Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Na Elden Ring: Nightreign jsem byl zvědavý i s vědomím, že se od původní hry znatelně liší. Nejde totiž o další rozsáhlé akční RPG s velkým otevřeným světem pro jednoho hráče, ale o čistě kooperativní titul pro tři hráče, jenž staví na survival, roguelike a battle-royale prvcích, které můžete znát z celé řady multiplayerových her. To na první pohled může působit značně podivně a už nyní je jasné, že jde o změnu tak markantní, že ne každého fanouška Elden Ringu dokáže Nightreign potěšit. To je ale dle mého názoru v pořádku, protože rád vidím studia, jak zkouší něco nového, nesnaží se jen přešlapovat na místě a jít vyšlapanou cestičkou někým jiným. A problém s tím nemám i z toho důvodu, že je Elden Ring: Nightreign ve výsledku docela zábavnou a dobře promyšlenou hrou, u níž jsem se po většinu času opravdu slušně bavil, ačkoliv mám i několik menších či větších výhrad. Pojďme pěkně popořadě.

Ačkoliv Nightreign spadá do stejného univerza jako původní Elden Ring a jeho rozšíření Shadow of the Erdtree, nečekejte nějaký nový originální propracovaný epický příběh. Nightreign sice obsahuje několik pěkně zpracovaných filmečků a postavy s výborným dabingem, na čemž jsou vidět opět velké produkční hodnoty, ale má ve výsledku jen velmi jednoduchou základní zápletku, v rámci níž musíte porazit osm Nightlordů, kteří ohrožují celý svět. To je vlastně vše, co musíte vědět, ale skutečnost, že hra na rozdíl od svých předchůdců nemá zajímavější a propracovanější zápletku, mi vlastně ani nevadilo. Není to tím hlavním, čím chce hráče zaujmout. Na druhou stranu se mi líbí, jak Nightreign nakonec docela dobře zapadá do světa Elden Ringu a rozšiřuje jeho lore. Fanoušci mohou pořád hledat drobné střípky a informace, ať už čtením různých popisků, deníčků nebo plněním úkolů.

Než se pustíte do samotného hraní, můžete si v základně vybrat jednu z osmi postav a na cvičišti si ji vyzkoušet, abyste věděli, jaké schopnosti má a co od ní očekávat. Každá se od sebe dramaticky liší svým vzhledem, herním stylem a dalšími vlastnostmi. V Nightreign můžete mít tým složený ze stejných postav. V tomto vás hra nijak neomezuje, ale na druhou stranu platí, že rozmanitost je klíčem k úspěchu. Je tedy lepší, když má každý v týmu odlišnou postavu a můžete se pak navzájem podporovat a vymýšlet i odlišnější strategie. Zajímavostí je, že každá z postav má svoji vlastní sadu příběhových úkolů. Ty plníte v základním táboře, případně pak během samotného hraní. Většinou musíte jen něco najít nebo porazit určitého protivníka. Ačkoliv se to nezdá, určitě se vyplatí tyto úkoly plnit. Ať už kvůli tomu, abyste se dozvěděli o jednotlivých postavách další podrobnosti, hlavně o jejich kolikrát pohnuté a smutné historii, ale také odemkli další možnosti.

Já si nejvíce oblíbil základního Wyldera, za něhož jsem hrál po většinu času. Jde o klasického rytíře, který má hodně života, je silný a umí ovládat těžší zbraně na krátkou vzdálenost, což je styl, který v Soulovkách vyznávám a preferuji. Navíc mu hra jednou odpustí smrt, takže je nejpřístupnější pro začátečníky, a má i možnost přitahovat se na protivníky, případně jim pořádně pošramotit zdraví svoji výbušnou kuší. Hodně jsem ale hrál i za Raider, což je klasický tank s obrovskými zbraněmi. Kromě těchto bojovníků na krátkou vzdálenost je přítomen i mág v podobě Recluse, jenž může na protivníky sesílat různá kouzla, lukostřelec Ironeye nebo Revenant, což je nekromantka, která umí vyvolávat duchy zemřelých protivníků, aby bojovali po jejím boku. Každý by si tak měl přijít na své a vybrat oblíbence.

No a nyní se dostávám k tomu, jak se vůbec Elden Ring: Nightreign vůbec hraje. Na začátku máte k dispozici jen jednu expedici. Po jejím zapnutí budete přesunuti na mapu, kde se bude vše odehrávat. Jde o Limveld, což je alternativní verze Limgrave z Elden Ringu. Mapa je složena z dobře známých assetů původní hry, takže vás asi nepřekvapí, že herní svět vypadá dost povědomě, ať už jde o různé stavby nebo dungeony, ale to samé platí o protivnících, výbavě a dalších prvcích. Jakmile se dostanete na samotnou mapu, musíte rychle hledat lepší zbraně s různými statistikami, elementy, pasivními bonusy a atributy, případně další důležité vybavení. Vše je založeno na náhodě, která mnohdy dost rozhoduje o tom, jaké máte šance expedici úspěšně dokončit. Získání nového vybavení dosáhnete průzkumem, v rámci něhož je důležité i zabíjet menší a větší protivníky, mezi nimiž jsou i bossové, abyste získali duše a mohli za ně upgradovat u bonfirů svůj level. Nemusíte vybírat jednotlivé atributy jako v klasických Soulovkách. Stačí odkliknout level, který zvedne vše, od síly po manu nebo zdraví. V tomto bylo levelování značně zjednodušeno, ale k podobné hře se tento systém hodí mnohem více.

Mně a mému týmu se nejvíce osvědčilo jít první den především po kostelech, kde je možné si navyšovat počet lékárniček, čistit menší vesničky s bossy, za které jsou různé pasivní perky, a sem tam udělat i nějakou tu jeskyni, kde za poraženého bosse dostanete důležitý kámen pro vylepšení zbraně. Ve druhém dni už je možné se pouštět do větších akcí a zkoušet i silné bosse, za které je to nejlepší vybavení a velký přísun duší pro levelování, případně čistit větší lokace se silnějšími protivníky. Aby bylo možné se rychle domlouvat a orientovat na mapě, vývojáři přidali možnost pingovat jednotlivá důležitá místa, takže vždy vidíte, kudy jít. Oceňuji také možnost plynulého pohybu po úrovních, díky němuž je přesun z jednoho místa docela rychlý. Můžete snadno vyskákat na skálu po náhrobcích, vyskočit skrze modrý skokánek a zároveň je také dobře, že chybí poškození po skoku z jakékoliv výšky. Klidně můžete skočit z velké hory, nic se vám nestane. Pro ještě rychlejší přesun je možné využívat dopravu v podobě orlů.

Zatím jsem nezmínil, že na vše máte jen omezený čas. Stejně jako v battle-royale hrách se mapa začne po chvilce zmenšovat a pokud se nedostanete včas do vyznačené bezpečné zóny, zcela jistě díky jedovatému smrtícímu mraku zemřete. Takto se zóna postupně zmenšuje, až se zmenší natolik, že nastane noc a na mapě se objeví silný boss, jehož je nutné porazit, abyste se dostali do druhého nebo třetího dne. Musíte být tak s týmem hodně rychlí, takže tak trochu chápete, že na nějaké rozvážnější a opatrnější hraní Nightreign není navržen. Musíte neustále hnát, na zastavení a odpočinek není čas.

Naštěstí po několika hrách už budete zhruba vědět, kam běžet, kde se co nachází a tak dále. Mapa se vždy vygeneruje trochu jinak, takže jednotlivé vesničky, hrady nebo další lokace jsou na odlišných místech. Bohužel ale mají většinou jednu nebo mají maximálně dvě verze, takže čištění stále stejných vesniček a tak dále po nějakém tom čase zákonitě trochu omrzí. Je škoda, že v tomto hře chybí větší rozmanitost. Pokud by bylo dostupných více map, bylo by to jen dobře. Oživit mapu se vývojáři snaží jen většími eventy, kdy se na ní objeví třeba obrovský kráter a jednou jsem měl dokonce na mapě v rohu město, které jsem mohl s týmem prozkoumat. To obsahovalo zcela nové protivníky, bosse a lokace, a vlastně i výzvu, kterou jsem mohl zdolat. Takových oživení, které by přinesly něco nového, ale bohužel ve hře moc není.

Jak budete hrát, získáte přístup k osmi expedicím, které se liší hlavně finálním soubojem s Nightlordem. Ty mohou trvat 15 minut, pokud během nich selžete, ale klidně i 45 minut. Hra po vás tedy v tomto ohledu vyžaduje docela velkou časovou investici. Rozhodně jednotlivé hry nejsou rychlé, jako třeba ve Fortnite. Každopádně základní herní smyčka, v rámci níž se dostanete na mapu a vždy začínáte s prvním levelem, a postupně se musíte vylepšit a získat lepší vybavení, je ale neskutečně zábavná, návyková a funguje na podtrženou jedničku. I když jsem si myslel, že tento žánrový mix bude jen těžko fungovat, opak je pravdou.

Hratelnosti a zajímavosti dopomáhá i skutečnost, že se na mapě nachází obrovské množství bossů, s nimiž můžete změřit síly. Ti se vždy vygenerují náhodně, takže zatímco jednou můžete v močálech potkat velkého jelena, jindy vás přivítá ohnivý drak. Na některé bosse na začátku s prvními levely a bez pořádných zbraní nemáte, takže je lepší s nimi neztrácet čas. Většinu bossů tvoří dobře známí z Elden Ringu, takže v tomto asi nebude žádné velké překvapení, ačkoliv jsem si všiml, že někteří umí nové útoky. Ještě silnější bossové se pak nacházejí na konci jednotlivých dní. To se vám postaví třeba Wormface, Tree Sentinel, Ancient Dragon nebo Fell Omen, ale také bossové ze série Dark Souls, což mi jako fanouškovi udělalo obrovskou radost. Když se nám na konci druhého dne postavil obávaný The Nameless King z třetího Dark Souls i se svým drakem, dostavilo se u mého týmu obrovské zděšení, protože i nyní jde o opravdu těžkou výzvu, která má také dvě fáze. Z Dark Souls série ale nechybí ani Dancer of the Boreal Valley nebo Centipede Demon, přičemž všichni tito bossové krásně do světa hry Elden Ring zapadají a nepůsobí v něm nepatřičně. Až jsem si chvilkami říkal, že je obrovská škoda, že nedošlo na nějakého bosse z Bloodbornu. Určitě bylo z čeho vybírat.

Vrcholem hry jsou souboje se samotnými Nightlordy, které přicházejí ve třetím dni. Ty trochu překvapivě všechny probíhají v jedné a té samé písečné aréně, což trochu zamrzí. Na druhou stranu tento dle mého názoru menší nedostatek vývojáři vynahrazují samotnými Nightlordy. Tito protivníci jsou neskutečně epičtí, působiví, výborně navržení a hlavně rozmanití. Vždy musíte vymýšlet s týmem jinou strategii, přičemž se mi hodně líbí, že každý má vlastní hudební skladbu s naprosto odlišnou atmosférou. Zatímco střet s Fulghorem má burácející hudbu, tak trochu ve stylu původních dílů God of War, to ledový drak Caligo má zase hudební doprovod hodně uklidňující až uspávající. Jako kdyby i skrze něj bojoval a chtěl vás uspat. Soundtrack musím u Nightreign opravdu vypíchnout, je přímo fenomenální a už se těším, až si ho budu moci poslechnout samostatně. Každopádně souboje s Nightlordy, které jsou opravdu mimořádně těžké i v rámci Souls žánru, vždy naplno prověří vaše schopnosti, sehranost týmu, ale také to, jestli jste měli štěstí na loot a jak dobře jste se připravili.

Když při nějaké špatně naplánované akci náhodou padnete, není to během dne zase takový problém. Po nějakém tom čase zemřete a ztratíte level, ale můžete si doběhnout na místo skonu se nejen pomstít, ale také pro vypadnuté duše. Pokud běháte s ostatními společně, což je rozhodně doporučená strategie, kolega v týmu vás může zvednout tím, že bude do vaší plazící se postavy sekat. Je ale nutné si na toto dávat pozor, protože když padnete jednou, stačí do vás párkrát seknout a jste znovu na nohou. Když se ale tohle stane opakovaně, vždy se počet seknutí navyšuje, až do takové podoby, že třeba během soubojů s bossy je prakticky nereálné, aby vás další členové týmu postavili zpět na nohy. I vzhledem k tomu, že každý sek bere staminu. Během noci a souboje s bossem se pak každopádně sami už nezvednete, pokud navíc padnou i vaši kolegové, je konec a expedice končí nezdarem. Hra tedy pořád umí být neskutečně napínavá a obrazovka s nápisem vaší smrti není nikdy dobré znamením.

Selhání v jakékoliv fázi určitě pořádně zamrzí. Naštěstí nikdy úplně s prázdnou neodejdete, protože budete za hru odměněni alespoň herní měnou a také několika relikviemi, což jsou speciální magické krystaly. Když je přiřadíte jednotlivým postavám, poskytnou jim různé pasivní dovednosti. Třeba jeden u mého Wyldera jsem si takto zvednul útočnou sílu a život. Další krystal pak způsobil, že když jsem použil super schopnost v podobě výstřelu z kuše, zem se kolem zapálila a způsobovala protivníkovi další poškození. Krystalů je obrovské množství a také kvality. Některé přidávají pouze jeden bonus, jiné ale mohou až tři, takže je to trochu i grind a stejně jako u zbytku hry musíte mít štěstí, aby vám padl krystal, který bude podporovat vaši postavu a následně ještě herní styl. Ačkoliv se to na začátku moc nezdá, vyplatí se sledovat, jaké krystaly vám padají, protože mohou usnadnit hraní. Co se týče herní měny, tu můžete využít pro nákup dalších krystalů, ale také emotů či dalších skinů postav. Ty se odemykají čistě herní měnou, žádné mikrotransakce Nightreign neobsahuje, a vývojáři ani nemají v plánu je přidat.

Kooperace byla vždy v Soulovkách krásným doplňkem, který mohli hráči využívat, a působil naprosto přirozeně, ale nebyli nijak penalizováni, pokud hráli sólo. V Elden Ring: Nightreign je to úplně jinak. Několik sólových her jsem schválně zkusil, ale pro tento styl hraní je vše naprosto nevyladěné a znatelně těžší než při kooperaci. Sice o trochu více vydržíte, ale vše vám déle trvá, což vzhledem k tomu, že čas je tu hodně těžký nepřítel, jehož nejde porazit, docela problém. Ano, vím, že jsou hráči, kteří už hru dali celou sólo, ale ti mají v Soulovkách tisíce hodin. Normální hráči budou spíše trpět, a pokud chcete hrát hru v tomto módu, spíše si nákup rozmyslete. Vývojáři už slíbili, že vydají tento týden update, díky němuž budou sóloví hráči dostávat více duší i jednou budou moci zemřít u bosse, ale to nic nemění na tom, že sólo možnost je tu spíše jen do počtu. 

Protože jde především o kooperativní hru, kterou sice lze hrát sólo, ale není pro tento styl hraní moc dobře navržená a vyladěná, vadí mi několik chybějících prvků. Jedním z nich je absence text a hlavně voice chatu, díky němuž by šlo s náhodnými hráči rychle a lépe komunikovat. Kolikrát hra staví před hráče tak těžké výzvy, že přímá komunikace by je dokázala znatelně usnadnit. Nejlepší proto je, pokud budete hrát s kamarády a komunikovat s nimi skrze voice chat v konzoli nebo Discord, ale ne každý má tuto možnost. Co také zamrzí, je absence pro cross-play podpory, takže není možné hrát s hráči na ostatních platformách. Dnes tuto funkci podporuje čím dál více i mnohem menších her, takže její absence u Elden Ring: Nightreign je docela nepochopitelná. Těžko říci, proč vývojáři z FromSoftware tyto dva klíčové prvky opomenuli, třeba je ale přidají časem. Už nyní ostatně slibují, že budou poslouchat zpětnou vazbu hráčů, a i proto chtějí časem přidat i kooperativní režim pro dva hráče. Jeho opomenutí na launch nechápu už vůbec.

Vývojáři už před vydáním zmínili, že berou Elden Ring: Nightreign jako jednorázový produkt, který rozhodně nemá live service ambice jako Fortnite, Apex Legends, Destiny 2 nebo jiné podobné hry. Je otázkou, jestli tohoto svého rozhodnutí nyní trochu nelitují, protože úspěch má hra podle prvních informací obrovský. Ani ne za 24 hodin se prodalo více než 2 milionů kopií, což asi ani nikdo v Bandai Namco nečekal. Každopádně do budoucna asi nemůžeme čekat nějaké zásadní novinky a změny, což je docela škoda. Vývojáři jen přislíbili updaty, kterými budou reagovat na zpětnou vazbu, a pokud se nepletu, je oznámen jeden nový boss a jedna nová hratelná postava. A to je vše. Elden Ring: Nightreign by si budoucí podporu zasloužil rozhodně více než mnohé jiné naprosto nezajímavé a genericky vypadající live service hry, které se na nás valí ze všech stran. Elden Ring: Nightreign totiž není kalkul, ale snaha přinést něco nového, což se studiu, které nemá s multiplayerovými hrami skoro žádné zkušenosti, prakticky povedlo.

Elden Ring: Nightreign vypadá až na několik málo detailů dost podobně jako původní Elden Ring, ostatně běží na stejném enginu. To mi ale nevadilo, protože Elden Ring se mi líbil, přičemž vývojáři technickou zastaralost kamuflovali vážně fantastickou stylizací, nádhernými scenériemi a vůbec krásnou estetikou světa a postav, což se děje i v Nightreign. Na vizuální stránku si nemohu stěžovat. Kde ale vidím velkou slabinu her od studia FromSoftware, to je optimalizace. A bohužel Nightreign je toho krásnou ukázkou. Hra má dva režimy zobrazení. Dle mého je použitelný jen ten, který je zaměřen na lepší framerate. Pokud ale čekáte stabilních 60 fps, budete zklamáni. Při průzkumu světa framerate znatelně hapruje a opravdu hodně skáče, což je pro vývojáře neskutečná ostuda. Během soubojů s protivníky už je na tom framerate lépe, během soubojů s Nightlordy jsem si pak také nevšiml větších problémů. Alespoň že tak, ale během procházení světa jde o velký problém, který akorát kazí zážitek z hraní a několikrát mě začaly z neustálého poklesu frameratu bolet oči. A to i na konzoli PlayStation 5 Pro.

Stejně tak se mi nelíbí, že hra v prvních dnech trpí problémy s hitboxy, což přináší řadu frustrujících okamžiků, nebo matchmakingem. Někdy jsem dal vyhledávat hráče a hra je nenašla ani po několika minutách. Pak ale stačilo vyhledávání resetovat a nalezeni byli během několika vteřin. Podle vývojářů tohle může způsobovat NAT type připojení. Pokud máte třeba type 3, hráče zřejmě nenajdete vůbec.

Ačkoliv jsem byl před vydáním trochu skeptický k samotnému konceptu a říkal jsem si, jestli může fungovat, nakonec si mě Elden Ring: Nightreign opravdu získal. Základní herní smyčka je odvážná, zábavná a svým způsobem svěží, ať už v rámci Souls žánru nebo multiplayerových her. Po několik desítek hodin jsem se velmi dobře bavil, a kdo ke hře bude přistupovat s otevřenou myslí, věřím, že bude taky. Na některé epické bossy, kteří jsou podpořeni fantastickým soundrackem, budu vzpomínat ještě hodně dlouho. To ale neznamená, že hra nemá chyby. Má, a nejsou zrovna takové, nad nimiž lze jednoduše mávnout rukou. Ačkoliv v základu hra rozhodně není chudá, po několika desítkách hodin se celkem ohraje, protože chodíte jen pořád ty stejné lokace dokola. Co je ale horší, je technický stav. Ten je dle mého názoru neodpustitelný, stejně jako občas haprující matchmaking. Zamrzí rovněž chybějící podpora pro cross-play nebo absence lepší optimalizace pro hraní v jednom nebo dvou hráčích. To jsou ale naštěstí věci, které se dají do budoucna opravit. I proto nyní Elden Ring: Nightreign s klidným svědomým mohu udělit pěknou osmičku.