Recenzovaná verze: PlayStation 4

První šok nastal, když jsme se dozvěděli, v jaké době se bude děj odehrávat a kdo bude hlavní postavou - 60. a 70. léta 20. století a svalnatý afroameričan, který se vrátil z války ve Vietnamu, jako hlavní hrdina? To přeci nezní jako pokračování vyprávění o italské Mafii, která si podmanila podsvětí Lost Heaven. A to je také moje první rada - nebertu tuto hru jako další díl Mafie. Budete totiž zklamáni - žádného hlubšího rozvinutí příběhu z prvních dvou dílů se nedočkáte, i když lehké odkazy a narážky na ně jsou samozřejmě přítomny. To, že tento titul nese jméno slavné série, jí zřejmě škodí ze všeho nejvíce, jelikož se svému předchůdci téměř nepodobá (i když graficky jsou si tyto hry, vzdálené od sebe šest let, podobné až příliš, ale o tom později). Pokud si hru chcete opravdu užít, berte jí od začátku jako “příběh Lincolna Claye”, nikoliv jako “Mafii 3”.

Ihned po prvním zapnutí hry si všimnete něčeho, co vás naladí na správnou vlnu této doby. Ano, soundtrack - parádní soundtrack! Přemýšlel jsem, zda ho zmínit až v závěru recenze, jako třešničku na dortu, protože jde zřejmě o nejlepší část hry, ale po mírně pesimistickém začátku jsem musel zařídit, abyste hru hned neodepsali. Ten, kdo měl na starost výběr songů i podkresové hudby, byl buď opravdový znalec, nebo měl velmi šťastnou ruku, jelikož jsou vybrány skvěle a navozují tu správnou atmosféru, která vás vtáhne a u hry udrží dostatečně dlouho. Bohužel jsou tu i další části hry, které naopak od dalšího hraní odrazují, a prvním z nich je grafické zpracování. Ano, grafika kvalitu hry sama o sobě neurčuje, ale je rok 2016 a jsme zvyklí na nějaký standart u podobných open-worldových her, a ten Mafia 3 nesplňuje. Nedokonalé modely vozů s podivnými odlesky, stíny či celkově kvalitu (nebo spíše nekvalitu?) textur bych překousl, ale doskakování objektů, zpracování vody a nasvícení opravdu nemohu hodnotit kladně.

Představte si, že jedete osmdesátkou po hlavní třídě v krásné naleštěné káře, máte důležitý úkol, který nepočká, silnice je prázdná.. a najednou se pár metrů před vámi objeví vozidlo a vám nezbyde nic jiného, než do něj v plné rychlosti narazit. Paráda. Problémy s nasvícením jsou ještě horší (i když mi přijde, že tento problém možná vyřešil jeden z posledních patchů, protože jsem se s ním v závěrečné části hry nesetkával). Při rychlé jízdě či běhu se totiž stávalo, že celé okolí bylo v jednu chvíli zalité sluncem a o vteřinu později celá scéna ztmavla, jakoby se přiřítil obrovský mrak, který však o další sekundu déle zmizel. Abych na grafiku jen nenadával, tak naopak kladně hodnotím zpracování animace Lincolnova pohybu a cut scén.

Tím se dostáváme k příběhu a hlavně způsobu jeho vyprávění. Samotná zápletka je známá - jste černošský sirotek vracející se po několika letech ke své rodině (gangu) a nedlouho poté jste zrazeni právě mafií, která povraždí celou vaši “rodinu”. Lincoln samozřejmě útok přežije a je jasné, že jeho další cíl bude pomsta. Myslím si, že příběh není špatný, ale zároveň se nejedná o scénář hodný Oscara. Co ho však posouvá o nějaký ten stupeň vzhůru, je způsob, jakým je vyprávěn. Několik postav, které se objevují v samotné hře, veškeré události komentují a celý příběh vyprávějí a vy tak máte pocit, že sledujete jakýsi televizní dokument na Discovery. Postupně se tak dozvídáte útržky událostí a vidíte je i z jiného než pouze Lincolnova pohledu, navíc chronologicky se často prolínají. Výborně a chytře zpracované - je to totiž právě tento aspekt, kvůli kterému se ke hře budete vracet. S tím souvisí i kvalitní dabing postav, díky němuž působí hlavní aktéři uvěřitelně a vy si ke každému z nich vytvoříte vlastní vztah.

Bohužel je hra plná protikladů a tak kontrastem k hlavním postavám a jejich zpracování , je chování postav ostatních - tedy vašich nepřátel i obyčejných obyvatel New Bordeaux. Častokrát se stane, že se na vás řítí tři nepřátelé najednou, což by samo o sobě nebylo nic divného. Celá situace začne být zvláštní ve chvíli, kdy se všechny tři postavy pohybují naprosto totožně, a působí to jakoby je tvůrci pouze nakopírovali vedle sebe - ve stejném momentu zastaví, vytáhnou zbraň stejným způsobem a vystřelí - ano, hádáte správně - ve stejnou milisekundu. Achjo. Všichni civilisté také nepůsobí jinak, než jako pouhý shluk pixelů pohybující se určitým směrem bez nějakého cíle. Navíc jich není mnoho a celé město tak působí prázdně a navozuje spíše dojem pouhých kulis než pulzujícího velkoměsta.

Dalším prvkem, který však nepřisuzuji špatné AI, ale spíše snaze vývojářů usnadnit hráči jeho snahu o stealth postup, je pískání, známé například ze série Assassins Creed. Téměř ve všech případech, kdy jste schováni za překážkou a máte políčeno na více nepřátel, stačí zapískat - jako náhodou vždy tento zvuk slyší pouze jedna postava, která se vydá jeho směrem. Vy počkáte, zlikvidujete ho (Vykouknete z úkrytu a brutálním způsobem jej podříznete, čehož by si určitě zbývající protivníci všimli. Ale nevšimnou.) a co uděláte potom? Ano, zapískáte znovu. To se opakuje třeba osmkrát, než se zbavíte všech. Pokud však raději střílíte, než pomalu zabíjíte jednoho po druhém, budete spokojeni. Přestřelky jsou zábavné, poznáte rozdíly mezi jednotlivými zbraněmi, a pokud nehrajete na nejnižší úroveň, není moudré naběhnout doprostřed vřavy a pokoušet se všechny postřílet, naopak je nutné postupovat alespoň částečně takticky.

V tomto bodě se dostáváme k mé největší výtce, a sice náplni misí. Prvních několik hodin má hra ten správný spád a vy hltáte každý další postup, každou další misi. Vyzkoušíte si výslech nepřítele, jeho likvidaci, poté zajedete si s někým promluvit. Ale to je téměř vše, čeho se dočkáte. Druhů úkolů je tu opravdu žalostně málo a navíc ve velmi podobném sledu - tedy nejdříve způsobit škodu v určité hodnotě jendomu z bossů a následně jeho vyhledání a případná likvidace. Troufnu si tvrdit, že toto je opravdu kámen úrazu a pro mnoho hráčů i hlavní důvod, proč hru nedohrají.

Velmi dobře na mě zapůsobil jízdní model, a ačkoliv si mnoho hráčů stěžuje na velmi dlouhé přejezdy mezi jednotlivými misemi, já si je užíval. Hra nabízí možnost zapnutí realističtějšího chování vozů, což rozhodně doporučuji udělat. Modelů vozidel je zde dostatek a opravdu poznáte rozdíl mezi roztrkanou starou dodávkou a zbrusu novým sporťákem. Každé zatáčí o trochu jinak, brzdná dráha se také mění v závislosti na váze vozu, samozřejmě stejně jako maximální rychlost. Navíc vývojáři brilantně vyřešili způsob navigování k vámi určenému cíly. Samozřejmě na minimapě vidíte klasicky barevně vyznačenou trasu tak, jak jste zvyklí například ze série GTA, ale přímo ve hře se vám nezobrazují šipky na silnici či přímo celá dráha nad vámi (viz The Crew), ale na každé křižovatce uvidíte směrovou šipku ve směru, kterým máte pokračovat. Značky působí přirozeně, jakoby do hry přímo patřili a přitom jsou dostatečně viditelné, abyste přesně a včas věděli, kudy jet. Skvělé!

Posledním záporem celé hry jsou checkpointy, které nejsou rozmístěné moc šťastně, a také jich je celkem málo. Představte si, že se dlouhé minuty pachtíte stealthovým způsobem do budovy plné nepřátel a ten úplně poslední vás dostane.. následuje loading a vy se rázem ocitáte na začátku celé lokace. Mohu garantovat, že po několikátém zemření steath vzdáte a prostě všechny postřílíte. Zmíníl jsem poslední zápor, tak musí dojít i na závěrečnou pochvalu, která se týká češtiny. Všichni jistě víte, že český dabing ve hře nenajdete, nicméně všechna menu i texty přeloženy jsou a jedná se o překlad kvalitní. Občas se pozastavíte nad názvem zbraně, ale jinak je vše přeloženo dobře a nedočkáte se například nelogických slovních spojení.

Mafia 3 rozhodně není tou hrou, kterou jsme si všichni vysnili, ale stále se jedná o kvalitní městskou akci a jejími hlavními táhaky jsou soundtrack, příběh a způsob jeho vyprávění, jízdní model a přestřelky. Naopak grafika, AI a hlavně neustálé opakování náplní misí jsou příčiny nižšího hodnocení. Pokud máte rádi tento typ her a jste schopni odprostit se od toho, že hrajete pokračování Mafie, směle do toho. Pokud však čekáte Mafii 2 v lepší grafice a v novém prostředí, raději se hře vyhněte.