„Nejlepší na práci na hrách Ghost of Tsushima a Ghost of Yōtei byla možnost vyrazit na cesty do Japonska, abychom mohli prozkoumat vybraná místa. Jako Američan jsem tuto zemi vnímal především optikou milovaných klasických samurajských filmů. Ale skutečná cesta tam, pocit větru na tváři, vůně borových lesů a setkání s místními obyvateli je hluboce inspirující. Všichni ze Sucker Punch, kteří se na tyto cesty za referencemi vypravili, se vrátili zpět naprosto nadšení, přičemž chtějí, aby naše fiktivní ztvárnění skutečných míst působilo autenticky. Snažíme se vytvořit originální krajinu, která zachycuje pocit skutečné lokace, a pak v ní hráče osvobodit a umožnit jim, aby ji prozkoumávali tak, jak budou chtít.

Živě si pořád pamatuji, jak jsem stál na pláži v Cušimě, na stejné pláži, kde zemřelo 80 samurajů, kteří se snažili ubránit svůj domov před mongolskou invazí. Lidé na obou stranách toho konfliktu byli skuteční. Všichni v Sucker Punch jsme to pak chtěli zpracovat co nejlépe, i když jsme se chystali vyprávět fiktivní příběh ve videoherní verzi Cušimy, která nebyla 100% stejná jako skutečný ostrov. Měli jsme pocit, že nasloucháním našim kulturním poradcům a výzkumem můžeme přinést uctivé ztvárnění toho, čím je Cušima tak výjimečná. Dodat našemu fiktivnímu příběhu pocit autenticity a věrohodnosti.“

Vývojáři vyslali hned dva týmy do Japonska, které měly za cíl sbírat informace, aby hra působila co nejautentičtěji. I proto vývojáři navštívili třeba národní park Shiretoko, nabízející majestátní výhledy a krásnou přírodu. Tehdy si uvědomili, že si vybrali pro svoji novou hru správné prostředí. „Jak jsme vybírali prostředí pro naši novou hru? Bylo to ve skutečnosti docela snadné. Hokkaidó je neuvěřitelně krásné a v roce 1603 bylo okrajem japonského císařství. Tehdy se mu říkalo Ezo, tajemný ostrov na severu, řídce osídlený lidmi Wajin (Japonci), kteří se odvážili vybudovat si život v chladné divočině. Tato kombinace krásy a nebezpečí nás hodně oslovila. Bylo to ideální místo pro vyprávění příběhu Atsu; bojovnice, která je tak hnána pomstou, že místní obyvatelé začínají věřit, že je onryō, který chodí po zemi.

Při cestování v jiné části Hokkaida jsme se seznámili s tak vysokou horou, která jako by dohlížela na všechny obyvatele ostrova. Uhodli jste, byla to hora Yōtei. Ta se pro nás stala symbolem Hokkaida. Zatímco pro Atsu je symbolem domova a rodiny, kterou ztratila. Jak vidíte, všichni jsme byli přírodními krásami Hokkaida velmi inspirováni. Krajina nás oslovila a my jsme se snažili zachytit jejího ducha v naší fiktivní verzi. Ale to nebylo vše, co jsme se během této cesty dozvěděli. Jako parta Američanů jsme poznali, jak neznalí jsme japonské kultury. Abychom tento problém začali řešit, setkali jsme se s množstvím odborníků a navštívili důležitá kulturní místa.“