Rayman: 30th Anniversary Edition

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Největším lákadlem nové Rayman: 30th Anniversary Edition je hlavně skutečnost, že obsahuje hned pět odlišných verzí této hry. PlayStation, Atari Jaguar, Game Boy Advance a MS-DOS verze si jsou dost podobné a liší se opravdu jen v detailech, ať už je to lehce vizuál nebo zvuky. To verze pro Game Boy Color sice staví na stejném příběhu, ale jinak má vlastní úrovně, které byly navrženy s ohledem na hardware kapesní konzole Nintenda. I proto jsem se nyní s chutí do hraní pustil, ačkoliv ze všech verzí má na velké TV nejhorší vizuál a nevypadá nijak vábně. Kromě těchto známých verzí Raymana vývojáři přibalili i zapomenutý prototyp pro konzoli SNES z roku 1992. Ten určitě stojí za vyzkoušení, ale je na něm vidět, že jde o dosti těžkopádnou a nedokončenou verzi, a proto mě tolik neoslovil.

Než se vrhnu dál, musím se zastavit u MS-DOS verze, která obsahuje jako bonus dalších 124 úrovní, které se spouštějí samostatně. Rozšíření Rayman’s New Level obsahuje 24 úrovní vytvořené původním týmem pro ty nejnáročnější hráče, kteří hledají pořádnou výzvu. Rayman By His Fans je 40 nových úrovní vytvořené fanoušky za pomocí editoru Rayman Designer, přičemž toto rozšíření dokáže nabídnout i několik pěkných a hodně kreativních úrovní. Poslední balíček Rayman 60 Levels jsou nové úrovně od vývojářů Ubisoftu, které mají nejrůznější obtížnost. Najdete proto v tomto rozšíření úrovně, které se dají projít s prstem v nose, ale také naprosto šílené záležitosti, u nichž tlak pořádně vyletí. Zmíněný rozšíření byla dostupná zatím pouze pro PC verzi a je skvělé, že se nyní poprvé dostávají i na konzole. Pro fanoušky Raymana na konzolích jde možná o to nejcennější, co tato kolekce jako bonus nabízí.

Když jsem po tolika letech Raymana opět rozehrál, neuvědomil jsem si, že pod jeho roztomilostí se ukrývá hardcore plošinovka s na dnešní dobu krkolomným ovládáním, která dokáže potrestat naprosto každou menší chybičku. I proto jsem byl rád, že vývojáři provedli několik úprav, aby bylo hraní dnes jednoduší a ne tolik frustrující. To usnadní hraní hlavně fanouškům. Nedokážu si ale představit, že by si tuto novou edici koupili noví hráči, kteří původní verze nehráli. Možná jen ze zvědavosti, ale je jasné, že tato edice cílí hlavně na fanoušky, které chce utáhnout na nostalgii. Každopádně vítám, že je možné u PlayStation 1 a MS-DOS verze si nastavit nekonečno životů, maximální zdraví, neomezené pokračování nebo si odemknout rovnou všechny schopnosti. Dokonce je možné si i odemknout všechny levely, pokud byste si chtěli zopakovat jen některé. To vstup do her značně usnadňuje, ačkoliv je trochu škoda, že tyto novinky obsahují jen dvě verze hry z pěti. U ostatních si musíte postup poctivě odmakat. Co mají ale všechny verze, je rewind funkce, díky níž můžete každý nezdar hned napravit.

U všech her s Raymanem je možné si nastavit několik filtrů zobrazení. Pro zachování co největší autenticity si můžete dát CRT filtr, který mě osobně ale moc neoslovil, protože vizuál dělá spíše horší. Věřím, že někoho dokáže potěšit, ale pro mě není. Kromě filtru je možné u zobrazení rovněž nastavit poměr stran. Hry Rayman obsažené v kolekci se v základu zapínají ve speciálním pěkném rámečku, obraz je ale možné i přiblížit či roztáhnout na celou obrazovku do klasického širokoúhlého zobrazení. Zde ale mám problém s tím, že obraz se u většiny her jen roztáhne a vypadá dost nepřirozeně. S jednou výjimkou, a to je PlayStation verze. U té se obraz krásně rozšíří a vidíte více ze světa, což vypadá moc pěkně. I proto jsem nyní hrál nejvíce právě tuto verzi, protože mi z vizuálního pohledu přišla nejzajímavější a nejhezčí.

Dostávám se k nejrozporuplnější změně nové edice. Ubisoft se zřejmě z licenčních důvodu rozhodl, že nepoužije původní orchestrální a dle mého názoru parádní a dnes už ikonický soundtrack od hudebního skladatele Rémiho Gazela. Místo toho pověřila skladatele Christophera Hérala, který stojí za Rayman Origins a Rayman Legends, aby nahrál zcela nový. Ten není špatný, ale popravdě, původní mám radši a ke hře mi sedí mnohem více. Nehledě tedy na to, že nový soundtrack po většinu času vůbec nekoresponduje s tím, co se děje na obrazovce. Jako kdyby vývojáři nad rozmístěním skladeb vůbec nepřemýšleli a jen tak je random naházeli a doufali, že si toho hráči nevšimnou a navodí alespoň trochu původní atmosféru. Mnoho remasterů nebo remaků má nově nahraný soundtrack. Na tom nevidím nic špatného. U Raymana bych byl ale rád, pokud by Ubisoft dal hráči na výběr.

Na Rayman: 30th Anniversary Edition se mi hrozně líbí zpracované menu, které je moc pěkné a kromě jednotlivých her, k nimž je jednoduchý přístup, obsahuje i bonusový materiál. V něm najdete různé artworky, tiskové zprávy, designové dokumenty, informace i přes 50 minut rozhovorů s klíčovými vývojáři, mezi nimiž nechybí Michel Ancel. Tento bonusový materiál je zajímavý a u podobných her ho vítám.

Během hraní Rayman: 30th Anniversary Edition jsem nostalgicky vzpomínal na devadesátky, což bylo umocněno i pěkně zpracovanými dokumenty, ale zároveň si několikrát řekl, že by si taková legendární plošinovka zasloužila spíše plnohodnotný remake, který by přinesl moderní ovládání, design i vizuální zpracování. I když se rád k Raymanovi vracím, je na něm vidět stáří a pro mnohé hráče půjde o dosti archaický kousek, který jen vyzkouší a kvůli ovládání nebo vysoké obtížnosti rychle odloží. Fanoušky zase zamrzí některé chyby i chybějící původní soundtrack, který je největší bolístkou této kolekce.