Call of Duty: Modern Warfare 4

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Nové Call of Duty: Modern Warfare 4, za nímž stojí osvědčené studio Infinity Ward, opět přichází se třemi velkými částmi. Tou první je klasická kampaň pro jednoho hráče, nechybí ani multiplayer a novinkou je jakýsi pokus o extrakční střílečku s označením DMZ. Já se jako první vrhnu na kampaň, protože jde o část, kterou jsem měl na sérii Call of Duty v minulosti rád. Nabízela totiž filmovou akci v řadě rozmanitých lokací po celém světě s kolikrát charismatickými hrdiny. Ostatně stačí zmínit třeba úplně první Call of Duty, které odstartovalo tento fenomén. Nabídlo naprosto strhující kampaň z druhé světové války, v níž jsem se mohl účastnit třeba i výborně zpracované bitvy o Stalingrad. Užít jsem si ale mohl i úplně první Modern Warfare, začátky Black Opsu také nebyly špatné a několik dalších ikonických dílů by se našlo. V posledních letech však kampaně až na výjimky spíše zklamávaly, a proto jsem byl zvědavý, jak tomu bude letos. Call of Duty: Modern Warfare 4 rozhodně nebylo v záviděníhodné situaci, ale po dohrání mohu říci, že má jednu z nejlepších kampaní za poslední roky, možná i v rámci celé série.

Po letech lineární strhující válečné drama

Příběh čtvrtého Modern Warfare navazuje na předchozí díly, hlavně tedy na docela šokující konec Modern Warfare III. Po smrti Johna „Soapa“ MacTavishe se John Price rozhodl překročit hranici, ze které už není návratu, a vydává se přes hromadu mrtvol zlikvidovat Vladimira Makarova, jenž se v minulosti snažil rozpoutat rozsáhlý konflikt mezi Ruskem a západními zeměmi. Jak ale záhy zjistí, nad ním celou dobu stál záhadný padouch s označením Archer, jehož dobře ztvárňuje Mads Mikkelsen (Casino Royale nebo Death Stranding). I proto se spojí s Valerií Garz, vůdkyní mexického kartelu Las Almas, aby ho dopadl. S cestou, kterou si Price vybral, ale nesouhlasí jeho bývalí kolegové z Task Force 141, mezi nimiž nechybí Kyle „Gaz“ Garrick ani Ghost. Ti se ho vydávají zastavit, což přináší řadu vypjatých momentů.

Tohle je ale jen jedna část příběhu, protože druhá se zaměřuje na nový hlavní konflikt, který se tentokrát rozhoří na Korejském poloostrově. Severní Korea zahájí rozsáhlou invazi do Jižní Koreje. Z poklidného večera se rázem stává peklo, které ukazuje krutost válek, jež nejvíce odnášejí vždy obyčejní obyvatelé. Vojáci Severní Koreje se totiž neštítí páchat různá zvěrstva, podobně jako třeba jejich reální ruští kolegové. V této části se každopádně ujímáte mladého jihokorejského vojáka Parka Hyun-juna (hraje ho herec Young Mazino – The Last of Us, Prodigal Son nebo Ve při), jenž se spolu se svou jednotkou ocitá přímo uprostřed válečného pekla, a to bez jakýchkoli zkušeností z reálného boje. Z původně běžného nasazení se stává zoufalý boj proti přesile, při kterém se vojáci snaží bránit svou zemi a zastavit postup nepřátelských sil.

Jak asi tušíte, obě linky se začnou záhy prolínat, přičemž vývojáři servírují hráči strhující, surový válečný thriller, jaký v sérii Call of Duty už dlouho nebyl. V jeho rámci jsem se po dlouhé době bál o hlavní hrdiny. Sázky jsou vysoko a vývojáři měli odvahu ukončovat cestu mnohých, i oblíbených postav, což přináší nečekané zvraty a silné emotivní momenty. Tomu dopomáhají i výborně zrežírované filmečky, kterými se tu nešetří, dobré herecké výkony a celkově výborná prezentace. Jsem také rád, že se vývojáři nebáli ukázat krutost severokorejského režimu, jenž si libuje ve veřejných popravách. Ano, jde o kontroverzní pasáž a šokující moment, který ovšem v rámci příběhu funguje a navíc ukazuje každodenní realitu lidí v Severní Koreji.

Po několika letech experimentů by se dalo říci, že se Call of Duty: Modern Warfare 4 vrací k tomu, co mají fanoušci na kampaních rádi a vývojáři nám servírují lineární, filmově laděnou střílečku s řadou nascriptovaných momentů, solidních hereckých výkonů a výborně zrežírovanými akčními pasážemi. Kampaň je opět jako jízda na horské dráze, během níž nedostanete ani na moment vydechnout. Během zhruba osmi hodin navštívíte několik lokací po celém světě. Budete střílet v ulicích Paříže, kde dojde také na zběsilou automobilovou honičku, podíváte se do New Yorku i zmíněné Jižní Koreje, přičemž v ní zažijete i velké vylodění a pokus o zatlačení Severokorejců, což je prakticky obdoba slavného Dne D. Nechybí ani zmíněná mise v Severní Koreji, která se točí kolem hledání přeběhlíka. No a dojde i na skvěle navrženou naháněnou mezi Pricem, Gazem a Ghostem v temném hotelu. Jak vidíte, kampaň je hodně rozmanitá, ale hlavně jsou mise výborně navržené. Takovou kvalitu kampaň v Call of Duty opravdu dlouho neměla, a je vidět, že delší vývoj se zde vyplatil.

Ačkoliv je kampaň Call of Duty: Modern Warfare 4 lineární akcí, obsahuje i jednu misi v otevřeném prostředí – Stranded. O podobný typ misí se vývojáři v minulosti už několikrát pokusili, ale nikdy to nedopadlo moc dobře. Stranded je dle mého názoru zatím nejlepším pokusem o podobnou misi. Ujímáte se v ní Parka, který uvízl se svým týmem za nepřátelskými liniemi v zasněženém a hornatém terénu Koreje, přičemž má za úkol splnit tři cíle. Ty můžete splnit v jakémkoliv pořadí, ale zároveň můžete mapu více prozkoumávat, hledat zásoby, které vám umožní odemknout lepší zbraně, třeba pušku s termálním hledím nebo brokovnici s tlumičem, luštit hádanky a plnit menší úkoly. Líbí se mi, že vývojáři dávají hráči na výběr, jak misi hrát. Pokud chcete prostředí více prozkoumávat a zdržet se v něm, není problém. Můžete ji ale pojmout i mnohem lineárněji, k cílům rychle cestovat a prakticky se pak neliší od ostatních misí. Ano, nebudete mít tak přístup k nejlepším zbraním, ale to ve výsledku moc nevadí. I když jsem se kvůli předchozím zkušenostem této mise trochu bál, nakonec se mi líbila a nemám s ní problém.

Co bych příběhu a kampani jako takové ovšem vytkl, je méně úderné a možná i trochu uspěchané finále, které nemá takovou sílu jako zbytek. Také bych si přál, aby Mads Mikkelsen dostal více prostoru, protože jako padouch je super, ale bohužel se objeví jen několikrát v rámci filmečků. Rovněž mě neoslovily pěstní souboje s bossy, které obsahují velké množství Quick Time Eventů, a je škoda, že volby v dialozích nemají prakticky žádný vliv. Ve výsledku jde ale jen o drobnosti, které nemají velký vliv na celkovou kvalitu kampaně, jež je letos opravdu skvělá.

Zábavný multiplayer s dobrou skladbou herních režimů i kvalitními mapami

Proč ale mnozí budou hrát Call of Duty: Modern Warfare 4 i v následujících týdnech nebo měsících, je především opět adrenalinový multiplayer, u něhož se vývojáři místo experimentování zaměřili na lehký návrat ke kořenům. To ale neznamená, že by chyběly zajímavé novinky. Oproti posledním dílům nenabízí Modern Warfare 4 všesměrový pohybový systém Omnimovement. Místo něj se vývojáři rozhodli vrátit k realističtějšímu pohybu po mapě. Jeho odstranění naštěstí nepřineslo mnoho problémů a vlastně jsem byl překvapený, jak rychle jsem si na tuto změnu zvykl. Je to do určité míry dáno tím, že pohyb je stále plynulý a hratelnost neztratila nic ze své rychlosti. Navíc je stále možné uskakovat či se rychle klouzat po zemi, a to i po zádech, čímž mě protivníci nejednou překvapili. Vývojáři navíc přidali novinku v podobě možnosti lézt po trubkách a dostávat se skrze ně snadno na vyšší místa, čímž vznikají zcela nové překvapivé situace.

Letos se Infinity Ward zaměřilo i na obsahové novinky v rámci herních režimů. Nechybí samozřejmě klasiky jako Team Deathmatch, Free for All, Domination, Hardpoint, Kill Confirmed nebo Search and Destroy, které se stále hrají dobře. Návrat slaví i Ground War pro 64 hráčů, jenž nabízí větší bojiště a možnost ovládat vozidla, ale tomuto režimu jsem popravdě nikdy nepřišel na chuť. U Call of Duty vyhledávám především rychlou akci v menších arénách, která je letos znamenitá, a ne chudší arkádovou variaci na Battlefield. I proto mě Ground War nezaujal ani v Modern Warfare 4.

Mezi novinkami je ale třeba režim Collateral, což je obdoba Search and Destroy s přidanými nákupy zbraní, štítů a dalšího vybavení na začátku každého kola ve stylu Valorantu nebo Counter-Striku. Další novinkou je režim Inflation, který hodně připomíná Kill Confirmed, jen místo psích známek sbíráte peníze. Tým, který má na konci kola nejvíce peněz sebraných od zabitých protihráčů, vyhrává. Ačkoliv nejde o žádnou originální novinku, což platí i v případě režimu Collateral, dobře se hraje a nabízí slušnou zábavu. Novému režimu Frontlines jsem ale na chuť moc nepřišel. Jde jen o menší obměnu Team Deathmatch s tím, že se po smrti vždy objevujete na pevně stanovené startovní pozici. To má kolikrát za následek, že vás na ní může lepší tým uzamknout.

Vývojáři letos připravili na start hned dvanáct nových map, které jsou spíše menší či středně velké, takže nehrozí, že byste byli dlouho bez akce. Mapy se přitom hodí pro různé herní styly. Na své si přijdou hráči, kteří rádi hrají s puškami, ale i s brokovnicemi, samopaly nebo SMGčky. Návrh map pak hráče přímo nutí být neustále v pohybu místo kempení a čekání, až jim někdo přeběhne přes zaměřovač. Většinou tento styl hraní končí tím, že vás někdo oběhne a nasype olovo do zad. Mapy jsou v letošním ročníku rozmanité a jejich design se mi líbí. Hned jsem si mezi nimi našel své oblíbence. Třeba mapu Mumbai s úzkými uličkami a tržištěm, za nímž projíždí vlak. Mezi mé oblíbené ale patří i tovární mapa Lithium, mapa Coal v horské oblasti s rozpadajícím se závodem na zpracování uhlí, Nautical odehrávající se na menší lodi nebo Rooftops zasazená na střechy newyorského hotelu.

Nejambicióznější novinkou nového Call of Duty je bez debat mapa Kill Block, zasazená do speciálního tréninkového zařízení, která se hraje v rámci eliminačního režimu Gunfight v počtu 10 na 10 hráčů. To, čím se tato mapa od ostatních výrazně liší, je skutečnost, že má hned tři modulární části, které se každé druhé kolo mění, takže hráči musí reagovat na zcela nové rozvržení. V jednom kole se proto můžete přestřelovat v uličkách na delší vzdálenost s puškami, následně budete bojovat na kratší vzdálenost s brokovnicemi v zákopech nebo dobývat hangár za pomoci kulometů. Podle vývojářů jde prakticky o živou mapu s několika stovkami konfigurací, na níž se neustále děje něco nového. Byl jsem popravdě hodně překvapený, jak dobře mapa funguje, a určitě je Kill Block dle mého názoru jednou z nejzajímavějších, možná i nejlepších novinek, jaké jsem v rámci multiplayeru Call of Duty za poslední roky viděl.

Call of Duty: Modern Warfare 4 se může stejně jako jeho předchůdci opřít o zábavný arkádový gunplay i dobře nastavený TTK, díky němuž je možné mnohdy lépe reagovat, když po vás začne někdo pálit. Ano, lepší hráči vás stále vymažou dříve, než stihnete mrknout a zjistit, odkud přichází palba. Někdy ale máte možnost zareagovat a z rychlé otočky prostřelit protihráči hlavu. K likvidaci protivníků máte k dispozici různé samopaly, SMGčka, brokovnice, pušky a pistole s velkým množstvím příslušenství. Povedenou novinkou je jakýsi virtuální asistent Gunny, jenž může vygenerovat zbraň s odemknutým příslušenstvím podle vašeho herního stylu. Kromě zbraní si můžete vybrat z většího množství granátů i gadgetů pro úpravu svého herního stylu. Nechybí ani killstreaky, které odměňují vaši dobrou hru. Zajímavostí ale je, že se do nich nepočítá jen zabíjení protivníků, ale nově také plnění cílů v rámci různých herních režimů, takže je o něco snazší na killstreak dosáhnout.

DMZ – Povedený pokus o extrakční střílečku

Letošní multiplayer nabízí zábavnou akci, dobrou skladbu herních režimů i kvalitně navržené mapy. Musím říci, že jsem se u něj dobře bavil a věřím, že se budu bavit i nadále. Nyní už ale ke třetí obsáhlé PvPvE části v podobě DMZ, která také stojí za pozornost. Jde o jakousi odpověď Call of Duty na extrakční střílečky typu Escape from Tarkov nebo Marathon, v níž se sami nebo s dalšími dvěma spoluhráči dostanete na rozsáhlou mapu pro šedesát hráčů. Následně na ní musíte hledat nové vybavení, plnit různé úkoly a pokoušet se přežít. Důležité je také se extrahovat dříve, než vše pohltí jedovatý mrak. Pokud během hry zemřete, ať už jakýmkoliv způsobem, stejně jako v jiných extrakčních střílečkách o vše přijdete.

Režim DMZ se odehrává na mapě Hajin, což je fiktivní demilitarizovaná zóna mezi Jižní a Severní Koreou. Jde o doposud největší mapu, jakou Call of Duty nabídlo, a dle mého názoru také o tu nejzajímavější, nejpropracovanější a nejpovedenější, která překonává Verdansk z Warzone nebo Avalon z Black Ops 7. Ačkoliv by se mohlo zdát, že půjde o pusté místo, kde toho moc nebude, opak je pravdou. Mapa má spoustu tajemství a míst, která stojí za návštěvu. Procházejí se po ní také po zuby ozbrojení vojáci, kteří se snaží eliminovat každého, kdo do zóny pronikne, což vede ke spoustě hektických a adrenalinových střetů. Herní smyčka založená na hledání lepšího vybavení, plnění úkolů, přežívání, akci a následné extrakci je dobře postavená a zábavná. Ani po delším hraní mě zatím neomrzela, ačkoliv tu vidím i pár omezení.

Příběhově DMZ navazuje na hlavní kampaň. Jako spolupracovník CIA máte za úkol proniknout do nebezpečných oblastí a zajistit důležité informace a technologie nebo zničit protivníky. Zápletka není nijak složitá, ale vývojáři připravili hned šest zajímavých příběhových misí, které se vám postupně odemykají. Vydáte se v nich například do nemocnice, kde budete muset zachránit generála Kanga, ale čeká vás i vykrádání trezoru pod kasinem nebo infiltrace bunkru pod leteckou základnou. Jednotlivé mise jsou nápadité, velmi dobře navržené, napínavé a jejich hraní s kamarády je výborná zábava. Je jen škoda, že jich je pouze šest, takže se celkem rychle ohrají. Pak už zbývá pouze Free Roam, kde nejste svázáni plněním úkolů a můžete se soustředit na průzkum nebo střety s jinými hráči. Dokážu si představit, že si tento režim ještě nějaký ten večer zahraju, ale pokud vývojáři nebudou pravidelně přidávat nový obsah, na nějakou velkou trvalku to nevidím.

Chválím rozhodnutí vývojářů připravit speciální domovskou základnu FOB (Forward Operating Base), z níž se vydáváte do Hajinu. Na začátku v ní máte pouze truhlu pro ukládání důležitého materiálu, ale postupně se vám odemknou další funkce. Mezi nimi je třeba 3D tiskárna, na níž můžete z nalezeného materiálu vyrábět různé vybavení (lékárničky, vesty a tak dále), nebo obchodník se zbraněmi, u něhož lze nakupovat zbraně za nalezené plánky a následně je za herní měnu vylepšovat. Nechybí ani střelnice pro trénování střelby. FOB se mi líbí, přidává do hry další vrstvu a navíc nemusíte čekat na spoluhráče ve strohém menu, jako tomu bylo v minulosti.

Call of Duty: Modern Warfare 4 běží na vylepšené technologii předchozích dílů, přičemž nabízí neskutečně působivou podívanou. Možná bych se ani nebál říct, že jde o jednu z nejhezčích akčních her, jakou si v současnosti můžete zahrát. Na konzoli PlayStation 5 Pro běží ve vysokém rozlišení, nabízí detailní úrovně, nádherné efekty i realistické nasvícení. Framerate je stabilní, navíc oceňuji možnost hrát i ve 120 snímcích za vteřinu, hlavně v multiplayeru. Pochválit mohu i kvalitní ozvučení, ať už jde o střelbu, nebo různé efekty. Díky zvuku jsem se navíc mohl snadno orientovat v multiplayeru a odhalit, z jakého směru se ke mně blíží protivník.

Modern Warfare 4 ukazuje, že Call of Duty ani náhodou nepatří do starého železa a stále může nabídnout strhující akční zážitek. Infinity Ward se podařilo spojit povedenou příběhovou kampaň, zábavný multiplayer s několika příjemnými novinkami a nový režim DMZ, který je zajímavou variací na extrakční střílečku s dobře navrženými misemi a solidní znovuhratelností. Výsledkem je hra, u které jsem se dobře bavil ve všech třech hlavních částech a ke které se budu rád vracet. Modern Warfare 4 považuji za jeden z nejlepších dílů série za poslední roky, který si na rozdíl od posledních pokusů zaslouží vaši pozornost.