Test deskových her: Výbušná koťátka a Trpasličí údolí

Výbušná koťátka: Desková hra 

Studio Exploding Kittens si ve světě vybudovalo neuvěřitelně silné jméno. Postarala se o to především jejich rychlá a bláznivá karetní hra Výbušná koťátka, která si získala masovou popularitu a od svého vzniku se dočkala celé řady nejrůznějších variací. Nyní se však tvůrci odvažují vykročit zcela novým směrem. Místo další karetní obměny se pouští do tvorby klasické deskové hry. Mají ovšem Výbušné kočky šanci obstát v záplavě velké konkurence?

Jenže, jak byste asi čekali, tak tohle nebude vůbec obyčejná deskovka, nebo snad ano? Ono, jak se to vezme. Každopádně jednodušší už být nemohla. Pravidla jsou nesmírně jednoduchá na pochopení a během chvilky se můžete pustit do hraní s kamarády. Nicméně jde o solidně ujetý kousek, jako tomu bylo u karetní předlohy, tak se pojďme podívat na to, jaká je hratelnost a čím hra umí překvapit.

Celý herní plán má dvě strany, což znamená, že s ním ve správný moment otáčíte. Nicméně začínáte tak, že máte plán otočený klidovou stranou vzhůru. Vezmete své figurky a umístíte je na kočičí záchod, kde celá hra začíná. Pak už se jen střídáte v tazích. Každý tah má dvě části. V té první zahrajete svoje karty. Je na vás, zda jich bude hodně, málo nebo v jakém pořadí. Dle toho se vyhodnotí situace na plánu.

V zásadě se děje to, že se posunete, doberete kartu, vyhodíte kartu nebo otočíte plán. Po vyhodnocení akčních karet si hráč lízne kartu pohybu a posune se na herním plánu. Cílem hry je dostat se doslova přesně na jedno konkrétní políčko, a to políčko stužky. A to je v kostce celé. Oceňuji fakt, že čtením pravidel strávíte asi tak 10 minut a můžete se pustit do hry.

A jaké jsou vůbec dojmy, když je hra takhle jednoduchá? Inu veskrze pozitivní. Hře nechybí dravost a styl, s jakým fungují Výbušná koťátka v karetní verzi. Rozhodně se můžete těšit i na spoustu vtipných a nečekaných situací. Naprosto super je herní plán, který se skutečně jen tak nevidí a dodává hře na humoru, navíc je tu zde praktické překlápění i pro změnu herního tempa.

Naprosto parádní je tu ona zákeřnost, která zůstala i z karetní verze. Vy můžete značně ovlivnit to, jak naložíte se soupeřem, ale absolutně se nedá předvídat, jakým způsobem vám to vrátí. Tohle je u Výbušných koček naprosto super, navíc má hra skutečně vysokou dynamiku a občas až infarktové momenty.

Zcela upřímně je hra jako taková neskutečnou blbostí, což ukázaly už předešlé karetní verze. Jenže je to zatraceně vtipná blbost a dokonalá párty hra pro rychlé herní seance. Není potřeba nic složitě připravovat. Jen rozhodíte komponenty, postavíte se na start a jedete na věc. Jen ale počítejte s tím, že hra ve dvou hráčích je poloviční zábava, ba možná i čtvrtinová. Ideálně si sežeňte další 2 nebo 4 hráče. Čím více hráčů, tím stoupá i zábava.

Možná jen škoda, že hra není tak skladná jako její předchůdci, ale s tím se musí počítat. Najdete tu šest miniatur, bláznivý herní plán, pravidla, 60 akčních karet, 20 karet pohybu a magnety. To vše navíc v typickém provedení Výbušných koček. Budu se asi znovu opakovat, ale to je dle mého názoru prostě super a mám ho rád.

Českou verzi Výbušných koček v deskoherní podobě u nás vydává Asmodee, které v překladu zachytilo vtipnost originálu na jedničku. Takže pokud hledáte na léto nějakou tu rychlou oddechovku, Výbušné kočky jsou značka ideál. Je to svižné, vtipné a totálně ujeté. Ve více hráčích se budete bavit kočkovsky.

Trpasličí údolí

Není tomu dlouho, co jsme recenzovali velmi povedenou Zahradní bitvu. A teď tu máme hru s podobným námětem – Trpasličí údolí. Zatímco však Zahradní bitva stavěla hlavně na rychlých tazích a bleskovém úsudku, Trpasličí údolí je podstatně strategičtější. Dokážete se ukrýt před lidmi a vytvořit dostatek kouzelných houbových čarokruhů?

Přejděme rovnou k tomu, co z Trpasličího údolí dělá právě tím, čím je. Předně je to samotná jednoduchost této hry. Na studium pravidel vám totiž stačí pouhá půlhodinka a můžete se s chutí pustit do hraní. Společně se nyní podíváme na to, jak hru jednoduše nachystat a jak probíhá samotné hraní.

Příprava hry se mírně liší dle toho, kolik hráčů reálně usedne u herní seance. Pokud pouze dva, jsou pravidla mírně odlišná, než když hrajete ve třech nebo čtyřech, pro které se zpřístupňuje standardní varianta. Hra vám nechává volnou ruku v tom, jak umisťovat jednotlivé dílky na zahradu a tím pádem je každá hra odlišná. Cílem je stát se tím nejpracovitějším trpaslíkem ze všech. Hra klade důraz na to, abyste vhodně umisťovali květiny, čarokruhy a poklady. Hráč s nejvyšším počtem bodů si odnese červenou čapku a dobrý pocit z výhry.

Abyste se však mohli z výhry radovat, záleží na vašem umu, jak dobře budete na zahradě postupovat. Vždy se střídáte v tazích a během něj máte tři fáze, které zahrajete. Při té první si náhodně vyberete nové dílky zahrady a umístíte je na společnou herní plochu. Podmínkou je, že vždy musí být přiloženy k pařezu nebo k dílům, které už na zahradě jsou. Po umístění dílků se vyhodnotí získané houby a efekty uzavřením čarokruhů.

V poslední fázi pak má trpaslík, tedy vy, na výběr ze 4 různých možností. Může si nárokovat cestu (aby později získal konkrétní čarokruh), může prodat houby na trhu výměnou za poklady nebo navštívit speciální pole rozcestníku, které mu dá bonusy nebo sebere květinu. A to je celé, přátelé. Z popisu hra vypadá možná poněkud složitě, ale věřte nebo ne, že pravidla jsou skutečně jednoduchá a hru lze doporučit i méně zdatným hráčům.

Co je u Trpasličího údolí rozhodně fajn, tak to je fakt, že hra kombinuje již dobře známé mechaniky z jiných deskových her a umně je přetváří do moc hezkého a velmi pěkně ztvárněného celku. Také je fajn sledovat, jak postupně se na louce tvoří všelijaké cestičky a obrazce. A při tom všem následně hodně záleží na vašem taktizování, jak se vám to podaří celkově využít ve svůj prospěch. Každá hra tak nabízí poměrně unikátní zážitek.

Hodně důležitý je tu také fakt, že hru nelze odehrát způsobem, že byste si tvořili malé lokální čarokruhy, ale je potřeba fungovat ve větších obrazcích a souvislostech. V tom je hratelnost docela šibalská a najednou zjistíte, že vůbec ne tak snadná s ohledem na výhru, jak to vlastně na začátku vypadalo.

Na hře se mi moc líbí, že je zabalena do parádního grafického hávu, který ji dodává specifickou, až melancholickou atmosféru. Veškeré komponenty jsou doslova kouzelné a svým nádechem trochu připomínají oblíbenou hru Na louce. Jak již bylo zmíněno, komponent je poměrně dost, ale hru rozehrajete snadno a dohrajete okolo půlhodinky až hodinky v závislosti na počtu hráčů. Za hrou stojí Ammon Anderson, a to i včetně designu. V češtině hru vydává asmodee.

Pokud hledáte pěknou, tematickou a hlavně roztomilou záležitost pro celou rodinu, už hledat nemusíte. Trpasličí údolí toho nabízí vskutku hodně, nesnaží se vám komplikovat život zdlouhavým vysvětlováním a složitými pravidly, ale nabídne vám široké možnosti znovuhratelnosti a skvělé zábavy. Trpasličí dobrodružství tak můžeme směle doporučit.