Ninja mlátičky jsou v poslední době velkou doménou hlavně konzole od Microsoftu s názvem Xbox 360, kde se objevil exkluzivně i Ninja Gaiden. Jenomže Tecmo už Ninja Gaidena cpe i na Playstation a do budoucna tak Microsoft s exkluzivitou této série nemůže počítat. Není tak divu, že se poohlíží jinde, až našel hru Ninja Blade od From Software. Na první pohled byste si mohli Ninja Blade s populárnějším konkurentem splést, ale na druhý zjistíte, že hry si až tak zase podobné nejsou, ale k tomu až později. Ninja Blade začíná roku 2010, kdy se v malebné vesničce rozšíří virus, který napadá lidi a ty mění v mutanty. Tento incident se ještě podaří vládě ututlat, ale když v roce 2015 napadne virus Tokio a celé ho zdevastuje a změní v zónu příšer, je vláda na tuto nastalou situaci krátká. Je tak povolána skupinka ninjů, kam patří i hlavní hrdina Ken. Jenomže jak budete postupovat příběhem, zjistíte, že je vše úplně jinak, než se zdá. Nebudeme vám zde prozrazovat děj, abyste nepřišli o překvapení a raději se pojďme podívat na samotnou hratelnost.

Ninja Blade je na první pohled klasickou rubačkou, což je možná pravda, ale hraje se zde až příliš na výsledný efekt, což je možná až škoda. Během hry tak narazíte na opravdu nerealistické prvky, kdy hlavní hrdina bude jezdit po mrakodrapu motorkou, padat z kilometrové výšky, nebo brzdit rozjeté letadlo vlastním tělem. Co mu ale na druhou stranu zbývá, když by bez těchto parád nákaza brzy zničila svět? Kromě těchto kaskadérských kousků najdeme ve hře hlavní střety s nejrůznějšími monstry. Během hry budete likvidovat pouze nakažené lidi, kteří už zmutovali a není jim pomoci. Ačkoliv se ve hře vyskytují řadoví mutantí vojáci, kterých pěknou řádku popravíte svou čepelí, daleko více času strávíte bojem s bossy. Dalo by se říci, že klasické potvory slouží jako spojovací můstek od jednoho bosse ke druhému, kde se můžete zregenerovat, nalézt nějaké ty lékárničky a vylepšit zbraně.

Bossů je ve hře opravdu požehnaně a na každého platí vždy něco jiného. Když říkám něco jiného, tak tím myslím převážně zbraně. Některého bosse je třeba nutné rozsekat rychlými dvěma meči, ale některý má na sobě obrovský tvrdý krunýř, který musíte nejprve odstranit svoji další čepelí. Zbraně máte ve hře celkem čtyři. Kromě klasického meče tu naleznete kombinaci dvou mečů, obrovskou čepel, která prorazí tvrdé zdi, a nunchacky. Každou z těchto zbraní si můžete v menu vylepšovat za nastřádané červené kuličky, které padají z jednotlivých protivníků. Kromě zbraní na blízko tu máme i ty na dálku, kam patří ostrý kovový břit, jenž Ken hází kolem sebe. Tato zbraň má tři módy. První mód je ochlazující, takže dokáže i hasit požáry, čímž se hlavní hrdina dostane i do míst, kam by se předtím nedostal. Druhým módem je jakýsi ohnivý granát a třetím elektrické výboje. Když už jsme u těch vylepšení a bonusů, tak za každý dobře zvládnutý level dostáváte i bonusové oblečky pro hlavního hrdinu. Ty mu sice na síle nepřidají, ale alespoň trošku zpestří samotnou hru.

Ta je totiž dost stereotypní a i když vlastně běžíte jedním tunelem na konec levelu, dost často vás budou otravovat opakující se pasáže a dost podobné levely. Ono v Tokiu asi není dost různorodých míst, takže se podíváme pouze do útrob zničených mrakodrapů a nějakého toho podzemí, přičemž vrcholem designérského umění vývojářů z From Software je úroveň, která se odehrává v letícím letadle, jež musíte zuby nehty chránit před dotírajícím tříhlavým drakem. Kromě klasické mlátičky naleznete ve hře i pasáže, kdy se ocitnete za dělem nebo kulometem a likvidujete palnou zbraní přilétávající nepřátele. Jde o takové drobné zpestření, které pomáhá od rutinní akce. Dalším zpestřením mají být části, kde mačkáte na obrazovce naskakující znaky. Tyto pasáže nejsou tak frustrující, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože když se náhodou přeťuknete, opakujete jen menší úsek znovu a ne nutně celou filmovou sekvenci, jako je tomu často u jiných her.

V posledním sloupku, kde hodnotíme technické zpracování, si nejdříve něco povíme o grafice. Ta hned na první pohled rozhodně nezaujme, protože odstíny šedé a tmavě zelené nejsou ničím, co by ninja akci slušelo. Dále zamrzí i opakující se textury, navíc v nízkém rozlišení. Dokonce bychom řekli, že i rok starý Ninja Gaiden 2 vypadá o několik tříd lépe. Grafika je tak bohužel nejslabší stránkou Ninja Bladu, což je rozhodně škoda. Po grafice na tom není zrovna nejlépe ani fyzika. Vše sice můžete rozmlátit, ale občas narazíte na stůl nebo sud, který nerozseknete, nebo když už nějaký předmět rozseknete, kusy létají dost prapodivně a občas trvá i několik vteřin, než se úplně přestanou hýbat. To hudební stránka si zaslouží plný počet bodů, protože hudební podkreslení hry je velmi dobré a některé melodie si určitě zapamatujete. Ani dabing není špatný. Mix anglického a japonského mluveného slova je rozhodně příjemný a dodává hře onu japonskou atmosféru.

Co říci závěrem. Ninja Blade je jedna velká akční jízda, kde nechybí spousta krve, vydařených bossovských soubojů a hlavně velký spád, který vás bude držet u hry od začátku do konce. Na druhou stranu musíme vyčíst malou originalitu, někdy až frustrující pasáže, průměrnou grafiku a ani možnost ukládání hry až po dokončení daného levelu určitě nepotěší. Tvůrci zůstali s Ninja Blade na půli cesty. Uvidíme, jak se Kenovi povede v případném druhém díle. Král Ninja Gaiden ale zůstává i nadále králem a čeká na svého pokořitele.