Ninja Gaiden 4

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Letošní rok je bez debat ve znamení návratu série Ninja Gaiden. Hned začátkem letošního roku jsme se dočkali povedeného remaku druhého dílu s podtitulem Black, jenž přišel s novým grafickým kabátkem i upravenou hratelností, a v létě ho pak následoval spin-off Ninja Gaiden Ragebound od vývojářů ze studia The Game Kitchen (série Blasphemous), který se vrátil ke 2D kořenům z konzole NES. Já už nyní na začátku mohu prozradit, že to nejlepší přichází na závěr. Studio PlatinumGames se zhostilo své práce zodpovědně a v Ninja Gaiden 4 zachovalo osvědčené základy a charakteristické prvky značky, na které fanoušci nedají dopustit, ale přišlo i s několika chytrými vylepšeními, díky nimž tu máme moderní hack-and-slash akci, o níž se už nikomu ani nezdálo. A působí neskutečně svěže, zvláště v době, kdy se mnozí vývojáři snaží hrát spíše na jistotu a opouští tento žánr ve prospěch soulslike akcí.

I když je Ninja Gaiden 4 už čtvrtým dílem hlavní série, neznamená to, že by na předchozí části navazoval. Samozřejmě, fanoušci budou mít nějaký ten fan servis a budou si návrat do oblíbeného světa užívat, ale rozhodně k pochopení příběhu nepotřebujete vědět, co se dříve stalo. I vzhledem ke skutečnosti, že příběh v Ninja Gaiden 4 slouží jen k tomu, aby byl důvod popadnout katanu a rozpoutat další krvavé peklo. Zlo se opět probouzí, Tokio budoucnosti se ocitá pod hrozbou zničení, a proto se musí nový hlavní hrdina Yakumo, člen klanu Raven, vydat ho zachránit, aby se nenaplnilo dávného prokletí. A zároveň zjistit, jakou roli ve všem hraje mezi fanoušky oblíbený Ryu Hayabusa. Příběh není moc originální, je navíc dost předvídatelný od první minuty. Neurazí, nenadchne, ale asi Ninja Gaiden není hra, kterou byste kupovali kvůli příběhu.

Na druhou stranu ale musím říci, že hra má několik zajímavých a dobře zahraných postav. Yakumo patří rozhodně mezi ně, ale objeví se i další, které hrají více či méně důležitou roli v příběhu. Třeba Seori, která se na začátku spojí s Yakumem. Dojde i na jednu postavu z předchozích dílů, která se během hraní objeví, a to nejen kvůli tomu, aby ukázala, že je ještě živá a má i bujnější poprsí. Skvělý je opět i Ryu Hayabusa, kterému je větší prostor věnovaný až ve druhé polovině hry. Pořád má neskutečné charisma a jasně ukazuje, proč se z něj stala taková videoherní hvězda. Pochválit musím vývojáře i za výborně zrežírované filmečky, na které je radost pohledět, a vůbec silnou prezentaci, na níž je vidět, že tentokrát nemuseli převracet každou korunu a přemýšlet, kam ji investují.

První dva díly 3D série Ninja Gaiden se staly oblíbené především po svoji vytříbenou krvavou akční hratelnost, na níž třetí díl nikdy nedokázal navázat. Dobrou zprávou je, že Ninja Gaiden 4 navazuje na své první dva předchůdce a v akci přímo září jako obrovský drahokam, hned vedle dalších klasik studia PlatinumGames. Když byla hra Ninja Gaiden 4 oznámena, moc se mi nelíbilo, že bych musel hrát za zcela nového hrdinu. Nakonec jsem ale rád, že se vývojáři k této změně rozhodli, protože má velký dopad hlavně na samotnou hratelnost. Každý ví, jak bojuje Ryu Hayabusa, jaké má schopnosti a vlastnosti. Nový hrdina Yakumo se od ikonického ninji znatelně liší, nejen vzhledem, ale hlavně bojovými schopnostmi, což přináší do série tolik potřebné oživení a čerstvou krev. Navíc je i charismatický, takže jsem za něj hrál rád.

Na začátku má Yakumo jen svoje dvě neskutečně rychlé katany, s nimiž se umí pěkně ohánět, ale následně dostane čtyři další zbraně, mezi nimiž je Rapier, hůl nebo assassiňácké hvězdice, které mají vlastní styly, komba, zakončovací údery a další vlastnosti. Navíc hvězdice, s nimiž se útočí na delší vzdálenost, se znatelně liší od toho, co bylo doposud v sérii k vidění, a jsem docela zvědav, co na ně řeknou ti největší hardcore fanoušci. Očekávám, že budou kontroverzní. Tím se ale každopádně rozmanitost při likvidaci protivníků znatelně navýší, navíc je možné zbraně upgradovat a odemykat si tak u nich nová speciální komba.

Základ hratelnosti je dost podobný tomu, co bylo možné vidět v předchozích dílech, díky čemuž si Ninja Gaiden 4 drží stále vlastní identitu. Fanoušci ocení, že se vrací ikonický Izuna Drop a Flying Swallow, ale vývojáři přidali i několik novinek. Třeba speciální ukazatel, po jehož naplnění má Yakumo a později i Ryu přístup ke speciálním vlastnostem. Yakumo může skrze tento ukazatel aktivovat formu Blood Raven, což je vlastnost, díky níž se jeho zbraně promění do alternativní a mnohem silnější verze. Není pak problém prolomit obranu protivníka, případně ve správnou chvíli odrazit jeho útok, čímž je možné ho rozhodit a zasadit silný úder. Ryu pak může skrze tento ukazatel ovládat skrze Gleam formu magické útoky a silná komba. Tyto novinky pěkně zapadají do hratelnosti a soubojů, které jsou mnohem více než dříve filmovější a rozmanitější, podpořené navíc výborným soundtrackem. Také se mi líbí, že větší důraz je kladen na vykrývání útoků protivníků, ať už skrze parry nebo klasický úskok.

Yakumo je pocitově mnohem rychlejší než Ryu v předchozích dílech, ať už jde o pohyb v prostředí nebo při soubojích s protivníky, takže ty jsou mnohdy opravdu hektické, ale plné parádně vypadajících komb a zakončovacích úderů, které se snadno provádějí díky bezchybnému a intuitivnímu ovládání. Choreografie soubojů je fantastická a mnohdy ohromující. Kolikrát hlavní hrdina rozpoutá neskutečný krvavý tanec, z něhož nejdou spustit oči. Pamatuji si, že každý díl Ninja Gaiden trpěl na problémy s kamerou během opravdu hektických pasáží. Dobrou zprávou určitě je, že v Ninja Gaiden 4 je kamera dobrá, rozhodně nejlepší z celé série, ale nikoliv bezchybná. Pořád dokáže zabrat scénu z ne zrovna dobrého úhlu nebo udělá nějaký psí kus, který následně má vliv na hratelnost a může ovlivnit i pořádně vypjatý souboj. Snad ji vývojáři ještě trochu vyladí.

V Ninja Gaiden 4 se podíváte do řady odlišných lokací, které fanouškům předchozích dílů budou připadat lehce povědomé, ale to je dáno tím, že se hra odehrává v dobře známém světě. Hlavní hrdina Yakuma navštíví nejen futuristické Tokio, ale i jeho podzemí, jeskyně, okolní přírodní lokace a různé základny, kde bude bojovat proti démonům, rybím lidem a kybernetických ninjů. Některé démony bylo možné vidět už v předchozích dílech, jiní jsou zase noví, ale každý protivník má své vlastní pohyby a útoky, které je nutné se naučit. Rozmanitost je dostačující, ale vrcholem hry jsou bez debat souboje s parádně navrženými bossy, kteří mají kolikrát několik fází, během nichž mění své útoky. Souboje s těmito protivníky jsou neskutečně vypiplané a napínavé do posledního seku, přičemž každé zdolání je zakončeno oku lahodící zakončovací sekvencí. Označení „absolute cinema" je zde rozhodně na místě. Co se týče ještě přímo lokací, u nich je škoda, že mají jen průměrný a ničím zajímavý design, navíc jsou hodně lineární jen s občasnými odbočkami, které většinou skrývají nějaký ten bonusový předmět či výzvu nebo vedlejší úkol.

Průzkum je tedy značně omezen, ale o to větší má hra tempo, protože jdete ze souboje do souboje, případně překonáváte jednoduše navržené skákací pasáže nebo jezdíte na kolejích, kde je nutné se vyhýbat překážkám. Hra vám ani na moment nedá oddechnout a to je celkem problém, protože to má za následek, že nemůžete přestat hrát. Ano, to je samozřejmě plus, ale sem tam jsem si říkal, jestli by nestálo za to zvolnit, aby si mohl člověk dát pauzu nebo hru na chvilku vypnout. Jediné, co bych kampani v Ninja Gaiden 4 vyloženě vytknul, je skutečnost, že když se ke slovu konečně dostane mezi fanoušky oblíbený hrdina Ryu Hayabusa se svoji dračí katanou, který má svůj vlastní herní styl a znatelně se od liší od Yakuma, vrací se do už dříve navštívených lokací a dokonce bojuje proti stejným bossům, na které platí osvědčené triky. Je rozhodně škoda, že Ryu Hayabusa nedostal vlastní originální obsah.

I když je Ninja Gaiden spíše klasická hack-and-slash řežba, je možné si všimnout, že také přebrala některé prvky ze Souls žánru. Třeba speciální počítače v podobě svatině sloužící jako bonfiry. Ty sice neoživí všechny zabité protivníky, ale můžete si u nich doplnit zdraví, nakoupit předměty nebo aktivovat vedlejší úkoly, za jejichž splnění získáte další herní měnu či bonusový předmět. Často budete navíc potkávat i černou vránu, která má červené oči. Ta vyvolá NPC postavu Tyrana, u něhož je pak možné si odemykat další komba nad rámec zbraní, a ty si následně skrze robustní tréninkový režim otestovat a naučit se je využívat. Trochu ve stylu bojovek jako Street Fighter, Tekken nebo Mortal Kombat. To se mi popravdě hodně líbí, protože pak není člověk odkázán pouze na menší popisek nebo video s ukázkou, co kombo dělá, ale může si ho před ostrým použitím natrénovat. Vývojáři dělají opravdu vše, aby hráč měl vše značně usnadněno a ve výsledku byl za naučení se velkého množství efektních a efektivních komb odměněn i lepším herním zážitkem.    

Série Ninja Gaiden byla vždy známá tím, že ženské postavy se pyšnily bujným pohyblivým poprsím a velkou brutalitou. Je dobré vidět, že ani o jedno není čtvrtý díl ochuzen, a to v době, kdy je tendence dělat ženské postavy zahalenější a moc nepoukazovat na jejich přednosti. Tohle si v Team Ninja prostě pohlídali. Stejně tak brutalita je dost podobná jako v původním Ninja Gaiden 2 nebo remaku Black. Možná i o něco větší, protože krev stříká neustále v hektolitrech na všechny světové strany, navíc hlavní hrdinové mohou svými zbraněmi protivníky doslova rozřezat. Občas jim useknou končetinu, hlavu nebo je rovnou rozpůlí skrze zakončovací úder. V tomto ohledu na vás tedy čeká opravdu plnohodnotný Ninja Gaiden zážitek.

Pokud nebudu počítat třetí díl, série Ninja Gaiden byla známá i pro svoji větší obtížnost, vyžadující od hráčů maximální soustředění a nějaký ten skill. V Ninja Gaiden 4 je možné si obtížnost upravit dle svých preferencí a schopností. Pokud tedy hledáte pořádnou výzvu, můžete si dát těžkou obtížnost, méně zkušení hráči mohou zvolit normální obtížnost a nezkušení hráči Hero obtížnost, která slouží jen proto, aby bylo možné si užít příběh. Navíc si na Hero obtížnosti můžete nastavit, aby se hlavní hrdina útokům protivníků sám vyhýbal a vůbec hraní bylo co nejvíce zjednodušeno, případně se i mezi souboji doplňovalo zdraví. Ninja Gaiden 4 je tedy určitě nejpřístupnějším dílem celé série, který je určen pro všechny.

Já jsem Ninja Gaiden 4 dohrál na střední obtížnost za nějakých patnáct hodin, což je na čistě lineární řežbu dobrý čas, navíc během nich nemá žádné hluché místo nebo slabší část, takže jsem se po celou dobu velmi dobře bavil. Dohráním ovšem nic nekončí, protože po dokončení si můžete dát jednotlivé kapitoly znovu a pokusit se v nich vše najít, vysbírat a odemknout speciální výzvy skryté za modrými Torii bránami. V nich se dostanete vždy do arény, kde musíte přežít vlny stále silnějších protivníků, za což jste následně odměněni herní měnou. Kromě toho se vám odemkne možnost opakovat jednotlivé kapitoly za oba hlavní hrdiny. Chcete hrát znovu celou kampaň jako Ryu Hayabusa? Můžete. Také se po dohrání zpřístupní nová těžká obtížnost Master Ninja a hlavně režim výzev, v němž si můžete dát znovu jednotlivé bosse, ale také další výzvy spojené se porážením řadových protivníků, jako tomu bylo v předchozích dílech. Vedlejší obsah sice nemá takovou hloubku, jako základní kampaň, ale slušně ji doplňuje a dokáže na dalších několik hodin dobře zabavit.

Hra Ninja Gaiden 4 vychází pouze pro PC a konzole současné generace PlayStation 5 a Xbox Series X/S, a musím říci, že na vizuální stránce se to podepsalo jenom kladně. Hra běží na interním enginu studia PlatinumGames, který byl využit i pro jiné hry, ale od té doby byl značně modernizován a vylepšen. Výsledkem je opravdu pěkná podívaná s výraznou stylizací, trochu připomínající Astral Chain pro Nintendo Switch. Úrovně jsou detailní, postavy vypadají živě a mají přesvědčivé animace, pochválit musím nasvícení, krásné odlesky i nejrůznější líbivé efekty, kterými se během soubojů nešetří. Možná i proto jsou sem tam lehce nepřehledné, takže jsem si sem tam říkal, že mohli vývojáři některých efektů ubrat. Třeba krev, která opravdu cáká neustále na všechny strany.

Já jsem mohl hrát hru Ninja Gaiden 4 na konzoli PlayStation 5 Pro, kde jsou k dispozici hned čtyři režimy zobrazení. Jeden se zaměřuje na vizuální stránku, druhý na framerate a třetí umožňuje hraní na 120 fps, takže nabízí opravdu plynulý rychlý zážitek, i když sem tam trochu framerate klesne. Jen za cenu horšího vizuálního zpracován a viditelně nižšího rozlišení. PlayStation 5 Pro má exkluzivní čtvrtý režim, který kombinuje výhody režimu výkonu a kvality. Na tento režim jsem hrál nejvíce já a musím říci, že hra v něm vypadá opravdu působivě a běží jako po másle. Nezaznamenal jsem žádný problém během hraní. Jen u filmečků si musím trochu povzdechnout, protože běží pouze ve 30 snímcích. Když hra rychle přechází z herní pasáže do filmečku, bude vám připadat, že se lehce škube, což zrovna dvakrát dobře nevypadá.

Když už se zdálo, že je série Ninja Gaiden mrtvá a studio Team Ninja se bude věnovat novým značkám, je tu čtvrtý díl od PlatinumGames. Díky němu vstává jako bájný Phoenix z popela ve velmi dobré formě. Máme tu před sebou moderní hack and slash řežbu jako řemen, a ačkoliv přináší řadu novinek, neztratil Ninja Gaiden nic ze své jedinečné identity. Chlubit se může fantastickým soubojovým systémem se skvěle zrežírovanými střety s řadovými protivníky a výbornými souboji s bossy. To vše je pak podpořeno povedenou audiovizuální stránkou. Škoda jen slabšího příběhu i designu úrovní, případně pozdějšího vracení se do už navštívených lokací a trochu neposedné kamery, ale ani to nemění nic na tom, že jde o naprostou povinnost pro fanoušky žánru.