Donkey Kong Bananza

Recenzovaná verze: Nintendo Switch 2

Ačkoliv má Donkey Kong velkou historii, nově vydaná hra ho nezachycuje jako velkého hrdinu, který odpočívá na pláži ve svém domě a láduje se lahodnými banány, jako tomu bylo v minulosti. Maká v bažinách, kde se těží banánová ruda, no a při jedné směně se vše pokazí. Objeví se tyran připomínajícího gremlina, jenž získal obrovskou moc, čímž ohrožuje nejen samotného hlavního hrdinu, ale i všechny jeho přátele. Proto se musí Donkey Kong vydat ho zastavit. To ale nebude zase tak jednoduché, protože to znamená, že se bude muset pokusit prokopat až do středu země.

Spojence na své cestě najde v záhadném zpívajícím kameni, jenž se po malé chvilce změní v malou začínající zpěvačku Pauline, která je jako jediná postava kompletně dabovaná. Zatímco příběh není nějak objevný a originální, hra krásně staví na vztahu velkého hromotluka milujícího banány Donkey Konga (DK) a něžné Pauline, která je jeho pravým opakem. Oba se krásně doplňují a nejde jim nefandit, aby ve středu země nalezli to, po čem touží (DK po banánech a Pauline zase po svobodě), a vlastně je i pěkné vidět, že oba tito hrdinové mohou mít i o poznání hezčí vztah, než tomu bylo v minulosti.

Po předchozích 2D hrách působí dobrodružství Donkey Konga ve třetím rozměru trochu zvláštně, ale dá se na tuto velkou změnu rychle zvyknout. Hraje se totiž skvěle, čemuž dopomáhá jednoduché vyladěné ovládání i samotná hratelnost, která si vzala charakteristické prvky z předchozích dílů i celé řady dalších plošinovek Nintenda. Jen snad kamera sem tam zazlobí, ale nejde o něco, co by vyloženě kazilo zážitek z hraní. Tím největším prodejním artiklem je bez debat destrukce okolního světa, jemuž se Nintendo před vydáním v propagačních materiálech hodně věnovalo. A skutečně jde o něco, co má výrazný dopad na to, jak se hra hraje, a vlastně i ničí zažité pořádky v rámci 3D plošinovek.

Donkey Kong má velkou sílu a tak umí boucháním do země hloubit cestičky, ničit stěny a prakticky vše, co mu přijde do cesty. Díky tomu má značně usnadněné zdolávání překážek, ale také se tato mechanika hodí během průzkumu, protože nikdy nevíte, co se pod povrchem ukrývá. Někdy jen truhla s důležitou mapou, ale také může pod ním být chutný banán. Také se mi líbí, že může DK vytrhávat kus země a házet ji po nepřátelích, případně si tak pomáhat při řešení hádanek. Ničení světa je zábavné a uspokojující, zvláště když nejde jen o gimmick, ale o plnohodnotnou součást hratelnosti.

Hra Donkey Kong Bananza se sice odehrává v podzemí, ale to nevypadá tak, jak si představujete. Planeta, na níž se chlupatý hrdina nachází, má v podzemí velké, rozmanité a krásně navržené biomy, dokonce s krásnou oblohou, které přímo lákají k hraní a jejich prozkoumávání. Podíváte se do džungle, lávových jeskyní, na prosluněnou pláž, bažin nebo zasněžených míst s nádhernými ledovými sochami. Každý biom má svoji jedinečnou atmosféru, design, ale také originální nástrahy, nápadité hádanky, kolikrát parádní nápady a nepřátele, na které je vždy nutné vymýšlet odlišné strategie k poražení. Hra tak neustále předkládá před hráče něco nového a zajímavého, takže nuda rozhodně nehrozí, stejně tak nějaké sklouzávání do stereotypu. Zvláště když všechny biomy obsahují i výborně zpracované souboje s bossy. Každý má vlastní mechaniku, takže nejsou navrženy jen tak, abyste do nich jednoduše bušili, dokud nepadnou. Souboje s těmito protivníky jsem si maximálně užil a jsou jedněmi z nejlepších, jaké jsem kdy v nějaké plošinovce od Nintenda viděl.  

Jak už jsem naznačil výše, Donkey Kong není na vše sám, ale neustále mu sedí na rameni roztomilá zpěvačka Pauline, mající velký vliv nejen na příběh, ale hlavně na to hlavní - hratelnost. Svým zpěvem dokáže interagovat s prostředím a třeba i uvolňovat vstup do bonusových úrovní. Hlavně ale může hlavního hrdinu proměnit do speciálních pěti dalších podob, jakýchsi Bananza forem, čímž hratelnost dostane ještě další vrstvu a rozmanitost. První forma promění DK v ještě větší opici s obrovskou silou, ale později dostane i formu zebry, jejíž předností je hlavně rychlý běh. Pštros umí létat a dostat se tak do míst, kam by nešlo normálně skočit, Slon svým chobotem umí nasát vše, co je v okolí, z čehož pak může vyrábět balvany a ty házet na protivníky, případně díky nim je možné využívat zip liny. Poslední forma had umožňuje hlavnímu hrdinovi vysoko skákat a zároveň i zpomalovat čas. Jednotlivé formy jsou zábavné, je možné mezi nimi jednoduše přepínat, a díky nim ve spojení se zničitelností prostředí je možné k řadě situací přistupovat několika odlišnými způsoby. Rovněž oceňují i skutečnost, že každá forma má vlastní krásnou písničku od Pauline. Já si nejvíce oblíbil tu u formy pštrosa, která je neskutečně chytlavá.

Během hraní Donkey Kong Bananza mě hodně bavilo prozkoumávání jednotlivých světů, ať už hledání ukrytých výzev, k nimž se ještě dostanu, tak i speciálních tokenů. Každý biom má vlastní specifické tokeny, které následně můžete vyměnit u obchodníka nové oblečení. To nemá jen kosmetický charakter, ale poskytuje vám bonus, který se vždy hodí. Jedna kravata třeba umí přidat o 25% více Bananergy ze sebraného zlata, zatímco kalhoty poskytnou Donkey Kongovi lepší ochranu před lávou, jedem nebo ledovou vodou. Ne úplnou, ale i malá se hodí, zvláště v pozdějších fázích hry.

Kostýmy pro Pauline pak umí prodloužit použitou formu třeba i o polovinu času, což je se na hratelnosti hned projeví. Průzkumu je tedy nutné věnovat pozornost, protože si pak můžete hratelnost o něco usnadnit. I když je tedy nutné také dodat, že Donkey Kong Bananza nejtěžší hrou a ani dílem této série rozhodně není. Vlastně je obtížnost docela nízká, čímž vývojáři dávají jasně vědět, že cílí i na mladší publikum. Pro nejmladší hráče je přítomna i lehká obtížnost, která je vede více za ručičku a je i benevolentnější na chyby.

Stejně jako je Donkey Kong Bananza neskutečně zábavná hra, u níž nuda nehrozí, čemuž dopomáhá i solidní tempo a absence hluchých míst, které by sloužily jen jako nutná výplň k natáhnutí herní doby. Já se dostal na konec po nějakých dvaceti hodinách, což na takovou plošinovku není málo a je i celkem nadstandardní. Je ale nutné zmínit, že jsem během svého průchodu rozhodně vše nesplnil. Nemusíte totiž jít jen čistě po hlavní příběhové lince, která je hodně lineární, ale můžete jednotlivé biomy více prozkoumávat a hledat vchody do speciálních úrovní s výzvami. Ty jsou nápadité a pěkně rozmanité, takže zatímco někdy budete jezdit v důlním vozíku, jindy budete hledat v úrovni banány, likvidovat na čas protivníky nebo si zavzpomínáte v 2D pasážích na Donkey Kong Country. Tyto výzvy se rozhodně vyplatí plnit, protože jste za ně odměňováni dalšími banány, takže můžete dále vylepšovat opičího hrdinu, a tím mu zvedat poškození, zdraví i další vlastnosti. Pokud se rozhodnete splnit naprosto vše a třeba si i odemknout veškeré oblečky, můžete si k základním dvaceti hodinám přičíst dalších deset nebo patnáct hodin. Donkey Kong Bananza malá hra rozhodně není.

Během představení Donkey Kong Bananza jsem si říkal, jestli jde o hru, která naplno ukazuje potenciál nové konzole Nintendo Switch 2. Z videí jsem o tom moc přesvědčen nebyl, ale když jsem hru pustil doma na TV nebo v handheldovém režimu, byl jsem vizuální kvalitou překvapen a po většinu času spokojen. Hra je pěkná a dopomáhá ji v tom i líbivá stylizace. Hlavní hrdina je krásně detailní, takže vidíte jeho srst, která vlaje do větru, to stejně platí o jeho doprovodu v podobě Pauline, ale pochválit musím i pěkné nepřátele s povedenými animacemi, prostředí, nasvícení i nejrůznější oku lahodící efekty. Sem tam je možné si všimnout ošklivější textury či nějakého drobného artefaktu, ale to nestojí moc za řeč. Více mi vadilo velké doskakování objektů v prostředí, protože občas se postavy nebo důležité objekty objevují jen několik metrů před vámi. To by se dít nemělo, zvláště u hry, která vychází na novou konzoli a Nintendo doufá, že ji dokáže i prodat.

Donkey Kong Bananza je hra, která cílí na 60 fps. Bohužel musím říci, že framerate není stabilní. Po velkou část hry ano, ale jsou místa, kdy framerate viditelně klesne, někdy o 10 nebo 20 snímků, a tím dojde ke škubání obrazu. Nejvíce k poklesu frameratu pravidelně dochází při skoku na mapu nebo v Photo režimu. Jsou ovšem i lokace nebo momenty, kdy se toho děje už tolik, že konzoli došel výkon a vývojáři si museli pomoci snížením frameratu na 30 snímků, což i netrénované oko rozpozná, a výsledkem je ne tolik plynulý a vyladěný zážitek, který od hry od Nintenda očekávám. Vývojáři to odůvodňují tím, že nechtěli dělat kompromisy v hratelnosti a na ní navázané destrukci. I tak si ale myslím, že mohl být výsledek lepší. Třeba na tomto ještě vývojáři zapracují.

Kvalitní vizuální prezentaci doplňuje fantastický soundtrack se spoustou krásných skladeb. Každá z Bananza mutací má vlastní písničku, přičemž hra dobře střídá až pohádkové nebo ikonické skladby Donkey Kong série s tajemnými až kolikrát hororovými, čímž dobře doprovází události na obrazovce, ať už jde o souboj s bossem, filmeček nebo jen procházení rozmanitých úrovní. Vzhledem k tomu, že za soundtrackem stáli stejní vývojáři jako za Super Mario Odyssey, nešlo očekávat, že výsledek nebude fantastický. Stejně tak musím ocenit prostorové ozvučení hry, ať už jsem hrál na TV nebo v handheldovém režimu. Nic nebylo ponecháno náhodě a hře Donkey Kong Bananza byla věnována ve všech ohledech prvotřídní péče.

Oblíbený chlupatý hrdina se vrátil v parádní formě. Jeho nové dobrodružství, během něhož ho doprovází roztomilá Pauline, nabízí nádherné a rozmanité biomy, které je radost prozkoumávat, likvidovat v nich protivníky, řešit různé nástrahy, překonávat výzvy i bojovat s výborně navrženými bossy. Z podstavců pro absolutní vítěze táhne Donkey Konga pouze ne úplně uspokojivé technické zpracování. To ale nic nemění na tom, že Donkey Kong Bananza je po Mario Kart World dalším pádným důvodem, proč si pořídit novou konzoli Nintendo Switch 2.