Když jsem včera vystupoval z vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. A možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize.
Alibisticky to shodím na dobu, ve které žijeme. Všichni jsme hrozně uspěchaní. A večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých. Přes SMS si vyznáváme lásku, komunikujeme přes chat a do očí si nemáme co říct. Trápí nás účty, kariéra.
Ve schránkách se nám hromadí maily, protože nemáme čas odepsat. Na polici se nám hromadí knihy, neboť nemáme čas číst, nevíme, jak voní příroda, protože nemáme čas k ní přivonět! Do kdy to ale vydržíme? Čím víc toho chceme stihnout, tím méně toho stihneme.
Věnujeme velmi času věcem, které si to nezaslouží. Neumíme se zastavit a uvědomit si hodnotu věcí. Nafotíme spoustu fotografií, ale už si je ani neprohlídneme. Vypálíme je na CD a tím to končí. Počítače máme plné hudby, na kterou nemáme čas, máme množství televizních kanálů, které ani nestačíme všechny sledovat. Místo zábavy stres!
Stále kontrolujeme mobil, jestli nám někdo nevolal, přestáváme si vážit krásných věcí, kvůli kterým se vyplatí žít.
Můj děda má 87 roků. V životě nebyl v zahraničí, nemá mobil, poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu. A přitom si myslí, jaký krásný život prožil. S úsměvem vzpomíná, těší se z pěkného dne, z vůně dřeva, ze svých vnoučat. Žil těžký život, ale váží si ho!
To my dnes neznáme. A tak máme infarkty, rakovinu, deprese. A možná by stačilo jen zpomalit! Tvrzení, že se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik času věnujeme nepodstatným věcem. Zkusme vypnout mobily a počítače a porozprávět si.
Snad jsem si uvědomil svůj rychlý život včas, abych zpomalil. Kamarád má chalupu v malé osadě obklopené horami, není tam signál, žádná televize, obchod otevřený jen v úterý a ve čtvrtek a jedna hospoda 5x5m. Asi tam zaběhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteří si váží zbytku života a zbytečně nespěchají za smrtí, tak jako mnozí z nás!
*Pěkný den a zpomalte, žijete jen jednou a velmi krátce! *
„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou... Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.“
nikdy neber neci pritomnost ve svem zivote jako samozrejmost, on je to totiz dar. vim to. nejsem totiz dokonaly clovek, udelal jsem spoustu chyb, ale stale mam rad ty lidi, kteří zustali se mnou i potom, co uz zjistili, jaky opravdu jsem
Konečně kráčíme správným směrem! Kilo rohlíků stojí 59 korun, kilo mražené kachny jen 39,- Brambory jsou dražší jak banány. Z údajně zdravého rybího masa vyteče polovina vody. Masné výrobky neobsahují maso. V akčním letáku Kauflandu je 38 inzerátů na půjčení peněz. Jogurt obsahuje 45% mléka. Vepřová žebra jsou
dražší jak vepřová kýta. I během řeči s kamarádem telefonujeme. Čím víc věcí máme, tím víc po dalších toužíme. Náš mobil má tolik funkcí, že se jimi chlubíme přátelům, ale pro život jsou nevyužitelné. Švestky dovážíme z Argentiny. Na polích je víc slunečních kolektorů jak pšenice. Státní svátek je důvodem se opít, ale proč je ten den svátkem, to 90% lidí neví. Jihneme při pohledu na opuštěné psy, ale opuštění lidé nás nezajímají. Slovo "děkuji"
nahradily slova "co za to". Máslová buchta má záruku 12 měsíců. Kilo sušeného slepičího hovna je dražší než kilo kuřecích stehen. Ve městě máme X pizzerií, ale knedlo-vepřo-zelo si nikde nedám. Návštěva kulturní památky vyjde rodinu na dva tisíce. Půlka rodičů nemá peníze, aby vlastní dítě poslali na lyžařský kurs. Doma denně gruntujeme, ale odpadky venku hodíme mimo popelnici. Na naší
televizi večer přepneme 21 programů, ale najdeme jenom vaření celebrit, reality show a nebo reklamy. Svým blízkým pošleme třicet stupidních e-meilů, ale ani jednou se nezeptáme, jak se mají. Pod pojmem kultura se nám vybaví návštěva multikina. Pořizujeme si na splátky nadupané SUV, i když jednou týdně jedeme do supermarketu a jednou měsíčně navštívit rodiče v domově
důchodců. Nejprodávanější knihy jsou kuchařky každého, kdo má do řiti díru, životopisy pseudohvězd, a horoskopy… Existuje 30 časopisů pro ženy, ale ani jeden pro normální ženy. Nejčtenějším článkem na netu v rubrice KULTURA byl ten, jak si Hanychová žehlila kalhoty na těle napařovací žehličkou a opařila si frndu.
" Tomáš se podíval ještě jednou na tachometr právě ve chvíli kdy ho zachytil radar. Nestihl už ...zpomalit. 78 km/h přes obec. Bylo to už potřetí, co ho tento rok chytili..... "CO TU ZASE K ČERTU DĚLAJ."
Policajt, který ho zastavil, vystoupil z auta a s blokem v ruce pomalu přicházel k Tomášovu autu.... "Je to Karel, nebo není?" Uniforma ho trochu změnila, ale opravdu byl to Karel z kostela.
Tomáš se vtiskl hlouběji do své sedačky. Bylo to horší než obvykle. Známý policajt z kostela, chytil známého z toho stejného kostela.
"Ahoj Karle. To je sranda, že se zase vidíme." "Ahoj Tomáši." Karel se neusmál. "Vidím, že si mě zase chytil, když jsem pospíchal domů, aby jsem viděl svou ženu a děti." " Ano, je to tak. Policajt Karel se nezdál být svůj. "Poslední dny jsem odcházel z kanceláře a už jsem byl v myšlenkách na zítřejším rodinném výletě, proto jsem tak pospíchal.Kolik si mi naměřil?". "Sedmdesát". "Ale Karle, počkej chvíli. Když jsem Tě uviděl hned jsem se podíval na tachometr. Myslím že jsem jel jen 60 km/h."
Tomáš se snažil při každé další pokutě víc a víc smlouvat. Celý nervózní se díval na svou přístrojovou desku.
Karel psal něco usilovně do bloku. Proč nechce vidět řidičák a papíry od auta, tak jako vždycky, pomyslel si Tomáš. Nedočkavě povídal dál: "Pořád je to na Tvém rozhodnutí Karle. Určitě jsem porušil dopravní předpisy, ale nemohl by si pro tentokrát přívřit očko?"
Karel psal dál, potom vytrhl papír z bloku a dal ho Tomášovi. "Děkuji",sarkasticky poznamenal Tomáš, nedokázal skrýt ve svém hlase zklamání. Bez jediného slova se Karel otočil a vracel ze zpátky ke svému služebnímu vozu.
Tomáš čekal a pozoroval ho ve zpětném zrcátku. Potom otevřel složený kus papíru a byl zvědavý kolik ho ten přestupek bude stát.
To je vtip? Nebyl to žádný pokutový blok. A potom začal Tomáš číst:" Milý Tomáši, měl jsem malou dceru. Když jí bylo pět, zemřela při dopravní nehodě. Jednoduše řečeno, ten chlap, který ji srazil byl zkušený řidič ale jel moc rychle. Dostal pokutu, měl soud a potom tři měsíce v lochu a potom byl ten muž zase volný. VOLNÝ, aby mohl obejmout své dvě dcery, které měl.
Já jsem měl jen jednu. Budu muset čekat až jí budu moci znovu obejmout v nebi. Tisíckrát jsem se pokoušel tomu muži odpustit. Možná, že jsem to i dokázal, ale na NÍ musím myslet stále, dokud budu naživu. I teď.
Dávej si prosím za volantem pozor, POSPÍCHEJ POMALU, Tomáši. Můj syn je to jediné CO mi ještě zbylo.... zdravím Tě Karel."
Tomáš se otočil a viděl Karla odcházet. Ten se znovu vracel k policejnímu autu, nastartoval a odjel. Tomáš se na něho upřeně díval, dokud mu nezmizel z očí. Až po několika minutách se pomalu rozjel směrem domů. Cestou poctivě dodržoval předepsanou rychlost, byl ostražitější a na přechodech pro chodce poctivě pouště chodce. Uvědomil si, že najednou dělá věci, na které nebyl zvyklý. V duchu se modlil a prosil o odpuštění a když přišel domů objal svojí překvapenou ženu i obě dcery pevným stiskem.
ŽIVOT JE VELMI CENNÝ. ZACHÁZEJME S NÍM SVĚDOMITĚ A OPATRNĚ. NIKDY NEZAPOMEŇ, ŽE AUTO SE DÁ KOUPIT VŽDYCKY, ALE LIDSKÝ ŽIVOT...
Je zajímavé, že člověk dostane 1000 vtipů přes mail a ty se rychle rozšíří jako oheň. Když se ale mají rozšířit zprávy, které stojí za ZAMYŠLENÍ, které by mohli ovlivnit náš VLASTNÍ ŽIVOT, lidé mnohem víc přemýšlejí jestli je rozešlou dál a komu je vlastně pošlou.
MYSLÍM, ŽE TATO ZPRÁVA BY STÁLA ZA VELMI ČASTOU A PRAVIDELNOU POŠTU, NEBO ALESPOŇ VÝJIMEČNÉ SDÍLENÍ.
rekni, co si myslis a budes nenaviden. udelej, co uznas za vhodne a budes odsouzen. delej, co vsichni chteji a stanes se figurkou na hracim poli. je tezke byt individualistou, stat si za svym a bojovat za to, ale vydrz a jednou si reknes: zil jsem, jak jsem chtel
Jeden súfí se zeptal zenového mistra: "Jsem vnitřně tak svobodný a tak od všeho oproštěn, že už ani nemyslím na sebe, nýbrž jen na druhé."
Zenový mistr opáčil: "Já jsem vnitřně tak svobodný a tak ode všeho oproštěn, že se na sebe mohu dívat, jako bych byl někdo jiný, a proto mohu myslet i na sebe."
"No jo. Mužský. Ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. Ale pak najednou ... zdechnou. " - Věra Chytilová
Nějací lidé na vesnici obětovali vola a pozvali sousedy na hostinu. Byla mezi nimi i jedna chudá žena a s ní přišel i její syn. Hostina trvala dlouho, chlapec se přejedl vnitřností, i vína se napil, rozbolelo ho břicho a v tom svém trápení křičel: "Maminko, jak zvracím, lezou ze mne vnitřnosti!" A matka ho uklidňovala: "To nejsou tvoje vnitřnosti, dítě, ale ty, které jsi snědl."
Tato bajka se hodí na dlužníka, který ochotně přijímá cizí peníze, ale když má dluh splatit, trápí ho to tak, jako kdyby se zbavoval vlastního majetku.
Citáty, motta, bajky, výroky, přísloví, koány. (48)
╰დ╮╭დ╯ZASTAV SE NA CHVÍLI A ČTI !╰დ╮╭დ╯
Když jsem včera vystupoval z vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. A možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize.
Alibisticky to shodím na dobu, ve které žijeme. Všichni jsme hrozně uspěchaní. A večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých. Přes SMS si vyznáváme lásku, komunikujeme přes chat a do očí si nemáme co říct. Trápí nás účty, kariéra.
Ve schránkách se nám hromadí maily, protože nemáme čas odepsat. Na polici se nám hromadí knihy, neboť nemáme čas číst, nevíme, jak voní příroda, protože nemáme čas k ní přivonět! Do kdy to ale vydržíme? Čím víc toho chceme stihnout, tím méně toho stihneme.
Věnujeme velmi času věcem, které si to nezaslouží. Neumíme se zastavit a uvědomit si hodnotu věcí. Nafotíme spoustu fotografií, ale už si je ani neprohlídneme. Vypálíme je na CD a tím to končí. Počítače máme plné hudby, na kterou nemáme čas, máme množství televizních kanálů, které ani nestačíme všechny sledovat. Místo zábavy stres!
Stále kontrolujeme mobil, jestli nám někdo nevolal, přestáváme si vážit krásných věcí, kvůli kterým se vyplatí žít.
Můj děda má 87 roků. V životě nebyl v zahraničí, nemá mobil, poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu. A přitom si myslí, jaký krásný život prožil. S úsměvem vzpomíná, těší se z pěkného dne, z vůně dřeva, ze svých vnoučat. Žil těžký život, ale váží si ho!
To my dnes neznáme. A tak máme infarkty, rakovinu, deprese. A možná by stačilo jen zpomalit! Tvrzení, že se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik času věnujeme nepodstatným věcem. Zkusme vypnout mobily a počítače a porozprávět si.
Snad jsem si uvědomil svůj rychlý život včas, abych zpomalil. Kamarád má chalupu v malé osadě obklopené horami, není tam signál, žádná televize, obchod otevřený jen v úterý a ve čtvrtek a jedna hospoda 5x5m. Asi tam zaběhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteří si váží zbytku života a zbytečně nespěchají za smrtí, tak jako mnozí z nás!
*Pěkný den a zpomalte, žijete jen jednou a velmi krátce! *
Lepsi ,nez perem do voka :)
Kdo šetří, má za tři.... roky úplný hovno :D
Ve dvou se to lepe zahne :D...
To, ze ti neco nedojde, neni chyba Ceske posty. Skoro vsechno se da vysvetlit, bohuzel ne vsem...
„Strach lže a ty mu věříš.“
Friedrich Nietzsche
Budoucnost už není, co bývala.
„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou... Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.“
Karel Čapek
nikdy neber neci pritomnost ve svem zivote jako samozrejmost, on je to totiz dar. vim to. nejsem totiz dokonaly clovek, udelal jsem spoustu chyb, ale stale mam rad ty lidi, kteří zustali se mnou i potom, co uz zjistili, jaky opravdu jsem
Link na ten článek?:D
Konečně kráčíme správným směrem! Kilo rohlíků stojí 59 korun, kilo mražené kachny jen 39,- Brambory jsou dražší jak banány. Z údajně zdravého rybího masa vyteče polovina vody. Masné výrobky neobsahují maso. V akčním letáku Kauflandu je 38 inzerátů na půjčení peněz. Jogurt obsahuje 45% mléka. Vepřová žebra jsou
dražší jak vepřová kýta. I během řeči s kamarádem telefonujeme. Čím víc věcí máme, tím víc po dalších toužíme. Náš mobil má tolik funkcí, že se jimi chlubíme přátelům, ale pro život jsou nevyužitelné. Švestky dovážíme z Argentiny. Na polích je víc slunečních kolektorů jak pšenice. Státní svátek je důvodem se opít, ale proč je ten den svátkem, to 90% lidí neví. Jihneme při pohledu na opuštěné psy, ale opuštění lidé nás nezajímají. Slovo "děkuji"
nahradily slova "co za to". Máslová buchta má záruku 12 měsíců. Kilo sušeného slepičího hovna je dražší než kilo kuřecích stehen. Ve městě máme X pizzerií, ale knedlo-vepřo-zelo si nikde nedám. Návštěva kulturní památky vyjde rodinu na dva tisíce. Půlka rodičů nemá peníze, aby vlastní dítě poslali na lyžařský kurs. Doma denně gruntujeme, ale odpadky venku hodíme mimo popelnici. Na naší
televizi večer přepneme 21 programů, ale najdeme jenom vaření celebrit, reality show a nebo reklamy. Svým blízkým pošleme třicet stupidních e-meilů, ale ani jednou se nezeptáme, jak se mají. Pod pojmem kultura se nám vybaví návštěva multikina. Pořizujeme si na splátky nadupané SUV, i když jednou týdně jedeme do supermarketu a jednou měsíčně navštívit rodiče v domově
důchodců. Nejprodávanější knihy jsou kuchařky každého, kdo má do řiti díru, životopisy pseudohvězd, a horoskopy… Existuje 30 časopisů pro ženy, ale ani jeden pro normální ženy. Nejčtenějším článkem na netu v rubrice KULTURA byl ten, jak si Hanychová žehlila kalhoty na těle napařovací žehličkou a opařila si frndu.
DEJ SI POZOR!!!
Rozhodneš-li se číst, dočti prosím až do konce.
" Tomáš se podíval ještě jednou na tachometr právě ve chvíli kdy ho zachytil radar. Nestihl už ...zpomalit. 78 km/h přes obec. Bylo to už potřetí, co ho tento rok chytili..... "CO TU ZASE K ČERTU DĚLAJ."
Policajt, který ho zastavil, vystoupil z auta a s blokem v ruce pomalu přicházel k Tomášovu autu.... "Je to Karel, nebo není?" Uniforma ho trochu změnila, ale opravdu byl to Karel z kostela.
Tomáš se vtiskl hlouběji do své sedačky. Bylo to horší než obvykle. Známý policajt z kostela, chytil známého z toho stejného kostela.
"Ahoj Karle. To je sranda, že se zase vidíme." "Ahoj Tomáši." Karel se neusmál. "Vidím, že si mě zase chytil, když jsem pospíchal domů, aby jsem viděl svou ženu a děti." " Ano, je to tak. Policajt Karel se nezdál být svůj. "Poslední dny jsem odcházel z kanceláře a už jsem byl v myšlenkách na zítřejším rodinném výletě, proto jsem tak pospíchal.Kolik si mi naměřil?". "Sedmdesát". "Ale Karle, počkej chvíli. Když jsem Tě uviděl hned jsem se podíval na tachometr. Myslím že jsem jel jen 60 km/h."
Tomáš se snažil při každé další pokutě víc a víc smlouvat. Celý nervózní se díval na svou přístrojovou desku.
Karel psal něco usilovně do bloku. Proč nechce vidět řidičák a papíry od auta, tak jako vždycky, pomyslel si Tomáš. Nedočkavě povídal dál: "Pořád je to na Tvém rozhodnutí Karle. Určitě jsem porušil dopravní předpisy, ale nemohl by si pro tentokrát přívřit očko?"
Karel psal dál, potom vytrhl papír z bloku a dal ho Tomášovi. "Děkuji",sarkasticky poznamenal Tomáš, nedokázal skrýt ve svém hlase zklamání. Bez jediného slova se Karel otočil a vracel ze zpátky ke svému služebnímu vozu.
Tomáš čekal a pozoroval ho ve zpětném zrcátku. Potom otevřel složený kus papíru a byl zvědavý kolik ho ten přestupek bude stát.
To je vtip? Nebyl to žádný pokutový blok. A potom začal Tomáš číst:" Milý Tomáši, měl jsem malou dceru. Když jí bylo pět, zemřela při dopravní nehodě. Jednoduše řečeno, ten chlap, který ji srazil byl zkušený řidič ale jel moc rychle. Dostal pokutu, měl soud a potom tři měsíce v lochu a potom byl ten muž zase volný. VOLNÝ, aby mohl obejmout své dvě dcery, které měl.
Já jsem měl jen jednu. Budu muset čekat až jí budu moci znovu obejmout v nebi. Tisíckrát jsem se pokoušel tomu muži odpustit. Možná, že jsem to i dokázal, ale na NÍ musím myslet stále, dokud budu naživu. I teď.
Dávej si prosím za volantem pozor, POSPÍCHEJ POMALU, Tomáši. Můj syn je to jediné CO mi ještě zbylo.... zdravím Tě Karel."
Tomáš se otočil a viděl Karla odcházet. Ten se znovu vracel k policejnímu autu, nastartoval a odjel. Tomáš se na něho upřeně díval, dokud mu nezmizel z očí. Až po několika minutách se pomalu rozjel směrem domů. Cestou poctivě dodržoval předepsanou rychlost, byl ostražitější a na přechodech pro chodce poctivě pouště chodce. Uvědomil si, že najednou dělá věci, na které nebyl zvyklý. V duchu se modlil a prosil o odpuštění a když přišel domů objal svojí překvapenou ženu i obě dcery pevným stiskem.
ŽIVOT JE VELMI CENNÝ. ZACHÁZEJME S NÍM SVĚDOMITĚ A OPATRNĚ. NIKDY NEZAPOMEŇ, ŽE AUTO SE DÁ KOUPIT VŽDYCKY, ALE LIDSKÝ ŽIVOT...
Je zajímavé, že člověk dostane 1000 vtipů přes mail a ty se rychle rozšíří jako oheň. Když se ale mají rozšířit zprávy, které stojí za ZAMYŠLENÍ, které by mohli ovlivnit náš VLASTNÍ ŽIVOT, lidé mnohem víc přemýšlejí jestli je rozešlou dál a komu je vlastně pošlou.
MYSLÍM, ŽE TATO ZPRÁVA BY STÁLA ZA VELMI ČASTOU A PRAVIDELNOU POŠTU, NEBO ALESPOŇ VÝJIMEČNÉ SDÍLENÍ.
Krásný den všem.
Člověk si neváží ničeho, dokud to doopravdy neztratí.
rekni, co si myslis a budes nenaviden. udelej, co uznas za vhodne a budes odsouzen. delej, co vsichni chteji a stanes se figurkou na hracim poli. je tezke byt individualistou, stat si za svym a bojovat za to, ale vydrz a jednou si reknes: zil jsem, jak jsem chtel
„Mnozí, kdo promilovali třeba celý život, dovedou nás méně poučit o tom, co je láska, než dítě, které ztratilo pejska...“ (Billy Wilder)
Jeden súfí se zeptal zenového mistra: "Jsem vnitřně tak svobodný a tak od všeho oproštěn, že už ani nemyslím na sebe, nýbrž jen na druhé."
Zenový mistr opáčil: "Já jsem vnitřně tak svobodný a tak ode všeho oproštěn, že se na sebe mohu dívat, jako bych byl někdo jiný, a proto mohu myslet i na sebe."
Žijeme v elektrické době - do práce chodíme s odporem, jsme v ní v napětí a když se dotkneme vedení, kopne nás do prdele.
Kdyz te svedi pytlik, dej si na nej šmytlík :D
Některý ženský jsou všechny stejný.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až voda dojde.
"Když tě všechno zradilo, pomůže ti klaadivo."
kdo si hraje, nezlobi
"No jo. Mužský. Ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. Ale pak najednou ... zdechnou. " - Věra Chytilová
Když mlčí muž, tak přemýšlí. Když mlčí žena, tak je nasraná. :-)
Smilovat se nad vlkem, znamená poslat na smrt ovci.
Clan STyl
RacochCZ
a co když se potkají dva blbci...jak to pak dopadne??[s14]
Nikdy se nehádejte s blbcem. Stáhne vás na svojí úroveň a tam vás umlátí zkušenostma.
Chlapec dávící vnitřnosti (Ezopova bajka)
Nějací lidé na vesnici obětovali vola a pozvali sousedy na hostinu. Byla mezi nimi i jedna chudá žena a s ní přišel i její syn. Hostina trvala dlouho, chlapec se přejedl vnitřností, i vína se napil, rozbolelo ho břicho a v tom svém trápení křičel: "Maminko, jak zvracím, lezou ze mne vnitřnosti!" A matka ho uklidňovala: "To nejsou tvoje vnitřnosti, dítě, ale ty, které jsi snědl."
Tato bajka se hodí na dlužníka, který ochotně přijímá cizí peníze, ale když má dluh splatit, trápí ho to tak, jako kdyby se zbavoval vlastního majetku.
Zivot je karetni hra , v niz srdce nikdy neni trumfem.
V nouzi poznas nedostatek pratel.
Dejiny- sbirka udalosti k nimz nemuselo dojit.
Clovek - koruna tvorstva....trnova
kdo chce kam-chuj s nim[s6]