Recenzovaná verze: PlayStation 4

Nadešel vhodný čas postavit se nepříjemné pravdě čelem: posledních zhruba deset let prochází Final Fantasy těžkou krizí identity a stagnací. Nebýt excelentních HD remasterů minulých dílů, úspěšné Final Fantasy XIV Online – ovšem až ve své druhé a přepracované verzi, neboť ta původní byla propadákem se vším všudy - a také před časem odhaleného remaku legendární FF VII, série by pravděpodobně přežila jen s velkými obtížemi. Square Enix nezbývá nic jiného, než se zaměřit na to, co sérii kdysi činilo jedinečnou, a při tom se snažit nalézt všeobecně přijatelné východisko z bludného kruhu. Východiskem může být FF XV, která vsadí na otevřený svět a akční hratelnost, tj. prvky, jež série doposud brala pošetile na lehkou váhu, a to i přesto, že hlavní vývojové trendy ve světě mluví zcela jasně. Opětovným nalezením správné cesty a snahou po získání nových FF fanoušků se může stát naopak World of Final Fantasy, za kterou stojí jako režisér a scénárista Hiroki Chiba, kterému v roli producenta kryje záda Shinji Hashimoto. Oba pánové s velkými zkušenostmi z FF světa si řekli, že pádnou odpovědí na zvyšující se nezájem mladších hráčů o Final Fantasy bude vytvoření originálního titulu, který by v odlehčeném podání představil mladé generaci podmanivý svět celého univerza, a tak znovu nastartoval onu jiskru nekonečné fantazie.

Samotná myšlenka vměstnat hlavní styčné prvky a postavy známé série do jediného titulu není nijak originální. Narážíme na ní i u jiných herních sérií. Koneckonců Square Enix se již může pochlubit kvalitním crossover počinem, a to titulem Dragon Quest Heroes, který po právu obdržel pozitivní recenze a ohlas u fanoušků. V podobném duchu se nese také stále populárnější série Kingdom Hearts, kde účinkují i někteří z FF protagonistů. Bylo tedy jen otázkou času, kdy dojde na samostatný projekt i u FF. Hiroki Chiba je zkušený matador, jehož talentovaná ruka se dotkla takových úspěšných počinů jako Dirge of Cerberus: Final Fantasy VII a Final Fantasy Type – 0 (pravda, také překvapivě i nepříliš kvalitního titulu Lightning Returns: Final Fantasy XIII). Ve World of Final Fantasy se mu proto podařilo poměrně snadno vytvořit originální svět spojující to nejlepší z FF, a to způsobem, který je mimořádně citlivý k vzájemným odlišnostem FF světů a jejich nezapomenutelných postav. World of Final Fantasy je zcela svébytnou hrou, kde folklór Final Fantasy tvoří pouze kulisu, i když důležitou. Je to samostatný organismus, který však zároveň slouží jako nenucená reminiscence na FF ságu. Za to patří největší dík právě schopnému režisérovi a scénáristovi, jenž zde z ostatních FF postav neudělal žádný trapný přívěšek, ale pečlivé soukolí logicky vyhlížející příběhové struktury.

Příběhová linka sice není ve World of Final Fantasy nijak obšírněji rozvětvena, ale na poměry podobně laděných FF působí dobrodružství obou hlavních protagonistů až překvapivě vyspěle a propracovaně. Hlavními postavami jsou sourozenci Lann a Reynn, kteří se potýkají s akutní ztrátou paměti, což je vtipná metafora k původním jednociferným dílům FF série, kde byla amnézie na denním pořádku. Pro sourozence se ukáže být východiskem z nepříjemné situace kouzelný portál vedoucí do světa Grymoire, kde mohou nelézt otázky, které hledají. V odkrývání tajemství Grymoire nám tvůrci servírují nejen mimořádně zábavný, originální a pohádkově laděný příběh, ale nenuceně nás seznamují s postavami, lokacemi a také monstry FF světa. Je to škola hrou, kdy se na vlně lehkosti sveze nejen po sentimentu dychtící hráč znalý souvislostí, ale i nováček, kterého k FF přivede vlastní zvědavost a touha odhalit, v čem tkví přitažlivost celé ságy. Hiroki Chiba na to šel chytře, neboť se rozhodl pro vyváženost mezi jednotlivými díly a zároveň mezi FF univerzem na jedná straně, a specifičností světa Grymoire na straně druhé. Jaké známé tváře a lokace na nás ve hře čekají?

Nechceme prozradit nic podstatného z příběhu, ale nepochybíme, když uvedeme, že se vedle oblíbených protagonistů typu Terra (FF VI), Cloud (FF VII) nebo Tidus (FF X) ve hře objeví i méně známí hrdinové jako Refia (FF III), Shelke (Dirge of Cerberus: FF VII) či Sherlotta (Final Fantasy Crystal Chronicles). Z lokací se naopak můžete těšit na návštěvu celé řady ikonických míst od Castle Cornelia (FF I), přes Nibelheim (FF VII), až po Besaid Island (FF X). Výtečnou prací produkčního týmu pak je skutečnost, že mnoho postav dabovali stejní herci jako v originální hře, což potěší nejednoho fanouška. Ve hře se tak se svým dabérským uměním mihne třeba Troy Baker (Snow) nebo James Arnold Taylor (Tidus). Aby toho nebylo málo, postavu dobráckého, avšak zbrklého Lanna vynikajícím způsobem namluvil Josh Keaton. Že vám toto jméno něco říká? No, mělo by, vždyť tento člověk daboval třeba legendárního padoucha Ocelota v MGS 3. Důvodem, proč se tak obšírně věnujeme právě tomu, kdo se všechno ve hře objeví, a která místa navštívíme, má svůj důvod. Square Enix to totiž vzal se svým multikulturním výletem do světa FF vskutku vážně, a tak neváhal postupovat s co největší úctou k originálním FF titulům, a to je věc, kterou musí každý pravověrný fanoušek celé ságy ocenit. Aby toho nebylo málo, je OST tvořen z větší části remixy známých hudebních podkladů, přičemž navrch přidává i samostatné tóniny, které zaujmou a podkreslí sourozeneckou cestu za poznáním vlastní minulosti i historie jedné fenomenální ságy.

Stejně jako je uvážlivá a okouzlující Reynn, pak je podmanivá i celková stylizace hry, která stojí na zjednodušené, avšak stabilní prezentaci. Není nouze o malebné krajiny, precizně vymodelovaná města, roztomilé anime filmečky a fenomenální znázornění dvou rovin světa. Ve světě Grymoire totiž žijí všechny postavičky jako malí trpaslíci s obří hlavou, kterým se říká „Lilikins“. Znalci japonského kresleného umění ihned rozpoznají, že se jedná o nezaměnitelný a na japonských ostrovech celkem běžně používaný autorský rukopis. Lann a Reynn vstupují do Grymoire naopak ve své pravé fyzické podobě jako „Jiants“, ačkoli na sebe mohou vzít i druhou podobu, a tak vystupovat coby Lilikins. Někdy to bude i nezbytně nutné, protože v Grymoire ne úplně vše vyřešíte jako párek mluvících a strach budících obrů. Monstra, a že jich je svět za kouzelným portálem plný, se nazývají Mirages. A dost možná to někoho nyní překvapí, ale Mirages plní ve hře podobnou úlohu, jako Pokémoni. Jsou to monstra všemožných tvarů a schopností, které je někdy nezbytné ulovit. Existují jich desítky a každý z nich je individualitou sám o sobě. Ochočení Mirages, které lze lapit podobným způsobem, jako Detektiva Pikachu a spol., vystupují po boku obou sourozenců nejen jako jejich spojenci v bitvách, ale též jako dopravní prostředky nebo pomocníci na cestách. To když je například potřeba odklidit z cesty všemožné překážky.

Jelikož je World of Final Fantasy de facto výletem do historie FF ságy, musejí také bojový systém a samotná hratelnost nést archaickou patinu. Je sice pravda, že věrnost tradici nemohla být ve hře ztělesněna jiným způsobem, než zachováním legendárního Active Time Battle (ATB) systému a přísnou lineárností, ale pokud se Square Enix domnívá, že si tímto získá mladší a nyní mnohem náročnější publikum, pravděpodobně nebudou výsledky příliš uspokojivé. Ano, World of Final Fantasy je krásnou hrou s myšlenkou, hloubkou a precizním důrazem na styčné body FF série, ale ve svém herním motoru nepřináší nic originálního. Tento JRPG pokrm naštěstí dokáže nasytit na téměř 40 hodin čisté herní zábavy, a to rozhodně není cifra k zahození. Avšak nezanedbatelnou část této částky strávíte na bojišti. Věc, kterou totiž dokáže World of Final Fantasy pořádně potrápit, a co silně evokuje návrat do časů 80. a 90. let, je intenzivní kadence náhodných soubojů, a to obzvláště ve druhé části příběhu, kde dokonce silně narušuje plynulost hry. To však neznamená, že souboje nejsou zábavné. Naopak! Pravdou je, že pohladí po duši každého, kdo stále neochvějně trvá na konzervativních základech série a odmítá změny, jež přinesla svého času jako první FF XII. Je to ATB v moderním hábitu, kde se klade důraz na rychlost, plynulost a lehkost. Co se cení je také možnost později v boji přivolat na pomoc miniatury oblíbených FF hrdinů, s nimiž se již Lann a Reynn potkali, nebo dokonce využít služeb známých božstev Shivy, Ifrita nebo Odina...

Souboje mají navíc velkou nápaditost, to když musíte každé ze dvou postav, a to ještě v obou jejích formách (Lilikins a Jiants), vyčlenit dva příšeří společníky, díky čemuž se pozitivní a také negativní elementy všech sčítají. Mirages můžete v průběhu bitvy nechat buď bojovat po boku svých pánů, či je vyskládat úhledně podle velikosti a váhy na sebe, díky čemuž si vás snadno spletou s cirkusovým akrobatem, avšak znásobíte tím svou sílu. Vzhledem k tomu, že Mirages mají vlastní vývojovou křivku (velmi podobnou Sphere Grid z FF X) s originálními schopnostmi, přičemž většina z nich disponuje mnohdy až třemi fázemi evoluce, nabízí se velký prostor pro kombinace a svobodný rozvoj. Otázka však zní, kde svou postupně se zvyšující sílu využít. Hra je totiž velmi lineární a nebýt několika málo postranních questů, miniher a tradiční bojové arény, podobala by se spíše rychlému projíždění stanic po úhledně postavené železniční rovině, než komplexnímu světu hýřícímu neprobádanými končinami. Světová mapa totiž téměř neexistuje, neboť vše je napěchováno do malého prostoru asi jako celá existence před Velkým třeskem. A to je velká škoda, neboť žánr RPG je založen na prozkoumávání a objevování, což jsou aspekty, které u World of Final Fantasy chybí. Dungeony jsou sice povětšinou malé, ale naštěstí plné puzzlů, z nichž některé by vyřešilo i šestileté dítě, avšak u jiných se pořádně zapotíte. To se týká především záludných hlavolamů, kdy musíte na speciální podstavce vyskládat Mirages požadované váhy a elementů. Když vám nějaký Mirages chybí, budete si jej muset zaopatřit, a to často v jiné lokaci. Sympatická je naopak obtížnost hry, kde se snadnější pasáže střídají s těžšími. Platí to i o soubojích s bossy.

World of Final Fantasy je kvalitní, poctivá a velmi přitažlivá hra, jež na jedné straně servíruje hráčům to nejlepší, co může FF série nabídnout, tj. dobrý příběh, zábavné postavy a svižné souboje, na straně druhé však nešťastně zkopírovala i stinné stránky všech minulých dílů, a to především v rovině linearity, malé míry volnosti a náhodných soubojů. Jedná se tak o návrat ke kořenům poměrně dvojsečný, který bude daleko více těžit z nostalgie pamětníků a starších hráčů, než získávat pro sérii nové zástupy oddaných fanoušků. Jedná se ale o podařený FF spin-off, pravděpodobně jeden z nejlepších v tomto desetiletí, a také důstojnou oslavu vydanou v předvečer třicátých narozenin Final Fantasy. Vzhledem k očekávání, která nebyla nijak velká, můžeme World of Final Fantasy vlastně jen poděkovat, že upustil od nebezpečných a nevyzpytatelných pokusů, a namísto toho vsadil na klasiku, která si své příznivce vždy najde. Navíc můžeme konstatovat celkem povzbudivý fakt, že se Square Enix skutečně podařilo zastavit úpadek a stagnaci své klíčové značky, jež se tak může znovu nadechnout k lepším zítřkům. Podaří se to již FF XV, k níž se upínají velké naděje? To jest otázka, na kterou budeme znát odpověď už zhruba za měsíc. Na rozhřešení budoucího osudu FF série jste všichni samozřejmě zváni. Tak tedy za měsíc...