Historie Final Fantasy 2 – Legenda pokračuje

Final Fantasy II (1988):
Úspěch první Final Fantasy umožnil Squaresoft přijít hned příští rok s dalším dílem, který však se svým předchůdcem neměl kromě jména společného vůbec nic. Stejně jako další díly poté, které nikdy na své předchůdce příběhově nenavazují, ale naopak se odehrávají vždy v jiném světě. Final Fantasy II navrhl Akitoshi Kawazu, který se podílel na FF I jako designer, přičemž se počítalo s tím, že by měla být hra spíše odnoží prvního dílu. Na FF II tak má daleko větší podíl právě Kawazu, než Sakaguchi. Poprvé v sérii už spatřujeme náznaky příběhu tak, jak ho známe z pozdějších dílů. Postavy jsou totiž již dopředu pojmenované a už mají i svůj příběh.

Příběh začíná v říši Fynn, ve které zuří nemilosrdná válka, při které lehne popelem jedna z vesnic, ve které žije čtveřice přátel Firion, Maria, Guy a Leon. Těm se narozdíl od jiných podaří utéci z hořící vesnice a skrýt se v nedalekém lese. Zde jsou však napadeni rytíři císaře Palamecia, který povolal všelijaké potvory z pekla, aby s jejich pomocí ovládl svět. Osud čtyř přátel je však jiný než lidí ve vesnici. Jsou totiž zachráněni mladou princeznou Hildou, která proti říši bojuje. Bohužel jeden z přátel chybí, a tak se ostatní tři přátelé přidají k princezně v boji proti říši, neboť je to jediný způsob jak přinést zemi mír a najít svého ztraceného přítele. Na rok 1988 jistě zajímavý příběh, který dával FF II trochu jiný jiný rozměr, než jaký měl předchozí díl. Hráč mohl poprvé cítit jaké to je, když je příběh propracovaný a zajímavým způsobem kombinuje příběh velkého světa s osobními motivy a pohnutkami postav, jež jsou součástí tohoto světa. .

Graficky doznala FF II oproti předchozímu dílu menších vylepšení, ale hratelnostně představovala výrazný krok vpřed. Postavy získávaly v boji zkušenostní body v závislosti na tom, jak a čím do boje zasáhly. Postavy, které používaly spíše zbraně nebo kouzla, měly daleko rychlejší vývoj těchto atributů. FF II tedy neobsahovala Level up System. Ve FF II se poprvé v sérii objevilo několik styčných znaků, které už od této chvíle byly v každém díle, např. roztomilý opeřenec Chocobo, postava jménem Cid, kouzlo Ultima, Summon Leviathan nebo zbraně typu Masumune či Rune Axe. Hra byla na svoji dobu také neuvěřitelně dlouhá a těžká.

Stejně jako první Final Fantasy, tak i druhý díl vyšel původně na NES a pouze v Japonsku. Po úspěchu FF II v Japonsku se vyskytly první hlasy, které doporučovaly hru vydat i v USA. Jenže trvalo několik let, než se Squaresoft rozhodl hru předělat a vydat i v USA. Roku 1991 se začalo s výrobou prvních prototypů vylepšené hry pro USA s názvem "Final Fantasy: Dark Shadow Over Palakia", ale celý projekt byl nakonec zrušen ve prospěch novější Final Fantasy IV, která se už poprvé dostala i do USA. FF II tak nebyla nikdy ve svojí původní verzi vydána mimo Japonsko, ale dočkala se mnoha konverzí: na Bandai WonderSwan Color, PlayStation One (v podobě Final Fantasy Origins), GameBoy Advence (zde zase jako Final Fantasy: Down of Souls) a také v roce 2007 na PSP ve vylepšené 2D grafice.

Final Fantasy III (1990):
Po první emocinální Final Fantasy, která mířila k rozšíření příběhu a k prvnímu psychologickému vykreslení postav, se Final Fantasy III vydala opačným směrem. Herní mechanismy byly daleko lepší, zatímco příběh a postavy byly podobnější první Final Fantasy. Tedy v podstatě plochý, ač zajímavý, příběch a charaktery. Místo osobních motivů hrdinů, který se objevil ve druhém díle, se tady objevuje klasické RPG klišé: dostaneš úkol zachránit svět, a tak to provedeš a neptáš se proč.

Čtyři mladíci, které žijí ve městě jménem Ur, se jednoho dne propadnou do starých dolů, kde objeví podzemní svatyni, ve které je uložen Wind Crystal. Krystal k nim promlouvá a zdělí jim, že jsou vyvoleni, aby nastolili rovnováhu ve světě. Zároveň krystal dá mladíkům i část své síly. Zde však nutno podotknout, že FF III remake pro Nintendo DS příběhovou linii pozměnil a více vytříbil: v této verzi se např. hlavní postava Luneth do dolů propadává sám a krystal k němu promlouvá. V původní verzi FF III totiž žádná hlavní postava není, protože všechny čtyři postavy jsou naprosto stejné a liší se jen barvou oděvů.

Každé z postav hráč přidělil některé z povolání, které mělo každé různé schopnosti. Opět se vrátil Level up System, který právě u FF II chyběl. FF III obsahovala tzv. Job System, kdy si hráč mohl i během hry měnit povolání svých postav. Celý systém byl na tehdejší dobu propracovaný a není divu, že se nedlouho poté objevil i v jiných RPG hrách. Grafický pokrok byl pochopitelně malý, ale přesto znatelný. Final Fantasy III. je jednou z nejlepších her, které se na systému NES objevily.

I když se může zdát, že byl třetí díl krokem zpět, tak tomu tak není, protože právě zde se rodil základ série. Hironobu Sakaguchi jednou řekl, že FF díly se sudým číslem byly vždy smělé a experimentální, zejména co se příběhu týče, zatímco FF s lichým číslem byly spíše konzervativní a tradiční. K tomu je nutné říct, že to tak skutečně je. Final Fantasy III byl poslední díl, který se objevil na NES. Final Fantasy III. byla až do roku 2006 jediným FF dílem, který se nikdy nedočkal anglické lokalizace. Teprve až v roce 2006 vyšel pro Nintendo DS plnohodnotný remake, který hru vybrousil a plně převedl do 3D. Původně měl být tento remake plánován na PlayStation 2. Remake se však netýkal jen grafiky, ale i příběhu: čtyři Light Warriors už mají svá jména a osobosti. Stejně jako v příběhové linii, kde byly přidány některé nové questy. Ve zbytku světa remakovaná FF III vyšla v roce 2007. Třetí díl se tak tedy dočkal pouze verzí na NES a Nintendo DS.

Final Fantasy IV (1991):

Čtvrtý díl vyšel poprvé na druhou generaci konzolí NES, tzv. Super Famicom (Super Nintendo Entertainment System - SNES), a plně využil výkonnost nového systému. Rozdíl mezi dřívější 8-bitovou a tehdejší 16-bitovou grafikou na SNES byl ohromný. Navíc to byl první díl, který vyšel i v USA, do té doby Final Fantasy nikdy neopustila hranice rodného Japonska. U Final Fantasy IV byl změněn přístup k vyprávění příběhu. Poprvé je příběh vyprávěn z pohledu hlavní postavy, která se během hry emocionálně rozvíjí. Onou postavou je rytíř Cecil Harvey a můžeme ho označit za první prototyp hlavní postavy FF, tedy prvního z mnoha Cloudů, Squallů, Zidanů a Tidusů. Konečně se také v příběhu objevil prvek, který je u dalších dílů naprosto stěžejní, a to láska.

Vše začíná ve světě, kde je nejmocnější říší Empire of Baron, která rozšiřuje svou moc především za pomoci jedinečné vzdušné jednotky elitních rytířů Red Wings. Hlavní postavou je kapitán těchto rytířů Cecil, který je králem neustále posílán na nepříliš čisté úkoly, jejihž cílem je ukrást tajemné krystaly, které mají údajně velkou moc. Že si při těchto misích Cecil ušpiní ruce, není nutné dodávat. Po skončení jedné mise se však Cecil zeptá svého krále "Proč?". Jenže tím ho rozčílí a král ho zbaví jeho pozice a spolu s Cecilovým přítelem Kaimem, který se ho zastane, je pošle na téměř sebevražednou misi. Tím začíná dlouhá cesta dvou přátel, ke kterým časem přibudou další. Může se sice na první pohled zdát, že je to vlastně příběhově to samé, jako u předchozích dílů (krystaly, král, záchrana světa...), ale to je veliký omyl. Cecil už není nějaký "vyvolený", který dostane úkol a musí jej splnit, ale člověk s nepříliš ušlechtilou minulostí, který je plný pochybností a obav. Myšlenka představit hráčům na začátku postavu, která určitě není kladná, a jenž se v průběhu své dlouhé pouti vyvine v hrdinu a zachránce světa, byla tehdy inovativní. Celý příběh byl propracovaný, a to i na dnešní dobu.

Po stránce hratelnosti se poprvé objevil tzv. ATB systém (active time battle) a bitvy se tak staly směsicí reálného času a tahů, a to jim dodávalo na dynamičnosti. Při těchto soubojích už musel hráč velmi aktivně přemýšlet a plánovat. Final Fantasy IV. se může také pochlubit poprvé orchestrální hudbou, která neurazí ani dnes. Jak by také ne, když tvorbě soundtracku věnoval Nobuo Uematso tolik energie a času, že dokonce přespával na centrále Squaresoft ve spacích pytlích na zemi, protože nestíhal dojíždět vlakem domů. Poprvé se tak ukázalo, jak mocná může být hudba, která podbarvuje důležité události ve hře. Čtvrtý díl je tak začátek opravdové velikosti celé série a jeho originál je stále hratelný i dnes, což se o hrách z roku 1991 moc říct nedá.

Jak už jsme zmínili na začátku, tak FF IV byla prvním dílem, který ještě v roce 1991 vyšel oficiálně i v USA. Vyšel však nejdříve jako "Final Fantasy II.", jelikož byl mylně označen za druhý díl. FF IV se dočkala již několika verzí, které byly vždy mírně poupraveny nebo vylepšeny. Například v USA byla vydána nejdříve jako verze Final Fantasy IV Easytype, která byla mnohem jednodušší, některá kouzla a předměty byly odstraněny a příběh mírně vycenzurován, protože se věřilo, že hráči v Severní Americe by původní verzi jen stěží zvládli. Původní konzolí je tedy SNES, ze které se později rozšířila v roce 2002 v neupravené verzi i na PlayStation One (ve verzi pro Evropu jako Final Fantasy Anthology ještě společně s FF V), WonderSwan Color a GameBoy Advance.

Na Nintendo DS se FF IV roku 2008 dočkal dalšího remaku, tentokrát rovnou 3D remaku, který obsahoval například i dabing postav. Fanoušky je dodnes právem považován za nejlepší FF remake. Zajímavostí je vydání přímého pokračování hry - FF IV: The After Years - která se soustřeďuje na osudy hrdinů po skončení příběhu FF IV. Toto pokračování vyšlo roku 2008 pouze v Japonsku, a to ještě navíc pro zdejší mobilní telefony, o kterých jsme si mohli tehdy nechat ještě hodně dlouho zdát...

Historie Final Fantasy – Začátek http://www.konzolista.cz/articles/onearticle/?link=historie-final-fantasy-zacatek-167480&sekce=specialy .