Recenzovaná verze: PlayStation 5

Her, které využívají časovou smyčku jako základní herní mechaniku, a jsou tedy založeny na neustálém opakování a zkoušení, čímž se hráč postupně učí a snaží se o dokonalý run, jsme tu měli v poslední době několik. Už v minulém roce vyšel geniální Hades, který se nedávno dostal na další platformy, a nesmím zapomenout ani na Returnal od finského studia Housemarque z letošního jara, který je dostupný exkluzivně pro PlayStation 5. Deathloop je hrou ze stejného žánru rogue-like akcí, ale rovnou musím podotknout, že není tak hardcore a je určena vlastně všem hráčům. Je to dáno nejen podstatně lehčí obtížností, ale také skutečností, že dost odpouští, mezi runy o vše nepřicházíte a svým způsobem vede po většinu času za ručičku, přesto ale nechává dostatek prostoru pro hráčovu kreativitu a možnost řešit situace po svém.

Vývojáři se před vydáním hodně zaměřovali na ukázku hratelnosti a základní herní mechaniky. Vůbec se nevyjadřovali k příběhu, takže jsem od něj moc nečekal. Jde ale o část, v níž Deathloop hodně překvapil, protože příběh je ve výsledku zajímavý, bavil jsem se při hledání všech informací a rozplétání toho, co že se to na ostrově Blackreef vlastně děje. Ten prakticky uvízl v šedesátých letech minulého stolení, kdy byl vynalezen speciální vysílač, jenž dokáže donekonečna opakovat jeden a ten samý den. Pokud někdo během něho zemře, vůbec to nevadí, protože se vrátí zase pěkně na začátek. No a v této časové smyčce je i hlavní hrdina Colt, bývalý voják, který ji chce za každou cenu ukončit. Jenomže to není vůbec lehké. Aby byla smyčka přerušena a Colt se z tohoto opakujícího pekla dostal, je nutné zlikvidovat v rámci jednoho jediného dne osm Vizionářů, kteří zkoumají nové technologie a chtějí je využívat ve svůj prospěch.

Příběh sice může znít takto jednoduše, ale jak už jsem naznačil, je neskutečně propracovaný a poutavý od začátku do velkého finále. Jeho velkou devízou jsou navíc výborně napsané postavy, a to nejvíce platí i o dvou hlavních protagonistech. Zatím jsem zmínil jen Colta, kterému neschází potřebné charisma, ale velmi důležitá je i Julianna, která Colta loví a je jedním z Vizionářů. Ta může s Coltem komunikovat skrze vysílačku, takže se neustále povzbuzují a pošťuchují skrze fantasticky napsané rozhovory. Je to právě interakce mezi těmito dvěma postavami, která posouvá samotnou zápletku i hraní na zcela novou úroveň a přidává ji další skvělou vrstvu.

Popravdě jsem moc informace o hře Deathloop před vydání nesledoval, ale věděl jsem o základním úkolu, tedy zlikvidování osmi bossů/vizionářů během jednoho jediného dne. I proto jsem si myslel, že je Deathloop další open-world hrou, v níž je nutné postupně zjistit cestičky k jednotlivým cílům, přičemž při selhání se vše vyresetuje. Tato má úvaha byla ale chybná, protože hra funguje ve výsledku úplně jinak. Po zhruba hodinovém lineárním začátku jsem byl seznámen s tím, že hra je založena na misích, přičemž ty se odehrávají ve čtyřech denních dobách – ráno, poledne, odpoledne a večer, a to ve čtyřech lokacích města Blackreef. V každou denní dobu i v odlišené lokaci se pak nachází jeden Vizionář. Na začátku jsem si lámal hlavu tím, jestli je vůbec možné, aby byli všichni zlikvidováni v jeden den. Zvláště, když třeba ráno se nacházejí dva cíle v úplně odlišných lokacích a v rámci jedné mise není možné se k nim dostat. Brzy jsem zjistil, že to možné samozřejmě není. Cílem jednotlivých misí je totiž nalézt způsob, jak si připravit ty správné podmínky pro jeden dokonalý běh, který může přijít až později. V tomto se tedy Deathloop hodně liší od jiných zástupců žánru, ale rozhodně to není ke škodě. Vlastně jsem rád, že se vývojáři pokusili o něco nového, neotřelého a ve výsledku to funguje více než dobře.

Jak už jsem zmínil výše, městečko Blackreef je rozděleno do čtyř větších otevřenějších plácků - Updaam, Karl’s Bay, The Complex a Fristad Rock, do nichž se budete neustále vracet, abyste hledali klíčové důkazy a stopy pro dokonalý run, přičemž sem tam se vám do cesty připlete i nějaký ten Vizionář, kterého můžete popravit, sebrat mu zbraň i speciální schopnost. Skvělé je, že se vám zbraně, ale také postupy v jednotlivých příběhových linkách přenášejí mezi dny, takže nezačínáte vždy od úplného začátku, když něco nestihnete, ale s každým dnem automaticky pokračujete tam, kde jste přestali. Vývojáři tady ukazují, že si váží času hráče a nechtějí mu házet zbytečně klacky pod nohy nebo mu cestu ztěžovat. 

Co se týče jednotlivých částí města, ty mají výborný design, který je občas dost podobný lokacím z Dishonored, hlavně druhého dílu, ale najdete i řadu originálních míst. Jednotlivé části města se pak i lehce liší podle denní doby, a jejich naučení je klíčové pro následné plnění úkolů. Ačkoliv jsou tak části jen čtyři, neustálé vracení se do nich neomrzelo, za což může jednak to, že vás hra táhne pořád do jiných oblastí, i rozmanitost jednotlivých úkolů. Na ty nemáte daný čas, mise nejsou časově omezené, takže můžete hrát vlastním tempem a nemusíte se strachovat, že byste něco nestihli. Jen když dokončíte misi, čas se posune.

Stylem hratelnosti je Deathloop akce z první osoby se stealth prvky. Je prakticky jen na hráči, jak bude k hraní přistupovat. Já mám rád hry, kde mohu likvidovat protivníky pěkně potichu, takže jsem ocenil, že je k tomu u Deathloopu přizpůsoben nejen skvělý level design, ale i herní mechaniky. K protivníkovi je možné se připlížit a mačetou dost krvavým způsobem zlikvidovat, případně ho odlákat hozením flašky. Kdo vyznává akci, také si určitě přijde na své, protože vývojáři připravili velké množství zbraní, od pistolí po kulomety, pušky nebo brokovnice, které mi přišly hodně silné na kratší i delší vzdálenost, takže bylo lehké si je oblíbit. Zbraně je možné nacházet s různou kvalitou, přičemž by se dalo říci, že ty nejkvalitnější jsou od Vizionářů, které mají navíc i speciální vlastnosti. Našel jsem třeba smgčko, které po každém zásahu svého majitele uzdravuje. Ani nemusím říkat, že ve vypjatých momentech, kdy nebyly po ruce lékárničky, se neskutečně hodilo. Zbraně svým designem a vůbec funkcemi pak připomínají Destiny, a jsem rád, že zrovna od této hry vývojáři opisovali, co se arzenálu týče.

Přestřelky s protivníky jsou zábavné i díky výborné hudbě, připomínající filmy s Jamesem Bondem i skvěle vyřešenému gunplayi. Pocit ze střelby je vážně velmi dobrým, na což má vliv i DualSense gamepad a jeho adaptivní spouště, ale využita je i haptická odezva pro různé vjemy a efekty, které vás více vtáhnou do hraní. Postupně je možné si odemykat i různé granáty a gadgety, takže je opravdu jen na vás, jak k hraní a vyřešení úkolu přistoupíte. Sice jsem řekl, že vás vývojáři vedou trochu za ručičku, abyste se neztratili. Tím jsem ale myslel jen to, že v každé úrovni je daný jasný cíl, ale jak ho vyřešíte, je už čistě jen na vás. Můžete se pokusit vše udělat potichu, Rambo stylem, ale i pěkně kreativními způsoby, které jsou nejvíce uspokojující. 

Dám příklad. Jednou jsem na jednoho Vizionáře prostě naletěl, poplach nepoplach a pustil mu olovo do hlavy. Jindy jsem se zase k němu připlížil, hodil mu flašku do nohy, on se zakymácel a já mu na zemi prorazil hlavu mačetou. Dobrý byl i pokus, když jsem hacknul kulometnou věž v jeho přítomnosti a ta z něj následně udělala mleté maso. To je ale jen malý výčet toho, jak k hraní přistupovat.  

Na hře Deathloop je vidět, že ji dělali tvůrci Dishonored, protože i zde nechybí různé nadpřirozené schopnosti, jimiž může hlavní hrdina disponovat. Aby je mohl získat, je nutné porážet jednotlivé vizionáře, díky čemuž je možné následně na malou chvilku zesílit a dávat velké poškození, případně se blinkovat po úrovni a tak dále. Nechci zbytečně spoilerovat, protože jednotlivé schopnosti jsou skvělé a krásně hratelnost doplňují. Vždy je možné mít u sebe jen dvě tyto schopnosti, které je možné následně ještě vylepšovat za nalezené upgrady. Ostatně i zbraně je možné postupně vylepšovat, osazovat modifikátory, stejně jako hlavního hrdinu. Vývojáři do hry přidali tedy lehčí, ale dobře fungující RPG prvek, díky němuž budete postupně silnější.

Když jsem Deathloop rozehrál, několikrát jsem hloupě umřel a v misi selhal, z čehož jsem byl mírně řečeno frustrovaný. Bylo to ale dáno hlavně tím, že jsem ještě moc hru a její mechaniky nechápal. Když jsem ale na vše přistoupil, už se selhání v misi nedostavilo. Začal jsem využívat silné zbraně i schopnosti pro likvidaci řadových protivníků i Vizionářů včele s Juliannou. Ano, sem tam jsem svoji blbostí zemřel, ale vzhledem k tomu, že na každou misi máte tři životy, nikdy se mi pak nestalo, že bych selhal a nedokončil ji. 

Když Colt poprvé nebo podruhé v rámci mise zemře, vrátí se jen o menší kus zpět. Penalizací je jen to, že upustí část speciální herní měny, která se zde jmenuje Residuum. Tu je možné získat za likvidaci protivníků, i ji vysávat z předmětů po okolí. Ta pak slouží pro Infuzi zbraní, které si chcete ponechat jednak mezi dny, ale i po případné smrti. Díky infuzi se tak nemusíte bát, že o pečlivě nastřádané vybavení přijdete, což je určitě fajn.

Díky rozmanitým zbraním, skvělému gunplayi a zábavným schopnostem je lehké se po celou dobu hraní královsky bavit. Pokud ale ve hře je jedna muška, která popravdě občas dost praští do očí, a je vlastně i tím důvodem, proč nakonec neudělám maximální známku, je to umělá inteligence nepřátel. Tedy, u nich vlastně žádná skoro neexistuje. Sice jsou celkem bystří, ale v boji si počínají dost lehkovážně, hloupě a vlastně až komicky. Prakticky po pár minutách jsem je prokoukl a zjistil, že stačí spustit alarm v oblasti, zalézt do místnosti, kam vedou jen jedny dveře, no a nepřátelé tam postupně nalezou sami na brokovnici. Přitom stačilo, aby nepřátelé nelezli k hlavnímu hrdinovi až do těšné blízkosti, případně se kryli a trochu taktizovali. Hned by to vypadalo lépe a zábava by ještě stoupla. Tady mají vývojáři tedy obrovské mezery a snad vydají updaty, který umělou inteligenci zlepší.

Deathloop je v základu hrou pro jednoho hráče, ale obsahuje i silný multiplayerový prvek, který je vážně výborný a dělá z hry až výjimečný počin. Už na začátku své recenze jsem zmínil Juliannu, která je nejen skvěle napsaná a může zatápět hlavnímu hrdinovi, ale také se ji může chopit přímo hráč a následně s ní invadovat hry ostatním. Pokud za ní hrajete, můžete se maskovat, využívat silné schopnosti i zbraně, ale také upozorňovat na hráče ostatní Vizionáře, aby si dali pozor. Kolikrát se tak z her stane takový lov kočky s myší, který se ale několikrát i obrátil. Julianna rozhodně není nesmrtelná, ačkoliv je silná a v rukou dobrého hráče může napáchat hodně škody. Každopádně hraním je možné ji vylepšovat, odemykat nové vybavení a další bonusy, třeba i kostýmy pro Colta. Když jsem za hlavního hrdinu hrál, tak jsem nikdy nevěděl, jestli se mi do hry dostalo NPCčko, které je také neskutečně otravné, nebo nějaký hráč. Jde hrát sice pouze offline, ale pak se ochudíte o ten pocit, když se musíte postavit nejsilnějšímu možnému protivníkovi, a to dalšímu hráči.

Vývojáři z Arkane Lyon se už na začátku vývoje rozhodli, že se vykašlou na dosluhující konzolovou generaci a zaměří se na nový hardware, aby mohli plně realizovat svoji vizi. To bylo celkem riskantní rozhodnutí, zvláště když konzolí PlayStation 5 není na trhu takový dostatek, navíc je Deathloop novou značkou, která zatím bude moci oslovit pouze omezený počet hráčů. Za tuto odvahu si určitě zaslouží obdiv, navíc si myslím, že se tento přístup určitě vyplatil. Deathloop je totiž opravdu pěknou hrou, ať už jde o detailní prostředí, postavy a potěší i různé pěkné efekty, navíc hře pomáhá i parádní výtvarný styl, jenž nese jasný rukopis studia Arkane a je podobný tomu, co jsme mohli vidět třeba u série Dishonored. Když jsem po zapnutí zabrouzdal do nastavení, všiml jsem si, že má hra hned tři režimy zobrazení. Já si vybral Performance režim, v němž hra běží v dynamickém 4K rozlišení (většinou je to kolem 1440p), pořád vypadá dobře a navíc se může chlubit stabilními 60fps. Každopádně je možné si vybrat i Visual quality režim s vyšší kvalitou detailů a dynamickým 4K, během něhož ale hra má propady a běží většinou kolem 45fps. Třetí ray-tracing režim je pro hráče, kteří vyhledávají hlavně co nejlepší vizuální kvalitu a framerate je tolik nezajímá, protože hra v něm běží pouze ve 30fps.

Deathloop působil před vydáním dost nevýrazně a vlastně jsem i moc nechápal, že mu věnuje Bethesda se Sony takovou pozornost. Vyklubala se z něj ovšem parádní akční hra, které nechybí prakticky nic. Obsahuje strhující zápletku, skvěle napsané postavy, zábavnou hratelnost se spoustou možností, podněcující kreativitu hráče, parádní design a uspokojující audiovizuální zpracování. U Deathloop je tak jednoduché se bavit po desítky hodin a jde bez debat o jednu z nejlepších her letošního roku, kterou by si nikdo neměl nechat ujít. Ačkoliv jsem vývojářům z Arkane moc s Deathloopem nevěřil, ti vytvořili svoji doposud nejlepší hru, na níž se bude ještě dlouho vzpomínat.