Historie Final Fantasy 3. díl

special  12
Leon, 2. 6. 2012 11:45
Po prvním a druhém dílu našeho Final Fantasy seriálu tu máme třetí, tentokrát se zabývající díly Final Fantasy V, Final Fantasy VI a zřejmě nejslavnějším Final Fantasy VII, který definoval éru prvního Playstationu. Více zřejmě nemusíme dodávat, dejte se do čtení.

Final Fantasy V (1992):
Neuplynul ani rok od vydání Final Fantasy IV a Squaresoft přišel s dalším dílem. Opět se zde ukázala skvělá spolupráce s Nintendem, protože také pátý díl si svou slávu užil na SNES. Final Fantasy V opustila systém zavedený ve čtvrtém díle a vrátila se zpět ke kořenům Final Fantasy. Tedy opět konzervativní "krystalová" FF. To ale nemění nic na tom, že pátý díl spojil všechny zkušenosti a úspěšné prvky z předchozích dílů a spojil je v monumentální nelineární hře takovým způsobem, že se jedná o nejlepší díl série do vydání FF VII.

Příběh by se dal snadno zaměnit s FF I nebo FF III. Vše začíná zničením Wind Crystalu, jednoho z ochraných sil planety. Král Tycoon se vydá celou věc prošetřit, ale dlouho se nevrací, a tak se jeho dcera Lenna vydá otce hledat. Po cestě narazí na mladého dobrodruha Butze, starého člověka s amnézií jménem Galuf a na tajemného piráta kapitána Farise. Všichni čtyři brzo zjistí, že jsou vyvolení a mají přinést světu mír. Příběh tak působí dost konzervativně, zvláště po vyspělé FF IV. Chybí v něm silnější a hlubší emoce a je snadno předvídatelný. Hrdinové nemají žádné vnitřní konflikty a působí tak jen jako shluk pixelů. Je tedy jasné, že tvůrci chtěli příběhově udělat naprostý opak FF IV.

Hra byla velmi nelineární a záleželo jen čistě na hráči, jestli dokončí hru bez splnění některých úkolů a bez navštívení některých míst, kde by se třeba dozvěděl více o minulosti svých postav nebo světa, za který bojují. Důležitý prvek k přihlédnutí například k FF XII je ten, že v pátém díle není žádná hlavní postava a všechny mají tak na vyprávění příběhu stejný podíl. Alespoň truchlivé melodie přidaly trochu emocí suchosti příběhu. Hratelnostně je však Final Fantasy V skvost. Obrovský svět k prozkoumání (vlastně tři světy) plný množství nepovinných lokací a úkolů. Množství dopravních prostředků od Chocoba po ponorku nebo neuvěřitelně flexibilní a rozsáhlý výběr povolání postav, který velmi výrazně ovlivní hru, takže i velká trvanlivost hry, protože hráč si chce po dohrání vyzkoušet jistě i jiné kombinace povolání. To, co ztratila Final Fantasy V v příběhu, to bohatě vynahradila na hratelnosti, která je propracovaná, místy těžká, ale hlavně zábavná.

I vzhledem k složitosti a kontroverznímu hodnocení se pátý díl dostal do USA a zbytku světa až mnohem později. Pracovalo se celkem na třech projektech, které měly FF V převést a zpřístupnit pro hráče v USA, ale každý z těchto projektů byl vždy zrušen. U některých z nich se dodnes vlastně neví proč. Jisté je však to, že Japonci prostě byli skeptičtí k tomu, jestli by byla hra vhodná pro průměrné hráče ve zbytku světa. V USA byla vydána až roku 1999 jako součást "Final Fantasy Anthology" pro PlayStation One a do Evropy se dostala dokonce až roku 2002. Vylepšená verze FF V se objevila ještě na GameBoy Advence v roce 2006 a 2007, kdy vyšla postupně v Japonsku a následně v Evropě a USA. K úplnému výčtu všech kompilací FF V musíme zmínit ještě anime "Final Fantasy: Legend of the Crystals", které zobrazuje svět FF V o nějakých 500 let později. Hironobu Sakaguchi, duchovní tvůrce série prohlásil, že je FF V spolu s FF IX jeho nejoblíbenějším dílem v sérii. Tak jestli pak jste jí hráli i Vy?

Final Fantasy VI (1994):
Bývalo už téměř zvykem, že každý rok vydala Squaresoft jeden z dílů svého hlavního favorita, kterým byla série Final Fantasy. Za oněch posledních sedm let se z neznámé firmy stalo jedno z hlavních vývojářských studií v Japonsku a ze značky Final Fantasy plynulo stále více peněz a pomalu a jistě si budovala pověst "nejlepší RPG série všech dob" (tak praví tvůrci). Final Fantasy VI je v pořadí třetím a také posledním dílem, který byl vydán na SNES. Šestý díl se rozhodl od svého předchůdce vydat cestou vyváženosti a rovnováhy. To znamená, že byl zachován nelineární postup hrou, ale zároveň byla FF VI obohacena o rozvíjející se příběh, který je plný emocí a nečekaných zvratů. Krom toho se v příběhu objevuje aspekt dvou linií vyprávění příběhu. Režie se tentokrát chopili Yoshinori Kitase a Hiroyuki Ito, kteří převzali štafetu po Sakaguchim, který se režisérsky podílel na pěti předchozích dílech.

Příběh se zaměřuje na boj démonické Gestahlian Empire, která se snaží získat tzv. Espery, což jsou velmi mocná monstra, která kdysi panovala planetě, a na boj různých povstaleckých frakcí proti ní. V centru pozonosti říše se ocitá dívka jménem Terra, která má, jak se zdá, určité spojení se světem Esperů. Terra byla dříve vojákem ve službách říše. Tajemný hlas uvnitř jí však nabádá, aby odhalila své skryté pravomoci k světu Esperů. K ní se během příběhu přidá velké množství hratelných postav (celkem 14), jenž jí pomáhají porazit zlého Kefku a přivést světu mír. Poprvé se v sérii vyskytují Esperové, a to hned v důležité roli. A vůbec poprvé mají postavy seskupené kolem Terry svůj vlastní příběh, který je v průběhu příběhu ozřejměn až do neskutečných podrobností. Osobní motivy postav jsou velmi realistické a to přispívá k vědomí, že to jsou skuteční lidé. V příběhu se objevují i témata, která v této době ve hrách rozhodně nebyla bežná, jako například sebevražda, těhotenství nebo komplikované morální problémy. Každá z postav je smysluplně a zajímavě charakterově vybarvená a mezi postavami vznikají komplikované vztahy. To vše vytváří velmi lidský příběh.

Hra je sice nelineární, ale příběh si hráče vždy nasměruje tak, že víte přesně kam máte jít, ale cestou narazíte na množství jiných lokací, kde se můžete zdržet jak dlouho budete chtít. Na rozdíl od předchozích dílů, zde už jsou postavám jejich povolání předem daná. Partu je možné si poprvé navolit tak, jak to hráči vyhovuje herně, ale i podle toho, kdo je komu jak sympatický. Hudební doprovod Final Fantasy VI má daleko vyšší úroveň, než u dřívějších dílů, jsou zde střídané epické skladby s velmi lyrickými, a to vždy s ohledem na to, co se děje ve hře. Některé skladby jsou tak kvalitní, že se dají poprvé poslouchat i bez hry jako samostatný soundtrack. Graficky je Final Fantasy VI na špici a představuje tu nejkrásnější 2D grafiku, která se vůbec objevila, i když byla dost omezena kapacitou SNES, zvláště když si uvědomíme, že přicházela doba CD ROM médií. Všem bylo hned jasné, že měla být hra vydaná na lepší technologii, a tak se začínalo pomalu, ale jistě mluvit o ukončení spolupráce s Nintendem.

Velmi mnoho fanoušků považuje Final Fantasy VI za nejlepší díl série. Pravda je ale ta, že šestý díl byl skutečně v celé sérii přelomový, a to možná ještě více než FF VII. Nejde o epický rozměr celého příběhu, ale o to, že byla v celé šíři použita široká paleta lidských emocí. S pohádky se stalo melodrama, které může promlouvat i k těm, kteří jsou na druhé straně obrazovky. Final Fantasy VI nejvíce ovlivnila FF VII a FF X. FF VI vyšla ještě roku 1994 v USA jako "Final Fantasy III", aby se zachovala kontinuita chybného amerického číslování (jako třetí díl v pořadí na SNES). Vylepšená verze na PlayStation One vyšla roku 1999 v Japonsku, ale dostala se jen do Evropy, a to dokonce až v roce 2002. Poslední verze pro GameBoy Advence pro celý svět vyšly v letech 2006 - 2007.

Final Fantasy VII (1997):

Mezi Final Fantasy VI a Final Fantasy VII byla odmlka trvající víc jak tři roky, do té doby největší v sérii. Bohužel jak se později ukázalo, tak to nebyla odmlka ani zdaleka největší. Bylo to způsobeno především spory mezi Squaresoft a Nintendem, které přerostly v rozpad partnertsví a přestěhování Final Fantasy na konkurenční konzoli od SONY, a to na PlayStation One. Během těchto tří roků došlo k velmi rychlému rozvoji technologií a nastal věk nové generace konzolí, plně rozvinuté 3D grafiky a CGI filmů. Final Fantasy VII byla největším úspěchem Squaresoft a v tehdejší době bez diskuzí nejlépe audio-vizuálně zpracovanou konzolovou hrou, která do značné míry výrazně ovlivnila vývoj konzolových her v dalších letech.

U FF VII se podařilo stvořit velký živoucí svět se svou dlouhou historií, ale také se svými problémy, z nihž některé mají odraz i ve skutečném světě. Svět byl kombinací magie, technologie a mysticity. Atmosféra postapokalyptického světa, který míří k další katastrofě byl vytvořen s takovým uměním, že se jej ještě nepodařilo u JRPG překonat. Byl to první díl série, který se vzdal zažitého středověkého fantasy světa. Režisérem a scénáristou byl Yoshinori Kitase a Kazushige Nojima. Producentem byl opět Sakaguchi.

Příběh je obdivuhodně komplexní a zároveň představuje silný emoční zážitek. Planeta, na které se vše odehrávalo, byla představena jako svým způsobem žijící organismus, která je plná tzv. Proudu života , jenž je vlastně duchovní energií planety, z které vzniká vše živé a kam se vše mrtvé zase vrací. Mocná elektrárenská firma Shinra našla způsob, jak tento Proud života z planety těžit a přeměňovat je na zdroj energie tzv. Mako, které používá pro své technologie a jako zdroj veškeré techniky na světě. Těžením Proudu života však Shinra planetu ničí, a ta pomalu umírá. Proto se proti Shinře vede boj za zastavení používání Maka, ale také proti její rozpínavosti, protože Shinra má svou soukromou armádu, se kterou rozšiřuje svůj vliv na celém světě. Na svou ochranu má i elitní jednotku zvanou SOLDIERS, kde jsou vojáci různě geneticky upravování, a to i za použití Mako radiace. Díky tomu mají všichni SOLDIERS zvláštní sílu a schopnosti. Jedním z nich byl i Cloud Strife, jehož minulost je zahalena tajemstvím, a jenž jako bývalý SOLDIER hledá práci, kde se jen dá. Když dostane nabídku od teroristické eko-skupinky zvané Avalanche, která bojuje proti požívání Mako-energie, tak přijme. Vydává se tak na dlouho cestu, která je plná děsivé pravdy o Cloudově minulosti, praktikách Shinry, umírající planetě a desítkách dalších věcí, které kohokoli, kdo si FF VII zahraje, naprosto pohltí. Stejně jako ve FF VI i zde je kladen důraz na hlavní postavu a jeho přátele, jejihž osud je často velmi bolestivý a ne vždy čistý. Hlavní postava se však v průběhu hry výrazně mění, na začátku je to jen arogantní voják bez špetky citu a charakteru, který se postupně mění ve vůdce a silnou osobnost, která je obestřena puncem hrdinství, ale i to se mění a ke konci se hráč dozvídá, že celou dobu vlastně lhal, ale tím, že se přizná, se opět stává hrdinou. V celém příběhu se také táhne jako nit láska, a to především láska nenaplněná a ztracená, ale i neopětovaná. Stejně tak jako žárlivost, strach, hrdinství, odhodlání i bolestná ztráta.

Hratelnostně vychází sedmý díl ze svých předchůdců, především z FF VI, ale přináší i něco naprosto nového, a to systém tzv. Materií. Materie jsou vlastně jakési magické kuličky, které představují různá kouzla, Summony a abillity. Tyto Materie se zasazují do zbraní a brnění a různě kombinují a pěstují. FF VII je sice lineární, ale stále nabízí velkou volnost, jako jsou tajné lokace, postranní úkoly, atd. V celé hře je navíc velké množství mini-her, které jsou vlastně jakési malé hry ve hře. Hudebně se jedná o prvotřídní záležitost a poprvé tak mohl svět naplno obdivovat génia hudebního skladatele Nobuo Uematsu. Hudbou byl celý tragický příběh děsivé futuristické společnosti natrvalo zapsán do videoherní historie a srdcí milionů fanoušků po celém světě. FF VII byla pro mnoho lidí skutečně první Final Fantasy, kterou hráli. Využila veškerého potenciálu právě nastupující PlayStation One a stvořila graficky nejpřitažlivější hru. Prostředí byla krásně pře-renderovaná a vše poprvé přelito do 3D. Postavy byly vymodelovány stylem manga. Navíc byly některé důležité události ve hře provázeny spoustou FMV. Sedmý díl byl oním přelomem, který vtiskl sérii ty znaky, jak je známe u Final Fantasy dodnes. Final Fantasy VII byla nejvíce univerzální díl série

FF VII vyšla po celém světě v roce 1997 na PlayStation One. Dodnes se prodalo bez mála 10 000 000 kusů (!). Úspěch FF VII vedl k jejímu vydání i o rok později na PC a k vytvoření velkého množství tzv. Final Fantasy VII Compilation, které příběh dále rozvíjejí a doplňují. Mezi tyto kompilace k dnešní dni patří: krátký anime film FF VII: Last Order, celovečerní CGI film FF VII: Advent Children z roku 2005, akční adventura FF VII: Dirge Of Cerberus na PS 2, mobilní hra FF VII: Before Crisis a v neposlední řadě i nejlepší z kompilací, kterou je FF VII: Crisis Core pro PSP. FF VII se v červnu 2009 objevila i na PSN Store a na dlouhou dobu se stala i nejstahovanější hrou vůbec. Navíc se o FF VII mluví neustále v souvislosti s vytvořením skutečného remaku pro PlayStation 3. A ruku na srdce, kdopak by si jej nepřál?

Komentáře