Vývojáři ze studia Semaphore se netají tím, že jsou velkými fanoušky Uncharted série od Naughty Dogu. Rozhodli se proto vytvořit tak trochu svojí kopii, kterou zasadí do prostředí, které je jim dobře známé. Problém je v tom, že Uncharted nasadil laťku v žánru akčních dobrodružných her tak vysoko, že jakýkoliv následovník to má hodně těžké. Vždyť i poslední Lara Croft se snažila co nejvíce odlišit, protože jít proti Nathanovi by se jí nevyplatilo. U Unearthed je hodně cítit, že se vývojáři chtěli i tak trochu svést na úspěchu slavnějšího vzoru. Jak se ovšem nyní ukazuje, vůbec se jim to nevyplatilo.

Hlavním hrdinou je i zde dobrodruh, který se jen tak něčeho nezalekne a rád objevuje dávno zapomenutá místa. Jmenuje se Faris Jawad (takový Nathan Drake s méně polygony a celkově hranatějším vzhledem), přičemž se rozhodl, že se vydá po stopách muslimského cestovatele Ibn Battuta. Na jeho cestě ho doprovází zahalená dívka Diana, i když tedy jen ve filmečcích, případně s ním komunikuje přes headset, protože jako AI společník zde neslouží. Problémem je, že obě postavy jsou maximálně nezajímavé, jako několik dalších, takže je vám jejich osud prakticky ukradený, navíc příběh sám o sobě vás moc neohromí, spíše budete docela zmateni, co že to na vás vývojáři chrlí skrze tragické rozhovory. Ať čert vezme příběh, pokud je to ostatní dobré, ale bohužel není.

Unearthed si hraje na klasickou dobrodružnou akční hru ve třetí osobě. Jak už během úvodní mise zjistíte, vývojářům se zde naprosto nic nepovedlo. Pokud bych měl použít nějaké slovo, které by vše popsalo, asi by to byla zastaralost. Ta je vidět třeba hned na akčních pasážích, v nichž likvidujete přibíhající protivníky. Ti se vždy na obrazovce objeví, vůbec se nekryjí, jen tupě zírají, abyste je odstřelili. Mluvit o jejich umělé inteligenci je zbytečné, když žádnou nemají. Ani pocit ze střelby není vůbec dobrý, vlastně je hodně špatný, připomínající hry z prvního Playstationu, než moderní akční záležitost. Vzpomínáte na první Syphon Filter? Tak nějak střelba probíhá i zde, jen je vše doplněno o možnost systému krytí, i když je tedy nutné dodat, že ten absolutně nefunguje, takže je úplně zbytečný a během hraní jsem ho nepoužil ani jednou. K akčním pasážím patří i občasný pěstní souboj. V tento moment se hra přepne do jakési očesané bojovky, řekněme Tekken režimu )), kdy musíte protivníka zlikvidovat několika komby. Problémem je, že postava reaguje dost pomalu, krkolomně, takže budete vždy rádi, že už máte tuto pasáž hotovou. Zábava? Frustrace, která se táhne od začátku a skončí se závěrečnými titulky.

A akční hře podobného tipu patří i řešení občasné hádanky. Těch tu je několik, ale většinou jsou triviální, takže vyřešení vám zabere několik málo minut. Faris Jawad se nesnaží být jen nejlepším akčním hrdinou, ale sem tam musí někam vyšplhat, přeskákat, no a tyto pasáže jsou možná největším utrpením celé hry. Především díky dost nepřesnému ovládání (hra podporuje pohybové ovladače Playstation Move, ale na ty hned zapomeňte), kameře, která si dělá to, co chce, a celkově krkolomnému hernímu základu. Prostě budete padat z plošinek a umírat hodně často, vzhledem k delším nahrávacím časům je to fakt peklo, kolikrát vám navíc vývojáři podrazí nohy nějakou chybou.

Na to, že Unearthed: Trail of Ibn Battuta je celkem krátkou hrou, vydrží vám na maximálně dvě hodiny, spíše vše zvládnete za hodinu, chyb a nejrůznějších nedodělků je tu hodně. Občas se vám stane, že se propadnete do země, takže musí následovat restart od posledního uloženého místa, také se mi stalo, že jsem náhodou skočil někam, kam jsem asi neměl, takže zamrzla celá konzole. Poslední mise obsahuje automobilovou honičku, v níž doskakují pronásledující vozidla hned před vás, takže do nich narazíte, někdy ale zmizí metr před vámi, takže máte zase možnost ujet. A to jsem popsal jen nejzávažnější problémy, na které jsem během hraní narazil. Těch menších, někdy spíše úsměvných, je tu daleko více. Asi bych dlouho vzpomínal, kdy jsem naposledy viděl hru s tolika chybami a nedodělky, no možná by bylo problém nějakou takovou na současné konzolové generaci najít.

Že měli vývojáři s Unearthed: Trail of Ibn Battuta velké ambice, ukazuje rozmanitost lokací a hlavně to, co v nich plníte. Jeden level vás čeká řešení hádanek a střílení, v dalším se zase projedete na čtyřkolce, ze které sestřelujete protivníky, pak zase pronásledujete zloděje. Rozmanitost je samozřejmě fajn, ale vše je bohužel nedotažené, navíc s otřesným level designem, takže je těžké se jakkoliv bavit.

Když hru dohrajete, můžete se pustit do režimu Přežití. V něm se musíte ubránit vlnám zombií a mumií (tito nepřátelé v příběhové části k nepochopení chybí). Problémem tohoto režimu je, kromě špatného herního základu, že nenabízí žádný prostor pro strategii, navíc je i celkem matoucí sbírání lepších zbraní, nábojů a lékárniček. Jedině snad potěší možnost hraní za jiné postavy, ale velkým plusem to není. Zvláště když se bugy nevyhnuly ani tomuto režimu. Že se nepřátelé zasekávají o kdejaké smítko, to by ještě nevadilo, vždyť to jsou tupé zombie nebo mumie. Co od nich také čekat že? Problémem je, že se mi několikrát stalo to, že mi postava zamrzla na místě a už s ní nešlo pohnout. To je vždy jasná smrt, protože nemáte možnost sebrat další náboje, takže po vystřílení jediné co zbývá, je modlit se za rychlý konec. Režim přežití jsem tedy po pár pokusech vypnul, a vracet se k němu už nehodlám. Během hraní jsem dostal nápad, že by tuto hru mohli dávat vývojáři do věznic, jako trest odsouzeným.

Protože vývojáři neměli na vývoj velký rozpočet, rozhodli se, že Unearthed: Trail of Ibn Battuta postaví na enginu Unity. Na něm vzniklo v minulosti několik pěkných her, takže rozhodně nešlo o špatnou volbu. Tedy, pokud by s ním uměli pracovat. Grafika je to první, co vás samozřejmě praští do očí, když hru zapnete. Unearthed je bohužel ošklivý, spíše připomínající hry z prvního Playstationu. I když textury jsou otřesné, o animacích ani nemluvě, hlavní hrdina běhá, jako by to ráno přehnal s gutalaxem, vše běží na Playstationu 3 hodně pomalu. Pokud bych řekl, že hře klesá framerate, asi bych vám lhal. Framerate se totiž drží tak na 10 snímcích po celou dobu, aby toho nebylo málo, hru vylepšuje naprosto šílený tearing, no a obraz celkově problikává, takže vás po několika minutách musejí zákonitě bolet oči. Technická stránka jenom podtrhuje onu hrůzu, jaká se k nám dostala. Nic pak nezachrání ani celkem slušný soundtrack, který je tu prakticky jediným plusem, i když tedy taky nejde o hitparádu.

Když se neznámé menší studio složené z fanoušků rozhodně vytvořit něco ambiciózního, nejde mu nepřát. U hry Unearthed: Trail of Ibn Battuta je ovšem vidět, že si vývojáři ze Semaphore ukousli příliš velké sousto. Ona se těžko dělá hra, navíc do dnes možná nejpopulárnějšího žánru, když nemáte zkušenosti a hlavně peníze. Zatímco do Naughty Dogu vozí Sony pytle s penězi každý den, kdo ví, jestli tam nemají někde pod kancelářemi bazén s penězi jako Strýček Skrblík, to vývojáři ze Semaphore si museli vystačit s nadšením a bez většího sponzora. A to se zde projevilo. Chtěl bych něco pochválit, ale na nic nemohu přijít.

Níže naleznete video z iPad verze. Konzolová se ale graficky ani hratelností neliší.