Filmy podle her

special  34
Leon, 19. 10. 2013 23:30
Kdysi dávno, když ještě čtenáři tohoto článku ani jeho autor nebyli na světě a naše krásná Země byla roztržena Studenou válkou ve dví, rodily se na přelomu 70. a 80. let minulého století první nesmělé videohry, které měly ještě předhistorickou podobu. Filmové plátno tehdy prožívalo šťastné období, kdy se pomalu začalo vymaňovat ze zajetí politických ideologií a stále ještě mnohdy primitivních technologií, které neumožňovaly převést na plátna všechny sny filmových tvůrců. Nikoho by tehdy zřejmě nenapadlo, že se budoucnost bude stále častěji potýkat s fenoménem, kdy se filmy a hry budou navzájem ovlivňovat, pozitivně i negativně obohacovat, a kdy jeden svět přeskočí z plátna na konzole a PC nebo naopak. Následující léta a hlavně velký herní boom v 90. letech však jasně ukázaly, že i přesto, že filmy měly před hrami náskok téměř devíti desetiletí, rychleji se rozvíjely technologie nutné k vytvoření videoher. Dnes tu stojí filmy a hry vedle sebe a více či méně šťastně se perou o přízeň publika. Možná nebude na škodu, když si povíme něco o tématu filmů podle her, které budí oprávněnou pozornost.

Ještě sice nenazrál čas, abychom mohli prohlásit, že hry dohnaly filmové řemeslo nebo že budoucnost patří pouze počítačovým tvůrcům, programátorům a grafikům - upřímně doufáme, že se tak nikdy nestane - ale rozdíly mezi oběma médii se začínají v poslední době značně stírat a téměř denně jsme konfrontováni s tím, že se někdo snaží úspěšné hry převést na plátna kin, či naopak vytěžit z úspěšného filmu výdělečnou hru, přičemž v obou případech se ani tolik nehledí na kvalitu, ale na čistě komerční úspěch. Každý by mohl jistě sám vyjmenovat nejeden příklad a vést vzrušené debaty o tom, zdali se jednalo o úspěšný počin, či nikoli. My tu však dnes nejsme od toho, abychom rozhřešili věčnou otázku bující v kruzích filmových a herních kritiků a fanoušků, tedy jestli se jedná o rozumný tah, který naopak nepřispívá k větší diferenciaci filmového a herního světa, ale proto, že chceme z bezpočtu příkladů vybrat nejzajímavější a nejznámější filmy podle her, které nám umožní předhodit čtenářům dostatek materiálu ke korektní a férové debatě o tomto tématu, jež bude sice vždy budit emoce a absolutní soudy, ale nemělo by nám bránit k spravedlivému pohlížení na tento fenomén, jenž nás stále více obklopuje. Pokud bude článek úspěšný, můžeme příště podat téma z opačné strany barikády.

Mortal Kombat
Rok: 1995
Země původu: USA
Režisér: Paul W. S. Anderson

První díl slavné série bojovek Mortal Kombat, která se vyznačuje kontroverzními a pestrobarevnými postavami a nadměrnou brutalitou, díky které měl vydavatel Midway Games od počátku problém s cenzurou, vyšel roku 1992 na tehdy populární a oblíbené Arcady. Další pokračování na sebe nenechala dlouho čekat a hlavně v USA, kde se hracím automatům tradičně dařilo a velké zástupy náctiletých i opilých štamgastů ubíjely dlouhou chvíli s Mortal Kombat, vznikl již poměrně brzy nápad na filmové zpracování. Režisér Anderson, se kterým se ještě setkáme, jelikož se nejednalo o jeho jediný pokus zfilmovat slavnou hru, vsadil na základní atributy, kterými filmaři táhli diváky do kin v 90. letech - tedy, ne že by to dnes bylo jiné - tj. přemíru akčních scén a jednoduchý a lehce pochopitelný příběh. Andersonovi nelze upřít snahu po co největším přidržení se herní předlohy a schopnosti i s malým rozpočtem zakouzlit a natočit film, který si na sebe umí vydělat. Šťastnou ruku projevil i při výběru herců. K známé tváři Christophera Lamberta, který ztělesnil postavu Lorda Raidena, přiřadil povětšinou méně známé a okoukané tváře, které se svým vzhledem co nejvíce blížily k avatarům postav, přičemž řada z nich skutečně ovládala bojová umění. Kritika ale jako obvykle v těchto případech film ztrhala, přesto se (jistě i díky slávě herní série), stal film kultovní a dnes je obecně pokládán za vzor úspěšně zfilmované hry, a to i přesto, že v době vzniku si to tehdy myslel jen málokdo. Na plátna kin se MK ještě vrátil, a to o dva roky později v nepříliš úspěšném pokračování. Vznikl i nejeden seriál.

Final Fantasy: Esence života (v originále Final Fantasy: The Spirits Within)
Rok: 2001
Země původu: v koprodukci Japonska a USA
Režisér: Hironobu Sakaguchi

V roce 2001 prožívala série Final Fantasy vrchol své dnes již čtvrt století trvající existence. Square tehdy usoudil, že již nazrál čas k tomu, aby se i FF podíval na filmové plátno, a protože ambice společnosti nikdy nechyběly, rozhodl se Square za vydatné finanční a propagační pomoci Američanů film natočit sám. Otec série Sakaguchi se posadil do režisérského křesla s velkým plánem, ze kterého ale později mnoho nezbylo. Film sice drží prvenství prvního celovečerního CGI filmu na světě, přičemž se žádný z recenzentů ani neodvažoval dotknout jeho vizuální podoby, ale jsou zde i jiná prvenství, se kterými se Square příliš nechlubí. Byl to nejdražší film natočený na motivy hry, který rekordně propadl, a ztráta se vyšplhala na astronomických 94 milionů dolarů. Příběh byl pojat jako zajímavý sci-fi thriller, ale vykostění jakéhokoli náznaku spojitosti se slovutnou sérií fanoušci doma v Japonsku a ani za oceánem nepřekousli. Ani bombastická reklamní kampaň nepřilákala do kin očekávaný počet diváků. Co naplat, že se jedná o kvalitní podívanou s nevšedním příběhem, který fanoušky žánru a série rozhodně neurazí. Velká finanční ztráta a neúspěch filmu posléze vedly k řetězové reakci ve Square, která vyústila o několik měsíců později Sakaguchio sesazením z postu Prezidenta společnosti a velkou opatrností FF tvůrců, kteří se od této chvíle celovečerním filmům vyhýbají. Výjimku tvoří pouze FF VII: Advent Children z roku 2005, který ale pro jistotu namísto kin putoval rovnou na DVD.

Lara Croft - Tomb Raider
Rok: 2001
Země původu: v koprodukci Velké Británie, Německa, USA a Japonska
Režisér: Simon West

Pokud existovala nějaká herní ikona, na kterou filmaři sázeli ze všeho nejvíce, že přiměje miliony diváků po celém světě koupit si lístek do kina, byla to sexy archeoložka Lara Croft. Společnost Paramount, která na Laru koupila filmová práva, vsadila na režiséra Westa, který neměl příliš těžkou práci s tím, aby napsal scénář, jelikož otázkou celého projektu nebylo ani tak to, co bude Lara ve filmu dělat, ale kdo si jí zahraje. O roli smyslné archeoložky s bujným poprsím - dnes už má Lara díky více než úspěšnému remaku z letošního roku poněkud jiné fyziologické parametry, méně vyzývavé, ale stále mužskému oku lahodící - se hlásila nejedna slavná herečka, ale přednost dostala nakonec Angelina Jolie, která byla k této roli přímo zrozena. Základní koncept herní série, jenž se vždy vyznačoval průzkumem rozlehlých oblastí, minimem střetů s nepřáteli a téměř pravidelnou osamoceností hlavní hrdinky, nemohl být ve filmovém provedení pochopitelně dodržen, a tak Lara dostala více akce, více elektronické hudby a více dialogů. V rukou průměrného scénáristy a režiséra se sice filmový Tomb Raider nestal kasovním trhákem nebo ceněným projektem, ale obecenstvo si dokázal najít. Nový Indiana Jones, jak nám tvrdili tvůrci, sice nevznikl, ale ani vedle něj se film nemusí příliš stydět, jelikož existují mnohem horší dobrodružná béčka, kterými nás americká produkce v poslední době téměř masově zahlcuje. Úspěch v podobě pokrytí nákladů a přidání pár milionů dolarů navíc znamenal natočení pokračování o dva roky později, opět s Angelinou Jolie v hlavní roli. Sláva herní série ale v těchto letech již klesala a teprve nedávný vynikající remake opět znamenal obrat a prolomil ledy i v Hollywoodu, kde se již zase připravuje další filmové zpracování, které by se mělo dostat do kin v roce 2015. Kdo si Laru zahraje tentokrát, je prozatím ve hvězdách, i když nějaké typy máme. Co vy?

Silent Hill
Rok: 2006
Země původu: v koprodukci Kanady, Francie a Japonska
Režisér: Christophe Gans

U Silent Hill byla situace poněkud odlišná, než u jiných slavných her. Zde naopak filmové společnosti se zfilmováním mysteriózního survival hororu od Konami dlouho váhaly. Šlo především o to, jak téma pojmout, jelikož není příliš mnoho těch, kteří by skutečně dokázali vysvětlit, co je smyslem většiny her. Jinak to vnímal scénárista Roger Avary, který kdysi první díl z roku 1999 hrál a dlouho se od něj nemohl odtrhnout, a to i přesto, že ke hrám nikdy předtím nepřičichl. Se svými pocity se svěřil kolegům a přátelům a později dokonce vyhledal tvůrce z Konami, se kterými jistě i ke svému vlastnímu překvapení rychle nalezl společnou řeč a následně také všestrannou pomoc k sepsání scénáře, který se až nečekaně drží herní předlohy. Když se později podařilo sehnat produkci a režiséra, nestálo již nic v cestě k tomu, aby se mohl natočit jeden z mála filmů podle hry, na jehož scénář dohlíželi i sami tvůrci herní série, díky čemuž se mohlo ve filmu objevit i několik identických scén a dějových zápletek z prvního Silent Hill. Smysluplný scénář byl navíc obohacen o některé nesmělé nápady, které fungovaly až překvapivě dobře. Jako jeden příklad za všechny stačí uvést, že namísto postavy Harryho Masona byla nastrčena starostlivá a nebojácná matka (zahrála si jí herečka Radha Mitchell), která hledá svou ztracenou dceru v městě duchů Silent Hill. Fanoušky série nepotěšila jen podobnost s prvním dílem, ale také kvalitní soundtrack, který připomínal děsivý hudební doprovod prvních dílů série, ze kterých mnoho hráčů nemůže dodnes spát. Celkově lze film Silent Hill řadit k nejpovedenějším filmům podle her vůbec. Škoda jen, že následné pokračování z roku 2012 kvalitou silně pokulhává za prvním dílem.

Resident Evil
Rok 2002
Země původu: v koprodukci Velké Británie, Francie a Německa
Režisér: Paul W. S. Anderson

Když v roce 1995 natočil Anderson film Mortal Kombat, nebyla ještě značka Resident Evil na světě. Jenže za několik málo let už znal sérii snad každý, kdo miloval survival horor a kvalitní hry. Filmů se zombiemi byla v minulosti natočena již pěkná řádka, a tak se zdálo, že je toto téma již dostatečně vytěžené, ale nebyl by to Anderson, kdyby si opět neprosadil svou. K velkému zklamání fanoušků herní série a hororových příběhů se scénáře chopil sám Anderson, a tak padla lákavá představa a počáteční náznaky, že by se filmový Resident Evil mohl stát scénáristickým comebackem Georgea A. Romera, mistra hororových filmů, jehož dílem se kdysi RE inspiroval. Anderson si s příběhem příliš hlavu nelámal, vytáhl to, co se mu nejlépe hodilo z druhého dílu - zřejmě nejznámějšího a nejoblíbenějšího - a obalil to klasickým béčkovým akčním klišé. Posunul tím žánr, který si tehdy série ještě úzkostlivě střežila, do podoby akčního filmu, za což byl kritizován především fanoušky a dokonce samotnou společností CAPCOM, ale s odstupem času můžeme s nadsázkou a trochou jízlivosti říci, že Anderson dokázal správně odhadnout směr, jímž se bude v budoucnu RE ubírat. Do hlavní role byla obsazena vždy dokonale upravená kráska se slovanskými kořeny Milla Jovovich, pro kterou se posléze role smyšlené postavy Alice, jež bojuje po boku slavných postav ze série proti ďábelské korporaci Umbrella, stala skvělou příležitostí, jak se téměř každé dva roky dostat do kin po celém světě. Kvalita prvního filmového Resident Evil je však bezesporu slušná a přinesla i několik „lekavých“ momentů. A protože je Anderson mistr nad mistry v tom, jak z minima vytěžit maximum, v současnosti se již připravuje šestý díl, čímž se může filmový Resident Evil pochlubit zajímavým primátem: už brzy bude mít stejně dílů, jako herní předloha.

Tekken
Rok: 2010
Země původu: v koprodukci Japonska a USA
Režisér: Dwight H. Little

Osud série Tekken byl v mnohém podobný Mortal Kombat. Také Tekken původně vznikl na Arcadech a zažil si svá nejlepší léta v 90. letech, kdy se kromě konzolí objevil i na PC. Oproti Mortal Kombat se Tekken vždy snažil tvářit o něco vážněji a pečlivě rozšiřoval příběhy svých hrdinů. Tím si získal srdce mnohých a dokázal si prakticky až do dnešních dnů udržet monopol v žánru bojovek. Opět tak bylo zřejmé, že je pouze otázkou času, než někde napíše scénář a zpustí první klapku. Jenže oproti předpokladům bylo filmové zpracování vypuštěno do světa až v roce 2010, kdy - jak asi většina z nás ví - Tekken již tolik nezářil a celý žánr prožíval krizi identity, jelikož v dnešní době již prakticky moc není kam jej posouvat. To nebyla dobrá startovací pozice pro film, za jehož kamerou usedl do režisérského křesla H. Little, který měl nejen malý rozpočet, ale i podprůměrný scénář. Výsledek tomu také odpovídal, neboť filmu chyběly nejen předpoklady k tomu, aby byl alespoň úspěšný ve svém žánru, ale tím, že si scénáristé vymysleli vlastní svět a schéma turnaje o krále Železné pěsti, přičemž do příběhu zasadili jen hrstku postav, z nichž některé ve filmu nakonec vůbec nebojovali, popudili proti sobě příznivce herní série už od začátku a dočkali se také příkrých odsudků z Namco. Katsuhiro Harada, ředitel vývoje Tekken série, dokonce nešetřil ostrými slovy, když krátce po zveřejnění filmu prohlásil: „Ten hollywoodský film je hrozný. Vůbec jsme neměli příležitost na něj dohlížet, jelikož přísná smlouva s nimi nám v tom zabraňovala…“ A protože si film nedokázal získat větší pozornost, která by producentům alespoň vrátila zlomek vynaložených nákladů, je v současnosti na filmový Tekken pohlíženo dosti přísně i z vyšších a zasvěcenějších kruhů filmových producentů Tím však nechceme říct, že by se jednalo o odpad, jen v tomto případě od filmu opravdu nic převratného a potěšujícího nečekejte, obzvláště, patříte-li do okruhu těch, co některou z her Tekken hráli.

Hitman
Rok: 2007
Země původu: v koprodukci Francie a USA
Režisér: Xavier Gens

Hitman je jednou z mála herních sérií v našem žebříčku, která původně vznikla na PC, odkud se později rozšířila na většinu konzolí. Za více jak desetiletí si tato série akčních adventur, říznutých stealth prvky, našla celé zástupy fanoušků, kteří holdují ponuré atmosféře a morálně rozporuplným hrdinům. Agent 47, geneticky upravený nájemný vrah, si velmi rychle našel cestu i na filmová plátna, o což se postaral kontroverzní francouzský režisér Xavier Gens. Kontroverzní z toho důvodu, že obecenstvo jen těžko a dlouho rozdýchává jeho tituly typu „The Divide“, na druhou stranu, kdo jiný by se pro úkol natočit Hitman hodil lépe? Ale jak už to v podobných případech bývá, z velkých a silných prohlášení 20th Century Fox, který zaštítil produkci filmu, nakonec mnoho nezbylo. Ano, mohli bychom na následujících řádkách jmenovat klasické neduhy, jichž se filmaři při převádění herních klasik na plátna kin dopouštějí téměř s pravidelností, ale bylo by to zbytečné, jelikož jsme se jich už výše nahoře několikrát dotkli. Důležitý je názor fanouška her a běžného diváka. Zatímco hráči film ztrhali za minimum inspirace hrami, divák odcházel z kinosálu s pocitem, že viděl pouze další z řady akčních thrillerů, který se navenek snaží tvářit vážně, ale uvnitř byl jen nevábnou dužinou. Skoro jako kdyby podtext filmu: „Nemá jméno, nemá minulost, nemá slitování.“ byl nepřímo i jeho charakteristikou a zdůrazňoval, že bez hry by se stal jen schránkou bez hlubšího smyslu. Ani citlivost pro casting, kdy si holohlavého agenta zahrál Timothy Olyphant, jemuž filmový průmysl dal vzápětí hned několik příležitostí, jak zazářit ve zvučných filmech po boku slavných hereckých jmen, nedokázal zastřít pravdu: jedná se o průměrný žánrový film, který se ke hře chová dosti macešsky. Na druhou stranu ale dokázal Gens s filmem vydělat nějaké zlaťáky, takže bychom se v roce 2015 měli dočkat pokračování.

Max Payne
Rok: 2008
Země původu: v koprodukci Kanady a USA
Režisér: John Moore

Vynikající third-person shooter série Max Payne, která odpovídá přísným kritériím vyhledávaného žánru noir, byla na začátku minulého desetiletí stvořena lidmi z Remedy, kteří byli velkými fanoušky filmů. Proto bylo jaksi přirozené, že i v tomto případě se filmové podoby dočkáme velmi brzy. Herní série je všeobecně ceněna za průkopnickou práci s technologií motion capture a obohacením gameplaye a recenzentské terminologie o pojem „bullet time“. Když se tak o režisérský post ucházel John Moore, který je sám průkopníkem nejmodernějších filmových a trikových technologií, byli fanoušci u vytržení, vždyť se zde rýsovala dokonalá kombinace, která zaváněla velkým úspěchem. Očekávání vystupňoval i sám Moore, který sebevědomě prohlašoval, že má v úmyslu natočit nikoli minimálního nebo středního Max Paynea, ale skutečně věrný film, který bude zapadat do celkového univerza a divák nepozná rozdíl mezi hrou a filmem. Propaganda zabrala na výbornou, neboť film se stal na podzim 2008 v USA jedničkou v tržbách a návštěvnosti za první víkend, což bývá pokládáno za základní předpoklad k tomu, aby si film na sebe nejen vydělal, ale aby se také odrazil k tučným ziskům. V tomhle ohledu nakonec film rozhodně nezklamal, ale bylo tomu tak i s kvalitou snímku? Příběh newyorského policisty s nepříliš radostnou minulostí, kterého si zahrál muž s drsným zevnějškem Mark Wahlberg, sice do kina diváky přitáhl, ale ti museli po zhlédnutí snímku konstatovat, že se jim dostalo pouze zážitku v podobě průměrné detektivky, která hrála více na efekt, než na navození pocitů napětí a trudnomyslnosti nad zkažeností světa kolem nás, v čemž herní série vždy kralovala. Věčná škoda, neboť téma je jistě zajímavé a technologická stránka filmu zdařilá.

Princ z Persie: Písky času (v originále Prince of Persia: The Sands of Time)
Rok: 2010
Země původu: USA
Režisér: Mike Newell

Jednu z nejstarších a nejoblíbenějších herních sérií na PC a později i na konzole, která vznikla na motivy středověké arabské sbírky pohádek a bájí „Tisíc a jedna noc“, se v roce 2010 rozhodl natočit režisér Mike Newell, který měl za sebou již řadu kvalitních snímků, včetně jednoho z dílů Harryho Pottera. Tato skutečná herní klasika a srdcová záležitost hned několika generací hráčů si důstojné filmové zpracování zasluhovala ještě více, než mnohé jiné hry, které v našem žebříčku máme. Očekávání byla vysoká, jak by také ne, když si produkci vzal na starost Jerry Bruckheimer, který již před tím dokázal ze zdánlivě neživotaschopného tématu vytvořit komerčně úspěšnou sérii „Piráti z Karibiku“. Naneštěstí nebyla očekávání zklamána - tedy pokud nepatříte k fanouškům her, protože ti byli jako obvykle rozčarováni, ale zde vyvstává hlubší otázka, zdali je vůbec možné natočit film na motivy her, který by hráči přijali, když se de facto jedná o dva rozdílné světy a principy vyprávění, předávání zkušeností a navazování zábavy - a filmový Princ z Persie vydělal celosvětově více než 335 milionů dolarů, čímž se stal suverénně nejvýdělečnějším filmem natočeným podle herní předlohy a s odstupem tak za sebou zanechal podobně komerčně úspěšný titul Lara Croft: Tomb Raider. Paradoxně se filmu naopak nedařilo v zemi původy, tedy v USA. Kritika se nedovedla příliš shodnout na tom, zdali se jedná o důstojného zástupce žánru, nebo naopak o obvyklý letní blockbuster, ale shoda panovala v tom, že se podařilo po dlouhé době konečně natočit „herní“ film, který dával smysl a dokázal obstát v konkurenci ostatních filmů. Pro zajímavost uvedeme, že o hudbu k filmu se postaral Harry Gregson-Williams, který je znám především jako tvůrce nezapomenutelných soundtracků k sérii Metal Gear Solid.

Super Mario Bros.
Rok: 1993
Země původu: v koprodukci Velká Británie a USA
Režisér: Rocky Morton, Annabel Jankel, Dean Semler, Roland Joffé

Zatímco Maria známe snad úplně všichni, pro mnohé bude tento film cizí a zřejmě o něm nikdy neslyšeli, a to i přesto, že je jedním z prvních filmových počinů, který vznikl na motivy nějaké světoznámé hry, přičemž jej kdysi v požehnané době 90. let dávaly české televize i ve večerních vysílacích časech (inu, jiná doba). Je svým způsobem příznačné, že první hrdina herního světa, který prostoupil filmové plátno, je Mario od Nintenda, jelikož je to nesmrtelná ikona a pravděpodobně nejoblíbenější série světa, která ovlivnila v tvorbě i některé dnešní herní designéry a režiséry. Není zde nutné rozvádět, co stálo za vznikem filmu, nebo kdo jej měl na svědomí. Stejně tak jako nastínění nějakého hodnocení, neboť to je titul, který vznikl již před tak dávnou dobou a v jiných časech, že dnes je spíše raritou, na kterou se mohou lidé podívat spíše ze zajímavosti, nežli aby v ní hledali hlubší zábavu. Svým ztvárněním je navíc film rodinnou komedií s mnoha prvky, jež by v dnešní době již nefungovaly. Kdo má zájem, film si jistě opatří - legální cestou, samozřejmě - a navrátí se do svého dětství. Za zmínku stojí, že v roli hlavního zloducha Koopa, který vládne tvrdou rukou dinosauřímu světu v podzemí Brooklynu, se představil talentovaný Dennis Hopper, kterého si pamatujeme i z jiných filmů, kde většinou hrál charismatické záporáky.

Místo závěru…
…nahlédneme do nepříliš vzdálené budoucnosti, abychom viděli, které další filmy podle her nás čekají, a že jich není zrovna málo, o tom se přesvědčíme hned vzápětí. Předně musíme zmínit Metal Gear Solid, poslední z konzolových velikánů, který ještě nedostal filmovou podobu. Otec série Hideo Kojima se do režisérského křesla sice neposadí, ale jako odborný poradce bude vítán, o to více, že MGS bez něj si zatím nikdo nedokáže příliš představit. Přesto naděje umírá poslední. Pod záštitou Columbia Pictures se film objeví v kinech nejdříve v roce 2015. Prozatím tak ani nevíme, kdo si zahraje legendárního Snakea, a to i přesto, že Kojima by v této pozici nejraději viděl Hugh Jackmana. Přibližně ve stejnou dobu by nás měl ohromit Warcraft, o kterém zatím mnoho nevíme, nehledě na to, že mánii nevyvolala původní série strategií, ale až ďábelsky chytlavé MMORPG. Jisté ale je, že se bude jednat o fantasy, které mělo původně zachycovat děj z období WarCraft II: Orc and Humans a WarCraft III: Region of Chaos, ovšem vzhledem k podobnosti tématu s trilogií LOTR muselo být od původního konceptu upuštěno. Relativně nedávno byly oznámeny také filmové podoby nejslavnější závodní série Gran Turismo, brilantní akční stealth řežby Assassin's Creed nebo Watch_Dogs. Navíc už v brzké době k nám dojede i filmový Need For Speed, který zatím z traileru vypadá tak nějak všelijak, jen ne kvalitně. Budoucnost tedy bude zdá se znovu patřit fenoménu, který má tolik příznivců a odpůrců zároveň. Ale to je pro dnešek vše a neshledanou někdy příště…

Lara Croft - Tomb Raider

,

Komentáře