The Last of Us: Part II Remastered

recenze  92
Martin Šmíd, 16. 1. 2024 16:00
První The Last of Us, který přinesl strhující cestu Joela a Ellie napříč post-apokalyptickými Spojenými státy, patří k nejlepším videohrám historie. Hlavně pro výborně napsaný příběh, skvělé zahrané hlavní i vedlejší postavy, s nimiž se dokázal každý hráč hned sžít, ale také jedinečnou atmosféru a zábavnou hratelnost. Není divu, že jsme se následně dočkali komiksů i povedené seriálové předlohy, která se na HBO Max stala obrovským celosvětovým hitem a přinesla tak možnost nahlédnout do světa, jenž byl zdecimován houbovou infekcí, dalším desítkám milionů lidí po celém světě. Zatímco první díl si oblíbili téměř všichni, druhý díl byl přijat značně rozpačitě, hlavně z toho důvodu, že se vývojáři včele s Neilem Druckmannem rozhodli jít po příběhové stránce jinou cestou, než si fanoušci představovali, a neváhali udělat několik značně kontroverzních rozhodnutí. Já osobně jsem si druhý The Last of Us hodně užil. Pořád si myslím, že jde o jednu z nejlepších her, jaká vznikla na minulou konzolovou generaci, o čemž nejvíce hovoří i mnohá ocenění. Když vycházela konzole PlayStation 5, vývojáři přinesli větší update, jenž do hry přidal podporu pro 60 fps. Už od začátku se ale spekulovalo i o nativní PlayStation 5 verzi, která by mohla přinést další vylepšení a obsah. S jejím oznámením si dali vývojáři pěkně na čas, ale konečně je tu, takže se mohu podívat, co nabízí, a jestli se vyplatí do ní investovat.

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Když se začalo o remasteru The Last of Us: Part II šuškat, docela jsem byl napjatý, kolik si za něj Sony řekne. Bude to plná cena jako za remake prvního dílu nebo tehdy před deseti lety při vydání remasteru prvního dílu pro PlayStation 4? Obava byla určitě na místě, ale nakonec nás čekalo docela příjemné překvapení. Nováčci samozřejmě budou muset zaplatit požadovanou částku, která je přesto příjemných necelých 1200 Kč. Vzhledem ke kvalitě hry i obsahu by si Sony mohla říci klidně víc. Majitelé PlayStation 4 verze, ať už digitální nebo diskové, mohou provést od dne vydání upgrade za 10 euro, což je dle mého férová cena vzhledem k vylepšením, která remaster přináší, ale také novému obsahu. Pokud máte The Last of Us: Part II na disku a provedete upgrade, disk budete muset mít pokaždé v mechanice, ale s tím se asi tak nějak počítá.

The Last of Us: Part II je výborná hra a od vydání se na tom nic nezměnilo. Znovu ji hodnotit by nemělo určitě moc velký smysl, a proto vás raději odkážu na dřívější recenzi, která je stále aktuální, a nyní se budu zaměřovat na novinky, které remaster přináší. A těch nakonec není málo, a dalo by se říci, že se k nám do rukou dostává prakticky kompletní či rozšířená verze, která je určena nejen novým hráčům, ale především fanouškům. Ti budou určitě rádi, že se budou moci do oblíbeného univerza ještě jednou ponořit a prozkoumat ho. Než se dostanu k popisku, tak zmíním, že dodatečný obsah je po prvním zapnutí uzamknut. Pokud se k němu chcete dostat, ať už to jsou bonusové úrovně nebo některé prvky režimu Není návratu, musíte mít hru dohranou. Naštěstí pro hráče, kteří dříve dohráli PlayStation 4 verzi, je možný jednoduchý import uložených pozic, a to přímo z menu hry. Nahrál jsem si proto hned uloženou pozici po dohrání a veškerý nový obsah se mi zpřístupnil a mohl ho začít testovat. Také se mi odemkly i dříve získané trofeje. I když tedy je nutné dodat, že jsem si stejně dal celou hru posléze ještě jednou znovu, ale možnost importovat uložené pozice z PlayStation 4 verze rozhodně chválím.

Pořád skvěle vypadající akce s DualSense podporou

U remasteru každé hry se v prvé řadě řeší hlavně to, jak moc byla vylepšena pro novou platformu. The Last of Us Part II byla už na konzoli PlayStation 4 skvěle vypadající hrou se spoustou detailů, skvělým nasvícením a naprosto fantastickými animacemi, které i dnes nemají konkurenci. Proto asi moc nepřekvapí, že remaster nepřichází s nějakým velkým a na první pohled viditelným skokem, jenž by fanoušky ohromil. On nebyl ani důvod něco zásadně vylepšovat, a tak se vývojáři rozhodli jen zvýšit rozlišení, přidat pár efektů, vylepšit pár textur, zlepšit vyhlazování a zaměřit se na framerate. A to vlastně stačilo, protože remaster vypadá na velké televizní obrazovce neskutečně působivě.

Hra nabízí v základu dva režimy zobrazení. První zaměřený na kvalitu podporuje nativní 4K rozlišení a musím říci, že The Last of Us Part II nikdy nevypadal lépe. Na druhou stranu ale hra při něm běží pouze ve 30 fps. Daleko zajímavější je tak druhý režim zaměřený na výkon. Hra v něm jede nativně v rozlišení 1440p při 60fps. Framerate je stabilní a nezaznamenal jsem části, při nichž by viditelně klesal. Stejně jako u některých jiných first-party her PlayStationu zakomponovali vývojáři i podporu pro VRR (potřebujete televizor s podporou této technologie), přičemž pokud ji povolíte, můžete framerate odemknout a dosáhnout ještě na plynulejší zážitek. A to v obou režimech zobrazení, takže se u nativního 4K nemusíte omezovat pouze 30 fps. Nečekejte ovšem, že se dostanete na stabilních 60 fps, to rozhodně ne, v průměru dostanete kolem 40 fps, ale hra je určitě plynulejší, ovšem s viditelnějšími menšími poklesy v náročnějších scénách.

Hry od studia Naughty Dog jsou charakteristické tím, že mají jen jednu viditelnou nahrávací obrazovku, a to hned na začátku. Následně jsou nahrávací obrazovky kamuflovány filmečky, případně se objevují jen ve chvíli, kdy je nutné po smrti načíst poslední pozici. The Last of Us Part II na konzoli PlayStation 5 plně využívá rychlé SSDčko, takže počáteční načtení je hodně rychlé, a navíc následné další načítání během hraní je prakticky instantní. Posledním vylepšením je plná podpora pro DualSense gamepad, která mi popravdě dost chyběla. Haptika krásně doprovází různé akce na obrazovce, je přítomna i během vylepšování zbraní, takže doslova pak zbraň cítíte ve svých rukou. Adaptivní spouště jsou využity klasicky pro střelbu, jako v každé podobné akční hře. Jde ale o příjemné zpestření a krásný doplněk, vtahující do samotného herního světa, který mám popravdě u příběhových her rád.

Výborný režim Není návratu, nové úrovně a další obsah

Fanoušci světa The Last of Us určitě ocení tři speciální úrovně, které se měly původně objevit v The Last of Us Part II, ale nakonec byly vystřiženy. Nyní v remasteru  je možné si je alespoň částečně zahrát v rámci vedlejšího obsahu. Je ovšem nutné zmínit, že nejde o dokončené úrovně, sloužící jako DLCčko, ale nachází se v hodně rozpracované verzi. Chybí v nich animace, dabing a mnohé další herní mechaniky. Jak sami vývojáři zmiňují, většinou byly ve fázi konceptu a k dokončení jim chybělo několik měsíců práce. Ať už si vyberete Večírek v Jacksonu, Stoky v Seattlu nebo Lov, každá úroveň o délce několika minut má úvodní video s komentářem Neila Druckmanna. Ten úroveň představí, zmíní, kde se měla ve hře objevit, a proč se jí nakonec rozhodli do finální verze nezařadit. Následně jste přeneseni do samotné úrovně, kterou můžete procházet, přičemž po cestě máte k dispozici další komentáře vývojářů. Ti vysvětlí, co měli s úrovní v plánu, co měla představovat v rámci příběhu, a sdělí další zajímavé podrobnosti. Místo hraní plnohodnotných úrovní jde tak o další náhled na vývoj, který jsem si ale dost užil, a jde tak o bonus určený hlavně fanouškům, kteří se chtějí dozvědět další informace o své oblíbené hře. Hráče u nás může těšit, že úvodní video Neila Druckmanna i následné dialogy jsou s českými titulky.

V poslední době je očividné, že se vývojáři v PlayStation Studios vzhlédli v roguelike žánru. Odstartoval to fantastický Returnal, přičemž nedávno jsme tu měli na tomto žánru postavené výborné rozšíření Valhalla pro God of War Ragnarök, no a nyní tu máme režim Není návratu v The Last of Us Part II. Nejprve jsem si myslel, že půjde jen o menší doplněk remasteru, ale opak je nakonec pravdou, protože jde o plnohodnotnou a docela propracovanou větší část, která dokáže fanoušky zabavit na docela dost večerů. A to především díky tomu, že v nejlepším světle ukazuje parádní soubojový systém hry The Last of Us Part II, ale také její propracovanou umělou inteligenci protivníků. Ti totiž vždy arénu důkladně prozkoumávají, hlásí si pozice i nalezené mrtvé spolubojovníky a případnou hrozbu se snaží co nejrychleji eliminovat.

V režimu  Není návratu se neobjevuje jen Ellie, Joel nebo Abby, ale je možné v něm hrát i za další postavy, které doposud v rámci série The Last of Us hratelné nebyly. Mezi nimi je Dina, Jesse, Tommy, Lev, Yara, Mel a Manny, přičemž nejde jen o kosmetickou volbu. Každá postava má své charakteristické zbraně, ale také další unikátní vlastnosti. A ty jsou pak ještě podporovány dalšími perky, které je možné si během běhu odemknout. Každá postava je tak svým způsobem unikátní a pomáhá to samotné hratelnosti, ale také hráči si vybrat tu, která se bude nejvíce hodit jeho hernímu stylu. Na začátku je odemknuta pouze Ellie a Abby, přičemž další postavy se odemykají hraním. S každou se tak postupně seznámíte a odhalíte její silné i slabé stránky.

Když si vyberete hrdinu i obtížnost, na jakou následný běh absolvujete, ocitnete se vždy v úkrytu, který slouží jako taková základna mezi jednotlivými misemi. V ní si můžete vylepšovat zbraně a nakupovat u obchodníka plánky, náboje či další potřebné vybavení. Také se v úkrytu nachází tabule, na níž je možné si vybírat následující misi. Tabule se při každém pokusu vygeneruje jinak, přičemž vaším úkolem je dostat se skrze sérii misí až k finálnímu bossovi a toho porazit. Cestu k bossovi je možné si přitom poskládat podle vlastních preferencí. Většinou máte na výběr ze dvou cest a tedy misí, kdy každá se liší místem, ale i třeba herním režimem. Na začátku je odemknutý jen jeden režim, v němž musíte vždy porazit vlny nepřátel, ale později se odemknou další režimy, v nichž je nutné pouze přežít, případně se bránit s další postavou, kterou ovládá umělá inteligence, před nabíhajícími protivníky. Režimy, ale i protivníci, modifikátory a další možnosti se postupně během hraní rozšiřují, takže v tomto je hra hodně rozmanitá, a ani po několika dnech hraní jsem neměl pocit, že by upadala do stereotypu. Pořád se dělo něco nového, nehledě na to, že hraní je hodně zábavné a na vyšší obtížnosti i neskutečně napínavé, kdy o úspěchu či neúspěchu kolikrát rozhodují pevné nervy i třeba jedna jediná kulka.

V režimu Není návratu je hodně rozmanitých a dobře navržených úrovní, do nichž se postupně podíváte. Ty jsou převzaty z původní hry, přičemž se pro arénové šarvátky s protivníky, ať už to jsou nakažení nebo lidé z různých frakcí, hodí. Druhů protivníků je dost, neustále se během běhu mění, a vývojáři připravili i šest bossů, kdy každý vyžaduje naprosto odlišnou strategii k poražení. Je možná jen škoda, že bossové nejsou originální pro tento režim, ale vývojáři převzali protivníky z původní hry. Alespoň jeden nový, s nímž by vývojáři překvapili, se objevit mohl. Co ale oceňuji, je skutečnost, že bossové se odemykají postupně. Až když porazíte všechny, začnou se náhodně objevovat v dalších pokusech, takže se nemusíte bát, že byste nějakého bosse minuli, protože by vám ho hra prostě do pokusů nedávala. Celkově jsem s režimem Není návratu spokojený. Jde o zábavný a propracovaný dodatek, v němž fanoušci dokážou utopit spoustu hodin, ať už jen prostým hraním či odemykáním si dalších postav, ale také skinů zbraní nebo oblečků za plnění speciálních výzev.

Zatímco dva výše zmíněné bonusy ocení asi všichni, další jsou určeny jen pro ty největší fanoušky, kteří hru neustále hrají a zkoušejí odlišné průchody. Mezi nimi jsou bonusové oblečky pro Abby i Ellie, inspirované i dalšími oblíbenými hrami PlayStationu, ale naleznete mezi nimi i některé originální kousky. Některé oblečky jsou dost šílené, ale každý má možnost si vybrat. Daleko zajímavější mi přijde volná hra na kytaru. Tato minihra je překvapivě propracovaná a komplexní, a při troše snahy se dá hrát na virtuální kytaru stejně dobře jako na reálnou. A to i díky intuitivnímu ovládání, kdy na struny brnkáte za pomocí touchpadu na DualSense gamepadu. Vývojáři dále připravili i některé doplňky pro foto režim, díky nimž je možné vytvářet ještě hezčí obrázky i s novými rámečky, případně režim rychlého průběhu, díky němuž můžete porovnávat své časy s dalšími hráči z celého světa. Za zmínku stojí i nové trofeje, které se vážou na roguelike režim Není návratu. Jak vidíte, s remasterem The Last of Us Part II si dali vývojáři z Naughty Dogu opravdu záležet a nabízí toho docela dost nového.

The Last of Us: Part II se dostává na konzoli PlayStation 5 v parádní verzi, která nenabízí jen lepší framerate, vyšší rozlišení a pár hezčích efektů, ale hlavně i nový obsah, jenž stojí za zahrání. Za menší poplatek dostanou fanoušci nové oblečky, tři dobře zpracované nedokončené úrovně, dávající možnost nahlédnout pod pokličku vývoje této hry, ale také výborný roguelike režim Není návratu, od něhož je docela těžké se odtrhnout. Pokud hru The Last of Us: Part II vlastníte a líbila se vám, nemáte nad čím váhat. Upgrade je nutností. Ostatní pak mohou zažít tuto fantastickou akční hru v doposud nejlepší verzi se spoustou bonusů. 

The Last of Us Part II Remastered

ps5
PlayStation Studios, Naughty Dog
Datum vydání hry:
19. 1. 2024
Žánr:
Adventura
KARTA HRY
9/10

Komentáře