Hogwarts Legacy

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Vývojáři z Avalanche Software měli před sebou velmi náročný úkol. Vytvořit plnohodnotný zážitek z populárního kouzelnického světa tak, aby si ho hráči a zejména fanoušci Harryho Pottera užili plnými doušky. O to náročnější to bylo v momentě, když se rozhodli jít zcela vlastní cestou. Nechtěli se držet striktně notoricky známé knižní předlohy, což bylo určitě skvělé rozhodnutí, ale chtěli se pokusit o vlastní originální zajímavý příběh a vlastně i znovuoživení tradiční ságy. Hra Hogwarts Legacy má proto originální zápletku, která však spadá do oblíbeného kouzelnického světa, a vlastně ho i značně doplňuje a rozšiřuje.

S láskou i dnes vzpomínám na první hry s Harrym Potterem. V dobách konzole PlayStation 1 bylo doslova fascinující pobíhat po Bradavicích a učit se oblíbená kouzla z filmů a knih, a to i v dosti kostrbaté grafice. Šlo o kvalitní dobrodružné pohádkové adventury pro mladší hráče, navíc první díl měl i povedenou českou lokalizaci. Jenže kvalita těchto her od EA šla pomalu dolů, a doslova raketovým tempem od pátého dílu. Poslední kousky této herní série, které se odklonily od adventury a sklouzly k akci ala Call of Duty, by pak nejraději každý fanoušek bez rozmyslu vhodil do větví Vrby Mlátičky.

Kouzelnický svět opět v ohrožení

Vývojáři z Avalanche Software si museli dobře rozmyslet, kam hru vlastně zasadí. Možností bylo hodně, ale budiž jim ke cti, že se nepustili například do spin-offu s Hermionou Grangerovou, ale vytvořili si vlastní období, které J.K. Rowlingová ani nepopsala. Nebudu soudit, zda to bylo dobře či nikoliv, na to si musí asi každý odpovědět sám, ale vývojáři připravili vlastní děj bez přičinění původní autorky a vydali se do naprosto neprozkoumaných vod.

Příběh se odehrává okolo roku 1890 a umožňuje fanouškům podívat se do kouzelnického světa ještě dávno před Harrym Potterem či Mlokem Scamanderem. V Hogwarts Legacy si na začátku vyberete vlastního hrdinu, který je poté vtažen do víru událostí, jež rozpoutá záhadný Portkey. Ten totiž hlavního hrdinu/ku přesune do neznámých míst, a jak se záhy ukáže, tak je navíc tento jedinec velmi silný ve vnímání prastaré magie, o níž se toho v kouzelnickém světě příliš neví. Do toho všeho je tu skřet Ranrok, oplývající magickou silou, a jeho spojencem je pak nechvalně proslulý pytlák Victor Roockwood.

Popravdě toho o příběhu nechci moc vyzrazovat, neboť jednotlivá tajemství světa v Hogwarts Legacy si zkrátka musíte postupně odhalit sami. Co však můžeme prozradit, tak je skutečnost, že se hlavní hrdina vydává do Bradavic poprvé až v rámci 5. ročníku, a to díky svému nadání. Tím se pochopitelně otevírají možnosti průzkumu Bradavického hradu, všech přilehlých pozemků i dalších koutů kouzelnického světa.

S průzkumem se pojí rychlé cestování, které si otevíráte díky tomu, že navštívíte místo, které je navázané na letaxovou síť. Díky tomu se pak po mapě můžete přesouvat zcela dle libosti i na velké vzdálenosti. Hra nabízí i létání na koštěti, byť z příběhových důvodů chybí klasický famfrpál v podobě zápasů, a dokonce můžete létat i na hřbetu Hipogryfa. Trochu mě však zklamalo, že létání na koštěti je až příliš pomalé a pouze na gryfovi se dá vyvinout výraznější rychlost letu.

Vzhůru do Bradavic

V úvodu si tak v poměrně jednoduchém editoru vytvoříte vlastního hrdinu, se kterým budete brázdit širý kouzelnický svět. Oproti jiným hrám, které tyto mechaniky rovněž obsahují, jsem byl překvapen tím, že Hogwarts Legacy nabízí předpřipravené typy obličejů a ty můžete jen mírně upravit. Nejde tedy o příliš detailní editor, ale svůj účel v tomto případě splní. Poté, co jste plnohodnotnými adepty studia čar a kouzel v Bradavicích, a budete uvedeni do příběhu, se ocitnete v dobře známých kulisách. Čeká vás poměrně řehole, neboť musíte dohnat některá kouzla, která již vaši spolužáci více či méně znají. S tím se pojí postupné učení kouzel a získávání dovedností.

Hůlku do ruky a jdeme na to

Základem hratelnosti je podobně jako v jiných RPG hrách postupné vylepšování vlastní postavy, což se děje skrze porážení protivníků a plněním úkolů. A těch bude ke splnění skutečně hodně. V prvopočátku se Hogwarts Legacy tváří jako příjemná adventura, kde budete plnit úkoly, až v poklidu dojdete na konec příběhu. Zdání ovšem klame. Hogwarts Legacy je až neuvěřitelně komplexní a rozsáhlé akční RPGčko. Jen dohrání příběhu se i s nějakými vedlejšími aktivitami může pohybovat okolo 40 hodin, a další desítky hodin se budou kumulovat v závislosti na tom, zda budete dokončovat i další aktivity a vedlejší úkoly.

Hlavní úkoly jsou poměrně slušně napsané, stejně tak mě neurazil ani příběh, ačkoliv kvalit předlohy nedosahuje. Co však oceňuji, to je smysl pro rozšiřování celého loru právě za pomoci i vedlejších úkolů a aktivit. A že jich je opravdu požehnaně. Na hradě a v jeho okolí budete hledat tajné místnosti, plnit výzvy, bojovat s nepřáteli či cvičit souboje s dalšími studenty. Je toho skutečně mnoho a nechybí ani tradiční sbírání sběratelských předmětů. Hogwarts Legacy je opravdu obrovská hra, navíc nemohu říci, že by jela na kvantitu. Obsah je kvalitní, zábavný a nestalo se mi, že bych se nudil, ať už jsem dělal cokoliv.

Ve hře se také nachází i jedno speciální místo, kterým je Komnata nejvyšší potřeby. Ta se stane vaším soukromým hubem, který si můžete přizpůsobit k obrazu svému, a tak trochu si zde hrát jako v The Sims. Je tedy pouze na vás, jaký nábytek, svíce, obrazy a další drobnůstky zde budete mít. Vybírat můžete až ze čtyř stylů celkové koncepce. Jen na této drobnosti, ovšem propracované, je vidět, s jakými detaily si vývojáři hráli a jakou hloubku chtěli hře dát.

Jednou z nejlepších vedlejších aktivit ve hře je Vivárium a záchrana Fantastických zvířat, což mírně odkazuje na spin-offovou filmovou sérii s Mlokem Scamanderem. Během této aktivity musíte na svých cestách najít zvířátka, zachránit je před pytláky a následně je přemístit do vivária. Zde se o něj můžete starat. Krmit, hřebelcovat či mýt, a za to máte k dispozici vzácné suroviny.

Překvapí také šatník, protože téměř kdekoliv budete nacházet nové a nové kusy oblečení, které nejenže vašemu hrdinovi mohou vylepšit vzhled, ale rovněž mu přidávají body do základních statistik. Díky přítomnosti Transmog systému navíc nalezený kus oblečení můžete přeměnit vzhledově na jiný, ale ponechat si jeho statistiky. Doopravdy mě překvapilo, jak detailně si autoři vyhráli s těmito drobnými detaily, a dokonce nechybí ani možnost si nakonfigurovat zcela vlastní kouzelnickou hůlku. Pochopitelně v rámci určitých mantinelů a materiálů.

Souboje a nepřátelé

Souboje ve hře jsou zábavné. Někteří hráči by mohli namítnout, že je v nabídce až moc kouzel a nestíhají s nimi operovat, ale tak horké to není. Jednotlivá kouzla můžete narychlo přepínat do hlavní nabídky čtyř aktivních, ale v zásadě pokaždé můžete jednoduše vyslat obyčejné zaklínadlo, které nepříteli ublíží. Souboje jsou dynamické a nechybí v nich dostatek napětí, pokud hrajete alespoň na střední obtížnost.

Hogwarts Legacy často využívá toho, že na vás vypustí větší množství protivníků najednou a je třeba se efektivně a dobrým načasováním bránit, a rovněž také bojovat s citem a rozvahou. Pochopitelně vám v boji pomohou i další zaklínadla, kterých je celá řada. Incendio vmete soupeři do tváře oheň, jindy jej můžete paralyzovat pomocí Petrificus Totalus nebo jej zvednete do vzduchu za pomoci Wingardium Leviosa. Nechybí ani kletby, které se nepromíjí, a můžete je využít proti nepřátelům. Nicméně po jejich použití se vám nestane, že by po vás šlo ministerstvo kouzel se svými bystrozory.

Co se týče nepřátel, poměrně často budete narážet na jiné kouzelníky. Respektive temné kouzelníky, kteří propadli temné…ehm to jsme v trochu jiném univerzu, ale jsou tu také Ranrokovi pohůnci v podobě skřetů, a pak vás čeká celá plejáda nepřátel včetně trolů, velkých pavouků, tentakul, mandragor, vážně hnusných žab nebo oživlých soch. Druhů nepřátel je dost a i díky tomuto faktu se souboje neopakují a nejsou stereotypní. Na to má ale hlavně vliv samotný dobře navržený a rozmanitý soubojový systém.

Všechno doslova ožívá

Co se autorům skutečně nesmírně povedlo, je přepracování kouzelnických reálií do digitální podoby. Je to skutečná nádhera. Bradavický hrad je neuvěřitelně, ale skutečně neuvěřitelně detailní a po stránce designu skvěle zvládnutý. Kromě toho, že si některé chodby a místa přizpůsobili autoři obrazu svému, nezapomněli ani na filmové fanoušky, protože třeba učebny vypadají přesně tak, jak je známe z filmového plátna. Ze známých míst mohu vypíchnout například astronomickou věž, sklepení s lektvary, Velkou síň, hlavní halu, jednotlivé koleje, famfrpálové hřiště či loděnici.

Fantaskní svět ožívá naprosto se vším, co k němu patří. Je vidět, jak decentně a s láskou tvůrci nakládali s již vzniklým materiálem, a snažili se jít takzvaným Potterheadům naproti. Nechybí proto spousta populárních zaklínadel, již zmíněné oblasti, které dokonale kopírují vzhled filmového zpracování, a díky tomu tato místa nezaměnitelně poznáváte. Na každém kroku na vás dýchá atmosféra původní předlohy, a pokud patříte do generace třicátníků, která v dětství vyrůstala s Harrym Potterem, budete doslova v sedmém nebi. Je to splněný sen všech fanoušků, kteří roky marně toužili potom, aby se videoherní zpracování vyrovnalo tomu, co jsme mohli vnímat na stránkách knih či v mírnější formě prožívat na filmovém plátně. I přesto, že J.K. Rowlingová neměla s vývojem hry nic společného, tak budete mít mnohdy pocit, jako by to vše vyšlo z jejího pera.

Tím to ale pochopitelně nekončí. Autoři se neomezili pouze na samotné Bradavice, takže se můžete podívat i na přilehlé pozemky, kterým dominují Zapovězený les, famfrpálové hřiště nebo třeba Prasinky. Ale ani zde kouzelnický svět nemá svůj konec. Můžete se procházet po polích, loukách, lesích a horách daleko za Bradavicemi a objevovat tak tajemství známého a zároveň neznámého světa.

Naprostým šokem pro mě byla návštěva Prasinek, neboť vesnička je vymodelována naprosto fantasticky, a navíc tu není je obyčejnou kulisou. Ve městě to poměrně žije a můžete vstoupit do každé budovy, byť v prvopočátcích vás může zastavit zámek. Je tedy radost se po kouzelnickém světě kolikrát jen tak procházet a kochat se jeho nádhernou a propracovaností. Vesnička Prasinky je navíc dobrým základem pro prodej nejrůznějších cetek a kousků výbavy, které na cestách nacházíte. Nechybí tu ani další vedlejší aktivity a zároveň si můžete zajít na vyhlášený Máslový ležák ke Třem košťatům.

Co je však ve hře poněkud nedotažené či jinak řečeno až příliš jednoduché, je systém karmy. Ten totiž využívá pouze to, zda vyberete první odpověď – kladnou nebo tu druhou – zápornou. Dle tohoto výběru se hra rozhoduje, zda jste hrdinou, za kterého vás postupně vaši spolužáci mají, nebo jste jen neřádem, který jde ve šlépějích Lorda Voldemorta. V chronologickém pořadí však úspěšně řádíte ještě před jeho příchodem. Tento systém na hratelnost ani nemá příliš velký dopad, neboť toho moc nemění a nejste nijak trestáni za to, že hrajete za dobro nebo zlo.

Nijak zvlášť tu ani nefunguje budování vztahů s jinými spolužáky. Hra umožní vstoupit do jakékoliv bradavické koleje, ale blíže se budete přátelit zejména s nebelvírskou studentkou Natty z Ugandy, Sebastianem ze Zmijozelu a mrzimorskou Poppy. Tady je trochu škoda, že se nepovedlo postavy nijak zvlášť využít a díky tomu je interakce s nimi poměrně nezajímavá a samotné postavy se nevyznačují zrovna vybroušenými charaktery. Až na pár klíčových postav v hlavním příběhu tak Hogwarts Legacy trpí typickým stigmatem kupříkladu Ubisoft her, kdy je velká část vašich parťáků naprosto bez tváře či čehokoliv, co byť jen vzdáleně připomíná emoce.

Napříč hrou se objevuje ještě jedna věc, která poněkud bije do očí, byť mnohými hráči může být přehlédnuta. Pokud si vzpomenete na Geralta ze Zaklínače nebo na samotného Harryho Pottera, tak vám dojde, že tyto knihy vykreslují hlavní postavy s jejich přednostmi, ale rovněž také nedostatky. Jenže hlavní hrdina této hry žádné nedostatky zkrátka nemá. Je dokonalý nebo dokonalá naprosto ve všech směrech, a nic tedy není překážkou. Veškerá kouzla se naučí rychle, a to i přesto, že je ve škole teprve chvilku, a není žádný problémem ani likvidace jakýchkoliv kouzelných tvorů nebo dokonce solidně osídlených táborů banditů. Místy to může působit trochu směšně, a oproti knižní předloze může být problematičtější se sžít s hlavním hrdinou i přesto, že si jej sami vytvoříte.

Technická stránka a grafika

Poměrně hojně je na internetu diskutovalo o technické stránce hry napříč platformami. Musím říct, že až na drobnosti a několik otravnějších bugů jsem si PlayStation 5 verzi naplno užil. Na nejnovější konzoli od Sony je na výběr z pěti různých grafických režimů. Fidelity vám zaručí maximální kvalitu detailů i 4K rozlišení, ale uzamyká snímkování na hodnotě 30. Mohu ale potvrdit, že tento režim v kombinaci s ray-tracingem jsem využíval nejvíce. Vše je naprosto krásné a ostré, nicméně je třeba počítat s nízkým frameratem. Performance mód hru zbaví některých krásných detailů a sníží v ní rozlišení na úkor výkonu, ale pořád vypadá slušně. A pak je tu také Balanced režim, který se snaží o co největší míru detailů v kombinaci s variabilním frameratem. Posledním režimem je HFR Performance. V něm hra vypadá vůbec nejhůře, ale drží si velmi vysoký framerate. Pro nejlepší zážitek ale doporučuji módy s nižším snímkováním.

Pravdou je, že ačkoliv některé textury by mohly být detailnější, hra je opravdu moc pěkná a budete se doslova kochat nejen okolním světem, ale i skvěle podaným Bradavickým hradem. V tomto ohledu nemohu proti autorům vznést žádných velkých námitek. Načítání hry vám vždy zabere jen pár sekund a totéž platí i v případě rychlého cestování. Vývojáři zvolili k pohonu hry Unreal Engine 4, a dle mého názoru rozhodně nešlápli vedle. Možná by se za mírnou výtku dalo považovat to, že postavy jsou poněkud prkenné a nijak výrazně se neprojevují za jakékoliv situace ve hře.

Dokonalý je pak hudební doprovod, který se očividně inspiroval filmovou ságou, a přináší proto poměrně známé tóny v novém hávu. Ty navíc skvěle doplňují dění na obrazovce, ať už jde o filmečky, průzkum světa nebo souboje. V tomto ohledu skutečně zaplesá srdce každého fanouška série Harry Potter. Dabing postav je povětšinou špičkový, pouze u hlavního hrdiny v mužském podání mi přišel místy nevýrazný, ale zde jde o otázku subjektivního posouzení.

Zklamaní ale budou určitě čeští fanoušci původních knih. Ti se totiž mohou rozloučit s tím, že by se potkali s oblíbeným názvoslovím. Jednou z velkých nevýhod Hogwarts Legacy je fakt, že operuje s poměrně pokročilou angličtinou, s čímž je nutné počítat. České titulky tu budou chybět zejména mladším hráčům, kteří by si chtěli tento kouzelnický opus vyzkoušet. Zlověstně tedy zdvihám hůlku a mířím na lokálního distributora i samotné vývojáře. Absenci české lokalizace považuji u Hogwarts Legacy za naprosto promarněný potenciál.

Vývojáři z Avalanche Software měli zřejmě k dispozici lektvar Felix Felicis (lektvar štěstí), protože sázka na toto univerzum v kombinaci s tím, jak citlivě a precizně s touto látkou naložili, se jim dokonale vyplatila. Jistě, hra Hogwarts Legacy není dokonalá a najdou se v ní nedostatky. Pevně ale věřím, že každý fanoušek Harryho Pottera nad nimi dokáže přivřít i Moodyho oko. Jde o splněný sen všem Potterheadům a je smutné, že se na tak kvalitní hru z oblíbeného kouzelnického světa muselo čekat opravdu dlouhé roky. Fanoušci nemají vůbec nad čím váhat a ostatní hráče není třeba dlouho přesvědčovat. Hogwarts Legacy je žhavým adeptem na jednu z nejlepších her v tomto roce. Tak čapněte trochu letaxu a rovnou se nechte přemístit do nejbližšího obchodu.