Yooka-Replaylee

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Protože je Yooka-Replaylee remaster a jaká si definitivní verze starší plošinovky, dějově se žádné překvapení nekoná. Příběh zůstal věrný originálu, takže chameleon Yooka a netopýrka Laylee se znovu vydávají zachránit svět před zlotřilým Capitalem B a jeho věrným, ale také značně otravným poskokem Dr. Quackem. Tihle dva darebáci se rozhodli ovládnout veškerou literaturu na světě, přičemž mocné stránky tajemné knihy, kterou vlastní naši hrdinové, se rozlétly do všech koutů světa. Úkol Yooky a Laylee je tedy jasný – posbírat dostatek stránek a dát padouchům, co jim patří.

Zápletka je tu vskutku jednoduchá a slouží tu jen jako takový drobný můstek k tomu, abyste měli důvod stránky sbírat. Přesně tak, jak to bývalo u klasických plošinovek z devadesátek, které Yooka-Laylee ostatně od začátku otevřeně napodobuje. Jednou z věcí, která mě vytáčela už v původní hře, byla absence dabingu. Některé dialogy jsou až protivně dlouhé a vy u nich slyšíte jen stupidní skřeky, které jsou doplněné titulky. Tuto hrůzu se bohužel vývojáři rozhodli zachovat a působí to neuvěřitelně lacině. Tady promarnili šanci hru trochu víc modernizovat a posunout ji dál.

Co byl obrovský problém původní verze hry a já se přes něj tehdy nedokázal přenést, byla navigace. Bloudil jsem, nevěděl kudy kam, a po dvou hodinách jsem to s hraním vzdal. K tomu si přičtěte i neúměrné množství stránek, které bylo potřeba získat pro odemčení dalších světů. Díky bohu se v tomto ohledu autoři poučili a v revitalizovaném dobrodružství vše podali mnohem lépe, aby bylo přístupnější.

Replaylee zachovává původní koncept, kdy ústřední lokací je korporace Hivory Towers, kterou vede Capital B. Zde jsou schovaná různá tajemství, také jsou tu skryté stránky a sběratelské předměty. Primárně však slouží jako lokace, z níž se dostáváte skrze knihy do dalších světů. V Replaylee navštívíte celkem pět rozmanitých světů, které se od sebe liší nejen vizuálně, ale i herními prvky. Čekají na vás ledové jeskyně, strašidelné halloweenské bažiny, bláznivé kasino, mezivesmírná dimenze a skalnaté výběžky s chrámy s překvapivě propracovaným designem. Každá lokace má svůj vlastní charakter, styl i rytmus a doslova láká k prozkoumávání. Nechybí samozřejmě skrytá zákoutí, sběratelské předměty ani stránky, které slouží jako hlavní odměna za splnění výzev, poražení nepřátel nebo vyřešení chytrých menších hádanek.

Velkou novinkou a zároveň obrovským zlepšením je přehledná mapa každé lokace. Ta vám přesně ukazuje, co už jste objevili, a navíc umožňuje rychlé přemisťování mezi záložkami. Dokonce můžete získat i užitečné rady, kde se ukrývají další chybějící stránky – ideální pomoc pro všechny sběratele. Zásadní změnou prošel také systém odemykání nových světů. Na rozdíl od původní hry už nemusíte shromažďovat absurdní množství stránek, abyste se posunuli dál. Tentokrát vám stačí dvacet nových stránek, a otevře se další část Hivory Towers spolu s novým světem.

Tento krok udělal hře velkou službu – tempo je svižnější, postup přirozenější a celkový zážitek mnohem příjemnější a plynulejší. Jedinou drobnou nevýhodou tohoto je, že tím pádem může hra působit kratší, pokud se zaměříte čistě na hlavní příběh. K finálnímu bossovi jsem se dostal zhruba po šesti hodinách hraní, a to jsem měl z každého světa prozkoumáno asi 40 % obsahu. Kompletní průchod na 100 % vám zabere přibližně 8–10 hodin, což není hodně, ale na druhou stranu to není ani žádná tragédie vzhledem k ceně. Autoři v rámci trofejí a achievementů nově nevyžadují dokončení všeho na 100 %. Bohatě stačí, když projdete většinu výzev a posbíráte slušnou část předmětů, abyste dosáhli platinové spokojenosti.

Nová verze Replaylee je nejen přístupnější, ale zároveň se i lépe hraje a hlavně lépe vypadá – k technickému zpracování se ale ještě dostaneme. Menším zklamáním však zůstává soubojový systém. Ani tentokrát se nedočkáte žádných výrazných změn – stále si vystačíte s jediným tlačítkem útoku, které budete mačkat pořád dokola. Bossové sice přinášejí alespoň drobný náznak kreativity, ale i u nich se většinou stačí naučit správný rytmus a po pár pokusech jim snadno dáte po čenichu. Naštěstí tyto souboje nejsou nijak otravné, i vzhledem ke skutečnosti, že je hra určena i pro nejmenší hráče. Spíš slouží jako lehké zpestření mezi jednotlivými světy. Až se mi při hraní vybavila vzpomínka na čtvrtého Crasha Bandicoota, který naopak dokázal člověka potrápit až k slzám.

Naštěstí si Yooka a Laylee dokážou hratelnost trochu okořenit díky různým vylepšením a upgradům. Postupem času můžete investovat nasbírané mince do větší výdrže, zdraví, nebo dokonce nových outfitů. Systém vylepšení je překvapivě bohatý, jen to má jeden háček – musíte aktivně sbírat mince a pírka, která jsou často chytře ukrytá po mapě. Hra vás tak přirozeně motivuje k průzkumu. 

To, čím Replaylee bezpochyby nejvíc zaujme, je grafické zpracování. A tady musím vývojáře opravdu pochválit. Pokud si pustíte přímé srovnání s původní verzí, jen těžko uvěříte, že hra kdysi vypadala tak hrozně. Upřímně, předešlá verze nebyla kdovíjak krásná už při vydání, ale nyní to doslova bije do očí, jak vypadala. Nová verze působí fantasticky – ostrý obraz a spousta detailů, které dříve úplně chyběly. Každý svět je vizuálně odlišný a působí živěji než kdy dřív. Dokonce i samotní hrdinové prošli výrazným „upgradem“ – jejich modely mají nyní textury srsti a jemnější animace. Celkově je tak hra mnohem hezčí a blíží se moderní produkci menších 3D plošinovek.

Z pohledu technického stavu hra běží solidně a snaží se o konzistentních 60 snímků, ale je tu pár momentů, které nepříjemně překvapí. Když už se autorům podařilo vyřešit i velké problémy s kamerou, které trápily původní verzi, tak nezvládli momenty, kdy se na vás sesype větší množství nepřátel. V ten moment snímky klesají hodně nízko, což je značně rušivé. Tento problém se projevuje i během závěrečného souboje s bossem, kde je vizuální chaos největší. Doufejme, že se tyto neduhy podaří vývojářům doladit v některém z budoucích patchů.

Celkově ale musím uznat, že Yooka-Replaylee dělá přesně to, co by měl správný remaster dělat – napravuje chyby minulosti a zároveň hru posouvá blíže současným standardům. Oproti originálu působí příjemněji, lépe se hraje a vizuálně je o několik tříd výš. Ano, absence dabingu stále působí trochu smutně a připomíná levnější produkce minulosti, ale dá se nad ní mávnout rukou. Pokud hledáte pohodovou, odpočinkovou plošinovku na pár hodin, která potěší jak mladší hráče, tak i nostalgiky po éře Banjo-Kazooie, Replaylee vás nezklame. Revoluci v žánru sice nečekejte, ale jde o poctivý, vyladěný remaster, který dává naději, že se jednou dočkáme plnohodnotného druhého dílu.