Death Stranding: Director’s Cut

Recenzovaná verze: PlayStation 5

O hře Death Stranding toho bylo v posledních letech napsáno opravdu hodně. Nyní nemyslím jen naší obsáhlou recenzi s desítkou na konci, o níž se postaral Leon a určitě si ji znovu přečtěte, případně náš speciál - odkaz . Po vydání se mezi hráči i herními novináři hodně diskutovalo o kvalitě. Skalní fanoušci vynášeli hru do nebes a užívali si svým způsobem originálně pojatou hratelnost i strhující příběh ve světě, jenž byl zdecimován obrovskou apokalypsou. Jiní ale zase poukazovali na skutečnost, že hratelnost je málo rozmanitá a hra je kvůli tomu dost nudí a není tak dobrá, jak očekávali. Hideo Kojima rozdělil herní novináře i samotné hráče na dva tábory, ale ani on v době vydání Death Stranding asi moc netušil, že hra o rozvrácené společnosti a samotě o pár měsíců později dostane zcela nový rozměr kvůli pandemii čínského koronaviru. I přes rozpačitější přijetí se ale hra Death Stranding uchytila a do dnešního dne se jí prodalo přes pět milionů kopií. Na novou značku to není vůbec špatné, navíc jsem toho názoru, že šlo a stále jde o jednu z nejvýraznějších her, jakou nám Sony v posledních letech přinesla. Já jsem si nyní Death Stranding konečně zahrál, a vlastně i chápu oba tábory, ale spíše se klaním k názoru toho prvního, že jde o originální a vlastně i výborný zážitek, který ovšem není pro každého.

Hideo Kojima byl dlouho spjat hlavně se sérií Metal Gear Solid, ačkoliv během svého působení v Konami vytvořil i řadu dalších her, o nichž se zase tolik nemluví, i když některé by si to určitě zasloužily. Už ale u série Metal Gear Solid se snažil s každým dílem přinést něco nového a inovovat samotný žánr stealth akcí, u jehož zrodu prakticky i stál a dal mu tvář, díky čemuž následně mohly vzniknout další oblíbené série, od Splinter Cella počínaje po Assassin’s Creed konče. U Death Stranding se rozhodl vrátit na začátek a vytvořit zcela nový žánr a doufal, že bude natolik zásadní, jako kdysi stealth akce. Ačkoliv je hra už nějakou dobu venku, těžko říci, jestli se tento nový a vlastně svým způsobem hodně zajímavý žánr uchytí. To uvidíme až v následujících letech, protože zatím není nic jiného, co by do něj spadalo.

Musím říci, že se mi hodně líbí, jak zatím Sony přistupuje k vydávání svých starších her pro svoji novou konzoli PlayStation 5. Nedávno jsme tu měli Ghost of Tsushima v Director's Cut edici, který nabídl fanouškům i novým hráčům nejen pohlednější vizuální zpracování, ale také nové dobrodružství odehrávající se na ostrově Iki. Není to ani měsíc od vydání a máme tu další Director's Cut edici, tentokrát na zmíněný Death Stranding. Hideo Kojima se nesnažil se svým týmem hru nějak extra překopat a změnit, ale v Director's Cut edici doplnil o nový obsah, aby byla rozmanitější, a zároveň i přidal některé novinky do hratelnosti, aby doručování balíčků bylo zábavnější a kolikrát i lehčí. Díky tomu toto nové vydání je lákavé nejen pro nové hráče, kteří chtějí zažít hodně nevšední originální zážitek, ale také fanoušky, kteří hru dobře znají. Ti se díky němu mohou do oblíbeného post-apokalyptického světa vrátit a zažívat nová dobrodružství.

Když jsem začal psát svoji recenzi Death Stranding: Director’s Cut, chtěl jsem nejprve dát svůj pohled na tuto hru. Po pár odstavcích jsem si ale uvědomil, že je vlastně prakticky totožný s tím, jaký vám před dnes už skoro dvěma lety přinesl Leon. Tu si stále můžete přečíst a možná i doporučuji s ní začít - odkaz . I mě si dokázal Death Stranding omotat kolem prstů skvěle napsaným příběhem, fantasticky zrežírovanými filmečky, které jsou pro hry od Kojimy charakteristické, výborným soundtrackem se spoustou s citem vybraných písniček a nakonec i hratelností. 

Sice se může zdát, že doručování balíčků musí být po čase neskutečná nuda, ale pravé kouzlo hry tkví v tom, že si cesty plánujete a překonáváte během nich řadu překážek. Pak žádná cesta není stejná, navíc propojování funguje nejen ve hře, ale i v reálu, takže se s dalšími hráči podílíte na obnově světa, který má zdánlivě to nejlepší už za sebou a musí se potýkat s přílivem smrti. Zatímco na začátku jsem procházel jen pustinou, později už jsem měl po mapě silnice, které jsem stavěl s dalšími hráči, různé skokánky a další urychlovače. Death Stranding je stále dost unikátní hra, svým způsobem originální, a protože mám Kojimův styl rád, neskutečně jsem si ji užil, za což mohou určitě i přítomné české titulky. Za to, že se Sony rozhodla takto na text bohatou a náročnou hru přeložit, si zaslouží velkou pochvalu.

Já se nyní ve své recenzi budu věnovat hlavně novinkám, které Director’s Cut edice přináší. Na tu je možné upgradovat za necelých 10 euro, takže pokud vlastníte původní vydání na PlayStation 4, nemusíte platit plnou cenu, to je jistě fajn. Pokud jste hráli hru na konzoli PlayStation 4, nemusíte začínat hrát Director’s Cut na konzoli PlayStation 5 od začátku, protože je možné importovat z cloudu uložené pozice. Je ovšem otázka, jestli to není škoda. 

Když jsem totiž hru dostal na recenzi, bylo mi řečeno, abych ji rozehrál od začátku a mohl tak vyzkoušet některé novinky, které zpříjemňují doručování balíčků. Už v původní verzi mohl Sam stavět mosty, generátory nebo silnice, aby bylo lehčí drsný svět zdolávat, ať už pěšky nebo za pomoci tříkolky či dalších vozidel. V Director’s Cut edici nechybí několik novinek. Nejvíce jsem si asi oblíbil novou podpůrnou kostru, která je na první pohled od té původní o něco tenčí a lépe i na Samovi vypadá, ale pořád díky ní unese daleko těžší balíčky, navíc je i rychlejší. Zajímavou novinkou je i speciální katapult, umožňující vystřelovat balíčky na delší vzdálenost a zaručit jejich bezpečné přistání. Pokud jdete horším terénem nebo potřebujete dostat balíčky na druhou stranu propasti, jde o skvělou volbu. Dále je ve hře možnost postavit speciální dlouhý chirální most, případně skokánek na tříkolku. Já si hodně oblíbil speciálního robota, který chodí za Samem a může nosit náklad, případně přímo Sama. Při doručování těžkých balíčků jde o nedocenitelného pomocníka. Z vybavení pak ještě určitě zmíním Maser pistoli vystřelující elektřinu omračující protivníky. Tu jsem hodně využil hlavně během nové mise, k níž se hned dostanu. Jak vidíte, vývojáři přidali do Director’s Cut edice několik zajímavých novinek, které usnadňují a zrychlují doručování, pomáhají hratelnosti a dělají hru vůbec rozmanitější.

Director’s Cut edice vychází z dříve vydané PC verze, takže v ní naleznete i dva úkoly spojené s hrou Half-life. Tyto úkoly byly dříve exkluzivní pouze pro Steam verzi, ale Valve se nyní s Kojima Productions dohodlo a dovolilo je vydat i pro PlayStation 5. Nejsou sice moc zajímavé, ale kosmetické odměny za ně jsou fajn a fanoušky Half-lifu a Portalu určitě potěší. Daleko důležitější je ovšem zcela nová příběhová linka s několika misemi, která Sama zavede do tajemné rozbořené továrny, ukrývající velké tajemství. Na tento nový obsah jsem se od oznámení hodně těšil. Po zahrání mohu říci, že určitě nejsem z jeho kvality zklamán, ačkoliv bych si dokázal představit, že bude tato nová příběhová linka delší. Ta totiž vydrží na necelou hodinku, což je opravdu málo. Hideo Kojima v ní každopádně dost pomrkává na sérii Metal Gear Solid, obsahuje několik easter eggů, ale hlavně pěkně doplňuje hlavní příběh a díky ní jsem se dozvěděl zase další zajímavé informace o jedné z důležitých postav. Rovněž se mi líbilo, že je akčnější a Sam se musí plížit jako Solid Snake a likvidovat teroristy pěkně potichu. Už během hraní této příběhové linky jsem si odemkl jednu z novinek, a to možnost barevně upravovat vak, v němž je umístěn PP.

Když byla Director’s Cut edice představena, nejvíce mě zaujaly speciální tréninkové mise. K nim získáte přístup záhy po startu hry, přičemž jak získáváte nové zbraně během plnění hlavních i vedlejších úkolů, postupně se vám nabídka tréninků rozšiřuje. Ty svým pojetím dost připomínají speciální VR mise ze série Metal Gear Solid, takže většinou musíte v časovém limitu zneškodnit všechny cíle určitou zbraní a nahrát nejlepší možný výsledek. Tréninkové mise jsou fajn, je jich několik desítek, a dobré jsou i v tom, že se během nich dá lépe natrénovat střelba, případně používání různých předmětů. Když tedy pak potkáte protivníky při doručování zásilek, už nebudete tak bezradní. I se základním provazem jim jde solidně zatopit, a vlastně si tak i natrénujete použití lana pro jeden klíčový souboj v rámci hlavní příběhové linky. U těchto misí je jen škoda, že jde pouze o honbu za nejlepším výsledkem, ale chybí nějaká hmatatelnější odměna. 

Jednou z dalších novinek jsou závody. K nim je možné získat přístup ve zhruba polovině hry, kdy poprvé se Samem navštívíte Časodešťovou farmu. Kousek od ní je starodávný sloup, z něhož je možné za pomoci materiálu postavit speciální závodní dráhu s několika okruhy, o níž se dozvíte hned z kraje hry pomocí mailu. Na ní je pak možné ve třech vozech závodit, ať už pro dosažení nejlepšího hodnocení nebo překonávat časy ostatních hráčů. Ovládání vozidel je jednoduché, prakticky jen stačí na začátku zrychlit a následně do zatáček driftovat, což trochu připomíná mix Mario Kartu a Wipeoutu, ale hraje se to dobře. Věřím, že závody na nějakou tu hodinku zabaví. Ačkoliv je Death Stranding hlavně o doručování balíčků a zdolávání náročného terénu, nechybí v něm ani souboje s celkem propracovanými bossy. Je skvělé, že ty je možné si nově zopakovat kdykoliv ze Samova pokoje, přičemž u nich je možné soutěžit s dalšími hráči o co nejlepší výsledek. Zopakovat jdou i všechny výborné válečné konflikty.

Už původní verze hry Death Stranding na konzoli PlayStation 4/4 Pro vypadala naprosto fantasticky, za což mohl i použitý Decima engine studia Guerrilla Games, na němž dříve běžela akce Horizon Zero Dawn a brzy jeho vylepšenou verzi uvidíme u hry Horizon Forbidden West. Engine zvládá vykreslovat obrovské světy plné detailů, ale také detailní modely postav, které ve spojení s motion capture vypadají jako živé. V Director’s Cut edici na konzoli PlayStation 5 vývojáři zvedli rozlišení i míru detailů, zlepšilo se vyhlazování i nasvícení, znatelně vylepšili texturu vody, takže hra vypadá ještě lépe, navíc s jedním příjemným bonusem. 

Tím je skutečnost, že běží po celou dobu při zapnutí Performance režimu naprosto stabilně v 60fps, takže zážitek je i plynulejší, ať už při doručování balíčků či soubojích s VV. Druhý Quality mód zobrazení podporuje nativní 4K rozlišení, ale také se snaží o 60fps. Ty po většinu času dokáže doručit, ale třeba ve filmečcích nebo v těch nejnáročnějších scénách framerate dost klesá. Díky různým vylepšením je tak Death Stranding: Director’s Cut i na konzoli PlayStation 5 jednou z nejhezčích her, jakou si můžete v současnosti zahrát. Navíc rychlé SSD vývojáři využili pro bleskové načítání. Pokud kliknete na ikonku hry v menu konzole, tak i přes menu s nabídkou se do Samových bot dostanete za nějakých pět vteřin. A zhruba dvě vteřiny pak trvá rychlé cestování.

Když vycházela hra Death Stranding na PC, podporovala zobrazení na ultra-wide monitorech s pořád dost nestandardním poměrem stran 32:9. Obraz díky tomuto poměru stran mohl být roztažený více do šířky a hra nabídnout filmovější vzhled. Nehledě tedy na to, že má hráč v tomto poměru stran na příslušném monitoru i větší přehled o prostředí, protože toho vidí daleko více. Hideo Kojima se nikdy netajil tím, že je velkým fanouškem ultra-wide zobrazení a proto se rozhodl, že ho nabídne i na konzoli PlayStation 5 v Director’s Cut edici. Nová konzole od Sony samozřejmě nepodporuje ultra-wide monitory, vlastně stále nemá ani pořádnou podporu pro monitory s rozlišením 1440p, a nedá se počítat s tím, že by se na tom něco v dohledné době změnilo. Hra se ovšem při spuštění v širokoúhlém zobrazení spustí s černými pruhy dole i nahoře. Obraz je ale simulován v ultra-wide poměru stran velmi dobře, a musím říci, že má hraní v tomto zobrazení něco do sebe. Odehrál jsem v něm prakticky polovinu hry a popravdě jsem se jen těžko vracel k normálnímu zobrazení. Na černé pruhy jsem si zvykl po pár minutách a následně jsem více ocenil, že toho vidím daleko více a mohu si užívat fantastické scenérie, které díky ultra-wide poměru stran ještě více vyniknou. Rozhodně tedy doporučuji širokoúhlé zobrazení vyzkoušet. Možná budete sami překvapeni, jak dobře v něm hra vypadá a na černé pruhy rázem zapomenete.

Hideo Kojima si vždy zakládal, aby jeho hry měly ohromující prezentaci a také co nejlepší hudební doprovod. Pro Death Stranding znovu oslovil skladatele Ludviga Forssella, jenž složil opravdu velmi dobrý soundtrack a postaral se i o výbornou hlavní písničku BB. Zároveň hru doplnil o několik licencovaných písniček, které se sem tam zapnou během Samova dobrodružství a starají se o výbornou atmosféru. Do Director’s Cut bylo přidáno několik nových. Hned o dvě se postaral hudebník Woodkid, o tři se postarala rocková skupina Biting Elbows a nechybí ani nové písničky od irské skupiny Low Roar, kterou má Hideo Kojima hodně rád. Všechny písničky je poté možné si poslechnout v Samově apartmánu. Je jen škoda, že když už hra obsahuje licencované písničky, ty není možné si pustit libovolně i během cestování. Jen u závodů jde nastavit hudební doprovod.

Hideo Kojima rád využívá ve svých hrách i unikátní možnosti gamepadů konzolí, na které jeho hry vznikají. Už u původní verze Death Stranding byl využit mikrofon pro různé zvukové efekty i pláč BB, u PlayStation 5 verze nechybí plná podpora gamepadu DualSense. Adaptivní spouště jsou s citem využity u střelby, ale také při vyrovnávání rovnováhy, takže najednou je možné doslova cítit váha nákladu, který má Sam na svých zádech. Díky haptické zpětné vazbě je možné cítit každé zaškobrtnutí i další vjemy pro lepší ponoření se do hry. Využití DualSense je tedy přesně takové, jaké bych si u first-party hry Sony představoval. 

Hře Death Stranding jsem po pár minutách naprosto propadl a užíval si ji následně po zhruba padesát hodin až do velkolepého finále. Hideo Kojima přišel s parádním příběhem se spoustou skvěle napsaných postav, promyšleným světem i svým způsobem originální a návykovou hratelností, od níž se jen těžko odtrhává, což dohromady tvoří jeden z nejsilnějších herních zážitků posledních let. Díky Director’s Cut edici na konzoli PlayStation 5 si ji můžete užít nejen s vylepšeným vizuálem, podporou 60fps nebo novými hudebními skladbami, ale také novým zábavným obsahem. Vše je pak korunováno výbornou podporou pro DualSense gamepad, která hraje ve výsledku velmi klíčovou roli. Pokud jste ještě Death Stranding nehráli, nyní nastal čas se do zpustošené Ameriky vydat a pokusit se ji propojit. Nezapomínejte, že zítřek je pouze ve vašich rukou.