu, takhle si predstavuji zajimavej, promyslenej pribeh s nejakym neklisoidnim poselstvim a nutnosti zapojit i mozek.
Ja jen pak, kdyz mi nekdo u tlou2 rika jakej to byl masterpiece kvuli tomu nejtuctovejsimu "poslestvi" co snad existuje, proc se vlastne tomu furt chlamu...
To ja jen tak, at rozvirim debatu😀 pokracujte
@Kainé: Nezapomeň na obklad, ten taky pomáhá. 🙂
@ΛNĐ3RLΛ: Abych tě citovat, co jsi psal včera Smegmovi:
"Slušná debata se vede pouze s těmi, kdo dokážou odpovídat věcně. "
Krásná berlička, aby ses ke všem, co nejedou v rámci tvého vidění světa, mohl chovat jako hovado. Ale to na mě neplatí, ty nemáš funkci, abys tady rozhodoval, kdo vede věcnou debatu a kdo ne a to hlavně v momentě, kdy se sám ztrácíš v překladu.
Aneb nemám nic věcného k napsání, tak aspoň napíšu něco toxického. Pokud někdy náhodou skončím na dlažbě, třeba jako rodina Dessendreových kvůli požáru, vím kam se přestěhovat a ještě k tomu zadarmo. Rent free ❤️
aneb napsal jsem to špatně, ale musím to okecat, abych měl pravdu. 😁
"Chroma kolem monolitu byla natolik hustá, že vytvořila bariéru, která zničila každého, kdo se k ní přiblížil."
To taky není pravda úplně. Expedice 60 jen svými fyzickými schopnostmi dokázala překonat tu bariéru. Borci dokázali konfrontovat Malířku, pokecat si, uvědomit si, že není problém, někteří šli bojovat s Kurátorem, jeden plaval domů varovat obyvatelé, ale před Lumírem byl vymazán.
Nejlepší je tu hru hrát, číst deníky a vykašlat se na youtube rozbory :D.
@Acemax67:
Ve světě Clair Obscur mají umělci, tedy malíři, ale i spisovatelé (důležitý prvek, který tu nikdo nezmiňuje) velmi poetickou schopnost doslova se ponořit do světa, který tvoří na svém plátně.
Malíři zanechávají kousek své duše v každém světě, který namalují. Každé plátno obsahuje zvláštní energii zvanou Chroma, kterou malíři používají k tvoření svých světů - lze si ji představit jako skutečnou barvu. Příliš dlouhý pobyt uvnitř namalovaného světa si však vybírá daň na zdraví malířů a může být i smrtelný.
Když byli ještě děti, Verso společně se svou sestrou Cleou namaloval fantastický svět s Gestraly, Grandisem, Esquiem (jeho plyšákem) a gestralskými verzemi jejich psů Monoca třetího a Noca.
Mezi malíři a spisovateli nepanují dobré vztahy. Spisovatelé podvedli nejmladší dceru Alicii, čímž způsobili požár v sídle rodiny Dessendreových. Verso zemřel při záchraně své sestry, ale ani ta nevyvázla bez následků.
Aline nedokázala unést zármutek ani přijmout smrt svého syna. Pokaždé, když se podívala na Alicii, se její bolest ještě prohloubila. Poslední zbytek Versovy duše, který zanechal na svém dětském plátně, byl to jediné, co z něj zůstalo. Aby unikla žalu, rozhodla se Aline žít uvnitř Versova plátna, v jeho světě namalovala lidské bytosti a vytvořila kopii své rodiny, kde požár zasáhl pouze Alicii.
Proto píšu, že tohle plátno bylo vytvořeno výhradně pro něj, ačkoliv jsem mohl napsat upraveno, je to ve finále jen hnidopištví, které nepřidává žádnou užitečnou hodnotu do debaty. Celý ten svět funguje a žije pouze proto, že nejvýznamnější malířka z celé rodiny chce, aby Verso stále "existoval" kvůli jejímu žalu.
Z praktických důvodů nazývejme jejich kopie K.Renoir, K.Clea, K.Verso a K.Alicia. Aline samozřejmě nenamalovala samu sebe, protože chtěla žít s namalovanou rodinou a zapomenout na skutečný svět. K.Alicii zobrazila stále s následky požáru, protože ji vinila z Versovy smrti.
Renoir věděl, že příliš dlouhý pobyt uvnitř plátna znamená pro jeho ženu Aline smrt. Clea chtěla vypátrat spisovatele, kteří způsobili tragédii jejich rodiny. On si nemohl dovolit ztratit další členy rodiny, ona nechtěla, aby otec ztrácel čas snahou zachránit někoho, kdo o záchranu nestojí. Rozdílné cesty, tentýž žal. Viděli tedy jediné řešení: Dostat Aline ven z plátna a pak ho zničit, aby se už nikdy nemohla vrátit, avšak tím by zničili i poslední zbytek Versovy duše, ke kterému se Aline zoufale upínala. Renoir vstoupil do plátna a Clea ho brzy následovala.
(Posun v čase)
Když Renoir vstoupil do namalovaného světa, vytvořil Zlom, nebo-li kataklyzma, které rozvrátilo celý svět. Aline přemístila Lumiére, hlavní město tohoto světa, pryč z kontinentu i z konfliktu mezi ní a Renoirem. Nakonec Renoir uvěznil Aline na vrcholu Monolitu, zatímco ona jeho uvěznila pod ním, což vedlo k patové situaci. Chroma kolem monolitu byla natolik hustá, že vytvořila bariéru, která zničila každého, kdo se k ní přiblížil.
Aline jako nejsilnější malířka nemohla být poražena Renoirem samotným. Clea však potřebovala pomoc svého otce v boji proti spisovatelům, takže mu poskytla posilu. Namalovala Nevrony, kteří zabíjeli lidi a pohlcovali jejich Chromu, aby se nemohla vrátit k Aline. Renoir, uvězněný pod monolitem, namaloval 4 Axony, tedy v podstatě mnohem větší a nebezpečnější Nevrony, které představovaly podstatu Aline, Versa, Cley a Alicie.
Jak Alineina síla postupně slábla, Renoir začal vymazávat její nejstarší výtvory, počínaje těmi, které byly staré 100 let nebo více. Aline mohla jen ochránit svou namalovanou rodinu tím, že je učinila nesmrtelnými a nevymazatelnými, a na Monolit namalovala varování o těch několika, které ještě mohla zachránit, což později obyvatelé Lumier označují jako Gommage.
Zbytek je historie.
Versův konec je jinak o přijetí smrti a zármutku a o schopnosti jít dál, zatímco Maellin konec je o odmítnutí smrti a zármutku a o útěku z naší vlastní reality.
Smrt si nás všechny najde a zármutku se nelze vyhnout. Smrt dává životu smysl, protože život bez smrti, bez zármutku, je život, kterého si nebudeme vážit a cenit si ho každý den. A toho si je vědoma podle mě i Alicia, neboť se na konci Versova konce usmívá. Jak jsem naznačil v prvním příspěvku, ta rodina k sobě může časem najít cestu. V rodinách se stává běžně, že jsou příbuzní na nože několik let a pak se usmíří.
@Kainé: tak si aspoň Ben Starr zkusil obě polohy🤣
Díky za vše, ale asi budu muset bránit Super Zemi chvíli zase😁
Já si právě kombatu užil dosyta už v těch dvou aktech, kde mě to opravdu bavilo, ale u mě je dycky stěžejní příběh, takže i kdyby ho ještě dál šperkovali (soubojak), tak by mě to stejně nebavilo. Už dneska sem si tam poletoval sem tam na polštáři a necítil nic....což je unikátní pocit u hry, která byla skvělá a třeba moment smrti Gustava byl jímavý a silný, ale holt těžiště přibehu bylo/je jinde. A to není špatně, pokud se najdou kolegové, kterým to učaruje.
@G: No, nemáš zač, ale za mě je ta poslední část hry moje nejoblíbenější, ne v rámci story ale herně, pokud tě baví buildy, ten combat, tak stojí za tu hru dohrát, protože pokud bych to dohrál jenom na story a šel bych lineárně z koridoru do koridoru, tak dávám tak 6/10, takhle mi to vylepšilo dost zážitek.
Jinak přidám ještě kritiku, jak jsi mi nahodil s tou Sofií, tak všechny vedlejší postavy jsou tam víceméně do počtu, nemají reálný význam pro hru. Verso si nakonec stejně udělá, co chce. V kempu máš možnost si vylepšovat vztahy s postavami, dokonce je tam např. mini quest, kde pomáháš Luně najít expedici její rodičů, abys sis vymaxoval jejich vztah. Bohužel ta hra to vůbec nereflektuje, ve finále největší odezva za to je trofej a speciální útok. Já to srovnám s FF XVI, ta hra má x problému, ale ke konci dostaneš ve hře ukázáno, že ty mizerné sidequesty, kde jsi nosil polévky, nebyly zbytečné a pomohly utvářet Clivův charakter až k tomu finálnímu momentu. Tady ti řeknou, ztratil jsi hodiny času úplně zbytečně v momentě, kdy jim na to rodinné drama naskočíš.
@Kainé: díky! ušetřils mi cca 10h života, pošli pak do PM fakturu a tak... :D
@G: máš tam dva konce. Je to jak v Automatě, zvolíš si postavu, za kterou chceš bojovat, pokud zvolíš Versa, celý obraz se zničí a všechny postavy, se kterými jsi tu hru prožíval, dostanou gommage. Pokud zvolíš Maelle, tak dostaneš na konci zpátky Gustava i Sofii. Bez slov, ani Gustave nic neřekne, jen se usměje na Maelle, Gustave ale evidetně je zpátky ve vztahu se Sofií.
@Kainé: a se Sofí se tam nějak ještě pracuje a nebo to byla jen nějaká vata? Sorry, že si takhle vymiňuju spoilery, ale fakt nevim, zda ještě utrácet čas na tomto.
Tenhle francouzský story-telling asi není pro mou primitivní mysl :D
@Acemax67: ano, máš to správně za mě.
Gommage způsobuje reálný Renoir, který vytvořil Axony, Clea mu pomáhá s Nevrony. Namalovaná rodina se tomu snaží zabránit. Aline je nejmocnější, dokáže vdechnout život lidem, kteří sami myslí, rozhodují se, stárnou, pochybují apod. Aline už je tam dlouho, proto nedokáže všechny zachránit před skutečným Renoir, proto vždy na Obelisk napíše věk, který už nedokáže zachránit, ať mají čas se rozloučit.
Jen jsem nepochopil, proč to je celé tak složité, v současnosti už má sice rozpadlou mysl, takže už nikoho nepoznává, jelikož je v Obraze dlouho, ale předpokládám, že to tak v minulosti nebylo. Expedice 60 byla tak silná, že byli schopni přeplavat celý kontinent, roztrhnout závoj a zjistit pravdu. Aline mohla spolupracovat s obyvateli a Renoira vyhnat. Konec mi přijde taky nějaký moc překombinovaný. Maelle věděla, co způsobuje, když jsi dlouho v obraze, viděla to přímo na Aline, logicky mohla jít domů a obraz pravidelně navštěvovat.
Ze hry mám pocit, že chce být celou dobou tragická někdy až na úkor děje, až mi to přišlo místy komické.
@G: Přesně už nevím, ale Gustave tam nebyl vrácen zpět, protože nebyl zabit Nevronem, je na něho potřeba více Chromy, aby mohl ožít. Čti to: tvůrci nechtěli zpět Gustava, nebylo by pro něho místo herně ani příběhově. Mně to rodinné drama taky přišlo "underwhelming". Všichni pořád brečí, tváři se tragicky, ke konci už mě to sralo. Tvůrci hodiny na hráče poušti dialogy o hovně, protože nechtějí prozradit premisu. Ja neříkám, že je to špatně napsané, ale nějak to celé vyznívá do ztracena pro mě. Hudba je perfektní, mám v autě aktuálně jako hlavní album na delší trasy za klienty a těším se na vinyl jako malá holka :D.
Tak jsem to zkusil a ne, nedam to. Možná někdy časem, až si to sedne a přijdu k tomu zase s čerstvou myslí, ale aktuálně jsem uplně "rozlazený" a vůbec mě to nebaví. Mám to jako při DQ11, kdy jsem si taky připadal jak Alenka v říši...tam to ale trvalo vyšší desítky hodin, tu výrazně méně.
Nicméně hrát za ulhance Versa se mi tak nějak příčí a Maelle taky úplně nerozumím (proč si vykouzlila zpátky ty dvě cácory, když pořád píše Gustavův deník a zřejmě ji vnitřně chybí?). Ale třeba mi něco uniká, nebo bude dokreseleno dále. Ovšem tahle "redukce" na rodinné drama je něco, co jsem nečekal. Neříkám,že to je špatně, jen mi to prostě nesedí a vnímám to jako když naroubuju jabloně.
Nicméně platí, že hudebně je toto mastrpiss, fakt mi to uhranulo a bavilo mě poslouchat jen tak gramec v kempu.
sorry za offtopik, přeju plno diskutujících...a bez hádek :D
Ja si teda taky myslim ze jedinym tvurcem platna je Verso a ac je to jen slovickareni, tak spojeni "bylo vytvořeno výhradně pro něj" vyzniva trochu tak, ze obraz pro nej nekdo namaloval.
Jak to chapu ja: Verso jako maly vytvoril svuj vlastni obraz/svet, do ktereho si chodil s Cleou hrat. On tam mel sve pejsky, ona zas svou vytouzenou želvu (Francois). Verso v realnem svete umira, Aline odchazi do jeho obrazu kde zije zbytek jeho duše, vytvari tam Lumiere a kopie cele rodiny, aby rodina mohla zit stastne v obraze. V realnem svete chce Renoire jit dal, zapomenout a prijmout ztratu syna. Odchazi take do obrazu s cilem ho znicit. Aline tomu chce zabranit, vytvari barieru kolem Monolitu a vsem pomoci cisel dava najevo, jak dlouho jeste Renoira dokaze zastavit. Lidi ale posilaji expedice, ktere kosi Nevroni. Ty vytvorila Clea, ktera se snazi pomahat fotrikovi, ktery potrebuje ovladnout co nejvic Chroma, aby porazil Aline.
A pak tedy jeste trochu jinak nez BO chapu ten konec, kdy je platno zniceno. Nejsem si jisty tim, zda tam k nejakemu spojeni rodiny dochazi. Alicia tam v podstate stoji sama, nikdo se na ni neusmeje, nikdo ji neobejme. Dle meho je prave ona tou nejvic tragickou postavou cele hry. K pozaru domu, ktery maji na svedomi Spisovatele a behem ktereho zemře Verso, dojde pravdepodobne jeji vinou. V obou koncich hry tak vlastne ona konci sama. V realite stale bez rodiny, znetvorena, bez hlasu, bez bratra. V obraze pak sice je obklopena vsemi, ale zaroven vi, ze jde jen o iluzi.
@ΛNĐ3RLΛ: jo, viděl jsem pod Stellar Blade. 😉
""Já nepřišel diskutovat o loru hry, ale o koncích dané hry, "
Přímo Versův konec je osvobození té časti duše, co reálný Verso tam otiskl. Moje "rýpnutí" je naprosto klíčové, aby ten konec dával smysl.
Jen nechápu, proč neumíš přiznat chybu, já jsem ti v dobré vůli jenom doplnil základ premisy, protože nedával takhle vůbec smysl, nemělo to vyvolat konflikt. Tak se měj.
Nejtoxičtější člen Konzolisty: "Nebuď neustále tak toxický." Peak content 🙏
Obraz nebyl vytvořen, ale ten svět ano. Já nepřišel diskutovat o loru hry, ale o koncích dané hry, zatímco ty jsi měl potřebu zase jen rýpat. Trochu pokory by neuškodilo. A hlavně sebereflexe, která je v tvém případě v záporných hodnotách...
@ΛNĐ3RLΛ: ach, nebuď pořád tak toxický, už to začíná být docela nuda. Trochu pokory by neškodilo.
Opravdu ten obraz nikdy nebyl tvořen pro Versa(malovaného). To, jestli jsi tenhle fakt vynechal, nebo jsi to špatně napsal, je mi celkem jedno, ale od herního veterána bych čekal, že základ celé premisy napíše správně. Aline si jeho obraz dotvořila, aby utekla před žalem, pokud ten obraz je pro někoho tvořen tak pro Aline, aby utekla před realitou. Rozhodně ne pro Versa, Verso je otrokem jejího žalu.
"Tohle plátno vytvořil sám Verso jako dítě, i proto je tam spousty dětinských věcí jako Gestrals, Monoco je vyobrazen dle jeho psa. Matka tam utekla po jeho smrti, přemalovala jeho plátno, aby utekla před žalem. Takže ne, nebylo vytvořeno výhradně pro něj, vytvořil ho přímo Verso a Matka ho přemalovala, protože v každém uměleckém díle je vždy část duše samotného umělce, což matka samozřejmě věděla, proto tam utekla a tam si ho namalovala."
Původní plátno namaloval Verso společně s jeho sestrou, Clea. Když už si chceš hrát opět na chytrého, tak si to aspoň nastuduj dopodrobna...
Jinak můj původní komentář nijak nerozporuje tohle tvrzení. Sám potvrzuješ to, co tvrdím a že matka z toho plátna vytvořila vlastní svět se zákonitostmi, které se přizpůsobovaly jejím potřebám, proto v něm byl Verso nesmrtelný, zatímco třeba Maelle měla původně si projít Gommage. Schválně píšu "plátno" v uvozovkách, ale tak hádám, že pro některé jedince se musí každý kousek informace rozepsat na 10 stran, aby vlastně pochopili, o čem je řeč. :)
"Když si vyberete Versa, konečně se osvobodí od pout své nesmrtelnosti, avšak nesmíme zapomínat, že celé tohle "plátno" bylo vytvořeno výhradně pro něj, přičemž on ani není skutečný Verso. "
Tohle plátno vytvořil sám Verso jako dítě, i proto je tam spousty dětinských věcí jako Gestrals, Monoco je vyobrazen dle jeho psa. Matka tam utekla po jeho smrti, dokreslila jeho plátno, aby utekla před žalem. Takže ne, nebylo vytvořeno výhradně pro něj, vytvořil ho přímo Verso a Matka ho dokresila, protože v každém uměleckém díle je vždy část duše samotného umělce, což matka samozřejmě věděla, proto tam utekla a tam si ho namalovala. Tu duši umělce tady reprezentuje malý chlapec, který tě doprovází celou hru(Versova duše dítěte), kterou nakonec Verso osvobozuje.
@G: Bohužel vše co uděláš, co sleduješ, nic nemá reálný vývoj, vývoj postav neexistuje krom Mael. Verso neustále lže, i když uděláš všechny rádoby sidequsty, ta hra to nereflektuje a Verso lže dál na konci. Celé to pro mě vyšumělo naprosto do ztracena bez nějakých větších emocí. Na hře jsem si nakonec nejvíce užil třetí akt, kdy máš možnost lítat, hra se částečně otevře, díky tomu jsem se naučil mít rád ten combat.
Popravdě já jsem této premisy bál od momentu, když jsem zaslechl slovo Malířka. Bál jsem, že to bude ve stylu konce Dark Souls 3, kdy The Painter pomocí Dark Souls, kterou ji doneseš, kreslí nový svět.
PS. Jinak Ben Starr je naprostá hvězda, Verso v jeho podání je dokonalý, i když je v reálu imho gay s trošku afektovaným hlasem, tak jeho daberské schopnosti jsou top tier.
@ΛNĐ3RLΛ: dík za vlákno!
Momentálně se vzpamatovavam z "šoku" na začátku 3.aktu. Upřímně pociťuju akutní jistý zklamání,jakoby celá snaha o záchranu Lumírova byla vlastně nahovno, dále vztah Gustav-Maelle, atd., když Maelle/Alicia je kým je.
Jako asi bych měl zabrat ještě a zkusit se v tom zorientovat, abych to neodsoudil zbytečně. Dost možná je to i na moje poměry komplikovaně zpracovaný namět a styl vyprávění. Přeci jen to není Rambo film, ikdyž samozřejmě nečekal sem, že to bude jen pouhy křižácký kvest za svržením Malířky...
Každopádně tohle sou první pocity zatím...
Oba konce mají své děsivé důsledky. Oba mohou hráči v daný moment dávat smysl a přesto zanechat děsivý pocit z následků. Jak řekl Verso: "všichni jsme pokrytci", žádná z těch možností není příjemná. Zármutek rodiny Dessendreových a životy, se kterými si hráli, budou mít následky tak či onak.
Já si nakonec stejně při prvním průchodu vybral Versův konec jakožto menší zlo. Jen proto, že nabízí naději, že něco dobrého z toho přece jen vzejde. Možná se rodina opravdu může po téhle zkušenosti posunout dál. Možná zítřek konečně přijde, jak hra neustále akcentuje, i když já jako hráč budu muset nést tíhu Luneina chladného, odsuzujícího pohledu. Pamatovat si, co všechno jsem obětoval pro pouhou šanci na jiný výsledek. Bylo to lepší, než ponechat Maelle v jejím vlastním vězení? Nevím popravdě. Ale to druhou možnost nijak nezpříjemňuje…
P.S: Když Verso prosil Maelle, aby ho zbavila utrpení a doslova řekl: "Nechci tento život...", tak mě to emočně rozbilo. 😢
Od vydání hry uběhl již měsíc, tak mě napadlo založit téma a podiskutovat o jejím konci, jež k celkovému pochopení je potřeba hru alespoň dvakrát dohrát a jenž se za mě náramně povedl.
Nejbolestivější na konci této hry je vůbec skutečnost, že ať už si vyberete cokoliv, někdo za to draze zaplatí. Trauma Maelle a Versa je formovalo tak odlišně, že jejich ideály jsou v naprostém rozporu. Postavit se na stranu jednoho znamená zbavit druhého vlastní vůle, i kdyby to pro něj ve výsledku mělo být to nejlepší vyústění událostí.
Když si vyberete Versa, konečně se osvobodí od pout své nesmrtelnosti, avšak nesmíme zapomínat, že celé tohle "plátno" bylo vytvořeno výhradně pro něj, přičemž on ani není skutečný Verso. Byl příliš dlouho uvězněn v existenciální noční můře, připoután ke vzpomínkám, o nichž ví, že nejsou jeho. My mu konečně dáme možnost rozhodnout o své smrtelnosti a odejít po svém, jenomže za jakou cenu?
Rodina Dessendreových vytvořila ze svého žalu doslova celý svět živých, myslících bytostí, aby je posléze odsoudila k tragickému konci, neboť se nedobrovolně zamotali do rodinného dramatu svých vlastních tvůrců. Strávili jsme v tomto světě desítky hodin, budovali si vztahy, zamilovali si ty postavy, bojovali za jejich budoucnost, a když se právě zdá, že mají šanci na lepší osud, Verso jim to vše vezme. Postavit se na jeho stranu znamená souhlasit s Renoirem, že tenhle namalovaný svět není skutečný a na ničem v něm vůbec nezáleží.
Opravdu se mi líbilo, jak vás hra nechá zůstat u každého člena party, když zrovna mizí do prázdnoty (Gommage). Monoco a Esquie znali Versa nejdéle a věděli, že to přijde, načež ho na konci jen srdečně obejmou a beze slova zmizí. Sciel, i přes to, jak zoufale bojovala za záchranu světa, má s umíráním tolik zkušeností, že pochopí, proč Verso udělal, co udělal a beze slov s ním soucítí. Ale Lune? Ta tam jen sedí. Chladně, bez emocí. Nenabízí útěchu. Nepřináší odpuštění. Protože jí Verso znovu lhal. Navzdory tomu, že se k nim připoutal, zradil všechny, s nimiž si vytvořil vztah.
A co Maelle? Racionálně vzato, je to správné rozhodnutí i pro ní. Opustit "plátno" jí dává šanci na psychické uzdravení. A na Versově pohřbu zahlédneme náznak, že se rozbitá rodina může zase spojit, akorát při tom musíme Maelle vzít veškerou volbu. Vracíme ji do světa bolesti, odsuzujeme ji k život měnícímu handicapu bez hlasu, bez budoucnosti na "normáln" život. Maelle si cení své rodiny, ať už jako Alicia či Maelle. Ale tak jako tak, o jednu ve finále přichází. O rodinu narozenou, nebo o tu malovanou. A ani si to navíc nemohla zvolit, poté, co jsme tolik bojovali za to, aby získala možnost volby, kterou jí její otec upřel. Takže jsme v podstatě obětovali celý svět, který jsme zachraňovali, jen kvůli nepatrné naději, že se Maelle možná jednou dostane na terapii...
Znamená to tedy, že konec Maelle je lepší? Bohužel ne. Jelikož ten její je v jádru až strašidelný. Na jednu stranu se zdá, že všichni dostali, co chtěli. Gustave, Sophie a všichni, kteří zmizeli (Gommage), jsou znovuzrozeni. Všichni ti, jejichž příležitost na život byla ukradena kvůli machinacím Dessendreových, dostanou druhou šanci. A Maelle zřejmě dala Versovi možnost stárnout, takže jednoho dne zemře, jak si přál a přitom může do té doby žít plnohodnotný život.
Jenomže zapomínáme na jeden důležitý fakt: Dessendreovi jsou pro "plátno" bohové. A to už nejde vzít zpět. Vztah Maelle s milovanými už nikdy nebude jako dřív. Nechat Versa stárnout může vypadat laskavě, stejně jako poslat Maelle zpátky do skutečného světa, ale zároveň je to zbavuje osobní svobody. Doslova pro ni vystupují na jevišti jako herci. Symbolika malíře a malovaného - ten nerovný vztah - už navždy mezi nimi zůstane. Navíc už svého skutečného bratra nikdy nezíská zpět, pouze jeho obdobu, jakousi loutku.
A ten naprosto děsivý střih na Maelle s namalovanýma očima jako Paintress? To ukazuje ten pravý horor, kterým tento konec podle mého názoru je. Když jsme zvolili Versa, přiklonili jsme se k Renoirovi. Když zvolíme Maelle, přikláníme se k Aline. I Maelle se nakonec utápí ve snu, hledá katarzi ve světě, který sama ovládá. Je to sice možná vlídná vláda, ale stále vláda, víceméně autoritářská vláda. Maelle v něm vždycky bude bohem. A její znovushledaná rodina budou navždy jen jejími výtvory. A to ji možná i za několik dekád zničí, stejně jako to zničilo její matku.
Versův konec byl krutou vivisekcí, extrémním zásahem ve jménu nejisté budoucnosti. Maellin konec zachovává život, ovšem přináší jen stagnaci. I po porážce Aline i Renoira byli Maelle a Verso stále formováni svými rodiči a jejich postoje se opakují. Dokonce i tato finální volba, která má být jejich vlastní, je stále poznamenaná jejich dědictvím bolesti a smutku. Není zde žádný "zlatý konec" pro tyhle dvě ztrápené duše.