Recenzovaná verze: Xbox One X

Je možná škoda, že nejprve se 2K Games rozhodlo vydat remaster druhého dílu a až koncem léta pak remake prvního. Druhý díl sice na ten první přímo nenavazuje, ale kdo ho zná, užije si ho daleko více. A možná i proto bych nováčkům doporučil, aby s hraním ještě pár týdnů počkali, až bude venku remake prvního dílu, který popravdě zatím vypadá až neuvěřitelně dobře. Každopádně druhý díl se odehrává ve velkoměstě Empire Bay padesátých let, kam přijíždí i se svoji rodinou mladičký Vito Scaletta. Americký sen si celá rodina asi představovala trochu jinak, ale v ne zrovna skvělém prostředí Vito dospěje a najde si i kamaráda Joea Barbaru. Tomu se nikdy nechtělo moc pracovat legálně za pár korun, takže neváhá jít do různých vloupaček a dalších podobných akciček. Do jedné se dostane i Vito, ale ta nejde podle plánu a je bohužel chycen. Místo ale toho, aby šel do vězení, je poslán do války, která už zuří po celé Evropě a Amerika si konečně uvědomila, že se tak nějak týká i jí. Tu si ale Vito moc dlouho neužije, protože je postřelen a poslán domů. No a tady hra začíná.

Protože jsem nyní zkušenější než před deseti lety (hlavně jsem od té doby nahrál možná až stovky dalších her), kdy jsem hrál druhou Mafii poprvé, asi nyní dokážu více docenit její příběh, který je kvalitní, má slušné tempo, dobře napsané dialogy, je zajímavý a hlavně se vyhýbá všelijakým blbostem, nad nimiž bych musel zvednout obočí. Je pravda, že některé scény by trochu potřebovaly přebrousit, prodloužit a trochu překopat, aby emocionální dopad na hráče byl větší, ale jinak jsem si příběh Vita i jeho potrhlého kamaráda užil nyní daleko více než poprvé. A je to příběh, kvůli němuž mohu nákup doporučit. Fanoušci asi vezmou z nostalgie, ale mluvím hlavně o nových hráčích, kteří se k Mafii dostanou díky remasteru vůbec poprvé.

Pokud jste o Mafii ještě neslyšeli, tak druhý díl je stejně jako ten první akční hrou s otevřeným světem města Empire Bay. Ten ovšem neslouží jako vaše hřiště, kde byste si mohli dělat, co vás napadne, ale jde spíše o jakousi pěkně vypadající kulisu, kde se bude jednak posouvat příběh kupředu. Takto je nutné k Mafii 2 přistupovat. Pokud hledáte lineárnější akční hru s kvalitně napsaným příběhem a dobrou atmosférou, s nákupem váhat ani chvilku nemusíte. Fanoušci Grant Theft Auto a dalších her s otevřeným světem si zde na své asi moc nepřijdou. Vrátím se ale ke kapitolám, na které je hra rozdělena. V každé vás čeká vždy řada filmových scén, honiček, přestřelek a plnění dalších zajímavých úkolů, které se docela střídají, a ani na moment jsem se nepřistihl, že bych se během jejich hraní nudil. A to ani ve chvíli, když jsem jezdil po městě z bodu A do bodu B, což je i dáno celkem kvalitním jízdním modelem a skutečností, že iluzi žijícího města se vývojářům povedlo velmi dobře navodit.

Protože je Mafia II hlavně akční hra, dojde i na střety s protivníky. Vývojáři už tehdy do hry zakomponovali krycí systém po vzoru Gears of War a dalších podobných akcí. Bohužel i tak jsou akční pasáže celkem velkou bolístkou hry, protože gunplay byl neuspokojivý už tehdy a je špatný i dnes, a to nemluvím ani o celkem chabé umělé inteligenci protivníků. Ti jen stojí na místě, občas se zasekávají nebo jen civí do zdi. Je škoda, že když už se připravoval remaster, tak se vývojáři na akční pasáže nepodívali a neupravili je dle zpětné vazby od fanoušků, aby působily moderněji, lépe a tolik nefrustrovaly. Ostatně takový zásah jsme viděli třeba u Uncharted kolekce, kde byl gunplay upraven u prvních dvou dílů po vzoru toho třetího. Bohužel je ale remaster a remaster, a vývojáři asi musejí i trochu chtít. Akční pasáže alespoň trochu vylepšují hlášky postav, které se do nich zapletou. Kolikrát jsou vtipné, což je zapříčiněno i českým dabingem, k němuž se ještě dostanu. Špatné nejsou ve výsledku ani stealth pasáže, ačkoliv jsou jednoduché, ale jsou napínavé a hrají se dobře.

Pamatuji si, že druhá Mafia byla kritizována i kvůli své krátké délce a skutečnosti, že po dohrání v ní není už co dělat. Ano, první Mafia na tom byla trochu podobně, ale od té doby se žánr her s otevřeným světem dost posunul a Mafia II za svojí konkurencí značně zaostávala. I proto vývojáři následně připravili tři větší rozšíření, jimiž na tuto kritiku do jisté míry reagovali. Všechny tři příběhové dodatky (Zrada Jimmyho, Jimmyho pomsta a Joeho dobrodružství) se spouští samostatně v menu, mají své vlastní pozice pro uložení, takže nejsou součástí hlavního dobrodružství. Rozehrát je můžete kdykoliv vzhledem k tomu, že mají své vlastní ukládací pozice, ale vzhledem k příběhu a jeho návaznosti doporučuji, abyste je rozehráli až po dohrání hlavní hry.

Svým pojetím jsou všechna rozšíření spíše arkádovějšího charakteru, protože v časovém limitu v nich musíte plnit několik úkolů, ať už jde o krádež auta, ničení obchodů, likvidování cílů a tak dále, za což jste následně odměněni body. Během těchto úkolů se pak rozvíjí příběhové pozadí, a to jak u holohlavého zabijáka Jimmyho, který touží po své krvavé pomstě, tak u Joeho. U něj to vlastně platí dvojnásob, protože jeho zmíněné aktivity jsou doplněny ještě o několik přímo příběhových misí, které ukazují, co dělal, když byl Vito najednou zhruba v polovině hry indisponován. A možná i proto je jeho dobrodružství vůbec nejzajímavější v rámci dodatečného obsahu. Chvilkami jsem měl pocit, že jeho mise možná i měly být součástí hlavní hry a na poslední chvíli byly vystřiženy, ale to už si musí vývojáři sáhnout sobě do svědomí. Každopádně nyní jsou součástí celého balíčku.

Zatím jsem popisoval hru jako takovou, ale vás určitě zajímá, jak je na tom samotný remaster. Já jsem ho hrál na konzoli Xbox One X, kde běží až ve 4K rozlišení. Už na první pohled jsem si všiml, že je vše daleko uhlazenější, postavy, prostředí i město má více detailů a nic není rozmazané a vývojáři zapracovali i na lepším osvětlení. Vše působí takovým živějším dojmem a nesouhlasím tedy, že by remaster vypadal stejně, jako verze pro PlayStation 3 (asi si vzpomenete na chybějící trávu a řadu objektů) nebo Xbox 360. Pokrok je skutečně vidět. Co ovšem trochu zamrzí, tak je skutečnost, že se vývojáři nepokusili o 60 fps. A bude vadit daleko více pak i to, že i při 30 má hra tendenci dost zpomalovat, zvláště když jedete po městě, což má dopad na ovládání vozidla. Tohle je opravdu velké zklamání, protože bych očekával, že deset let stará hra hra na současné generaci nebude mít takové problémy. Vývojáři se ale asi konzolovému portu moc nevěnovali, což je ostatně vidět i na řadě chyb, vypadávajícímu zvuku a tak dále. Snad se brzy dočkáme updatu, protože tohle je prostě a jednoduše ostuda.

Mafia II: Definitive Edition u nás vychází v kompletní české lokalizaci, takže obsahuje kromě titulků i původní český dabing. Ten není úplně bez chyb, synchronizace sem tam vázne a občas trochu trhá uši, ale bez něj už si asi nikdo tuto hru nedokáže představit. Zvláště když vývojáři tenkrát kašlali na jakoukoliv cenzuru a hra je plná hlášek a výrazů, které by asi v dnešní korektní době jen těžko prošly. Na atmosféru to má ale dobrý vliv a jsem rád, že dabing remaster obsahuje. Jen je škoda, že když byste si chtěli vyzkoušet anglický dabing, který je dle mého kvalitnější, tak u něj nejdou zapnout české titulky.

Mafii II jsem před deseti lety ve své recenzi moc nešetřil, ale nyní jsem k ní už nepřistupoval ve velkém očekávání, ale s chladnou hlavou, a i proto jsem si remaster docela užil. Příběh je i přes pár mušek kvalitní a dokáže pohltit, stejně jako dobrá atmosféra, rozmanité kapitoly nebo honičky s policií. S akčními pasážemi mám ale stále problém, a je škoda, že je vývojáři v remasteru neupravili, prostor určitě měli. Nejvíce ale mrzí hlavně technický stav, protože nestabilní framerate, chyby se zvukem a další problémy je něco, co se do remasteru nemělo dostat.