Bravely Default
Ještě před několika málo lety se zdálo, že žánr JRPG už má to nejlepší za sebou a žádné velké hry od něj již nelze čekat. Téměř již dohasínající pochodeň však vzalo do rukou Nintendo a rozradostnilo srdce každého fanouška žánru tituly jako Xenoblade Chronicles, The Last Story, Fire Emblem: Awakening či nedávno vydaný Pokémon X and Y. Poslední dvě jmenované hry vyšly na 3DSko, kam žánr přesunul v poslední době hlavní těžiště své působnosti a zdá se, že tomu tak ještě na dlouho zůstane. Do tohoto výčtu můžeme konečně i my Evropané, kteří jsme jako vždy až poslední v řadě, připočítat hru s příznačným názvem Bravely Default. Ten dělá čest svému jménu a představuje bohatou a vyváženou hratelnost, která umně kombinuje staré mechanismy a nové prvky. Kvalitní herní motor je navíc obalen lákavou vizuální stránkou a okořeněn špetkou povrchního, avšak místy i zajímavého příběhu, který se hrdě hlásí k 2D dílům série Final Fantasy, neboť se zaměřuje na tradiční krystalové story, což ještě více vyvolává dojem, že je Bravely Default RPG ze staré školy. To není na škodu, protože pokud má mít žánr před sebou ještě několik let života, musí občas otočit směr, vrátit se na začátek a připomenout sobě i všem okolo, čím kdysi byl a čím stále ještě může být i v době, kdy jej herní mainstream vytlačil až na okraj zájmu. Square sám tuší, že jejich novodobé FF hodně pokulhávají za svými předchůdci, koneckonců stačí se podívat na prodejní čísla Lightning Returns a je zřejmé, že ani pro vše tradičně nažhavení Japonci o nekonečné vyvařování rozpačité kompilace FF XIII nestojí. I z tohoto důvodu Square urychlila vydávání vylepšených verzí a remaků starších FF, mezi kterými by se Bravely Default cítil jako na rodinném shledání.
Kdo by mohl zapomenout na všemocné krystaly, pilíře rozmanitých světů, jež dávají život a řád všemu živému? Téma již mnohokrát použité ve FF a recyklované, jako původní Planeta Opic z roku 1968. Když je rovnováha mezi světem a krystaly narušena, svět se propadá do chaosu a nečeká ho radostná budoucnost. Záchranu mohou přinést pouze „Warriors of Light“, které svede krystal dohromady, čímž obvykle nastartuje epickou cestu několika málo hrdinů, kteří se snaží svět očistit a navrátit mezi krystaly a svět rovnováhu. V Bravely Default je téma podáno téměř identicky, rozdíl je pouze v tom, že předurčenost, osud a moc krystalů spojovat lidské příběhy jsou umenšeny na úkor realističtějšího zpracování hlavní příběhové linky. Přeci jen se píše rok 2013 a ne přelom 80. a 90. let minulého století. Hlavní postavy jsou čtyři a jak už měly i staré FF ve zvyku, jsou vrženi do velkého světa prakticky hned od začátku.
První postavou je čarokrásná a tajemná Agnès, strážkyně Wind krystalu, který zachvátila temnota. Aby jej zachránila, musí se vydat na dalekou pouť jen v doprovodu malé krystalové víly Airy, která je roztomilým společníkem a rádcem zároveň. Jejím ochráncem se stane šestnáctiletý Tiz, který jako zázrakem přežije zánik své vesnice při velkém geologickém kolapsu způsobeném slábnoucí mocí Wind krystalu. Jim zdatně sekundují zbylé dvě hratelné postavy, kterými jsou horkokrevná a impulzivní Edea, která zprvu slouží v Eternian's Air Force, kteří se chtějí zmocnit Agnès a jejím prostřednictvím síly Wind krystalu, a svůdník Ringabel, který trpí amnézií, avšak má po ruce knihu, ze které lze vyčíst budoucnost. Vskutku pozoruhodná společnost, ale na to jsme již u japonských RPG zvyklí.
Je nutné zabránit nedorozuměním hned zpočátku, a proto je potřeba si nalít čistého vína: příběh není to, proč se vyplatí do Bravely Default investovat, a to i přesto, že se nás slova tvůrců a rafinovaně sestříhané trailery snažily přesvědčit o opaku. Je to jedno velké, naivní a v některých pasážích hry i nudné a otravné klišé, takže kdo měl někdy tu čest se staršími jednocifernými FF, bude mít pocit, že hraje prakticky to samé. Ano, klišé, avšak slušně vyprávěné a podané. Jenže ani osobní motivy čtveřice hrdinů a jejich často zajímavé konverzace, stejně tak jako konflikty rozsáhlého světa, nemohou na tomto soudu nic změnit. A když vezmeme v potaz plytkost dialogů (tady ovšem je nutné mít na paměti, že hra pochopitelně prošla jazykovou lokalizací, tudíž překlad do anglického jazyka vykonal své) a neobratně zakomponovanou funkci dozvědět se o pocitech svých hrdinů mimo hlavní cutscény prostřednictvím tuny často nadbytečných dialogů navíc, za což si vysloužil kritiku již Fire Emblem: Awakening, můžeme jen děkovat prozřetelnosti tvůrců, že lze dialogy nejen přeskočit, ale zapnout i funkci automatické konverzace, kdy není nutné každou slovní repliku potvrdit tlačítkem, aby naběhla další.
Aby se nám trojice neřestí hezky zkompletovala, je vhodné ještě zmínit, že kromě nevýrazného příběhu a prostoduchých dialogů trpí Bravely Default i podprůměrným anglickým dabingem. Kdo měl dabing na starost, zasloužil by si přivázat k židli a po čtyřiadvacet hodin by mu měli pouštět otravné a zbytečně dětinské hlasy hlavních postav, při kterých má člověk chuť usnout ještě rychleji, nežli při politických debatách v neděli dopoledne. Naštěstí i v tomto případě kdosi myslel hlavou a přidal k anglické lokalizaci japonský dabing, který už zní přeci jen normálněji. Já osobně přepnul dabing už po dvou hodinách hraní. Tady ale veškerá kritika končí a dál pokračuje jen óda na radost, kterou zřejmě většina z vás právem očekává.
Všechny výše popsané nedostatky celkem úspěšně překryje vizuální nádhera, která díky 3D efektu nenechá nikoho dlouho na pochybách, že vývojáři v Silicon Studio věnovali hodně času, úsilí a kreativity svých designerů k tomu, aby konečný výsledek uspokojil Square, která si na grafickou stránku svých her tradičně potrpí. Character art i ručně malované kulisy jsou skutečným uměním v době, kdy většina her preferuje co nejvíce realistické vzezření, přičemž jim uniká umělecká hodnota, kterou naopak Bravely Default disponuje měrou vrchovatou. Nejenže pozadí hýří barvami a detaily, které mnohdy nedokáží zachytit ani sebekvalitnější enginy, ale ve hře se je úspěšně daří rozpohybovat, což 3D efekt promění v nevšední zážitek.
Jako další prvek hry si pro pochvalu může přijít soundtrack. Ten si vzal na starost hudební skladatel Revo, který je frontmanem rockové a metalové skupiny „Sound Horizon“, jejíž popularita daleko přesáhla japonské ostrovy. Soundtrack byl dán do dobrých rukou a výsledek odpovídá tomu, že hudbu skládal někdo, komu v žilách koluje hudební gen a má cit pro to, jaké melodie a tóny dokáží publikum oslovit a vrýt se jim do paměti. Tradičně svižná bojová melodie střídá trudnomyslnější songy a ty zase svěží ukolébavky a podcasty, jež hrají v dungeonech nebo městech. Je vskutku o co stát a za některé melodie by se nemusela stydět ani FF, která kdysi přinesla do herního světa emocionální propojenost načrtnuté a zjednodušené grafiky s podmanivou atmosférou. Kořeny Bravely Default jsou i v tomto ohledu zcela jasné, za což bychom měli být upřímně rádi, přesto si dovolím vyslovit to, co před nedávnem při recenzi Pokémon X and Y, tedy že 3DSko má svou sílu pod kapotou a kdyby se s ní nebáli tvůrci pracovat a nedrželi se zbytečně při zemi, nemuselo by se ani u Bravely stávat, že většina sekvencí se odehrává v rovině mluvených dialogů na pozadí, čímž chybí interakce postav s prostředím, a po dohrání kapitol bychom se mohli pokochat nějakou pořádnou FMV, i když by to byl například zážitek jen na pár desítek vteřin.
A nyní konečně hratelnost. Ta je klasická a není důvod se o ní šířit podrobněji, jelikož by to bylo rozepisování již mnohokrát řečeného. Pozornost však zaměřme na bojový systém, který je nosným prvkem každého pořádné RPG. Až dopíšu recenzi, tak bojovému systému ihned vystavím maturitní diplom s hodnocením: „Prospěl s vyznamenáním“, jelikož takto podobně kreativní a propracovaný systém jen tak nějaké JRPG nemá. Asi je zbytečné říkat, že boje jsou náhodné a tahové, a vývoj postavy je možný pouze postupem na vyšší Lv, přičemž více než vývoji postav a jejich atributů je nutné se věnovat variabilnímu job systému, který kombinuje celou řadu povolání, z nichž každé má své silné i slabé stránky, jelikož v tomto se hra nijak neliší od staré dobré RPG školy, ze které vychází.
Novým prvkem, který přináší více strategie a taktiky, je „Pick the Brave“ (PB), jenž umožňuje postavám přidat několik tahů navíc, jelikož nepřátelé zde mají poněkud navrch. Obtížnost lze sice regulovat nejen na samém začátku, ale i po celou dobu hraní v configuračním nastavení, ale pořád máme co dočinění s náročnější výzvou, než bývá v řadách žánru běžná. Každá postava má svou vlastní sadu BP a za pomoci příkazu „Brave“ a „Default“ buď přeskočí turn a zaujme obranný postoj, aby si naspořila BP na další kolo, nebo využije druhé možnosti a zaútočí dvakrát. Při maximální úspoře BP lze posléze zaútočit dokonce až čtyřikrát při jednom tahu. To geniálním způsobem umožňuje přizpůsobovat taktiku síle nepřítele a utkávat se tak i s oponenty na mnohem vyšší úrovni. Velký prostor pro volnost nabízí i job systém, který obsahuje celkem 24 povolání. Povolání se získávají postupem hrou a po poražení bossů, jejich skills pak obvyklým vývojem, jelikož i povolání roste prostřednictvím vyššího levelu. Je také dobré vědět, že povolání lze kdykoli změnit.
Po stránce hratelnosti nelze tvůrcům upřít snaha po kombinování osvědčených prvků a mechanismů s novodobými vychytávkami, kterou se v tomto případě vzácně podařilo přetavit v dobře fungující stroj, který když už se zaběhne, těžko pustí hráče dříve, než po závěrečných titulkách, a to nastane po několika desítkách hodin kvalitního hraní. A to nemluvě o tom, že Bravely Default si uvědomuje, že rozhodující nakonec není hloubka příběhu nebo to, čemu mnozí říkají „duše“, ale prostá skutečnost, zdali se pro hráče vyplatí sáhnout v dlouhé chvíli po handheldu. V tomto případě se to vyplatí, neboť kromě zábavného a propracovaného bojového systému, který je podpořen vývojem postav, nabízí hra také velké množství nepovinných questů, mezi kterými je nutné zmínit především „Norende Restoration“, která není jen minihrou, ale je de facto malou hrou uvnitř velké hry, která kombinuje i jiné žánry, než RPG. Tiz, který přišel o rodnou vísku, se totiž zapřísáhne, že vesnici jednoho dne obnoví, s čímž mu samozřejmě musíte pomoct vy. Jednoduše budujete nové stavby, staráte se o rozvoj populace, chráníte vesnici před nepřáteli, a tak dále, a to vše v reálném čase. A v tomto případě nejvíce oceníte funkci online sdílení, kterou lze využívat i při mnoha jiných příležitostech, nejčastěji při bojích.
Dokonalá kombinace staré RPG školy, dobrých nápadů a funkcí 3DSka, ale to už je věc, na kterou si pomalu začínáme zvykat. O Bravely Default, jehož druhé pokračování již bylo oznámeno, by se dalo sáhodlouze povídat ještě několik odstavců, ale domnívám se, že je to zbytečné, jelikož je to přesně ten typ hry, u které člověk už na první pohled z větší části tuší, do čeho leze. Pokud máte sklony k trávení dlouhých zimních večerů u hry, jež vás v tomto případě zabaví na několik týdnů, a náhodou se vám doma povaluje 3DSko, s Bravely Default vedle nesáhnete.
Ano, jsou zde některé chyby, které někteří ortodoxní vyznavači žánru a herní fajnšmekři nemusí akceptovat, na prvním místě slabší příběh a v pár ohledech i lacinější zpracování, ale na druhou stranu buďme rádi. Pokud se Square-Enix v budoucnu vydá cestou, kdy namísto vizuálních orgií a zatuchlé hratelnosti bude produkovat hry možná méně charismatické, o to však bohatší na hratelnost, myslím si, že se příliš zlobit nebudeme. Hodnocení bylo přesto těžší, nežli v minulých případech, kdy se mi pod ruku dostalo nějaké RPG. Jde totiž o to, že po absolvování hry jsem neměl žádný pocit výjimečného zážitku, který by mně něčím obohatil, a jenž by mně nutil hru zkusit ještě jednou. Jistý pocit nedostatku osobnosti a již zmiňované duše mně posléze nutil k zamyšlení. Nebylo by nefér vůči hrám typu Ni no Kuni, tedy hrám osobitým a podmanivým, kdybych i Bravely Default dal devítku, jak jsem původně zamýšlel? Bylo. Stačí například hru porovnat s typově stejným a vynikajícím 3D remakem Final Fantasy III z roku 2006 pro klasické DSko a hned je jasné, že u Bravely Default něco schází. Dokonalá hra to v žádném ohledu není, nedostatky zde jsou, a jsou viditelné i pouhým okem, a i když se na handheldu v posledních dvou třech letech lepších her v tomto žánru příliš neobjevilo, přeci jen uděluji hře „pouze“ osmičku...
Tvoje reakce na článek
Galerie
Komentáře (25)
Tunelovité hry tu byli vždycky. Pamatuji třeba na PSX Devil May Cry, Crash Bandicot, MediEvil, Resident Evil, Dino Crisis, Parasite Eve atd. Jestli sis nevšiml, tak áčkové tituly jsou soustředěné na mladší generaci hráčů. Lineární ty hry byli vždycky a byla jich většina. Tunelovitých bylo víc než dost a stále je a bude. Nevím čím to je, že se mluví tak jako by to bylo až teď. doporučuji si zopakovat většinu her z minulosti. Já je mám postahované a každou jsem si zkusil a na základě toho vím, že nějaké vzpomínky na tyhle hry jsou brutálně zkreslené časem. Ano dost se zjednodušuje, ale taky né všechno a je dost na výběr z těch obtížných her. A Uncharted od Naughty Dog mě bavil. Je to mainstreamová oddychovka, která plní svůj účel velmi dobře. Taky mě nabaví pořád jen sedět u hardcore titulů a občas potřebuju na delší dobu vydechnout a užívat si hru v jiném smyslu. Zaslepené a fanatické výhledy na černou budoucnost neuznávám. to jsou pořád keci o tom jak to teď stojí za houby a jak to tenkrát bylo lepší. Sakra zahrajte si ty hry z minulosti a bude vás bavit sotva polovina. Osvěžte si ty dlouhými roky zkreslené vzpomínky na něco, co není tak dokonalé jak se z dnešního pohledu zdá. člověk musí pořád hrát nové i staré, neustále se vracet ke starému aby uměl porovnat s novým. Jinak vznikají nesmyslné kydy o tom jak se svět řítí do sraček.
Mimochodem neznamená, že hry určené mladší generaci musí být nutně zjednodušovány. Určitě bych hry už nehrál, kdybych neměl možnost si natrhu vybrat větší množství her představujících velkou výzvu. The Last of Us je v podstatě taky tunel i když není to zdaleka takové jako u mnoha moderních her a není zdaleka tak zjednodušen jako mnoho her. Hra představovala velikou výzvu, samozřejmě na vyšší obtížnosti a po stránce hratelnosti a příběhu je to skvost. Každý prvek pokud je využit, tak záleží jak je využit. Tunel muže být někde sakra prospěšný, jinade může budit dojem velkého omezení. U některých her je otevřený svět paradoxně omezující, protože hratelnost u některých her tímto velmi zřídne a stanese tak z toho jen chození a chození a nic po otevřeném světě. Když se pro něco vývojáři rozhodnou, nesmí to být nikdy samoúčelné. Tohle si tu přece nemůsíme vysvětlovat. Nová zelda na 3DS má šíleně malý svět a je čistě lineární, ale i to málo je využité maximálně. Kupováním kvalitních her poroste kvalita. Nemůžu říct "hm tohle je tunel to bude sračka" takhle to nefunguje. Jsou hry, které by v otevřeném světě vůbec nefungovali, nebo ani v rozlehlejších korydorech. Zjednodušování je vždycky na škodu, ale to je asi tak to jediné co můžeme 100% odvrhovat.
Mainstreamové hry už z 99% nekupuji. Kdyby to tak nebylo, tak nepařím teď Bravely Default. Cítil jsem zároveň nutnost podpořit i tuto starou školu, protože jsem na tom zkrátka vyrostl a baví mě to hrát pořád a chci se dočkat pokračování. Hru pro sebe jsem ohodnotil maximálně i přes pár drobností, které né že by mi vyloženě vadili, ale mohli by rozhodně být udělané lépe. V pokračování bych si představoval o něco větší svět a víc míst k prozkoumání. potěšili by mě dialogy v prostředí a né na pozadí. Anglický dabing tam klidně nemusejí dávat, stačila by lokalizace pomocí titulků, nebo klidně celá hra bez dabingu. Pár miniher by tomu taky slušelo, ale jinak vše ostatní je ok. Příběh je obstojný, dá se strávit a postavy mají něco do sebe. Mám své oblíbence, které rád vylepšuji a to je důležité. Kdyby mi postavy přišli jako idioti, tak snad nemám ani snahu je vylepšovat. Já doufám, že se tahle značka chytne a budu moci za pět let mít doma vícero pokračování.
Z tveho sahodlouheho textu sem si vzal jednu vec.. "Spokojim se s malem protoze to hodne uz nikdo dneska neufinancuje." sorry ale muj cas je prilis drahy na to abych hral zjednodusene hry urcene pro mobilni a casualni trh protoze ten dneska vladne ... sem rad ze jsou spolecnosti jako Inteligent work,Level 5 nebo from Software ktere jeste delaji hry pro sebe a ne pro dav kluku a holek s tabletama na autobusove zastavce ... hraj si co chces ale proti zjednodusovani a tunelizaci(zdravim ND) je nutne bojovt alespon ignoraci a nekupovanim
A proč ty problémy? Viz. vysoké ambice a sliby, které se ukázali být na HW PS3 nesplnitelné. Neboj všechny materiály kolem Versus/XV mám prošlé. Nemluvím za vývojáře, ale také ze zkušenosti s jejich hrami. Nikdy mi nenadělili vyloženě špatnou hru a v mnoha směrech si drží špičkovou kvalitu. Tady je problém jiný. Fanoušci pořád mají nějaké své utkvělé představy o nové JRPG hře, nebo novém Final Fantasy, ale jak mohou tohle vývojáři splnit, když oni mají svázané ruce už samotným faktem, že hra musí oslovit co nejširší veřejnost a by co nejvíce vydělala. Plnohodnotný rema Final Fantasy VII by byl určitě splněným snem mnoha fanoušků, ale zase by si moc nepřilepšili, protože tohle je pořád cesta k pamětníkům a né k širšímu okruhu nových a mladších hráčů. Když jsme FFVII tehdy hráli, tak jsme byli děti a hráči tehdy v našich dnešních letech mohli nás mít stejně za blbce jako má mnoho "dospěláků" dnes ostatní mladší hráče. Oslovení mladších hráčů je budoucnost. Kdyby útočili jen na potřeby těch starších, byl by to jen krok zpět. Člověk nemůže myslet pořád jen na sebe a kritizovat za všechno ostatní. Musí se příjmout fakt, že co bylo a co jsme konzumovali s chutí už nebude. Nová generace hráčů má přednost a je v tom větší budoucnost. Stejně jako každý by chtěl zopakovat Resident Evil 1 v moderní horrorové hře, ale kdo do toho dnes půjde? Na áčkové úrovni leda pro pamětníky a jestli by to vůbec na sebe vydělalo. Stáhl jsem si hodně starých her a dnes už mě zkrátka nudí. Ty JRPG xx let staré jsou jedny z mála, které mě ještě pořád baví.
Stile vsimnul jsem si ze hrozne rad mluvis za samotne tvurce a jejich temer az dokonale entity pak povysujes na bozskou uroven.. Ver ze Square se s FF15 nebo vs nepatla tak dlouho aby nam mohlo nadelit to nejlepsi ale to ze mely sakra velke problemy s vyvojem pro ps3 a FF13.. najdi si deniky vyvojaru..... PS jedna vec je evoluce a druha odlisnej zanr... Budeme radi kdyz square splni alespon cvrtinu toho co nakecaly ... dokonale znicitelne prostredi,realne pocasi,volumetricke mraky a jejich stiny,Obri svetova mapa a moznost letat mezi mesty letadlem(nebo necim) a taky ze budeme hrozne plakat,jo to si pamatuju nejvic.. ten plac... snad to nebude pravda
Deshien: Momentálně je doba akčních her, která už trvá pár let a podle oznámených her pro next-gen konzole to vypadá na slibný rozmach hororového žánru, který byl mrtví stejně jako JRPG. Jen občas se něco objevilo lepšího, něco dokázalo nadchnout, ale pořád byl neukojitelný hlad. Každý žánr si zažije svou dobu, ale rozhodně nikdy nevymře. Možný rozmach moderního JRPG by mohl odstartovat Final Fantasy XV pro PS4. Bravely Default je zkrátka hrou pro pamětníky a je nemožné, aby oslovil širokou oblast mladších hráčů. Když se podívám na klasiku Resident Evil na PSX a oznámený Evil within, tak zde můžeme vidět jak moc se žánr survival horor změnil, ale Evil Within vypadá nadmíru skvěle a slibuje dost. Ukázkou ultimátní novodobé survival horror hry byl The Last of Us. Naprosto nový přístup, který je jednoduše lepší než cokoliv bylo dřív. Square-Enix vkládá do Final Fantasy XV největší naděje, pracuje se na tom hrozně dlouho a aby vývojáři dostáli svých slov, tak přesunuli vývoj na next-gen, kde si mohou splnit ambiciózní cíle. Už to bude diametrálně odlišné od staré školy a na to musí být hráč připravený. Aby se tento žánr mohl rozvinout a pokračovat, je potřeba přijít s něčím novým, velkým a co hráče odzbrojí ve všech směrech. To je jediný možný impulst pro světlou budoucnost JRPG na další roky. Já mám Final Fantasy XV v očekávaných her pořád na prvních místech a myslím, že ta hra rozhodne o tom kudy kam. Bude to samozřejmě akčnější, epičtější, ale pořád nám byla slíbena hratelnost tentokrát zas v otevřeném světě. Final Fantasy XIII byla hodně kritizována, ale ta hra se mi vryla pod kůži zatraceně hodně. I po pár letech od posledního hraní mám v živé paměti nezapomenutelné postavy, velmi dobře napsaný příběh, originální lokace a skvělý bojový systém, který nedokazál omrzet. Bylo to už na hony vzdálené od klasiky, ale od JRPG nové generace jsem beztak nic jiného neočekával. Ta hra měla jen jedinou chybu na kráse a to byla až příliš velká linearita světa. Kdyby do hry zakomponovali klasikou "World map" a lokace ještě více otevřeli, tak se jednalo o naprosto dokonalé moderní JRPG. Tehdy jsem hru hodnotil desítkou, dnes už bych hodnotil 9/10 a to jen právě kvůli linearitě a rozhodně bych níž nešel, protože pořád to byla špičková kvalita a hra, která se pamatuje i po x letech. Kdo by neznal Lightning že :) Square-Enix to v sobě pořád má. Duchovní otec sice je už dávno úplně někde jinde, ale pokud Final Fantasy XV odstraní linearitu a přinese minimálně stejnou kvalitu všeho ostatního, tak tu máme ultimátní JRPG. Já se na to teším.
Bravely sem nehral ale fanda JRPG jsem dost velkej,vlastne patrne az moc a musim se tady zastat Leona.. jeho recenze vzdycky byly velice ctive a hlavne z nich bylo citit ze ten clovek tu hru dohral a ze vi o cem mluvi.. i kdyz sem treba nekolikrat nesouhlasil nikdy jsem jeho recenze nekritizoval za opacny nazor.. ano casualy z chatu urcite ale nikdy ne lidi co hram rozhodne rozumi.Za prve Kritika na Bravely Default je podle me zpusobena dvema protiklady ktere square ve svem PR moc neukocirovalo na jedne strane Odvazne Retro na druhe strane moderni epicka JRPG .. BD mel byt pripominkou toho nejstarsiho co v tomhle zanru najdeme kdezto trailery a reklamy lakaly i na modernejsi Pojeti plne pribehu a zvratu.. toho druheho sme se podle recenzi nedockaly... zda to brat jako minus ?? nevim
To ze je pribeh a jeho postavy jedna z nejdulezitejsich veci u JRPG tak o tom snad ani nemuze byt rec... Levelovani a Grind muze byt zabava a starsi hry na tom pravda stavely ale od dob FF6 se preci jenom zapletka stala tou nejdulezitejsi veci a hry jako Tales of nebo Hack by bez postav nebyly nic nez becka ne lepsi nez prvni hry na nes.Ostatne jedinej Tales of dil kterej jsem nedohral je prvni destiny protoze sem nesnasel hrdinu/dementa.. nemohl jsem se snim szit a nebavylo me ani levelovani.. Bravely default patrne zapomnel na Popularitu postav z Tales of nebo nesmrtelne legendy z Shadow Hearts a nabidl jen neco na urovni FF3(muj dojem) ... Pokud se jedna o Budoucnost JRPG tak je to hodne cerna budoucnost... nikdo temer nikdo tyto hry uz nedela na Ackove urovni... jednou za 4 roky prijde s necim Monolith a nebo namco Bandai a ostatni ??? bud budgetove a indie kraviny od Nisu nebo Gustu a nic... JRPG ackove urovne to je krom MMO asi nejdrazsi zanr ze vsech a s prodejema jake maji i nejlepsi pecky teto generace je to zle,sakra zle
Tak tahle hra má jedinou chybu a ti že jí nemám doma pro PS vitu [s13][s13][s13][s13][s13][s13][s13][s13][s13][s13][s13][s13]
Leon: Pokud by se měli hry hodnotit dle měřítek a soudnosti podobné vaší recenzi, potom by žádná hra nemohla nikdy získat absolutní hodnocení, protože by si jej jednoduše nezasloužila.
Neexistuje žádné "v dnešní době již ne". S tímto přístupem jen otvíráte dveře mainstreamu a pásové výrobě. Možná někdy se poohlédnete a dojde vám, že právě nedokonalost činí dílo dokonalým a to za předpokladu, že hlavní motiv, nebo prvek je vybroušen k dokonalosti.
Nelíbí se mi už samotný fakt, že v recenzi je z textu cítit jako kdyby jste právě psal o dávno vyhynulém žánru a toto je takový poslední záblesk z bohaté historie. Mějte na paměti, že co je dnes "in" nemusí vládnout věčně. JRPG žánr byl vytlačen mainstreamem především na konzolých PlayStation 3 a XBOX 360. Co vím, tak Nintendo po dobu života těchto konzolí živilo JRPG žánr a ten neustále roste. Napsat k hratelnosti, že není důvod se o ní rozepisovat, protože to je už něco mnohokrát řečeného, je přinejmenším nesmysl. Takto by jsme se mohli vyjadřovat k hratelnosti u recenzí na FPS-ka, závodní hry, nebo 2D plošinovky a zmínit jen v pár větách inovativní novinky. Obávám se, že u toho FPS žánru by se takto dala napsat recenze povětšinou v jednom krátkém sloupku. Nemyslím si, že je zde dostatek soudnosti. Recenzenti si to často vykládají pouze jako jednosměrný úsudek, tedy soudnost = hodnotím méně. Takhle soudnost nefunguje. O příběhu se zde mluví jako o něčem příšerném. 90% her má otřesný příběh přehlcený klišé a tedy dle tohoto měřítka by jsme měli okamžitě srazit hodnocení o většiny. Zde příběh je slušný a rozhodně plní účel. Příběh v JRPG žánru je jen věcí účelu jako všude jinde a toho jste si mohl za ty léta zkušeností už všimnout. To že s Final Fantasy VII přišel dojímavý příběh plný emocí je věc, která se už nikdy nezopakovala a nestala se nikdy novým měřítkem. Jediné JRPG, které jsem hrál kvůli příběhu stejně jako kvůli vývoji postav byla Fina Fantasy X, která byla v tomto ohledu nejvyspělejší i přes zbytečně dojímavý, ale velmi překvapivý konec. Byla chyba po jakémkoliv dalším i předchozím JRPG, nebo jiné hře chtít tak chytlavý příběh a stavit ho na první kolej, protože tím si člověk jen hru znepříjemňoval. Chválí se zde hudba, která je řekl bych obstojná, ale zdaleka nedosahuje kvalit právě Final Fantasy série. Ve hře ale neruší, za uši netrhá a účel plní. Kdyby ta hra měla příběh dokonalý v každém ohledu a bojový systém společně s vývojem postav byl nedotažený, potom by takové JRPG mohlo být souzeno níže, ale v opačném případě jde o přirozenou vlastnost žánru. Vy jste fanoušek, ale moc přesvědčivá doporučení ani jako fanouškovi jste mi neposkytl. Recenze by mě spíše odrazovala. Díky Square-Enix za vydání dema a sobě za igorování recenzí. Doporučuji přečít třeba recenze ze série Yakuza od ApsidalTill.
Nelíbí se mi, že jste vlastně JRPG žánr odepsal, né recenzí, ale uvažování ve své recenzi.
Nikde netvrdím, že musíte mrskat desítky, o tom to není. Je to především o správném uchopení látky.
VanTom: To je prosté. Tyhle tábory vznikají tím jaké konzole mají hráči doma. Lidi, kteří mají XBOX 360 i PS3, tak si zahrají rádi obě a nebudou nesmyslně jednu odsuzovat a druhou vynášet do nebes. U lidí platí "Pouze to co je doma se počítá, ostatní stojí za houby".
Za recenzí i výslednou známkou si stojím.
Považuji se za fanouška JRPG a žánru jako takového, se kterým mám již bohaté zkušenosti. A i na základě těchto zkušeností je zcela vyloučeno udělit Bravely Default maximální hodnocení, a to z důvodů chyb popsaných v textu, které pro mně NEJSOU opominutelné jako pro některé, neboť mám tolik soudnosti, že NIKDY neudělím lacino vysokou známku hře, která si to nezaslouží. Jestli někdo očekává "desítky" a plné body, tak ať čte jiné recenze, protože dokud budu živ, tak budu odolávat tlakům ze shora udělit vyšší hodnocení kvůli tomu, aby se hra na základě dobré recenze líp prodávala, a tlakům zdola, kdy si někdo přeje 10/10, protože má subjektivně takový pocit.
Objektivně vzato není žánr JRPG ten, kde by se měly kumulovat desítky, v dnešní době již ne. Byla tu kdysi FF VII, pak FF XII, nedávno Xenoblade (i když tam to z mého pohledu bylo na pomezí), ale to je asi tak všechno.[s14]
The Last Remnant[s7][s7][s7][s7]
stillalive: Ta analogie s fanoušky závodních her je zajímavá, ale jak potom vysvětlíš, že existují nesmiřitelné tábory fandů Gran Turisma a Forzy (a mnoha dalších), kteří hrají hlavně závodní hry a nikdy se navzájem neshodnou (a zeptej se jich na "objektivní" hodnocení konkurence, to se dozvíš věci [s14])? To, že s tvým kamarádem máte shodný vkus na jRPG přece ještě neznamená, že jiný fanda jRPG (třeba recenzent) ti doporučí něco, u čeho by ses mohl strašně nudit (a naopak)? (Např. já byl hrozně nadšený z The Last Remnant, který propadl a sbíral jen lehce nadprůměrná hodnocení.)
stillalive: Musím ti oponovat, jRPG jsou mým nejoblíbenějším žánrem a přesto u nich vyzdvihuji jiné věci, než ty. Na prvním místě jednoznačně příběh, svět a postavy. Soubojový systém samozřejmě hned za tím. Systém vývoje postav nebo looting mne téměř nezajímá, rychle to nějak ošudlit a dál sledovat příběhovou linku. Ještě zmiňovaný dabing, teď hraji Star Ocean: The Last Hope na X360 a občas mne velmi irituje, narozdíl od International verze na PS3 tu není možnost přepnout z angličtiny na japonštinu. Ale předtím jsem po přepnutí nikdy nezatoužil, proto je to třeba pro mne v recenzi důležitá informace.
eeeee: Dejme tomu, musí to být fanoušek, ale s otevřeným pohledem na věc. JRPG hry nehraje každý a stejnětak to platí u každého jiného žánru. Určitý typ člověka hraje určitý typ her. Většinou když zamnou příjde kámoš, velký fanda JRPG od dětství, tak ten mi vždy bez omylu dá 100% dobrý tip na JRPG hru. Co si jiných žánrů týče, tak tipoval většinou mimo můj vkus. Jsem fanda JRPG a on taky a oba víme co nás na tom baví, proč nás to baví atd. Jeden druhému můžeme tak udělat ta nejlepší doporučení. Kdyby měl ale sdělit fandovi do závodních her svůj tip na supr závodní hru, tak většinou střílí vedle a to co je pro fandu závodních her u těch her prvotní, tak pro něj jako pro hráče s minimálním citem pro tento typ her je to stejné nepodstatné, nebo nezábavné. Když to tak sleduji, tak si myslím, že právě člověk s přirozeným citem pro jednu oblast má tu schopnost vidět co je tam dobré i špatné pro podobně naladěné hráče. Kdybych Bravely Default nehrál, tak jsem z této recenze zřejmě trochu mimo. Několik podstatných věcí nebylo vůbec řečeno. Značná část textu se věnuje příběhu, což já bych jako fanda JRPG her asi skrouhnul v recenzi ve dvou větách (Příběh se standardně točí kolem vyvolené osobnosti, která má zachránit svět) a takhle to podle mě bohatě stačí. U JRPG každého zajíme především systém vývoje postav, soubojový systém a jak to vše dohromady funguje, aby si ten hráč udělal o této nejpodstatnější části hry jasný obrázek. Nepamatuji kdy byl v nějaké JRPG tohoto typu důležitý dabing. Kdyby tu nebyl, tak by nejspíš udělali úplně nejlíp, ale fandu JRPG nezajímá kvalita dabingu. Většina si tam stejně dá JP dabing pokud je dostupný, jinak se nestane nic, když si vypne zvuk dialogů a prokouše se psaným textem. Podle mého názoru na každý herní žánr musí být jiný způsob psaní recenze. Tedy se věnuje všemu stejně prostoru jako v každé druhé recenzi na jinou hru. Kdo nehraje JRPG tak tu recenzi stejně nikdy číst nebude, ale většinou bude zajímat zejména fanoušky JRPG-ček.
To je take sporne. Recenze od fanouska je dobra pro fanousky. Ale hry nehraji jen fanousci. A fanouskovi chybi takovy ten normalni pohled na vec. Takze plati naopak, ze kazdy muze psat recenze na co chce. A ty si uz pak sam podle svych preferenci vyberes, jaky recenzent ti u ktereho zanru sedi.
eeeee: Píšeš mi tu do slova stejné věci o kterých jsem vedl debaty před pár lety. Jednoduše řečeno tvrdím, že jsou vytýkány nesmysly. Není novinkou, že často u mnoha recenzí naleznu vytýkání kladů hry, které jsou recenzentem považovány za zápor. Subjektivní pohled má každý, ale určité dávky objektivity je taky třeba. Když je někdo schopen u JRPG Final Fantasy X vytknout náhodné souboje jako chybu, a potom ten stejný recenzent ti u Final Fantasy XII napíše, že náhodné souboje u FFX mu vyhovovali mnohem více oproti tomuto kroku vedle, tak co to je za subjektivní názor, když jde o naprostý výplod zhovadilosti v obou případech. Já říkám, že recenze na všechno nemůže nikdy psát jeden člověk.
Nikdo nehraje všechno, ale každý má oblíbené to jedno nejvíc a toho mívá nahráno i nejvíc. Kdo má vztah k autům, měl by psát recenze na hry s tímto zařazením. Kdo rád řeší nějaké ty puzzle, nebo se vyžívá v dobrodružství, tak by měl psát recenze na hry s tímto zařazení. Protože takový člověk pro tuto konkrétní oblast má cit a dokáže spravedlivě zařadit co je tady správně a co ne. Jistě že milovník FPS her nebude příliš oceňovat HC adventuru The Legend of Zelda: Skyward Sword a nebo Tomb Raider 3. Takovému člověk bych nikdy recenze na takové hry nesvěřil. Potom to totiž vypadá tak, že recenzenti vytýkají hře i ten nejdůležitější a základní prvek hry.
PS. A pokud hraješ hry tak max. do 20 hodin herního času, tak by ses měl všem JRPG hrám vyhýbat obloukem.
To neni objektivni, to je subjektivni z tveho pohledu a urcite to neni pro vsechny a vsichni s tám nebudou soýhlasit. Ty treba dlouhou hratelnost povazujes za vyhodu, me odrazuje, co ma nad dvacet hodin. A ted objektivne uznej, ze muj pohled je lepsi. Ja a me podobni si dlouhou hru proste neuzijeme, ale ty si muzes uzit i tu kratsi.
eeeee: Samozřejmě, to nevyvracím a taky to nebylo předmětem mých příspěvků. Je to čistě subjektivní pocit. Výsledná známka není podstatná, ale podstatné je to co je chváleno a vytýkáno v textu. Ještě než byla tato recenze napsaná, tak jsem ve fóru jasně napsal výtky na účet dialogů, které se povětšinou odehrávají v popředí pozadí prostředí ve kterém se odehrávají, pak anglický dabing, který je trestuhodný a absenci miniher. Není ale dobré vynášet výtky po 20 hodinách hraní, tedy něco po rozjezdu. Po dalších 30 hodinách začalo vše dávat smysl. Anglický dabing pokud se dá vypnout, nebo přepnout, tak nesmí mít negativní dopad na výsledné hodnocení. Co sráží hodnocení jsou neměnné chyby, kterých sráží hratelnost. Kdyby nešel anglický dabing vypnout, tak bych asi zuřil, ale pořád je to hra a hra je v první a vposlední řadě o tom jak se hraje, nakolik dokáže chytnout a na jak dlouho. Výsledná známka recenzenta je vpořádku, protože se jedná o subjektivní hodnocení. Objektivně na tom hra je na čistou 9/10 (objektivní, tedy pro všechny) a u mě osobně za tak dokonalý soubojový systém a vývoj postav musím dát deset. Příběh není nejhorší, rozhodně neruší. Hudba skvělá, vizuál skvělý. Herní dobu ani nemusím zmiňovat, ta je prostě maximální a zabava též.
stillalive: to je ale jen tvuj, ciste subjektivni pocit. Mne se takhle libi War in the North, tak proc to kurva nema 10/10?
MarcusChef: Obávám se, že tohle není o výsledné známce, ale pochopení očem je vůbec princip hodnocení. Na JRPG žánru jsem doprčic vyrostl a nejsem přeci jediný. Tento rok jsem pořizoval a odehrál i v recenzi zmiňovaný Ni No Kuni, který je jednoduše výborný a k absolutnímu hodnocení mi chyběla nutnost se ke hře vracet. Zatímco u Bravely Default se vracím neustále do hry abych posouval vývoj postav dál a dál, zkrátka hnací motor totožný s Final Fantasy, tak u Ni No Kuni jsem se vracel do hry více kvůli příběhu, než kvůli vývoji postav a všeho kolem něj. U Final Fantasy her jsem dříve strávil né stovky, ale dohromady tisíce hodin a to jsem byl ještě dítě, tak že jsem z příběhu znal nanejvíš jména postav, ale v dialozích jsem nerozuměl ani slovu. Hratelnost byla tehdy tím prvním a posledním důvodem, proč jsem na každé Final Fantasy hře nahrál nejméně 150-250 hodin herního času. Nikdy jsem se nemusel do hry přemlouvat, naopak jsem se těšil pokaždé až příjdu ze školy, mrsknu tašku do kouta a budu pokračovat v tam kde jsem skončil až do noci. S Bravely Default je to úplně stejné. Tady by mi nevadilo, kdych nerozuměl jedinému slovu a užíval si jen skvělou hratelnost. Bojový systém a vývoj postav je zde dotažený do naprosté dokonalosti a na to stojí a padá vždy každé JRPG. V necelé třetině hry jsem měl přes padesát hodin a v tu chvíli mi došlo, že právě hra, ke které se člověk vrací a hraje ji každý den do pozdních ranních hodin, ta si zasluhuje tu nejvišší možnou známku. O tom ty hry vždycky byli, jsou a budou.
Hej, je to bloger. Taky stary chlapik co sa vyziva v hrach z 80. rokov. Kazdopadne mne jeho styl pisania pride ovela zaujimavejsi. O TLoU som sa nedozvel nic konkretne, co by mi pokazilo prekvapenie alebo prezradilo pribeh a pritom to popisal putavo a mna na tu hru navnadil. Na konzolistovi musim casto niektore odseky preskakovat, nemam rad ked sa z recenzie dozviem zapletku pribehu, alebo pocet misii (bezna vec) a podobne. Vhodnou skladbou textu a pouzitim neotrepanych fraz a papagajovania, akymsi odlisenim sa od davu sa da zaujimavo popisat aj tak nudna hra (pre mna) ako napriklad Monster Hunter.
Ak to porovnam tak je to ako napriklad videorecenzia v hociakom automagazine oproti Top Gearu. Ktore je zaujimavejsie, originalnejsie podane a lepsie zapamatatelne...?
Co tu zase každej třepete, jasně, každá hra je na 10/10. Recenze je pěkná, dobře se mi četla, a navnadila, takže do konce roku koupím. Mimochodem Eurogamer 8, EDGE 8 nebo Gamespot 8, takže mimo zde známka asi není.
El_Scorpio: Dave de Sade je kdo? Našel jsem nějaký amatérský blog. To je ono? No nic moc ty články tam, spíš nic, ani na ten TLOU.
Na túto recenziu som sa celkom tešil, ale nakoniec nič z toho. Hra je to dobrá, ale recenzia veľmi nudná. Nie veľmi pútavá, len také suché popisovanie faktov. Ono málo ľudí vie písať recenzie tak, aby sa vyhli prezrádzaniu príbehu a aj bez toho navodili napätie u čitateľa. Kedysi to bol Herodes s Fridrichom a dnes je to možno Dave de Sade. Teda aspoň podľa môjho gusta (keď si porovnám recenziu na The Last of Us ktorú napísal on a zvyšok tak je to 100 a 1, ostatní by si mali brať príklad). Články na konzolistovi sú fajn, ale recenzie stoja za prd. Chýba tomu ostrovtip, nápad a všetko je to také papagájovanie na jedno kopyto.
Zde se rozcházím s recenzentem v mnoha názorech. Zpočátku jsem měl podobné mínění o tom, že hře chybí jaká si "duše" to něco osobitého, ale když jsem si tak dokonale vytvořil vztah ke všem čtyřem postavám a odhalil jejich charakter, tak jsem změnil okamžitě názor. Osobně jsem na žádnou chybu nenarazil kromě občasného poklesu snímkovaní při zapnutém 3D efektu. Netvrdím, že je hra dokonalá, ale nenarazil jsem na nic co by mi i minimálně znepříjemnilo herní zážitek. Hratelnost je zde první a poslední, od jedné do deseti v plném rozsahu vším co hra představuje. Když hráč ve třetím chapteru zjistí, že má nahráno 52 hodin a neustále se musí i při sebemenší příležitosti vrátit a pokračovat další hodiny a hodiny, tak mi řekněte co je ještě větší důvod pro maximální ohodnocení? Více důvodů opravdu nepotřebuji. Tady se jednomyslně rozhoduji pro maximální hodnocení. Nepamatuji, kdy jsem některé z Final Fantasy po x desítkách hodin dohrál a měl chuť si to dát znovu. Ta představa, že bych musel vše dělat znova mě vždy od druhého hraní odradila minimálně na půl roku a minimálně tuhle dobu jsem na hru nesáhl i kdybych sebevíc chtěl. Pokud nebudu mít to nutkání hrát hru znovu i zde stejně jako u všech Final Fantasy her, potom jsem hrál ultimátní JRPG na stovky hodin zábavy. Finsl Fantasy mělo epičtější vypravování příběhu. Dle mého názoru je i tak dobrá osmička pořád podpásovkou. Za xxx let zase pořádné JRPG, které se hrdě může stavět vedle kterékoliv Final Fantasy hry z dřívější doby i s ohledem na to, že technicky je Bravely Default mnohem úspornější a takřka osekaný jen na to nejnutnější.
Mimochodem The Last of Us má příběh taktéž jako jedno velké klišé a navíc mnohdy je kýčovitý, ale to je něco co mě natrápí u žádné hry, pokud i ten už někde viděný recept funguje a plní účel.
Upozornil bych na důležitou vlastnost v nastavení - jde určit četnost náhodných soubojů, dokonce je úplě vypnout. To skvěle umožňuje nastavit si tempo hry. V lokacích, kde už mám nalevelováno, se nemusím zdržovat souboji s nooby a když potřebuju nagrindit, mám souboj na každém druhém kroku.
Mne prave z toho co vidim pride, ze hra dusu a to zvlastne kuzlo v sebe ma. Obzvlast sa mi paci vizualne spracovanie a hudba, ktora mi velmi pripomina moje oblubene hry z Ivalice Aliance. [s7]