Item: Pursuit Force: Extreme Justice
Rating: 6
Author: Konzolista.cz

Jsou rychlí, jsou postrachem silnic a žádný zločinec jim neunikne. Ne, není tu řeč o žádné dálniční policii a už vůbec nejde o parodii na Kobru 11, ale i přesto nejsme daleko od pravdy. Policejní partička Pursuit Force je totiž zpět, aby opět nakopala zadek všem pirátům silnic. Přestože se stal první díl Pursuit Force launchovým titulem, dnes si na něj jen těžko někdo vzpomene. A přitom šlo tehdy o poměrně zajímavý a neokoukaný koncept. Bohužel však konečný výsledek sesadilo o několik tříd nešťastné a dosti nepovedené zpracování celého nápadu, a tak si Sony dává druhou šanci a posílá mezi nás Pursuit Force: Extreme Justice, který se pokouší napravit jméno prvního dílu.

Kdo by čekal velké změny, nebo dokonce menší odklon od původního žánru hry, je na špatné adrese. Jakožto člena týmu Pursuit Force vás i nadále čeká skákání z auta na auto, eliminace nepřátel a pak další skákání auta na auto, popřípadě z auta na motorku, aby byla nějaká změna. U toho vás budou nově doprovázet i vaši spolupracovníci (nebo spíše spolubojovníci) z týmu, bez kterých by se mnohé mise nedaly zvládnout. Čekat ale kooperaci ze strany vašich parťáků by bylo už příliš. Veškerá „týmovost” začíná a končí u výměny postu za volantem při vyskakování z jedoucího auta a následného hlídání vaší pozice pro opětovné naskočení do vozu. Krom toho vás budou neustále kontaktovat, posílat rady, nebo vás jen kibicovat, co to proboha provádíte. Přestože to může znít poměrně zajímavě, samotné hraní je už o něco nudnější, ale i přesto hra dokáže na nějakou dobu poměrně slušně zabavit. Pokud ale nemáte rádi předem nalajnované úkoly, které se točí okolo toho samého, honičky v autech bez možnosti vybočení z trasy, nebo dokonce předvedení vlastní iniciativy v podobě zabočení o zatáčku dřív, nemá cenu dělat si o Pursuit Force: Extreme Justice zbytečné iluze. Extreme Justice je totiž arkáda jako řemen, takže pokud vás láká free-formový svět alá GTA, poohlédněte se raději po jiném titulu. Avšak hráči hledající hru, která není složitá, nepotřebuje přílišné přemýšlení, zkrátka klasickou oddechovku pro cestu tramvají do práce, budou jistě spokojeni. To je totiž asi jediné kritérium, které hra splňuje dokonale. V menu najdete poměrně slušný počet režimů, přičemž ten hlavní příběhový nabízí 26 středně dlouhých misí, které sice zabaví, ale s delším hraním opravdu nepočítejte. Tento mód asi nejvíce zaujme různorodým vozovým parkem. Najdete zde velké množství osobních aut, dodávek, náklaďáků, ale i motorky, motorová vznášedla, či dokonce vrtulník. Stejně tak široký je i sortiment zbraní, které se prakticky liší jen svojí účinností. Každou misi začínáte s vaší pistolí, která disponuje nekonečným počtem nábojů. Pokud ovšem eliminujete nějakého nepřítele, automaticky přebíráte jeho zbraň, takže s municí mít problém opravdu nebudete. Opomenuty nezůstaly ani pěší mise, které stejně jako minule neoplývají ničím, co by vám dokázalo otevřít ústa na déle, než je doba potřebná k nádechu, a tak zůstaly stejně jako v prvním díle (ne)příjemným zpestřením mezi misemi a automobilovými honičkami. Odměnou za eliminaci protivníků vám bude úměrně se zvyšující ukazatel spravedlnosti. Za „body spravedlnosti” si budete moci dobíjet vlastní zdraví, nebo opravovat vozidlo ve kterém jedete, přičemž není po většinu hry problém přeskočit na jiné vozidlo, pokud váš ukazatel spravedlnosti právě vyschl. Ovšem při jeho plném dobití můžete využít některých ze speciálních vlastností, jako je třeba zpomalení času při přeskakování z auta na auto, kdy ještě za letu stihnete zlikvidovat většinu posádky vozidla. Pokud se usídlíte ve vrtulníku a váš ukazatel se bude hlásit o využití, vyletí po stisku kolečka salva naváděných raket přímo na nepřítele a spustí devastující podívanou. Přestože jde spíše o oddychovou hru, a tak několikanásobné opakování misí jen stěží zažijete, chybička se může vloudit vždy, a proto jsou v průběhu mise rozmístěny checkpointy, kde se vám hra uloží. Pokud ale misi dokončíte úspěšně, což se vám povětšinou povede hned na první pokus, zobrazí se vám mapka, kde bude na výběr z několika úkolů a také možnosti vstupu do laboratoře. V té si budete moci za body získané úspěšným dokončením misí upgradovat například rychlost přebíjení, přesnost střelby, nebo vlastnosti aut a podobné klasické atributy. Pokud by vás příběhový režim začal nudit, je zde několik dalších módů, které posouvají herní dobu opět o něco dál, ale stále jde jen o pouhé zpestření. Za vypíchnutí stojí zejména mód Bounty, ve kterém si můžete znovu projít jakoukoliv misi z příběhového módu a zvolit si různé druhy obtížnosti. Dalším zajímavým režimem jsou výzvy, ve kterých zúročíte naučené dovednosti z příběhu. Za úspěšně dokončené mise v dalších režimech dostáváte hvězdy, za které si pak můžete odemykat různé cheaty, filmy a další bonusy. Jednou z těch silnějších stránek hry je multiplayer, jenž obsahuje čtyři rozdílné módy, ve kterých budete bojovat jak ve vozidlech, tak se zúčastníte i pěších akcí. Hra pro více hráčů běží stabilně a nepadá, což je u PSP her velké plus, které sráží na kolena fakt, že je multiplayer maximálně pro 4 hráče. Grafika hry bohužel oproti jedničce nedoznala prakticky žádných změn, ale i přesto patří k tomu lepšímu, co můžeme na handheldu PSP vidět. Prostředí je poměrně detailní, rozmanité a většinou i rozlehlé. Celkový výsledek ještě trošku shazuje zvuková stránka hry, která není vyloženě špatná a při misích dodává ještě o něco více atmosféry, ale časem se ohraje a mnohdy spíše otravuje. Pursuit Force: Extreme Justice rozhodně nenapravil pokřivené jméno prvního dílu, ale i přesto dokázal na pár hodin zabavit. K opětovnému hraní vás ale donutí jedině nabitá pistole u hlavy, navíc cena rozhodně neodpovídá kvalitě titulu, a tak určitě není od věci poohlédnout se po jiném, lepším kousku.