The Outer Worlds 2

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Dobrá zpráva hned na začátku. The Outer Worlds 2 je The Outer Worlds, takže pokud se vám líbil předchůdce, budete hodně nadšeni a nákup mohu jednoznačně doporučit. Pokud vás neoslovil, The Outer Worlds 2 pro vás určitě není, protože jde o totéž, jen ve větším rozsahu a propracovanější verzi. Opět jde tedy o jakousi sci-fi verzi Falloutu (ostatně Obsidian stojí za oblíbeným Fallout: New Vegas) říznutou sérií Bordelands, ať už jde o některé mechaniky, možnost rozhodování, satirické pojetí a další prvky. Už na začátku je ale možné si všimnout, že vývojáři měli tentokrát na hru mnohem větší rozpočet, když nemuseli prosit fanoušky o finanční podporu, jako tomu bylo dříve u jeho her, než je získal pod svá křídla Microsoft. Hra je díky tomu podpořena pěknými filmečky a vůbec mnohem vyššími produkčními hodnotami. Na druhou stranu je ale také vidět, že vývojáři měli naprostou svobodu a mohli naplnit svoji kreativní vizi.

Jestli už moc nevíte, co se v prvním dílu The Outer Worlds stalo, případně jste ho vůbec nehráli, zase tak velký problém to není. The Outer Worlds 2 má vlastní zápletku, která na tu předchozí ani trochu nenavazuje, a má i vlastní jedinečné postavy. Ve hře se zhostíte role agenta velké organizace Earth Directorate, jenž má za úkol v systému Arcadia vyšetřit ničivé časové trhliny, které se začaly objevovat a způsobují jeden velký chaos, a o které vedou boje tři znepřátelené a naprosto odlišné frakce. Mezi nimi je náboženská skupina Order of the Ascendant, zástupci korporací Auntie's Choice a autoritářská skupina Protectorate. Jak asi tušíte, o střety nebude nouze, rozhodně nepůjde o nic snadného a nakonec to vyústí v záchranu samotného systému, ale musím uznat, že příběh o politických intrikách má několik dobrých momentů, zvratů a celkově dobrou prezentaci. Co je už horší, jsou méně zapamatovatelné a zajímavé postavy, které budete potkávat. Nepřišlo mi, že by nějaká měla větší hloubku, abych si ji mohl oblíbit a třeba se k ní i vracet. To je u hry, která staví především na příběhu a jeho ovlivňování, trochu škoda. 

Ještě než se dostanete do hry, objeví se před vámi komplexní editor hlavní postavy, který je nesmírně důležitý. Naleznete vše, abyste si mohli hlavního hrdinu upravit k obrazu svému. Můžete hrát za muže nebo ženu, ale také měnit obličej a různé doplňky. Tohle vše je jen kosmetického rázu, ale editor následně pokračuje výběrem příběhového pozadí vašeho hrdiny, které má zásadní vliv na dialogy, ale i další věci, které můžete následně ve světě dělat, případně jak na vás ostatní NPC postavy nahlížejí. Jde o první klíčové rozhodnutí, ale rozhodně ne poslední. Následně totiž musíte vybrat ještě vlastnosti, a to jak ty pozitivní, tak negativní, a ty mají docela zásadní vliv na hratelnost. Já třeba tohle docela dost podcenil a vybral si negativní vlastnost Hloupost, která mi následně uzamknula 5 dovedností, do nichž jsem nemohl během hraní investovat body, a tím tak přišel třeba o hackování.

Těžké volby vás ale budou provázet po celou dobu hraní The Outer Worlds 2. Dalo by se říci, že každý hráč zažije dle svých voleb originální dobrodružství, a to nejen kvůli počátečním rozhodnutím, ale i tím, jak se bude rozhodovat během samotného hraní. Dialogy mají mnoho možností a můžete si skrze ně získat spojence ve zmíněných frakcích, ale i nepřátele, kteří po vás půjdou. Úkoly pak jsou kolikrát neskutečně košaté. Třeba hned na první planetě jsem se musel dostat do jedné cílové lokace přes most, kde ovšem hlídkovala jedna z frakcí a měl jsem tak most pro sebe uzamčen. Mohl jsem ale splnit úkol, aby mi byl přístup odemčen, případně jiný, abych mohl jít jinou cestou. A také byla možnost se pustit do konfliktu a most vystřílet. Jde ale jen o jednu z ukázek, jak přistupovat k řešení různých problémů a úkolům obecně. V tomto hra dává hráčům hodně velkou svobodu, stejně jako třeba Baldur's Gate 3. Ano, na volbách už stavěl první díl, ale zde jsou ještě propracovanější a hrají důležitější roli.

Než jsem se do The Outer Worlds 2 pustil, přečetl jsem si svoji recenzi na první díl, abych věděl, co se mi na něm líbilo a kde naopak byly rezervy. Hned jsem si všiml, že jsem trochu kritizoval menší lineárnější lokace, kde nebyl moc velký prostor pro průzkum. S radostí mohu říci, že v druhém dílu je tato výtka vyřešena. Podíváte se hned na několik vizuálně působivých a rozmanitých planet, ať už je to malebný Eden nebo ledem pokrytý Cloister. Jednotlivé planety mají nejen krásný design, ale jsou hlavně i mnohem větší a můžete je více prozkoumávat. Rozhodně to nejsou jen nudle, ale větší otevřenější plácky, kde můžete najít tajnou laboratoř, tábor jiné frakce či jeskyni. Průzkum je vlastně i docela důležitý, protože tak nacházíte klíčové předměty a je hodně spjat i s plněním vedlejších úkolů, kterých je mnohem více než v prvním dílu, a co je nejpodstatnější, jejich kvalita je také o řád jinde. Neplnil jsem prakticky žádný úkol, který nebyl zajímavý a působil jako výplň a snaha natáhnout herní dobu. Pokud bych měl jednotlivým lokacím něco vytknout, jsou to po vzoru moderních akčních her chybějící eventy či nějaká náhodná setkání. Takto světy působí trochu staticky, pouze jako jedna velká hezká kulisa, což je škoda.

Vývojáři nezapracovali pouze na světech, které postupně navštívíte, ale také na samotné hratelnosti a hlavně střetech s protivníky. Vývojáři už před vydáním zmínili, že se nechali pro gunplay, využívání různých gadgetů a plynulý pohyb inspirovat oblíbenými hrami jako Destiny, Borderlands a Call of Duty. A opisování v tomto dopadlo velmi dobře, protože přestřelky s protivníky jsou zábavnější, uspokojivější a celkově mnohem lepší než v prvním dílu. Bojovat budete nejen proti členům různých frakcí, které mají i obrovské roboty, ale také kolikrát bláznivě vypadajícím mimozemským tvorům, obývající jednotlivé planety.

Rozmanitost protivníků je ale i tak ve výsledku menší, než bych si přál a hlavně ve druhé polovině se už dost opakují. Co mi i trochu vadilo, je absence více zajímavějších bossů. Vlastně tu není žádný, který by mi utkvěl v paměti. Rovněž nemohu pochválit skutečnost, že protivníci mají ve světech jasně dané umístěné a jakmile je jednou zabijete, už se následně nikdy neobjeví. Výsledkem toho je, že když navštívíte planetu znovu, běžíte delší dobu jen pustým světem, v němž se nic neděje. To by se dít nemělo. No a rovněž je slabší umělá inteligence, která má své limity a neduhy. Protivníci jsou prostě hloupí, a ačkoliv se dokážou krýt, často běhají tupě po bojišti.

Co dopomáhá zábavným střetům s protivníky, je velké množství zajímavých zbraní, z nichž je možné střílet nebo s nimi mlátit protivníky. Ano, je možné i bojovat na krátkou vzdálenost díky různým sekáčkům, pilám a tak dále. Daleko přitažlivější jsou ale určitě palné zbraně. Na začátku jsem dostal jen docela normálně vypadající revolver, ale postupně dojde i na samopaly, pušky a další vizuálně a funkčně mnohem zajímavější a nápaditější kousky, z nichž je prostě zábava střílet. Já si hodně oblíbil speciální Chainspark Cannon, který střílel blesky. Ty dokážou způsobovat masivní zranění každému protivníkovi, a to i robotům, navíc paprsky se kolikrát odrážely mezi protivníky a způsobovaly neskutečné peklo a vizuálně pěknou podívanou. Kromě velkého množství zbraní nechybí ani granáty či různé vychytávky. Třeba možnost zpomalit čas či na malý čas si dát štít. Možností je i hrát potichu skrze stealth, i když jsem mu popravdě tu moc na chuť nepřišel. Vývojáři ale tohle umožňují, a u tohoto způsobu hraní zase oceníte gadget rozkládající protivníky.

Je pravda, že The Outer Worlds 2 je hra pro jednoho hráče a na kooperaci či kompetentní hraní tedy můžete zapomenout. Přesto se do úkolů a průzkumu planet nemusíte pouštět sami. Stejně jako u prvního dílu si budete moci naverbovat skrze vedlejší úkoly šest charakterově naprosto odlišných společníků, kteří pak mohou chodit s vámi a pomáhat vám. Na začátku to byl u mě robot Val a agent společnosti Earth Directorate Niles, ale později se ke mně připojila i vražedkyně Marisol a obrněnec Tristan s dvouruční těžkou zbraní, který je takovým tankem na krátkou vzdálenost. Se všemi společníky je možné si navíc během hraní vytvářet hlubší vztah a plnit pro ně vedlejší úkoly, díky čemuž se o nich dozvídáte další podrobnosti, ale zároveň i ovlivňujete jejich příběh, což je určitě fajn. Stejně jako možnost je levelovat a postupně zlepšovat skrze perky. Co ovšem zamrzí, je rozporuplná kvalita společníků. Zatímco některé jsem si oblíbil, jiní mi přišli maximálně nezajímaví a jejich linky mě moc nebavily. Umělá inteligence společníků je ale solidní. Nepletou se zbytečně do cesty, a když už se tak stane, uhnou nebo je možné je jednoduše proběhnout. Navíc dokážou i pomoc během akce, ať už odpoutáním pozornosti nebo likvidací řadových nepřátel.

Protože je The Outer Worlds 2 akční RPG hrou, za plnění úkolů i zabíjení protivníků získáváte XP body a za ty následně levelujete. Za každý level získáte bodíky, které je možné investovat do několika atributů a ty tak posilovat, ale také si skrze levelování odemykáte bonusové perky. U nich si můžete vybrat, jaké budou nejlépe vyhovovat vašemu hernímu stylu. Já si třeba odemkl možnost nosit více než dvě zbraně a také větší poškození pro zbraně a tak dále, protože jsem šel spíše akčnější cestou. Vyladit build je možné i skrze různá brnění, která nemají jen kosmetický charakter. Každé brnění má perky, které přidávají obranu, bonusy pro kritický zásah a tak dále. Během hraní je možné získávat průzkumem i nákupem v automatech či u NPCček plánky, díky nimž je pak možné vyrábět za nasbíraný materiál náboje, nové zbraně, módy, brnění a další vybavení či důležité předměty. Systém výroby je jednoduchý, ale funkční, a dobře obohacuje herní mechaniky. 

U The Outer Worlds 2 se hodně těžko odhaduje herní doba, protože ta je hodně závislá na obtížnosti, ale také volbách, které budete dělat, případně jestli budete světy více prozkoumávat a plnit vedlejší úkoly. Já se do finále příběhu dostal za nějakých 25 hodin s tím, že jsem udělal pár vedlejších úkolů, ale rozhodně jsem nezískal všechny společníky a vše nesplnil I proto jsem si pak po dohrání načetl manuálně uloženou pozici, abych se do dalšího obsahu pustil. Hra totiž po konci neumožňuje dále pokračovat v hraní, ale ani nemá bohužel v současnosti New Game +, kde by bylo možné si vše zopakovat s nahraným levelem a získaným vybavením. Třeba tuto možnost vývojáři v budoucnu přidají, což by bylo fajn. I vzhledem k tomu, že má The Outer Worlds 2 velkou znovuhratelnost, protože na první hraní kvůli rozhodování vše neuvidíte, a ani není možné splnit všechny vedlejší úkoly. Dá se předpokládat, že jen u jednoho průchodu to neskončí.

Když jsem The Outer Worlds 2 poprvé zapnul a dostal se na první planetu, byl jsem popravdě hodně překvapen vizuální kvalitou. Vývojáři zachovali pěknou kreslenou stylizaci po vzoru prvního dílu, ale vše je mnohem hezčí. Už světy mají mnohem více objektů, krásných detailů a působí živějším dojmem, navíc se mi líbí i modely postav a solidní animace i mimika během rozhovorů. Není to stále top, ale rozhodně jde o vysoký nadstandard u podobného typu her. Co musím navíc hodně pochválit, je pěkné nasvícení a fantasticky vypadající efekty, hlavně během akce, ať už jde o elementární výbuchy a tak dále. Celkově je The Outer Worlds 2 vizuálně opravdu působivou a sexy hrou, kterou jsem si po celou dobu užíval.

Nyní se dostávám k optimalizaci. Já hrál The Outer Worlds 2 většinu času na konzoli PlayStation 5 Pro, kde má hned tři režimy zobrazení. Quality se zaměřuje na 4K rozlišení, maximální detaily a 30 fps. Balanced režim má nižší kvalitu, ale stále dynamické 4K rozlišení a hlavně podporu 40 fps. Přítomný je i Performance režim podporující 60 fps, v němž hra běží v rozlišení 1620p a následně je přepočítávána do 4K. Já hrál hru logicky na tento režim a musím říci, že i v něm vypadá moc pěkně, ale framerate dokáže sem tam zazlobit. Hlavně po nahrání uložené pozice se mi stávalo, že hra běžela pouze ve 30 fps, až po několika vteřinách framerate stoupnul. Pokles ale sem tam přišel i během akce, a asi třikrát se mi stalo, že mi hra spadla do menu konzole. Optimalizace tedy má své mezery, ale stále musím říci, že to není žádná katastrofa.

 Vývojáři se nepokoušeli znovu vynalézt kolo, ale staví na osvědčených základech, díky čemuž se mohli zaměřit na to, aby bylo pokračování větší, hezčí a hlavně zábavnější. The Outer Worlds 2 si vás od první minuty získá svým pohlcujícím světem, nádhernými planetami, které lákají k prozkoumávání, solidním příběhem, možností ho dramaticky ovlivňovat a v neposlední řadě zábavnou hratelností, kloubící napínavou akci, chytré hádanky a uspokojivý průzkum. Pokud by hra dokázala nabídnout i zajímavější postavy, případně větší rozmanitost nepřátel a náhodné eventy ve světech, neváhal bych udělit ještě vyšší hodnocení. Ta osmička je ale zasloužená a jsem toho názoru, že The Outer Worlds 2 je povinností pro každého fanouška prvního dílu, ale také hráče, kteří mají rádi kvalitní sci-fi či akční RPG hry.