„Venezuela!!!” - „Haha. Dobrej vtip.” - „Co se směješ? Není na tom vůbec nic vtipnýho!” - „Ty chceš sehnat prachy v blbý chudý Venezuele, kde lidi jezděj v kadibudce na kolečkách?!” - „Pusť si někdy CNN. Momentálně tam panuje chaos, nepokoje, tyranie a země je skoro na pokraji války, Chrisi.” - „Ou, promiň, Fiono, ale to je vážně nuda. Dokud tam nepadaj meteority, nikam se nehnu a zůstanu ve svý skvělý Americe.” - „Hlavně je tam ropa. Hodně ropy.” - „Správně, Jennifer. A kvůli tomu je pro vás Venezuela nejadekvátnější působiště na týhle planetě.” - „Budeme mít zajištěný zbraně? Brutální zbraně, který třeba zabijou deset tisíc lidí a vyhladí celý město?" - „Ah, Mattiasi, skoro jsem na tebe zapomněla. Vládne tam taky jedna velká důležitá ropná mocnost, Universal Petroleum. U té už máme vzdušnou podporu zajištěnou.” - „Woo hoo, tak to rozjedem, co říkáte, panstvo?!”

V Mercenaries 2, jak jste si mohli z několika řádků přímé řeči nahoře odvodit, se hráč setká s postavami známými už z prvního dílu. Celému týmu velí slečna Fiona, jež vás, jakožto zvoleného žoldáka, bude provázet Venezuelou. Děj hry je vcelku jednoduchý, jelikož se jedná o klasické vyhrabávání schovaného krtka, tentokrát v podobě businessmana jménem Solano, pro nějž napřed osvobodíte jeho přítele generála Carmona a kvůli němuž se vám také zavrtá kulka do zadnice. A to se nemělo stát, protože to je asi největší důvod k vyhazování do vzduchu a zabíjení všeho, co má na sobě vlajku Venezuely. Celkem je však ve Venezuele pět frakcí: jmenovaná Venezuelská armáda (VZ), která k vám od začátku pojímá nepřátelský vztah, poté je zde obří Universal Petroleum (UP), s níž vás hra nutí spíše spolupracovat, jelikož nabízí kvalitní vzdušnou podporu. Výčet pokračuje přes People Liberation Army of Venezuela (P.L.A.V.), která s hráčem osnuje plány na narušení chodu stability státu, a poté jsou zde i piráti pohybující se zejména na vodě a monitorující děj z dálky. Řekněme, že je výběr frakce, pro kterou budete plnit úkoly, na vás. To je sice zčásti pravda, nicméně vás hra bude nutit udržovat kladné vztahy i s ostatními, což je cesta do hrobu u jejich protivníků.

O hratelnosti můžeme říci, že je pořád čistě arkádová a zábavná, jako byla v prvním díle. Sice jsme se již nedočkali vysazování v demilitarizovaných zónách a sbírání hlavounů vlády jako karet, ale stále je na Mercenaries 2 znát, že na ní pracovali lidi z Pandemicu. Nově si můžeme do hratelnosti přičíst speciální hák, jímž se dá přichytit k helikoptéře, vytáhnout se až nahoru, kde si posléze žoldák chvilku zabojuje s pilotem. Většinou se ale stává, že zatímco vy už sedíte ve vrtulníku, pilot plachtí někde pár metrů pod vámi. Stejně tak lehce se dá ukrást auto, motorka, ale třeba i tank nebo loď. Hák je zde asi jen proto, aby se trochu odbourala nesmyslnost kradení vrtulníků z jedničky, kdy hrdina jen vyskočil nějakých těch deset metrů a chytil se spodku helikoptéry. Celé kradení vozidla je řešeno animací obohacenou o aktivní prvky, kdy musíte co nejrychleji zmáčknout ukazované tlačítko. Jestliže zmáčknete špatné, smůla, akorát si odřete zadek. Další novinkou v rámci hratelnosti je možnost plavat, což se v jedničce dalo jen opravdu obtížně, když vám při tom ubývalo zdraví a červenala obrazovka. Zklamáním je určitě absence slibovaných letadel, která by jistě usnadnila pohyb po rozlehlé ploše a přidala by nějaké ty zábavné prvky. Osobně mi ve hře chyběl padák, ačkoliv pokud skočíte z vysoké výšky, nezabijete se, akorát vám „health” spadne na 3%. To mi ovšem nestačí, protože na ladnost prorážení oblak a snášení se dolů žádná penalizace ukazatele zdraví nemá.

Po vizuální stránce musíme uznat, že se přeci jen na něčem zapracovalo a hra doznala vylepšení, alespoň co můžeme říct z původního grafického konceptu. Ač je značně cítit nevyužitá perspektiva výkonnosti PS3 (pomalé vykreslování stínů stromů, čtverečkovaná voda, vertikální odlesky), stále se jedná o obrovský projekt. Musíme totiž brát v potaz, že Mercenaries 2 není žádná lineární naskriptovaná FPS, ale dynamicky se chovající sandboxová hříčka, v níž se dá dělat téměř cokoliv. Pak se tedy není čemu divit, když se na horizontu objeví nějaké textury, jež vypadají jako z PSX. Rovněž musíme zmínit i vehikly, k nimž nově patří i motorky, které ve hře představují snad jednu z nejrychlejších a nejkomplexnější možností dopravy. Není třeba je objednávat a čekat, jednoduše je potkáte na kterékoliv silnici vedoucí do Maracaiba. Samozřejmě jsou k dispozici i rychlejší vozidla, která ale stojí o poznání více, a když o ně přijdete, není vám dvakrát do smíchu. K nejoriginálnějším vozům patří například monster-truck techničky vašeho týmu, který dokáže vyskočit až cca osm metrů do vzduchu, což se hodí k přeskakování různých barikád a tanků. Po vzoru Smrtonosné pasti 4 můžete skokem zkusit sejmout i vrtulník.

Nijak zvlášť rozvinutý ale není v Mercenaries 2 mechanismus vzdušné podpory, na nějž potřebujete jak peníze, tak dostatečný počet litrů ropy. Všechno se dá nakupovat u generálů základen frakcí a každá vám nabídne něco jiného. To ve výsledku znamená, že byste měli pracovat pro ty, jejichž služby vám nejvíce sedí. Většinou vás však hra oblafne a v určitém sektoru požaduje tohle od jedné frakce, toto od další frakce a tamto od pirátů. Pak je rozhodně těžké plnit questy pro všechny tři, když si jdou navzájem po krku. Zkritizovat musíme také umělou inteligenci jak protivníků, tak vašich spolubojovníků. Například vojáci VZ jsou tak stupidní, že by před vámi udělali tři dřepy, zatancovali a zakašlali, kdybyste to chtěli. Stejně i spolubojovníci jsou tupí, že na vás klidně začnou střílet uprostřed boje, kdy se máte navzájem podporovat, jelikož se váš granát odrazil od nepřátelského auta a trefil jejich barikádu. To se však dá lehce vyřešit co-op hraním po síti, kdy si můžete zahrát společně s kýmkoliv, kdo vlastní tuto hru. Stabilita sítě je dobrá a EA servery nelagují.

Mercenaries 2 zkrátka není tím, čím bychom si představovali, a nevydrží zrovna nejdéle. Pokud tedy nehrajete po síti, to si pak můžete ještě nějaké ty hodiny připočítat. Navzdory tomu, že byla jednička skvělým překvapením, se v případě druhého dílu jedná pouze o klasickou odreagovačku. Za to ale nejspíš můžeme vinit hype, jenž se zejména v posledních dnech před vydáním druhého dílu dosti stupňoval. Ale co, pořád je to sranda. A tak to má být.