Recenzovaná verze: PlayStation 5

Blades of Fire je akční adventura z pohledu třetí osoby, která kombinuje fantasy zasazení a drsné souboje, takže se vývojáři trochu vracejí ke svým kořenům, za což jsem popravdě hodně rád. Jedná se proto o jakýsi hybrid moderních dílů série God of War, Castlevanie a Dark Souls. Hra je poměrně nekompromisní a nic vám rozhodně nedá zadarmo, k čemuž se ještě později dostanu. Pokud jste tedy fanoušky těchto sérií, rozhodně si dle mého názoru přijdete na své, a pokud ne, i tak byste měli Blades of Fire dát šanci. Ačkoliv byla hra oznámena teprve nedávno a rozhodně nešlo o nejočekávanější záležitost letošního roku, jsem neuvěřitelně překvapen její kvalitou. Královsky jsem se bavil.

Příběh hry sleduje hlavního hrdinu, kterým je válečník Aran de Lira. Právě on je poslední naději lidstva. Královna Nerea totiž uvrhla na tamní fantasy svět kouzlo, kterým se jí podařilo zkamenět veškerou ocel a není tedy možné se postavit na odpor. Aran je však jediný, kdo disponuje jedním ze sedmi božích kladiv, která kdysi dokázala ukovat i samotný svět. Aran je tím, kdo může ukončit vládu královny a jednou provždy dát lidem naději.

Je znát, že tvůrci ze španělského studia se značně inspirovali novými dvěma díly God of War. Kromě Arana budete mít na svých cestách společníka v podobě mladého studenta Adsa de Zelka. Adso je jakýmsi kartografem a archivářem Aranova dobrodružství. Poskytuje mu cenné rady, ale v boji jej nelze nijak využít, což je možná trochu škoda. Nicméně je Adso příjemný a velice dobře napsaný společník, který vám rozhodně nebude lézt na nervy.

Velice milým překvapením je, že hra má poutavou fantasy zápletku a postupem času se rozplétají další a další překvapivé linky. Velmi dobře napsané jsou dialogy, které jsou skutečně vtipné a nabízí zajímavé situace, do toho ale hra umí být i pořádně temná. Tvůrci nezapomněli ani na lore celého světa v pozadí, který se postupně odhaluje a je skutečně zajímavý. Blades of Fire není typickou open-world hrou. Za to jsem rád, že jde spíše o lineárnější zážitek, který má sdružené lokace, které postupně odhalujete, odemykáte a objevujete. Cesta za pomstou však bude dlouhá a možná vás až překvapí, že skutečně dlouhá, ačkoliv nejde o open-world ve stylu Ubisoftu, který by měl miliony otazníků. Délka hry je poměrně překvapivá, protože na to, že jde o příběhovou adventuru, tak se dočkáte přibližně 50-70 hodin na první dohrání. Záleží pouze na vás, jak rychle se vám podaří hrou postupovat a prosekat se skrze všechny protivníky. Procházka růžovým sadem to rozhodně nebude.

Lokací ve hře je opravdu velké množství. Na začátku vás možná zaskočí jako mě, že první mapu odhalíte z většiny během několika desítek minut. Následně ale budete postupně zkoumat místa, kterých jste si možná na první pohled ani nevšimli nebo vám zůstala zamčena. Jednotlivé lokace se tak postupně propojují a Aran i s Adsem mají snazší cestu k dalším dobrodružstvím. Než se dostanete do královského hradu, tak vás čeká několik dalších rozmanitých lokací. Nechybí tvrze, lesy, hory, kobky, hrobky, jeskyně, bažiny a mnoho dalších.

Každá z lokací je skvěle navržená a ukrývá také mnohá tajemství, takže je tu možnost průzkumu, za který hra dokáže dobře odměňovat. Můžete třeba najít na skrytých místech kryptexy, které Aranovi přidávají speciální body. Ty můžete uplatnit k tomu, abyste vylepšili zdraví a lahvičky k uzdravení. Druhý strom schopností, do něhož lze investovat se týká kování zbraní. Na různých místech se také dají objevit sochy, u nichž si může Aran nechat požehnat ke konkrétnímu typu zbraně. Tím se mu v kovárně otevírají rozšířené možnosti kování. Nové typy zbraní pak odemknete tím, že zlikvidujete určitý počet specifických nepřátel. Sluší se zmínit, že na začátku hry disponujete pouze 3 lahvičkami pro uzdravení.

Cestování probíhá mezi jednotlivými kovadlinami, které slouží jako checkpointy. Také zde můžete cestovat do božské kovárny, případně odpočívat pro doplnění zdraví a staminy. V případě smrti se znovu objevíte u kovadliny, takže v tomto se vývojáři nechali jednoznačně ovlivnit Soulovkami, ale ve výsledku, proč ne. Jen v Soulovkách je zvykem, že po smrti přijdete o zkušenosti. Ty ale v Blades of Fire nezískáváte, protože tu není klasické levelování. Přijdete však o aktuální zbraň, kterou má Aran v ruce a ta zkamení. Je potřeba ji znovu sebrat. Výhodou však je, že pokud zemřete opakovaně, zbraň zůstává na svém místě. V tom případě je třeba ji znovu sebrat nebo ukovat další.

Upřímně jsem byl zaskočen docela velkou náročností hry. Jak už jsem naznačil, Blades of Fire totiž čerpá z oblíbené série Dark Souls a dalších her studia FromSoftware, takže pokud hledáte nějakou výzvu, jste na správné adrese. Hra sice na rozdíl od nich nabízí 3 úrovně obtížnosti, ale dokáže potrápit i na té nejnižší. Pro některé hráče může být překvapením už první vesnice, přes kterou je potřeba se probojovat. Souboje s některými nepřáteli jsou skutečně náročné a je potřeba se na ně správně připravit. S tím souvisí poměrně unikátní herní mechanika, kterou Blades of Fire nabízí.

Aby Aran vůbec mohl bojovat s nepřáteli, potřebuje zbraně. Ty však byly královnou změněny v kámen. On tak má pouze jednu možnost, a to přesunout se do božské kovárny, kde může kout nové zbraně. K dispozici je postupně celkem 7 různých kategorií, v nichž pak najdete několik typů dané zbraně. K dispozici jsou dýky, duální sekery, meče, šavle, velké meče, kladiva a kopí. Rozmanitost je tedy více než dobrá a každý by si měl najít svého favorita.

Jakmile nasbíráte dostatek materiálů, můžete zahájit výrobu zbraně, pakliže k ní máte i příslušný svitek. Při výrobě můžete ovlivnit jednotlivé části zbraně, a čím konkrétně je osadíte. Na výběr je povětšinou z mnoha různých ocelí, které přidávají specifické vlastnosti. Jakmile dojde k ukování zbraně, přichází samotné kování, které skrývá poměrně funkční a dobře zpracovanou minihru. Aran se postaví ke kovadlině se svým božským kladivem a před vámi se objeví jakási amplituda. Máte tedy stanovenou hodnotu, k níž se pokoušíte jednotlivé sloupečky ukovat. Vy volíte sílu úderu, sklon, kterým Aran praští, což vám hra v preview ukáže, jakého výsledku dosáhnete. S každým úderem srazíte některé sloupce níže, ale jiné se tím prodlouží. Váš výkon rozhodne o tom, kolik hvězd za ukování získáte. Maximálně jich můžete ke konci hry získat sedm. Počet hvězd také určí, kolikrát bude možné zbraň ještě opravit.

Co se týče soubojů, tak hra nabízí jen bitvy nablízko. Výjimečně je proti vám vypálen nějaký projektil, ale Aran nemá možnost využít palných zbraní nebo dokonce kouzlit. Důvod je prostý. Autoři totiž využili systém soubojů, kdy čtyři tlačítka symbolů (u Xboxu písmen) dle umístění určují, kam rána dopadne. Mířit tak můžete na hlavu, na levé či pravé rameno a také na nohy. Nepřátelé disponují barevnou indikací, která napovídá, kam je vhodné nepřítele udeřit, protože tam má slabinu, a zda je aktuální zbraň vhodná k útoku. Zajímavý systém, a musím říci, že i zábavný, přičemž souboje jsou kolikrát díky tomu hodně napínavé.

Každý souboj se tak stává vaším malým vítězstvím. Mezi jednotlivými kovadlinami, které slouží jako checkpointy se tak utkáte s celou řadou nepřátel. Nechybí lesní mužíci, vojáci královny, různí elementálové, silní trollové, rytíři, nemrtvé zombie, kostlivci, přízraky a hromada dalších nepřátel. Druhů nepřátel je tedy slušné množství, díky čemuž se mi nikdy nestalo, že bych měl pocit, že se souboje s protivníky opakují a začínají nudit. Tomu dopomáhá i skutečnost, že na každého nepřítele je potřeba zvolit jinou taktiku a jiný typ zbraně.

Nicméně vrcholem hry jsou souboje s bossy. To mě ale zrovna moc nepřekvapilo, protože už v Castlevania: Lords of Shadow byly tyto střety naprosto parádní a krásně epické. MercurySteam dobře věděli, že by stálo za to bosse něčím skutečně okořenit. V průběhu hry na vás zaútočí menší bossové, které porazíte klasickou cestou, ale zejména ti větší, na které narazíte na konci celé oblasti, ti jsou skutečnou výzvou. Klasický souboj proti nim je zcela zbytečný, takže musíte hledat způsoby, jak se s nimi efektivně vypořádat. Jedním z velmi efektních bossů je bitva s nekromantem Aecidesem.

Grafická stránka Blades of Fire nepatří mezi úplnou špičku, ale to určitě nevadí. Hra běží na interním enginu studia MercurySteam, vypadá velice dobře a nabízí poměrně velkou míru detailů. Některé lokace jsou doslova nádherné a klíčové příběhové charaktery jsou skutečně precizně vymodelované. Co je ale třeba jednoznačně pochválit, tak je technická stránka hry. Během těch desítek hodin, co jsem se hrou strávil, tak ani jednou nespadla a dokonce jsem nenarazil na jediný bug nebo pokles fps, což bylo pro mě neskutečné překvapení. Technická stránka je tedy doslova excelentní. Samotná vizáž a stylizace hry připomene mnoha fanouškům sérii Castlevania: Lords of Shadow. Je opravdu znát, že autoři se ve fantasy světech cítí jako ryby ve vodě. Vše pak dokonale podtrhuje soundtrack, který sice není tak epický jako u cesty Gabriela Belmonta, ale Óscar Araujo si se skladbami skutečně vyhrál a poslech stojí za to. Naprosto špičkové jsou cutscény, které jsou dynamické, filmové a parádně vytvořené.

Recenze se zaslouženě veze na pozitivech, bohužel je tu jedno vyložené negativum, které mi místy skutečně lezlo na nervy. Konkrétně se jedná o ne zrovna dobře zpracovanou navigaci ve hře. Blades of Fire vám explicitně neříká, kam máte jít a co udělat. Dozvídáte se to od Arana a Adsa. Můžete si ale zobrazit na mapě místo, kam máte dorazit. Jenže dost často se stává, že nevíte jak se na místo dostat, takže přichází ke slovu bloudění. A dokonce jsem zažil jeden moment, během něhož mě hra absolutně vypekla a ztratil jsem přibližně 2h řešením, jak vytvořit specifický meč.

I přes tuto menší vadu ale musím říci, že jsem se po celou dobu dobře bavil a hra mi vyloženě sedla, ať už zasazením, výpravou nebo formou soubojů. Jistě, nejde o vyloženě inovátorský kousek, ale v tom, co hra dělá, je opravdu velmi dobrá, a popravdě by jí měl dát šanci každý fanoušek akčních her jako God of War, Dark Souls nebo Castlevania. Autorům budiž ke cti i skutečnost, že cenovka je nastavena za tu hromadu zábavy až proklatě nízko, a navíc si můžete vyzkoušet demoverzi. Blades of Fire je pro mě osobně velké překvapení letošního roku a pevně doufám, že se podobné hry od MercurySteam ještě dočkáme.