Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Fanoušci studia moc dobře vědí, že hry Control a Alan Wake patří do stejného univerza, které bylo nazváno Remedy Connected Universe. A do něj spadá i právě vydaná novinka FBC: Firebreak. Ta se odehrává v Nejstarším domě, což je centrála úřadu FBC. Ve zkratce by se dalo říci, že jde o jakousi FBI, která vyšetřuje paranormální jevy, takže by tam krásně zapadl Mulder a Scullyovou. Dům, jenž umí měnit svoji podobu, je stále uzamčen a hrozba The Hiss nikam nezmizela, ale je pořád velkým problémem. I proto se do nejstaršího domu vydává speciální jednotka Firebreak složená z bývalých zaměstnanců FBC, která má za cíl ho vyčistit. Tak trochu lovci duchů, jen s tím rozdílem, že proti nim stojí monstra. Vývojáři se snažili příběh obohatit o nejrůznější odkazy na předchozí události, ředitelku Nejstaršího domu, kterou je stále Jesse Faden, přičemž nechybí ani pro Remedy charakteristický humor, i když někdy mi přišlo, že je až moc přepálený po vzoru některých jiných moderních kooperativních her. Není toho každopádně málo, co FBC: Firebreak pro fanoušky Remedy nabízí, ale nečekejte, že by hra měla nějakou strhující zápletku nebo byste se dozvěděli něco vyloženě nového a vývojáři měli ambice svůj svět nějak zásadně obohatit. Od toho tu bude Až Control 2. 

FBC: Firebreak je first-person střílečka pro jednoho až tři hráče. Hraní sólo je možné, ale dle mého názoru hraní v jednom není moc zajímavé a zábavné jako v kooperaci tří hráčů. S tím tedy k hraní přistupujte. A možná ještě jedno doporučení, sežeňte si dva kamarády, s nimiž je možné komunikovat. S náhodnými hráči to také není kolikrát ono. I kvůli tomu, že vývojáři naprosto trestuhodně zapomněli do hry zakomponovat textový nebo hlasový chat, takže se s hráči můžete domlouvat pouze pomocí gest nebo pingování. Třeba pingování funguje dobře, ale přímou komunikaci to nenahradí, zvláště ve vypjatých momentech. Na začátku každé hry si vyberete třídu, za níž budete hrát, zbraně, perky a další vybavení, no a vrhnete se na jednu z pěti připravených misí. Vybrání třídy nemá vliv na zbraně, ty si můžete nastavit podle sebe, ale přesto není dobré tohle podceňovat.

Třídy postav jsou tři. Fix Kit je klasický opravář, který umí vše opravit několika máchnutími svým obrovským klíčem. Jump Kit se zaměřuje na elektřinu a hlavně umí skákat do výšky a dostat se tak z dosahu nepřátel nebo do jinak nedostupných míst. Poslední Splash Kit má zase velké vodní dělo k hašení požárů. Všechny tři třídy se dobře doplňují a jejich přednosti oceníte po jejich vylepšení a hraní na vyšší obtížnosti. Já si nejvíce oblíbil klasického opraváře, který se asi i nejvíce hodí pro sólo hraní.  Je také nutné dodat, že třeba Fix Kit stále umí hasit požáry, zapínat elektřinu a tak dále, ale jen mu to trvá o poznání déle a musí absolvovat speciální minihru. Třídy ale nemají jen vliv na rychlost, jak některé úkony děláte, ale navzájem se podporují. Třeba  Splash Kit umí vodou i řešit zapálené nebo radioaktivní kolegy. Bohužel se mi několikrát stalo, že ačkoliv jsem měl hráče se Splash Kitem v týmu, ten nevěděl, že je něco takového možné. Neobviňoval jsem ho, protože hře hodně chybí nějaký tutoriál, v němž by si mohl hráč jednotlivé třídy i herní mechaniky vyzkoušet. Takhle musí na vše přijít až během samotného hraní v ostré akci, což je prostě chyba.

Jednotlivé mise se odehrávají v Nejstarším domě ve známých lokacích, ať už jde o kanceláře, různá výzkumná oddělení nebo jeskyně, takže v tomto hra hráče Controlu nepřekvapí. I když nutné dodat, že design není špatný. Více mi vadila skutečnost, že mapy se během opakovaného hraní nemění, liší se jen občas jinak rozmístěnými místy se sprchami a stoly s náboji, případně několika dalšími modifikátory. To je ale zoufale málo. Zvláště když uvážíte, že dům umí měnit svoji podobu, je to dost nevyužitý potenciál. Stejně tak zamrzí i samotná náplň, která není moc zajímavá a tak dobrá, jak bych si představoval. Ještě se k ní dostanu. Nyní nejprve zmíním, že každá připravená mapa má tři verze, přičemž ty se liší od sebe počtem místností. Abyste si odemkli poslední verzi, musíte splnit obě předchozí. V nich máte jen jednu, respektive následně dvě místnosti, v nichž děláte to samé. Až třetí místnost přinese nějakou změnu a oživení, takže když si tuto třetí verzi odemknete, předchozí se nevyplatí vůbec chodit, ať už pro jejich nezajímavost nebo skutečnost, že za ně nedostanete moc odměn.

A teď se dostávám k náplni. Každá mise/mapa nabízí vlastní problém, který musíte s týmem řešit. Jedna mise po vás vyžaduje, abyste nejprve zapínali generátory, nahazovali tak elektřinu a dostali se až k velké zlé peci, jindy musíte nosit radioaktivní jádra do vozíku, ničit podivnou růžovou hmotu nebo ničit poznámkové papírky. Právě tato mise je ze všech pěti asi nejzajímavější a nejoriginálnější, protože papírky sami o sobě jsou hrozbou a pokud se jich na vás přilepí velké množství, sami se proměníte v papírkové monstrum. Bohužel jde ale o jedinou misi, u níž vývojáři z Remedy projevili větší kreativitu a originalitu. Všechny ostatní jsou spíše standardní a nepřekvapí, protože něco podobného jste už dělali ve většině kooperativních her. Jen nyní to děláte v prostředí Controlu. Tyto ne moc zajímavé úkoly se skutečností, že se mapy nijak zásadně nemění, má velký vliv na to, že se hra celkem rychle ohraje.

Při plnění úkolů vám dělají společnost kromě kamarádů nebo náhodných hráčů i větší množství nepřátel. Ti se objevují vždy ve vlnách, přičemž jde o klasické zombie, nakaženou ochranku a různé mutanty. Rozmanitost nepřátel je celkem slušná, ale co u nich nelze očekávat, je umělá inteligence. Snaží se hráče převálcovat hlavně svým počtem, nikoliv taktikou, takže v tomto hra připomíná třeba Back 4 Blood nebo Left 4 Dead. To mi ale popravdě nevadilo, protože likvidace hord je zábavná a kolikrát i napínavá. Docela zklamáním jsou ovšem bossové. Opravdu až na jednu výjimku jde jen o klasické protivníky, kteří mají větší ukazatel zdraví. Tohle je velká škoda, protože papírkový boss je přímo fantastický s dobrou mechanikou. Škoda jen, že nic dalšího takového hra nabídnout nedokáže.  

Pocit ze střelby je velmi dobrý. Vlastně jsem byl překvapen, že se vývojářům povedlo vytvořit opravdu kvalitní gunplay, ačkoliv s first-person střílečkami nemají zase tolik zkušeností. Je ale vidět, že u něj dost opisovali u Destiny, ostatně jeho fanoušky mnozí jsou, což neskrývají na sociálních sítích. K likvidaci protivníků je možné využít dost zbraní. Na začátku máte jen normální samopal, brokovnici nebo silný a můj oblíbený revolver, ale později se vám do rukou dostanou i zajímavější kousky a několik typů granátů, nehledě na přítomné vylepšování zbraní, díky němuž budete v akci o něco schopnějšími.

Vývojáři se pokusili hratelnost oživit několika zajímavými novinkami a prvky. Mezi nimi je i systém léčení. Nemáte u sebe lékárničky ani se vám zdraví nedoplňuje, jako je to u jiných akčních her typu Destiny. Léčit se můžete pomocí vody, ať už v bunkrech u kohoutku s vodou, kterou se čistíte, případně ve sprchách, které jsou v každé místnosti. Jde o zajímavý systém, který do hry vnáší slušně velké napětí, zvláště když sprchy slouží i k tomu, abyste se zbavili radiace, zapálení nebo papírků, které se na vás lepí a postupně proměňují v papírové monstrum. Také se mi líbí minihra pro zapínání elektřiny či hašení požáru, v níž musíte mačkat L1 nebo R1. Sice se může zdát jednoduchá, ale na vyšší místnosti, kdy se k vám blíží nebezpečí, ať už nepřátele nebo oheň, a každé špatné zmáčknutí ubere zdraví, jde o napínavou a stresující záležitost.

Za každou splněnou misi budete získávat body do celkového levelu, ale také speciální herní měnu. Skrze level si odemykáte různé perky, které je nutné ještě koupit za získanou herní měnu. Některé využijete sami (rychlejší nabíjení zbraní, rychlejší sbírání munice nebo munice s různými efekty), jiné jsou důležité pro týmové hraní (třeba rychlejší zvedání). Některé perky dost ovlivňují hratelnost a jsou zásadní pro hraní na vyšší obtížnosti. Problém je, že jejich odemykání je pomalé, stejně tak následné vylepšování. Abyste perk vylepšili, musíte získat ještě další materiál, který je k nalezení na vyšší obtížnosti sbíráním dokumentů nebo porážení těžkých nepřátel. Hra tak vyžaduje v tomto velký grind, ale nejsem si jist, jestli pro něj nabízí obsah, který by u sebe dokázal po tak dlouhou dobu udržet.

Herní měnu nevyužijete jen pro odemykání perků, ale také dalšího vybavení, ať už jde o zbraně, herní možnosti tak kosmetické doplňky v rámci základního Battle Passu, který je pro všechny hráče zdarma. Nemusíte se tedy bát, že by hra vyžadovala za lepší vybavení platit. Pay-to-win záležitost to není. Každopádně s lepšími zbraněmi a dalším vybavením je hratelnost mnohem zábavnější, a je vlastně škoda, že se k němu dostanete až po několika hodinách, které neukazují ani trochu plný potenciál hry a jsou tedy i trochu nudnějšími. Když se ale pak hra zase rozjede, najednou zjistíte, že už nemá moc co nového nabídnout, a nenutí tedy k dalšímu hraní.

Možná se ptáte, jestli má FBC: Firebreak i nějakou další monetizaci. Ačkoliv nejde o klasickou live service záležitost, vývojáři připravili i jeden placený Battle Pass. Ten obsahuje jen pěknou kosmetiku, ať už to jsou skiny zbraní, nová brnění nebo spreje. Není to tedy něco, co by ovlivňovalo přímo hratelnost. Pokud vás hra ale chytne, můžete se skrze tento Battle Pass více odlišit od ostatních hráčů. Nejde ale o něco, co byste potřebovali. Herní obchod zatím hra FBC: Firebreak nemá, a je otázka, jestli někdy mít bude. Zatím nic oznámeno není.

Hra FBC: Firebreak běží na interním Northlight enginu studia Remedy, který jsme mohli vidět u Alana Waka 2 nebo Controlu. Docela jsem byl zvědav, jak ho dokážou vývojáři optimalizovat pro kooperativní akci, no a nakonec musím říci, že se jim to povedlo, ačkoliv to není bez chyb. FBC: Firebreak rozhodně vypadá dobře a v rámci žánru nadprůměrně. Vizuální stránka zaujme i díky výborné stylizaci, texturám ve vysokém rozlišení a krásnému nasvícení a je bez debat tou nejlepší částí hry. Co už ale potěší méně, je optimalizace. Hrál jsem na konzoli PlayStation 5 Pro, kde se vývojáři snažili o 4K rozlišení a 60 fps, ale ne vždy na tento framerate dosáhnou. V náročných momentech dokáže viditelně klesat, takže dochází ke zpomalování a trhání obrazu. To rozhodně dobrá vizitka není. Co mě naopak příjemně překvapilo, je výborně zakomponovaná haptická odezva v DualSense gamepadu, s níž si vývojáři Remedy vyhráli.

Během prvních dní se u FBC: Firebreak vyskytlo i několik nepříjemných problémů, hlavně ve spojení s matchmakingem, spojování a vůbec stabilitou serverů. Vyhledávání hráčů bylo příliš pomalé, ne vždy mi je našlo, takže jsem se musel vydat na mise sólo. Když už jsem ale měl to štěstí, sem tam se mi stalo, že hra hráče během plnění mise odpojovala a i mě nejednou vyskočila chybová hláška. To třeba po půlhodině hraní, které bylo naprosto zbytečné, dost naštve. Také jsem si všiml menšího lagování, ale naštěstí to byl asi ten nejmenší problém. Je vidět, že vývojáři nemají s podobnými online hrami zkušenosti a ještě budou muset FBC: Firebreak v tomto doladit.

Než svoji recenzi ukončím, stojí za zmínku, že si hru FBC: Firebreak nemusíte kupovat. Od prvního dne je v předplatném PlayStation Plus Extra/Premium na konzoli PlayStation 5 a Game Pass Ultimate na konzolích Xbox Series X/S. Pokud tato předplatná máte, můžete si ji bez dalšího poplatku vyzkoušet. Jestli bych ale vám měl hru doporučit za tu tisícovku, kterou za ní vývojáři chtějí, tak to si nejsem jist. A určitě je otázka, co bude do budoucna. Remedy dle svých slov nikdy nedesignovalo FBC: Firebreak jako live service záležitost. Přesto je budoucí podpora klíčová pro takovou kooperativní akci. Nyní jsou zatím potvrzeny další dvě mise. Jedna Outbreak vyjde během podzimu, druhý Blackout pak během zimy. Obě mají přinést nové lokace, úkoly, nepřátele a kosmetické odměny, které bude možné získat v rámci placených Battle Passů. Je ovšem otázka, jestli tohle bude stačit, protože jakmile jednou hráči začnou hrát něco jiného, těžko je získáte zpět.

Studio Remedy se snaží s FBC: Firebreak prorazit na poli kooperativních akčních her, ale nejsem si vůbec jist, jestli má šanci uspět, hlavně z dlouhodobého hlediska. Základy rozhodně špatné nejsou. Hra dokáže překvapit některými zajímavými mechanikami, po několika hodinách i svými možnostmi, zábavnou akcí a dobrým gunplayem, ale bohužel selhává po stránce obsahu. Pouze pět misí s nezajímavými úkoly rychle omrzí, takže začnete s kamarády hledat zábavu jinde. To je v současnosti největší problém hry FBC: Firebreak, a i proto nakonec volím nižší zamýšlenou známku.