Horizon Call of the Mountain

Recenzovaná verze: PlayStation VR2

Protože jsem si univerzum Horizonu hodně oblíbil, jsem rád, že se vývojáři do budoucna nebudou soustředit jen na hlavní sérii s Aloy, ale hodlají fanouškům nabídnout i další rozmanité zážitky. Nyní přichází hra pro virtuální realitu Horizon Call of the Mountain, ale vývojáři už potvrdili i kooperativní hru ze světa Horizonu, na jejíž upřesnění a první informace o ni si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. No a spekuluje se i o remaku prvního dílu a velkém MMOčku. Zpět ale ke hře Horizon Call of the Mountain, která se od hlavní série značně odlišuje, ať už first-person pohledem či zcela novým hlavním hrdinou, jenž se v předchozích dílech nevyskytoval ani jako NPCčko. Změn je docela dost, ale co naštěstí zůstalo, je údiv z parádního sci-fi světa robotických dinosaurů a stále elektrizující atmosféra, kterou umocňuje výborný soundtrack. Co se vývojářům naprosto povedlo, tak je ono ponoření se do nádherného a zároveň nebezpečného post-apokalyptického světa plného robotických dinosaurů.

Hra Horizon Call of the Mountain začíná projížďkou na loďce v husté džungli. Jde o pasáž, kterou jste mohli vidět v oznamujícím teaseru a dalších ukázkách. Na začátku má hlavní hrdina na hlavě pytel, ale když mu byl po pár vteřinách sundán, byl jsem okouzlen nádhernou vizuální prezentací a skvělým ozvučením. Navíc jsem mohl ruku smočit v řece a skrze haptiku v ovladači PSVR2 Sense cítit vodu, což jen ponoření se do světa hry umocnilo. Tato idylka ale netrvala moc dlouho, protože hned mi nad hlavou přeletěl majestátní Stormbird, u čehož pěkně zapracovala haptika nejen v ovladačích, ale i v samotném headsetu. Následně kolem mě prošel obrovitánský Tallneck. Během jeho průchodu jsem si možná vůbec poprvé uvědomil, jak obrovský ve skutečnosti je, a že se kolem něj motat není zrovna bezpečné. No a skvělá byla i scéna, když na loďku zaútočila skupinka Watcherů. Od první vteřiny je vidět, že vývojáři chtějí ohromovat a zároveň ukázat naplno veškeré možnosti headsetu PlayStation VR2.

Když byla hra Horizon Call of the Mountain oznámena, dozvěděli jsme se, že Aloy v ní tentokrát nebude figurovat jako hlavní protagonistka, ale bude mít vlastního hlavního hrdinu. Tím je bývalý voják Ryas s ne zrovna pěknou minulostí, v níž byl zapleten do únosu prince z Meridianu. Nyní by chtěl své počínání napravit a získat zpět ztracenou čest. A šanci bude mít, protože na obzoru je jedna docela velká hrozba, ohrožující domovinu kmenů Carja a Nora, takže jakékoliv dřívější spory musí jít alespoň na chvilku stranou. Bohužel musím říci, že hlavní hrdina nakonec není tak zajímavý a charismatický, jako třeba Aloy, a ačkoliv jsem za něj přímo hrál, moc jsem si ho neoblíbil. Na to má jednak vliv skutečnost, že s ním vývojáři moc nepracují, vlastně jen poslouchá ostatní postavy a plní zadané úkoly. On i samotný příběh je ve výsledku prostý a postrádá hloubku, na jakou jsem u her ze série Horizon zvyklý. A vlastně to platí i o vedlejších postavách. Žádnou jsem si vyloženě neoblíbil a třeba Aloy, na níž jsem se hodně těšil, se v celém příběhu mihne jen na pár minut. Nechci říkat, že je zápletka Horizon Call of the Mountain úplným zklamáním a vyloženě špatná, ale věřím, že šlo vymyslet něco zajímavějšího a lepšího.

Už delší sobu bylo jasné, že Horizon Call of the Mountain nebude open-world akcí, jakou je hlavní série s Aloy, ale lineární dobrodružná adventura. Jen se moc nevědělo o tom, jak se bude hrát a co se v ní bude dělat, kromě tedy střílení z luku po nejrůznějších robotických dinosaurech. Možná i proto jsem byl nakonec překvapen, že jde o hru, která je silně zaměřená na šplhání a zdolávání různých skal a hor, takže nejvíce si na své přijdou horolezci. Vlastně bych i řekl, že Horizon Call of the Mountain připomíná docela oblíbenou horolezeckou sérii The Climb pro Oculus Quest od studia Crytek. Alespoň po většinu času, jen tedy v ní šplháte v daleko hezčím prostředí a můžete obdivovat nádherné majestátní scenérie, u nichž se kolikrát tají dech.

Na začátku se může hlavní hrdina spolehnout jen na svoje ruce, ale následně získá několik pomůcek, ať už jde o horolezecké cepíny, vystřelovací kotvičku a tak dále, takže je šplhání o něco rozmanitější a musíte i trochu přemýšlet, jak určitou pasáž zdolat. Když už jsem nakousl různé nástroje, ocenil bych, pokud by přepínání mezi nimi bylo během lezení po skalách zpracováno nějakou jednoduší formou. Třeba horolezecký cepín můžete vyvolat rychle sáhnutím si za záda, ale ostatní nástroje už musíte vyvolat skrze menu na rukách. Nemám moc závratě, ale když jsem lezl na nějakou velkou horu a díval se na ruce a tedy i pod sebe, příjemné to nebylo. Tady ještě zmíním, že když jsem poprvé nedopatřením po chybě spadl, pořádně jsem se lekl.

Protože je hra hodně o šplhání, je nutné zmínit, že je neuvěřitelně fyzicky náročná. Kolikrát se mi stalo, že jsem šplhal, vylezl na vrcholek hory nebo do bezpečného místa s táborákem a musel se posadit, abych se pořádně vydýchal. Při tom jsem ale mohl obdivovat nádherné prostředí hry s jejími scenériemi, takže mi to ani moc popravdě nevadilo. Občas jsem si i říkal, že až budu hrát rozšíření pro Horizon Forbidden West a budu s Aloy na něco šplhat, už to nebude stejné jako doposud. Hned si totiž uvědomím, jak je to náročné. Tohle navodit klasické hry ani náhodou nedokážou a vlastně jsem i proto dlouho přemýšlel, jestli se mi Horizon Call of the Mountain kvůli tomu líbí. Rozhodně není hrou, kterou byste na jedno posezení nebo spíše na jednoho stojáka dohráli. Na druhou stranu musím říci, že má něco do sebe, a ve výsledku jsem se bavil a nebyla to jen fuška, na což mají vliv slušně navržené stěny i přesné ovládání. Vlastně jsem nezaznamenal, až na několik málo výjimek, nějaký zásadní problém.

Zdolávání hor je nejčastější aktivita, ale rozhodně ne jediná. Sem tam vývojáři oživí hratelnost nějakou lehčí hádankou, která se k prostředí a do stylu hry hodí, ale také souboji s různými robotickými dinosaury. Souboje probíhají v uzavřených arénách, kolem nichž můžete kroužit dokola, a při tom střílet po protivnících nebo velkém bossovi. Musím říci, že ačkoliv se mohou zdát souboje na začátku jednoduché, mají celkem slušnou hloubku. Je neustále nutné se vyhýbat před útoky protivníků, do toho hledat jejich slabiny a ve správný čas útočit. A to i za pomoci různých druhů šípů nebo dokonce zbraní. Luk totiž není jedinou zbraní, kterou může hlavní hrdina použít. l dispozici je i velký prak s bombami. Na soubojích se mi líbí, že byly přímo navrženy pro hraní ve virtuální realitě a vývojáři upravili i pohyby a útoky protivníků pro novou perspektivu. Ty jsou tak dobře čitelné a je možné na ně bleskově reagovat.

Souboje jsou kolikrát hektické a zvláště ty s obřími stroji jsou skvěle navržené a patří k vrcholům celé hry. Postavit se několika velkým ikonickým robotickým dinosaurům je zážitek sám o sobě a minimálně na jeden budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Je naprosto epický a možná bych i řekl, že šlo o nejlepší zážitek, jaký jsem doposud ve VR zažil. Více ale spoilerovat nebudu, abych nezkazil překvapení. Jen k bossům dodám, že ti jsou během souboje čím dál agresivnější a dorazit je vyžaduje maximální soustředění a odolat pokušení je konečně za každou cenu dorazit. Jako u Souls her totiž platí, že z téměř jasné výhry může při neuváženém kroku následovat opakování.  

Už jsem zmínil, že ve hře je několik druhů šípů, kdy každý se hodí na trochu jinačího protivníka. Pokud jste ostatně hráli nějakou hru ze série Horizon, tohle vás nepřekvapí. No a stejně jako v hlavní sérii je nutné si šípy vyrábět skrze nalezený materiál. Vyplatí se tedy úrovně trochu více prozkoumávat a otevírat všechny sudy, případně krabice. Samotná výroba je pak jednoduchá. Když si zvolíte, jaký druh šípů chcete vyrobit, je nutné jeden vlastnoručně vyrobit. A to tím, že na holý šíp dáte hrot i křidélka. Tímto způsobem hlavní hrdina vyrobí maximum možných šípů daného druhu. Výroba je tedy daleko interaktivnější než v hlavní sérii a ostatně to dává i smysl a líbí se mi, když vývojáři ukážou, co vše výroba šípu obnáší, a že to není jen o držení jednoho tlačítka. Kromě šípů si vyrobíte u stolu v základním táboře během jednoduché minihry i několik nástrojů, které následně budete používat pro šplhání nebo zdolávání různých překážek.

Horizon Call of the Mountain je jednou z těch her, která vyžaduje docela velký herní prostor, protože se musíte pro co nejlepší zážitek při hraní více hýbat. Ať už během šplhání po skalách, případně při schovávání se ve vysoké trávě před dotěrnými Watchery nebo soubojích s dalšími robotickými monstry. Ano, jde hrát při sezení, to je nutné dodat, ale přišlo mi, že to není ono a třeba šplhání i souboje jsou v tomto režimu trochu krkolomné. Jinak je ale ovládání přesné a nezaznamenal jsem větší problém. Pohybovat je možné klasicky skrze páčky, ale také dost neobvykle za pomocí gest. Musím říci, že druhý způsob pohybu se mi moc nelíbil, možná i z toho důvodu, že vyžaduje po hráči další pohyb. Každopádně pro komfort je v nastavení ještě několik položek, třeba rychlost otáčení a tak dále, takže se dá hra dobře vyladit tak, aby bylo eliminováno, že někomu bude během hraní špatně.

Pokud jste dočetli až sem, tak už víte, že jsem si hraní hry Horizon Call of the Mountain užil a má několik fantastických a památných momentů, na které jen tak nezapomenu. Co ale ta délka? Vyplatí se do hry investovat? Na tohle mám jednoduchou otázku. Pokud jste fanoušci série Horizon a jejího světa, tak určitě. Budete spokojeni a nebude vám ani moc vadit, že délka kampaně je kolem sedmi hodin. To není moc, ale zase ani málo na čistě VR hru, u níž budete zcela jistě dělat přestávky. Po dohrání si navíc můžete znovu zopakovat všechny pasáže a vystřílet v nich terče, zdolat legendární stěny nebo vysbírat sběratelské předměty. Vývojáři kromě kampaně připravili ještě speciální tréninkové místo, které je dostupné z hlavního menu. V něm si můžete zastřílet z luku na terče, případně šplhat na čas. No a v menu je i speciální Safari, v němž jedete v loďce po řece, a postupně se vám ukážou všechna robotická monstra, která se vyskytují v rámci kampaně. Musím říci, že Safari je docela působivá podívaná, ačkoliv jde jen o pasivní záležitost.

Horizon Call of the Mountain je bez debat tou nejhezčí hrou, jakou jsem si mohl doposud na headsetu PlayStation VR2 zahrát. Prostředí je nádherně zpracované a maximálně detailní, ačkoliv je jen čistě lineární, a má i parádní scenérie, na které je radost pohledět. Líbí se mi hrozně i nasvícení, různé efekty či detailní modely postav s realistickými animacemi. Kapitolou samou o sobě jsou robotičtí dinosauři, kteří před vašima očima doslova ožívají, až se z toho tají dech. Jen těžko mohu něco po vizuální stránce vytknout. Zvláště když hra jede svižně, nesetkal jsem se s žádným technickým problémem nebo propady frameratu, a to ani v těch nejnáročnějších scénách, kdy na mě útočilo několik protivníků najednou. Pochvalu si zaslouží i výborné prostorové ozvučení, přidávající na atmosféře, i kvalitní soundtrack s několika líbivými skladbami, které krásně doplňují šplhání či souboje s robotickými dinosaury.

Ačkoliv Horizon Call of the Mountain nepřináší něco výrazně nového a jde ze strany vývojářů spíše o sázku na jistotu, jde o povedené dobrodružství v univerzu Horizon. Nabízí zábavné šplhání po horách, solidně navržené lehčí logické hádanky i napínavé souboje s řadou ikonických robotických příšer. Několik z nich budu vzpomínat ještě hodně dlouho po dohrání. Vše je pak doplněno o fantastickou vizuální stránku, nádherný hudební doprovod i dobré využití haptiky a dalších možností headsetu PlayStation VR2. Je jen škoda, trochu slabší zápletky, která není tak zajímavá a postrádá větší hloubku hlavní série, ale ve výsledku to zase takový problém není, když jsem se po většinu času slušně bavil. Pokud si plánujete koupit PlayStation VR2, určitě si k němu Horizon Call of the Mountain pořiďte.